Rodičovská poradna Evy Popelkové a Hany Hlaváčkové

Eva Popelková
velikost textu:
vydáno 15.6.2006
Eva Popelková (více ZDE), kterou znají diváci televize Prima z reality show Chůva v akci, odpovídá čtenářům na otázky týkající se výchovy dětí.
Odpovědi na otázky najdete na webu to týdne od jejich zadání.

Konec rozhovoru

Osobnost již neodpovídá. Čtenáři se ptali do 24. září 2006 do 13:00

OTÁZKA: Dobrý den, mám problémy s 12 letým synem.Vychovávám ho sama, jeho otec se mnou nekomunikuje,pouze volá synovi skoro každy večet a ptá se ho, co je nového.Syn pochopitelně špatné věci zapře.Syn je navíc dyslektik, tudíž má problémy v učení, navíc teď má problémy v chování.Ve škole si na něj učitelé neustále stěžují, že vyrušuje, chová se arogantně,má ředitelskou důtku, navíc se kvuli zlobení nesmí zúčastňovat školních výletů.Jeho třídní učitelka mi sdělila, že pokud to bude takto pokračovat bude muset odejít ze školy.Těď dokonce s kamarádem prý šikanovali mladší žákyní, až si přišel její otec stěžovat do školy.Nevím jak se mám zacchovat, protože pokud ho buduřezat, nemá vlastně nikoho komu může věřit, možná by pomohlo pár facek ale nevím zda by si syn nezanevřel na mě.Jeho otec když jsme ještě byli spolu na mě neustále řval a hádky mezi námi byly na denním programu.Já se takto k synovi chovat nechci.Navíc doma se on chová naprosto v pohodě, některé půbertální výkyvy beru jako normální.Avšak pokud je s kamarády tak se asi předvádí a pak dělá takovéto věci.Nevím zda mu mám zakázat chodit ven, zda to je něco platné.Na domluvu kývně, že už to neudělá a udělá to stějně a já se to pak dozvídám od lidí, co provádí.Navštěvuji s ním pedagogicko psychologickou poradnu.Nechci, aby mi ze syna vyrostl grázl,synové jeho otce z prvního manželství tyto problémy měli opravdu značné.Poraďte mi prosím, jakyý postoj k synovi zaujmout, vím chybí v rodině táta, ale ten co tady byl,řešil vše agresívním způsobem.Děkuji za odpověď. Marcela
Eva Popelková ODPOVĚĎ: Zde pomůže trpělivost, pochopení, jelikož podle vašeho popisu se asi jedná o ADHD - poruchu. Najděte si patřičnou literaturu k tomuto problému / v PPP /. Nebude-li tato porucha, přesto využijte doporučené rady k řešení jeho problémů. Hlavně spolupracujte se školou. 23.6.2006 16:49
OTÁZKA: Dobrý den, máme dceru 6 a syna 4 roky. dcera je docela fajn,ale synovi musím vše říkat 3x, vzteká se, nebo když mu něco nechci dovolit, tak řekne, že si počká na taťku. Nemůže být v klidu, pořád si zpívá nebo pokřikuje, pořád musí být slyšet, pořád se mu musím věnovat, málo kdy si hraje sám. Poslední dobou je zlý na sestru, když něco chce. Když byl se mnou doma bylo to normální, ale jak začal chodit do školky, tak se začal takhle chovat. Děkuji a přeji moc úspěchů a spokojenosti. Věra
Eva Popelková ODPOVĚĎ: Stále si stůjte za svými rozhodnutími. Zkouší na vás pouze vynucovat si stálou pozornost. Zadejte mu např. 10ti minutový úkol a pozorujte ho pouze po očku. Až ho splní, tak si s ním zase hraje a úkolové hry prodlužujte postupně. Vyvztekat ho nechce např. ve vedlejší místnosti, nevěnujte mu pozornost, on sám přijde, když nebude mít diváky / pouze pozor na úraz /. 23.6.2006 16:53
OTÁZKA: Mám syna 12 let a dceru 11 let. Jelikož jsou od sebe 14 měsíců, od malička jsem všechno kupovala dvakrát, aby se o věci nervali a pokud určitá věc nebyla i pro toho druhého, snažila jsem se to vykompenzovat věcí jinou. Zkrátka jsem se snažila, aby někomu nebylo něco líto, svým způsobem být spravedlivá. To se snažím doteď i v rozdělování úkolů v domácnosti,více jich samozřejmě směřuji k dceři, protože si myslím, že by se k určitým věcem měla umět postavit jako ženská a v tom je kámen úrazu. Mám pocit, že úkoly, které dělají nedělají pro pocit, že pomůžou mámě, ale protože jsem to řekla a navíc se nedokáží domluvit pokud požádám, aby mi někdo pomohl třeba s nádobím, dohadují se kdo byl naposledy. Nevím co v téhle chvíli dělat, abych vyřešila situaci spravedlivě. Radši bych, aby pomohla dcera ( je příšerný bordelář... mě se doma přezdívá leštiklička a občas lezu svým ulkízením ostatním členům rodiny na nervy... ), protože od ženské se to tak nějak čeká, ale syna nechci vynechávat, protože co může být horšího než chlap, který leží a nechá se obskakovat. Možná to zbytečně rozebírám, ale byla bych moc ráda, kdyby jste mi poradila jestli sparvedlnost za každou cenu nebo dělat rozdíly úměrně věku a pohlaví. Děkuji mnohokrát za odpověď a přeji pěkný den. Lucie Harcová
Eva Popelková ODPOVĚĎ: Určete přesně každému dítěti co má za den splnit - ať to mají napsáno např. na ledničce. Za tím si stůjte, ale neočekávejte, že to splní podle vaších představ, protože o pořádku má každý jinou představu. Bez jejich účasti můžete douklidit podle svého. Za nesplnění musí nastat trest - např.omezit časově hry venku s kamarády a při splnění úkolů musí být pochvala. 23.6.2006 16:58
OTÁZKA: Mám syna 12 let a dceru 11 let. Jelikož jsou od sebe 14 měsíců, od malička jsem všechno kupovala dvakrát, aby se o věci nervali a pokud určitá věc nebyla i pro toho druhého, snažila jsem se to vykompenzovat věcí jinou. Zkrátka jsem se snažila, aby někomu nebylo něco líto, svým způsobem být spravedlivá. To se snažím doteď i v rozdělování úkolů v domácnosti,více jich samozřejmě směřuji k dceři, protože si myslím, že by se k určitým věcem měla umět postavit jako ženská a v tom je kámen úrazu. Mám pocit, že úkoly, které dělají nedělají pro pocit, že pomůžou mámě, ale protože jsem to řekla a navíc se nedokáží domluvit pokud požádám, aby mi někdo pomohl třeba s nádobím, dohadují se kdo byl naposledy. Nevím co v téhle chvíli dělat, abych vyřešila situaci spravedlivě. Radši bych, aby pomohla dcera ( je příšerný bordelář... mě se doma přezdívá leštiklička a občas lezu svým ulkízením ostatním členům rodiny na nervy... ), protože od ženské se to tak nějak čeká, ale syna nechci vynechávat, protože co může být horšího než chlap, který leží a nechá se obskakovat. Možná to zbytečně rozebírám, ale byla bych moc ráda, kdyby jste mi poradila jestli sparvedlnost za každou cenu nebo dělat rozdíly úměrně věku a pohlaví. Děkuji mnohokrát za odpověď a přeji pěkný den. Lucie Harcová
Eva Popelková ODPOVĚĎ: Odpoveď byla již zodpovězena. Dotaz se opakoval dvakrát. 23.6.2006 16:59
OTÁZKA: Dobrý den, chtěla bych se Vás zeptat na svůj problém. Je mi 25 a žiju s přítelem, který má s předchozího manželství sedmiletou dceru. Jezdí k nám vždy jednou za 14 dní na víkend. Vím, že na svém otci hodně visí. Je to docela problém, protože tak každý návštěva končí záchvatem, že nechce domů. Vím, že ji čeká stěhování a pak se bohužel tento náš interval prodlouží. Nevím, jak ji na tento fakt připravit a byla bych velmi ráda, kdybyste mi poradila, jestli tedy existuje nějaký způsob, jak se vyhnout těmto někdy až hysterickým scénám. Děkuji za odpověď Jana
Eva Popelková ODPOVĚĎ: Bohužel to řeší pouze vaše trpělivost. MUsíte nastávající problém řešit společně s její matkou a otec musí opakovaně vysvětlovat, že to je asi pro maminku finančně náročné ji k vám nadále dopravovat. Hysterickým scénám lze předejít pouze diskusí a pak už nevěnovat pozornost jejím projevům, jelikož vás citově vydírá. Pouze sledujte nenápadně, aby si něco neudělala při vzteku, ale nevšímejte si jí. Ať nemá diváky, nebude se mít pro koho vztekat. 23.6.2006 17:04
OTÁZKA: dobry den, mate zkusenosti s mnoha detmi, prosim, potvrdte mi, ze moje 2,5 lete , slysici a i jinak zdrave dite, ktere odmita mluvit, jednou mluvit zacne. Dominika
Eva Popelková ODPOVĚĎ: To vám nepotvrdíme. Určitě se obraťte na foniatrické oddělení ve vašem zdravotním zařízení v místě bydliště.Možná, že budete potřebovat doporučení od dětské lékařky. 23.6.2006 17:06
OTÁZKA: Dobrý den.Mám velký dlouhodobý problém se svým 15 letým synem-jedináčkem,narozeným ve znamení lva.Měl jednoletý odklad základní školy,takže nastupoval do první třídy v 7 letech z důvodu lehké mozkové disfunkce.Vychovávám ho defakto od jeho šesti let sama.Jeho otec funkci otce zanedbává,tuto roli suploval můj otec,synův dědeček,který před šesti lety zemřel.Syn je spupný,drzý,direktivní, diktátorký,když není po jeho a řeknu něco,co nechce slyšet,tak ve své momentální náladě obrátí a je velice nepřátelský až slovně agresivní,chce slovy ublížit, jen on může všechno,ostatní mají konat a jednat podle něj,pak je vše v pořádku.Snažila jsem mu dát veškerou lásku a také dělala všechno,aby finančně nestrádal,i když jsem samoživitelka.Nyní zas žárlí na mého přítele a to se projevuje dalšími projevy nepřítelství,i přesto,že má veškerý servis a jako matka ho vždy vyslechnu, povykládám o jeho potřebách a problémech,i tak raní slovíčkem,že mně nenávidí a že až vystuduje střední školu,do které od září bude chodit,tak mně opustí a odjede do světa a už nepřijede.I když je v pubertálním věku,tak jeho chování je na hranici, když už to nejde přehlížet,je velký individualista. Děkuji aspon za zlomek rady,jak na něj. Karin
Eva Popelková ODPOVĚĎ: Vše odpovídá jeho diagnoze ADHD - dříve LMD. Bohužel s tím se musíte smířit, on nezlobí, on má poruchu mozku. Doporučuji vám vyhledat literaturu o této poruše nebo navštivte vaši nejbližší pedagogicko psychologickou poradnu, kde vám řeknou co všechno musíte vydržet. Ale já bych vám doporučila i psychiatrické vyšetření chlapce. 23.6.2006 17:09
OTÁZKA: Dobrý den, mám dvě holky 1 a 5 let. Rád bych aby z nich vyrostli sebevědomé osobnosti, aby se uměli v dnešní době zorientovat a prosadit se. Informací o výchově je strašné množství. Mezi nimi jsem narazil na knihu "Děti jsou z nebe", kterou napsal John Gray . Osobně se mi zdá velmi dobře pojatá. Jaký je Váš názor obecně na čerpání informací o způsobů výchovy z literatury popř. mne zajímá Váš názor přímo na tuto knihu. Děkuji. Tony Tony
Eva Popelková ODPOVĚĎ: Tuto literaturu neznám. Já například doporučuji knihu Proč jsou šťastné děti šťastné od S. Biddulpha a také podle ní se snažím postupovat. Záleží na každém jedinci, co mu více vyhovuje, jaké je jeho přesvědčení a co z rad z knih nejvíce na vaše dítě působí a platí. Vždy vše stojí za zkoušku. 23.6.2006 17:12
OTÁZKA: Přeji hezký den. Velmi mě trápí můj 18 letý syn, který se učí 2. rokem na automechanika (první rok již opakoval).Často chodí za školu, lže, nemá žádný zájem a nic se mu nechce dělat. Jsem rozvedená, otec o něj nemá zájem. Kam chodí mimo školu nevím, protože když se to dozvím, tak odpovídá, že byl doma, že ho bolela hlava apod. Nemá zájem přestoupit na jinou školu, říká, že ji chce dokončit, ale nědělá pro to nic. Myslí si, že jsme celá rodina proti němu, nejde to s ním podobrém ani po zlém. Když dostane peníze, okamžitě je utratí, převážně s kamarády v hospodě. Nechce se mu ani na brigádu, pak je protivný, když mu připomínám, že by si měl nějakou najít. Opravdu nevím, co s ním. Na vše odpovídá: to neřeš, to je moje věc, to je jedno, o tom se nebudu bavit apod... Nejraději bych Vás pozvala k nám... Těším se na nějakou radu Eva z Brna
Eva Popelková ODPOVĚĎ: Doopravdy už je to jeho věc, je za sebe zodpovědný. Určitě bych mu nedávala další peníze, když utratí váš příděl. Bohužel se chová tak, jak byl dosud vychovávaný, když jste za něj zodpovídala. Přesto se snažte mu projevovat lásku, ale striktně vyslovujte svoje požadavky a stůjte si za nimi. Víc už v jeho letech pro to dělat nemůžete. Platíte-li studium, vyžadujte tvrdě za to výsledky i kdybyste ho měla do školy vodit a projednávat s učiteli / snad mu to bude trapné a zamyslí se nad sebou /. Myslím si, že je to v tomto případě otázka peněz. 23.6.2006 17:19
OTÁZKA: Se synem jsme narození ve stejném znamení Býk. Nustále spolu narážíme a někdy tvrdě bojujeme aby jsme si prosadili tu svoji.Syn (5) to zkouší stále častěji.Navíc chce mít syn stále poslední slovo. Jak vyřešit problém stejných povah a prosazení si svého názoru. Bojím se že až půjde do školy bude ten boj ještě horší. Děkuji Romana
Eva Popelková ODPOVĚĎ: Máte-li pravdu , stůjte si pevně za ní. Ale musíte umět též uznávat jeho pravdu a nalézat kompromisy ,a to dohodou. Nejde o poslední slovo, kdo ho bude mít, ale učení tolerance a úcty k druhému člověku. Naučte ho , ale i sebe vyjadřovat své pravdy slovy-popisem a na základě vysvechnutí pak dělat společně závěry. 23.6.2006 17:22
OTÁZKA: Dobrý den,je mi 30 a mám 17-ti měsíčního syna. Nevím, jak ho mám naučit se samostatně hrát. Neustále vyžaduje naši pozornost, nemůže být chvíli sám. Když se vzdálíme, tak hned běží za námi a když není po jeho, tak se vzteká. Chci se zeptat, zda to odezní s věkem nebo ho mám začít vychovávat k samostatnosti (nevím jak). Nechci z něj vychovat závisláka, ale zároveň nechci být krkavčí matka a nevěnovat se mu. Děkuj za radu. Petra
Eva Popelková ODPOVĚĎ: Takto staré dítě potřebuje ještě stále dospělého k sobě, ale už můžete třeba 10 minut zadat úkol - např. postavit z kostek věž a při tom už se nezapojovat. Tento problém časem odezní, nesmíte se ale nechat vydírat, ale nesmíte dát dítěti pocit strachu. Choďte s ním mezi stejně staré děti - např. na pískoviště nebo do rodičovských center při mateřských školách. 23.6.2006 17:25
OTÁZKA: Dobrý den. Skoro šestiletá dcera panicky odmítá jíst ovoce a zaleninu a to ve všech formách (syrové,vařené, kompoty, marmeláda...). Asi do jednoho a půl roku jedla vše, dnes při pohledu na jahodu křičí stejně jako jiní na pavouka. Máme se snažit dostat do ní alespoň kousek nebo to nechat "osudu". Nikdy nebyla nucena ani trestána a odmítá i přesto, že nikdy neochutnala a neví tedy, jaké to je. Zatím jsme volili metodu až začne sama. František Přibáň
Eva Popelková ODPOVĚĎ: Jestli to dělá i jinde, nejen doma, tak ji zapojte do příprav jídel v kuchyni, ať si to sama připraví - umyje, nakrájí , upraví na talíř apod. - motivujte hrou na restauraci. Nepodaří-li se to časem - podávejte jí chybějící živiny v jiné formě. My bychom to spíš razantně neřešily, čas a změna prostředí - např. školy - věříme , že vše vyřeší. 23.6.2006 17:31
OTÁZKA: Dobrý den moje oblíbená chůvo :-) Máme 3,5 letého synka, ze kterého mám někdy pocit, jakoby v něm byli chlapečci dva. Je hodně mazlivý, máme ťříměsíční miminko, ke kterému se chová naprosto vzorně, pořád je pusinkuje, nosí mu hračky, uklízí po sobě, pomáhá mi, krásně si hraje...Z toho jakoby ho někdo vyměnil, z ničeho nic začne být strašně vzpurný, neposlouchá, reaguje vztekle, dostává záchvaty vzteku. Trvá to více než půl roku. Myslím, že mu věnujeme s manželem oba dost pozornosti, že jej (ani po příchodu miminka) nezanedbáváme. Stejné problémy s ním má paní učitelka ve školce. Má dny, kdy je moc hodný, zapojuje se do hry, účastní se společných činností a třeba den nato bourá dětem jejich výtvory, občas někoho uhodí, vzteká se, nechce jíst, neposlouchá co mu učitelka řekne. Poradíte mi co s ním? Děkuji moc! Jiřina
Eva Popelková ODPOVĚĎ: Já bych navštívila Pedagogicko psychologickou poradnu . JInak bych to řešila trpělivostí, protože si přesto vaše vyjádření myslím, že se jedná o žárlivost. Zapojujte ho hodně do společných prací s vámi , když pečujete o miminko ,ať vám pomáhá. Svým chováním doma i v MŠ si vynucuje pozornost, aby se tím a jím někdo zabýval. Domluvte se s pí. učitelkou v MŠ na stejném postupu. 23.6.2006 17:37
OTÁZKA: Děkuji Vám za odpověď. Chválit za maličkosti se snažím, popisování pocitů je dobrý nápad. Když však syna při vzteku chytnu za ruce, tak mě začne kopat a zuřivě se bránit. Když mu přikážu, aby se odešel uklidnit do vedlejší místnosti, tak mě neposlechne (a já ho tam neodnesu jako když mu byly 3 roky). Když se hodně vytočí, tak vyhrožuje sebevraždou ("až půjdu do školy, tak skočím pod auto, …"). Jeho chování mě strašně vyčerpává a navíc mi pak zbývá míň času na staršího syna. Bojím se, že se vše s přicházející pubertou bude stupňovat. Děkuji. Zuzana Š. (ze 16.6.2006)
Eva Popelková ODPOVĚĎ: Navštivte sním pedagogicko psychologickou poradnu nebo se obraťte ve škole na psychologa. Pravděpodobně nejte pro něj autoritou. 23.6.2006 17:39
OTÁZKA: Mam dvou a pul leteho chlapečka, je velmi hodný a poslušný. Jedině po odpoledním spaní se často probudí s plakáním a voláním maminko. Pak ještě vzdrží třeba půl hodiny plakat u mě v náručí a volá pořád u maminky.. Zkoušela jsem ho uklidňovat, nechala jsem ho v pokojíku samotného a odešla, ale nic nepomáhá. Jednou týdně odjíždím do školy, jinak jsem pořád s ním. Nikomu jinému to nedělá, už nevíme, jak to řešit. Děkuji moc za odpověď. Jana
Eva Popelková ODPOVĚĎ: Když to nedělá nikomu jinému, tak vycítil, že si to necháte líbit a citově vás vydírá. Buďte důsledná ale nenechávejte dítě v afektu samotné / aby nedošlo k úrazu /. Přestane-li, pomazlete se sním a vysvětlete, přoč k němu se tak chováte a ať on se zaačne učit vyjadřovat slovně své pocity - co mu vadí. 23.6.2006 17:41

Upozornění

Redakce si vyhrazuje právo na odstranění otázek s vulgárním nebo urážlivým obsahem.