OTÁZKA: Dobrý den, chtěla bych Vás požádat o radu, jak naučit svého téměř dvouletého syna obědvat. Ráno kolem osmé sní s chutí půl krajíce chleba se sýrem a jeden jogurt. O hodinu později bez problémů sni maxi Bobíka. Kolem dvanácté mu připravím oběd a v ten moment nastává problém. Syn jídlo odmítá, prská a dělá všechno možné, aby nejedl. Nají se jedině, pokud ho při obědě něčím zabavím (pastelky nebo knížka) nebo ho k jídlu donutím. Několikrát jsem si myslela, že nemá hlad a nenutila jsem ho. Otevřel si ale ledničku a vyndal si dalšího Bobíka, kterého okamžitě snědl. Už si opravdu nevím rady, proto Vám budu vděčná za odpověď. Kateřina

OTÁZKA: Dobrý den, zajímalo by mě, jak mám postupovat, když jsem se od učitelky dozvěděla, že můj 5,5 roku starý syn je agresivní na děti ve školce? Doma je velice hodný, poslouchá, hraje si v pohodě se svou o dva roky mladší sestrou a myslím, že mi maximálně důvěřuje. Ptám se ho na školku a proč se to děje a on mi to vždy vysvětlí. On si zkrátka myslí, že je vždy v právu. Vysvětluji mu, že agresí se rozpory neřeší, že by to šlo i domluvou apod. Snad se to malinko zlepšilo, ale agresivní je prý stále. Nemůžu mu přece nadávat za něco, u čeho jsem nebyla, navíc když doma je tak velmi hodný. Mohu to já takhle na dálku řešit nebo by si to měly vyřešit učitelky ve školce? Já opravdu nevím, jakou formu domluvy ještě zvolit, když ho u toho nemohu přistihnout a reagovat na konkrétní případ. Situace je o to komplikovanější, že má tchyně, tedy jeho babička je ve školce učitelkou a já si říkám, jestli to taky není trošku tím. Děkuji předem za odpověď a přeji hezký den Alena Alena

OTÁZKA: Dobrý den, mockrát děkuji za odpověď. Do školky chodíme 3-tím rokem. Přečetla jsem spoustu knih, vše děláme jak píšete něco sebou, rychlé loučení a dát paní učitelce ale zaráží mě že 14dní je to v pohodě a pak další měsíc to ráno vypadá jako kdyby měl zborat školku, přitom za 15minut je v pohodě začne si hrát a jak jsem psala někdy odpoledne nechce ani domů. Je z dvojčat taže tam není sám.Chodíme k psycholožce, diagnoza ADHD mám tomu prý dát čas. Vše ostatní zvládáme ale tady jsem bezradná a nemůžu si na to zvyknout. Mám? Děkuji Alena

OTÁZKA: dobrý den, mám syna 4roky, máme problém s loučením ve školce. Ráno probíhá bez problémů až do doby kdy příjdem do šatny a že né. Většinou s brekem předávám učitelce, 5 až 10minut brečí vzdoruje a pak se zažadí do dění školky, odpoledne ho někdy nemůžeme dostat domů. Jak se naučit loučit? Alena

OTÁZKA: Dobrý den, mám dvě dcery 18 let a 1 rok. S tou starší nejsou žádné závažné problémy, hlavně, což je normální jsou každá úplně jiná. Je mě trapné Vám psát protože to beru jako své selhání ale já si fakt nevím rady. Ta roční odmítá jíst polévky a jakoukoliv jinou stravu než je mléčná, už jsem zkoušela takové to že jsem jí dala pará dní oddych a znovu ale to nezabralo všechno co není mléčné vyplivne. Mám obavy aby z toho nevznikli nějaké zdravotní problémy. Druhý problém je že když třeba upadne a uhodí se začne plakat já ji chci jako mamina utěšit a jak se říká pofoukat bolístku ale odmítá ať se jí stane cokoliv, trápí mě to protože máma tu je proto aby byla nablízku když se něco stane?. Poslední je její vztekání, dala jsem na Vaší radu kterou jsem si přečetla,když se začne vztekat tak přehlížet.Když není diváka není herce ale to nepomáhá. Kde jsem udělala chybu? Děkuji moc za radu co dělat. Dáša Beroun

OTÁZKA: dobry den mam velky problem manzel si nasel milenku a ceka s ni dite .Spolu mame dva kluky 12 17 let.ten starsi to resi po svem ale ten mladci nejdriv o tom nechtel slyset ale on je velice zavisli na otci a ted me utika za ni (otec je cely tyden na montazich) ona klukovi nabyzi ruzne rozhovory a chce ho vychovavat a kluk me neposloucha nechce se ucit sem s toho nestastna a nevim co mam delat jak se zachovat.Ona mu dokonce rekla ze nemusi do skoly a muze bydlet u ni ze bude mit soukromou ucitelku .Kluk na me nereaguje.nejdriv delal strasne sceny ze ji nechce a ze si neco udela a ted zase uplny opak prosim vas poradte me sem v koncich. Vanda Ostrava

OTÁZKA: Dobry den, chtela bych Vam moc podekovat za Vase pusobeni v poradu Chuva v akci. Nejsem zatim mama a nevim, jestli nekdy budu, ale deti mam neskutecne moc rada. Citim Vasi jistotu, pevnost a velkou laskavost s jakou k detem pristupujete. Zaroven opravdu ocenuji, ze jste uprimna a dokazete rict "toto jsem zpocatku neodhadla" apod. To jen podtrhuje Vasi opravdovost. Fakt Vam moc dekuji, dotykate se mne vic nez byste asi tusila... P.S.-omlouvam se, ze jstem vyuzila tohoto formulare pro otazky, ale chtela jsem Vam napsat a tady jsem nasla kontakt. ApoLenka

OTÁZKA: Dobry den pani Evo, v jednom dile Chuvy v akci jste rodicum rikala, ze by nikdy nemeli pouzivat telesne tresty a zaroven (pokud si to dobre pamatuji) v jejich pravidlech bylo, ze pokud prekroci nejaka dohodnuta pravidla, tak ma prijit trest. Jake tresty jsou pro deti vhodne? Kdyz jim zakazu na tyden treba sport, tak si myslim, ze to pro ne neni dobre. Nebo domaci vezeni - vzdyt dite potrebuje nejaky cas byt venku. Dekuji moc za odpoved. anonym

OTÁZKA: Dobrý den, chtěla bych poprosit o radu. Mám 8 letého syna, který nevyrží po celou noc spát sám v ětském pokojíčku a kykoliv se v noci probudí přijde k nám do postele. Vysvětlujeme mu, že se sním nevyspíme a řekne nám, že to tedy zkusí až do rána a v noci zace přijde. Jak máme postupovat? Děkuji Martina

OTÁZKA: Jsme oba s manželem dlouhodobě nezaměstnaní a se zdravotními problémy.Je nám přes 50 let.Syn (15) nás zesměšňuje a bere nám z peněženky peníze.Jak se zachovat? Zdeňka z Ostravy

OTÁZKA: Dobrý den paní Popelková. měla bych na Vás jeden dotaz. Mám dvouletou dceru a 7-měsíčního syna. I když moje dcera v kolektivu cizích dětí je naprosto nekonfliktní a bezproblémová, svému bratrovy neustále něco provádí. Například když si Honzík hraje s jednou malou (svojí) hračkou, přijde vezme mu jí a škodolibě ji položí o metr dále aby na nedosáhl. Tyto škodolibosti jsou celkem časté a mě to moc trápí. Nechci to řešit křikem nebo plácnutím ale někdy to nejde jinak. Myslím si že určitě žárlí, to vím ale snažím se opravdu každému věnovat stejný díl pozornosti. Ještě bych Vám měla napsat že jelikož jsem velmi zahlcená prací, nechodíme prakticky vůbec mezi jiné děti (max. 1 týdně). Můžete mi prosím poradit? Jana

OTÁZKA: Dobrý den, jsem vaší velkou fanynkou. Mám špatný pocit, ze svého syna (2roky a 4měs), který pěkně volá na čůrání, ale na kakání vůbec. Vždy, když myslím, že se mu chce kakat (na jedné nožičce si sedí a druhou má ohnutou v koleni), tak jej posadím na nočník nebo na záchod, ale jako bych mu to tím zarazila. Sedím sice u něj a ukazuji jak tlačit, ale po asi 9 měsíčním snažení pořád nic. Myslím si, že prostě tlačit neumí nebo se bojí bolesti (v minulosti míval opakované zácpy). Mou domněnku potvrzuje i to, že kaká na etapy několikrát denně a to i v případě, že si třeba nevšimnu jeho typického posedu a on si může v klidu vykonat potřebu. Potom, když mu utírám dupku, tak vidím, že v řitním otvoru ještě nějaké hovínko má. Myslíte si chůvičko, že se může jednat třeba taky o psychickou poruchu? Poraďte mi prosím. Děkuji. Martina Martina

OTÁZKA: Děkuji za odpověď, chůvičko (13.09.06 10.27h).Určitě to tak udělám.Ovšem nastává mi dilema co dělat, když mi nebudu chtít nic říct?Jak ho nenásilnou formou přinutit,aby mi sdělil své pocity? Je tam trošku nesdílný.Děkuji Katka Katka

OTÁZKA: Dobrý den,paní Popelková, mám dotaz.Starší dcera /13 let/se přímo nesnáší s otcem.Ten je na ni hrubý, nejednou ji uhodil,je pravda,že byla hubatá, ale praštila se hlavou o zeď.V 8 letech si dovolil do ní kopnout.To mu nemůže zapomenout,no a prostě ho nebere.I mladší dcera s ním nikam nechce chodit,jedině je ochotna si s ním hrát doma.Mě manžel pořád hubuje, vše dělám špatně,naše rodina je špatná atd.Oblečení a jiné musím dětem kupovat málem tajně. Nevím, jestli by nebylo lepší se rozejít,ale abych byla upřímná,nevím, jak bych to vše finančně zvládla.Ale byly bychom s děvčaty v klidu.Zdravím Jitka Jitka

OTÁZKA: Dobrý den paní Popelková,mám dotaz a snad ho zvládnu ve zkratce popsat.Já rozvedená se synem 7 let,v současné době již 2 roky žijeme s přítelem ve společné domácnosti.Neustále mám problémy s extchýní a zrovna před chvílí přetekla poslední kapka.Stěžovala si,že jí můj syn řekl:"Babi,já Ti vykradu byt".Reagovala jsem na to tak,že jsem se jí snažila vysvětlit,že to určitě nemyslel vážně (v 7 letech.Znám svého syna,snad chtěl být zajímavý,tak to řekl.Babička na to reagovala stylem,že to aby se bála,že jí ten byt v budoucnu vykrade.Neustále od ní slyším,že můj syn je nějaký divný,že když jdou na procházku,tak se zastaví a čumí (neřekne dívá se),kde co lítá.Chtěla jsem zachovat dobré vztahy i po rozvodu,ale nemám sílu ani chuť pořád něco vysvětlovat a rozmlouvat tchýni její dedukce.Snad jen poznámka,že když má jít s ní na např. na zmrzlinu,tak pomalu brečí,že nechce.Co myslíte,mám si se synem promluvit,že babička "žalovala",ať mi to vysvětlí? Děkuji Katka Katka

OTÁZKA: Dobrý den, syn má 4,5 měsíce. Všude se píše, že bychom měli dětem nastavit pravidelný režim, aby se cítili spokojené a jisté - ale od jakého věku ? Nám se zatím podařil jen večerní rituál koupání - jídlo - spánek. Ale néé vždy ve stejnou dobu, protože zatím spí velice různě. Večer je to však většinou mezi 18,30 - 20h. A to je vlastně můj dotaz. Přes den mu nemohu určit pravidelné hodiny ke spánku a pak třeba vycházka, protože od spí přes den klidně i 5x a to po 30 minutách až 2h. Nic pravidelného. Zkoušela jsem ho udržet vzhůru a dát spinkat trošičku později, ale pak hůře usíná. TAKŽE MĚ ZAJÍMÁ, KDY JE MIMINKO SCHOPNO SPINKAT PRAVIDELNĚ ? Moc Vám děkuji. PS: Už jsem Vám psala jednou ohledně uspávání syna v náručí, když mu byli 3 měsíce tak se chci jen podělit o výsledek: Synovi se už asi týden chování na uspávání nelíbí a chce položit do postýlky na pravý bok a usnout jen za naší přítomnosti či držení za ruce :-)) Je to paráda. Asi jsme ho "uhoupali" k samostatnosti. Lucie

OTÁZKA: Dobrý den. Náš šestiletý syn bez problémů zvládá pobyt ve školce (i přechod do náhradní školky o prázdninách), dokonce bez problémů zvládl v červnu i školku v přírodě. Problém nastane ve chvíli, kdy má jít do kroužku, který si sám vybral. V tu chvíli začne být nervozní, někdy ho i bolí bříško, začne se mi vymlouvat na kdeco. Teď si vyškemral, že chce chodit na fotbal. Při tréninku jsem ale u hřiště spolu s ostatními rodiči a on při každé nečekané situaci uteče z hřiště za mnou. Na tréninky chodit chce, ale tak aby dělal jen to co ho baví, což mi nepřijde zrovna vhodné, učit ho, že se z nepříjemné situace utíká. Když si o tom povídáme, tak vymýšlí taková vysvětlení, o kterých si myslí, že je nejlépe přijmeme. Připadá mi, že si nevěří a má strach že zklame. Nadruhou stranu, když se třeba kouká na ostatní, tak je mistr světa, umí nebo to bude umět taky a všechno dokáže nejlíp. Nevíme, jestli ho máme učit, že když se pro něco rozhodne, tak tam musí chodit. Když mu neustoupím a odvedu ho tam, tak je pak spokojený a povídáme si o tom, chválíme ho, chlubí se babičkám, co už umí nového. Ale jen do chvíle, než tam má jít za týden znovu. Máme strach, aby se, až půjde za rok do školy, nepřesunulo tohle i na školní docházku. Kdy dokáže dítě přijmout "následky" svého rozhodnutí a pochopit, že něco musí být i když z toho má obavy? Díky Veronika

OTÁZKA: Dobrý den,mám 2 syny 12 a 8 let a 3letou dceru.Nejstarší syn má LMD, od 4 let s ním chodím k psycholožce, snažím se dodržovat všechny její rady, ale stále mám pocit, že je to boj s větrnými mlýny.Pravidla a meze máme stanoveny, ale on je odmítá dodržovat, přestože následuje trest, který zná dopředu.Nikdy se nepoučí.Mluvím s ním o tom, proč to nebo ono dělá nebo nedělá, vždy jen řekne, že neví nebo že zapomněl. Poraďte,prosím, co s tím. Navíc mladší syn ho kopíruje, takže to mám někdy dvakrát. Za odpověď děkuji. Katy

OTÁZKA: mila chuvo,obracim se na Vas s prozbou o pomoc.Mam dvouletou dceru,je moc hezka a ja ji moc miluju.Jenze uz si s ni nevim rady.Jsem starsi a mam jeste deti ktere jsou uz velke a nemela jsem s nimi zadne problemy.Proto me zaskocilo chovani me male dcery.Je strasne neposedna,bere veci ktere nesmi a vse rada nici,treba trha nebo s tim hazi.Snazim se ji to vysvetlit,ale nechce me poslouchat a zacne se vztekat.Naucila se chodit na nocnik,ale je lina si na nej dojit,nebo spis,kdyz je zabrana do neceho,tak to asi nevnima,ze cura jinam nez do nocniku.Obcas se stane,ze kdyz se vycura,tak se v tom macha a vsude rozliva.A to jsou vsechno mziky,nestiham doma nic udelat ,nebot ji musim stale hlidat.Snazim se ji to vsechno vysvetlovat,co je spravne a co neni,ale kdyz uz me posloucha,tak jde a za chvili to treba udela znova.Mam tu vse pocurane a plenu si sunda,ze ji nechce.Kdyz ji dam jist,tak vetsinou chce sama,ale to je pak hruza.Neji a rozmazava mi to po sobe a kolem sebe.Jakekoliv jidlo rozdelava a rozmackava.Dela ji dobre se hrabat ve spine.Zkousela jsem vse jak dokluvit tak i placnuti ,ale vse zbytecne.Jako by me ignorovala,kdyz ji chci pochovat,tak nechce,jen vecer po koupani,kdyz chce septat do ouska,tak posloucha.Hned toho vyuziju a zacnu ji septat proc me zlobi a ze nesmi delat takove veci,ale to me hned odstrci.Jako kdyz nechce slyset co je spravne a co neni.Kdyz jsme venku,tak jenom utika,nebo si sedne na zem a hraje si s tim co najde na zemi a beda jak ji to vezmu a chci ji postavit,Silene sceny,vztekani rvani,proste strasna ostuda.Ja jsem uz tak unavena,nebot nemam chvilicku klid.Dokonce obcas krici ,kdyz vidi jak se nekdo objima,nebo drzi za ruce nebo se k sobe priblizi a je jedno jestli jsem to ja nebo nekdo cizi.Je to proste chovani,ktere neznam a tudiz si nevim rady.Je mi to moc lito, ze je tak zla a ja to s ni neumim.P rosim tedy o radu co delam spatne a jak bych na ni mela jit.Dekuji. vanessa

OTÁZKA: dobry den pani Evo,mam dvouletou dceru a vubec si s ni nevim rady.Mam jeste tri dcery,ale ty uz jsou dospele.Nikdy jsem nemela problemy u zadne s jejich vychovou,ale tu posledni proste nezvladam.Nechce vubec poslouchat,dela,ze me nevnima,porad se jen vzteka a dela same naschvaly.Vse si vynucuje.Kdyz ji chci neco vysvetlit,nechce me poslouchat,proste ignoruje me.Obcas jsem ji uz musela placnout,ale zjistila jsem,ze je to uplne zbytecne.Zatvrdi se a zrovna to neudela.AT ji poprosim,ze ma uklidit hracky,nebo treba rozkazu,proste me nevnima a nebo proste nebude uklizet a vetsinou se rozciluje.Dela jen to co ona chce.Hlavne na ulici. Kdyz ji pustim,tak mi utika a je ji jedno kam,jako by to delala schvalne.Nechce se drzet a zacne se strasne vztekat.A ja nezmuzu vubec nic. Je strasne tvrdohlava a uz vazne nevim co by na ni platilo.POrad si vse vynucuje a jen se vzt eka.Prosim o radu,nebot uz to vazne nezvladam a je mi to moc lito.predem dekuji. jitka

OTÁZKA: Mám 11letou dceru se kterou žji už 3roky sama.Manžel od nás odešel k jiné ženě.O dceru se každý víkend střídáme.Obě jsme s dcerou doufaly,že se k nám jednou táta vrátí,ale nestalo se.Jak dcera tráví víkendy se svým tátou nevím,protože o tom nemluví.Možná proto, aby mi neublížila a taky proto,že jsem se jí ze začátku i bála zeptat.Teď když se zeptám,tak mluví jenom o tátovi,ale o té jeho přítelkyni a jejím synovi toho moc neřekne.Ze začátku chodila dcera k tátovi někdy i v týdnu,ale teď to nějak ustalo.Příjde mi, jako by žila dvojí život.Jeden se mnou a jeden se svým tátou.U mě je svá a uvolněná a když jde k němu musí být dokonalá.(nezlobí,neodmlouvá,neukazuje mu špatné známky)zkrátka je taková jakou by si jí tatínek přál mít.Ráda ho má,to co řekne,je pro ni svaté,ale jak mi sama řekla"ten víkend u nich mi bohatě stačí,celý týden bych tam u nich být nemusela" Problém je taky i v tom,že jsem si teď našla přítele,ona o něm ví a nemůže ho nějak skousnout.On k nám zatím chodí,jen když dcera není doma nebo se scházíme mimo náš byt.Ona potom udělá žárlivou scénu,že už jsem měla být dávno doma.Nechce o něm ani slyšet,natož o něm mluvit.Když navrhnu společný výlet,řekne,že se jí nechce,nebo že radši půjde k tatínkovi,nebo k babičce.Nevím si s ní vůbec rady,nevím jak s ní dál?Zajímavé je,že její tatínek si přítelkyni najít mohl,ale mě to dovolit nechce. Iva

OTÁZKA: dobrý den, máme tříletou dceru, která právě začala chodit do školky, prvních pár dnů plakala, teď už je jenom smutná, má pocit, že ji tam odkládáme, sedí a čeká až pro ni někdo přijde, nehraje si prostě čeká... když se ptáme jak se jí ve školce líbilo nechce o tom mluvit... chtěli jsme, aby se naučila být mezi dětmi, je hodně citlivá a trochu bojácná, jinak živá a pořád veselá...nevíme jestli by nebylo lepší nechat jí u babičky a počkat ještě rok díky mirek

OTÁZKA: Dobrý den paní Evo, chtěla bych Vás poprosit o radu, co dělat se svým starším synkem. Mám dva syny /5,5 a 4 roky/ a ten starší má občas záchvaty vzteku / to když mu něco zakážeme/ a začal nás i vydírat a to dost"silnými" slovy typu, že chce umřít a že si něco udělá. Dokonce i vezme nůž do ruky...Nevím, zda on přesně chápe význam toho, co říká a jak na to přišel. Poraďte, prosím, jak se v této situaci zachovat....jestli na to vůbec nereagovat nebo se snažit to nějak slovně vysvětlit. Vím, že nesmím reagovat výbušně, toho se straním. Děkuji za odpověď Markéta,35

OTÁZKA: Dobrý den, máme 4-letého syna, který za námi chodí každou noc do ložnice. čekáme v dubnu další dítě a já mám strach, že miminko bude pláčem toho staršího budit. Další věc je, že od chvíle, kdy syn za námi přijde do postele, nemůžu dobře spát. Manžel navrhuje, až se narodí dítě, že bude spát se starším v pokojíčku, aby se necítil odstrčený.Já bych ho to však ráda odnaučila, ale taky se bojím, aby to nebral jako křivdu, už tak bude narození sourozence pro něj velká změna. Jak se tedy máme zachovat? Děkuji za odpověď. Marcela

OTÁZKA: Mila chuvo, prosim o radu. Nemohli jsme mit vlastni deti, strasne jsme ale po diteti touzili a tak jsme adoptovali miminko. Dneska je synovi 12 let. Je to prima kluk, ale je prilis zivy, ve skole si vsichni ucitele stezuji, ze se dost nesoustredi na vyuku, coz mu se pak nekdy odrazi na znamkach. Ve skole ma vysledky dost nevyvazene. Jednou jej chvali za skvele provedeny projekt, jindy je schopny se ve stejnem predmetu zhorsit o dva stupne. Zijeme temer 10 let v cizine. Syn odmala dela skolu v cizim jazyce. Na skole dela dalsi dva jazyky. Jazyky mu jdou dobre, ale ma problem si pamatovat, co se naucil par dni predem. Pise test a jakoby to co umel zapomnel. Protoze si loni na konci roku zhorsil znamky, byli jsme s nim v poradne. Po vysetreni nam rekli, ze syn trpi ADHD. Byl to pro nas sok. Vzdycky jsme si jenom mysleli, ze je pouze velky extrovert - snadno se seznamuje s lidmi, je hodne vesely. Ve skole ale s detmi moc nevychazi, prestoze to mysli dobre. Zda se nam, jakoby spatne odhadoval situace, do kterych se dostava a pohyboval se v nich trochu jako "slon v porcelanu". Jinak je syn citlivy, prestoze je mu 12 let, rad se jeste mazli, je rad, kdyz jej hladim po vlasech a povidam si s nim. Zacal ted i dost odmlouvat, ale to bude zrejme ve spojitosti s pubertou. Hlavne nas trapi ty nevyvazene znamky ve skole, chteli bychom, aby pak dale studoval, ale nevim, zda s danou diagnozou je to vubec mozne. Taky je stale potreba dohlizet na ulohy, sedet u nej. Jinak ulohy dela rychle a ne vzdy dobre. Budeme moc vdecni, pokud poradite, jak dite zklidnit ve skole a jak mu pomoci se skolnimi povinnostmi. Predem moc dekuji. Marion

OTÁZKA: Milá chůvičko, máme 6,5 letou dceru a ještě když chodila v červnu do školky, tak přišla s tím, že se bojí večer usnout a jestli se ráno probudí, to jsme si nakonec vysvětlili, protože jejímu kamarádovi zemřela prababička ve spánku a ona měla strach o sebe. Ale zároveň se začla ptát, jestli to na co sáhne a co sní není otrávené, to ji prý poradil ten kamarád. Pokud má činnost, je to dobré, ale z toho se třeba hodinu v kuse ptá. Teď už je to tak daleko, že i když se poškrábe kdekoliv na těle, vlasy se jí dotknou úst, tak se ptá jestli se jí něco nestane. Snažím se jí to vysvětlovat i udělat stejnou věc jako ona, ale nepomáhá to. Byla vždy citlivější a pokud měla večer spát u babičky velice špatně to prožívala i když jsme odešli plakala a to má jinak s babičkou velice pěkný vztah. Teď začala chodit do školy, tak mám obavy co bude tam. Moc děkuji za vaši radu. Iva

OTÁZKA: Dobrý den, mám 15tiletého bratra, který se téměř každou noc budí kolem třetí, čtvrté hodiny a odchází spát za rodiči do ložnice, do jejich postele. Říká že se sám bojí, že s tím bojuje, ale vždy musí odejít. Myslíte že by měl navštívit psychologa. Neřekl bych že je to v jeho věku tak úplně v pořádku. Rodiče to nijak neřeší, nevadí jim to. Petra

OTÁZKA: Dakujem za odpoved,on ma diagnozu ADHD.Bral aj lieky,chodil k psychologovi ale nic nezaberalo.Zlepsenie nastalo trochu s mojim novym partnerom.Ale nie doma,iba v skole.Rozpravame sa s nim stale,ale on nam nevie vysvetlit preco to robi,na vsetko ma odpoved neviem.Uz sme vyskusali vselico,ale se v koncoch,nevieme ako dalej.Dakujem martina

OTÁZKA: Dobry den,mam 11rocneho syna,s ktorym su velke problemy.Zacalo to uz v skolke,kde nevychadzal s detmi.Potom v skole vyrusoval na hodinach,neskor zacal kradnut ako v skole tak vonku,ci doma.Teraz uz dva roky zijeme s novym otcom pre neho a jeho dvoma detmi (9r a 5r),tie su s nami 6 mesiacov.Ale problem je,ze su stale hadky,syn im nic nedovoli,sprava sa k nim ako general,nadava,...Ked sa mu nieco povie tak povie dobre,ale ako keby sa nic nepovedalo.Chodil aj k psychologovi,ale nepomohlo.Uz ozaj nevieme ani jeden ako dalej.Moj muz sa snazil,v skole nastalo zlepsenie,ale nie doma.teraz zacal oddelovat jeho deti od mojho,ale si myslim,ze to neni dobre riesenie.ale ozaj si nevieme rady.Dakujem za odpoved martina

OTÁZKA: Dobrý den, máme 19 měs. syna. Je velmi živý, vše prozkoumává a zkouší. Problém je v tom, že některé věci nechápe. Tahá nás za vlasy, piští, ječí, při přebalování kolem sebe kope a utíká. Často to bere jako zábavu. Nepomáhá nic, resp. zkoušeli jsme vysvětlování, názornou ukázku, co dělá (tahání za vlasy). Teď ho někdy i plácnu a pak je chvíli klid, ale příště je to to samé. Děkuji za radu Jana

OTÁZKA: Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o radu. Mám syna 7 let , teď jde do školy. A dceru 2 roky. Kubík i přesto, že se mu někdo věnuje je neustále negativně naladěný, Terezce vše bere a nechová se k ní hezky. Myslím , že se snažím věnovat se oboum stejně. Nevím si sním rady ani po dobrém ani po zlém. Neustále musí být středem pozornosti a pokud není tak je zle. Nemáte nějakou radu , jak s tím naložit? Děkuji mockrát. Katka. Katka

OTÁZKA: Dobrý den. Chtěla bych poradit jek odnaučit cucání palce. Dceři je 16.měs.Kdy s tím mám nejlépe začít? Děkuji. míla

OTÁZKA: Milá chůvo, ráda bych Vás požádala o radu. Moje 10 letá dcera má přibližně rok problém se ode mne odloučit. Jedu-li na školení, volá mi, bolí ji bříško. U babičky, kde spávala ráda již od mala, mají pěkný vztah-už spát nedokáže. V podvečer naní přijde lítostivost, začne se ptát po mně a chce jet domů. Když se jí někdo snaží vysvětlit-a ona to také ví-, že nejsme doma, také nepořídí,. Chytne ji histerický záchvat, chce utéct domů, je nezvládnutelná, křičí, že chce domů, neovládá se. Jakmile se jí toto přislíbí (opravdu až po dosti dlouhé době, kdy už je vyzkoušeno cokoli) uklidní se a je opět báječná až do okamžiku než pro ni máme přijet. Kdybychom nepřijeli-celé se to zopakuje. A spoustu věcí, které vyslovila nebo dělala zapomene, nevzpomíná ¨si na ně. Nemyslím si, že je to vydírání, jelikož je opravdui velmi rozumná, fajn holka. Dokonce než to na ni přijde chodí třeba půl hodiny po místnosti a přeasvědčuje sama sebe aby to vydržela, žer to není tak těžké. K mému šoku ji podobný stres chytil i letos na dovolené s námi. Ale tam zase chtěla na večer jezdit domů, klidně i beze mne, jen být doma. Přes den ale jí výlety a akce vyhovují, jen na noc chce domů. Když jsme se o tom spolu několikráýt bavily-máme pěkný vztah-sama tomu nerozumí, je ochoptná navštívit i psychologa, vidím na ní, že jí to samotné mrzí, ale neumí si poradit. Problé není a tátovi ani v bráškovi, tím si jsu jistá. Nejsu si vědoma ani ničeho, co toto mohlo nastartovat. Pouze přibližně od pololetí začala zapomínat, měla občasná okna, spadla se známkama ve škole, i když se opravdu snažila. V poradně sdělili, že má zkříženou lateritu, dávat jí více podnětů, to je vše. Neumíte mi alespoň trochu poradit? Děkuji Pavla

OTÁZKA: Dobrý den, ráda bych se zeptala, zda je v pořádku, že mý dva synové (9, 5 let)téměř každý den k ránu chodí k nám do ložnice. Usínají každý ve své posteli v pokojíčku, ale ráno se často vzbudím a mám je u sebe. Zatím jsem jim to nijak nezakazovala, říkám si, že jsou to kluci a dlouho se mazlit nebudou, ale nevím, jestli nedělám chybu a jestli by jim to do budoucna nemohlo uškodit. S manželem máme manželství celkem v klidu, v ložnici spáváme oba. Děkuji za radu. Marta

OTÁZKA: Dobrý den, nemůžeme se shodnout s manželem, zda mají děti právo mluvit do našeho volého času či nikoliv. On tvrdí, že ne, že my se musíme dohodout, co o volném víkendu budeme dělat a ony se přizpůsobí. Jenže dohoda podle něj znamená pokaždé to, že se pojede na chalupu. Někdy už nechci ani já (mám domácnost i v Praze), a pak dětem (kluci 12 a 10 let)dávám na výběr: chcete s tátou, anebo zůstanete se mnou doma? Skoro vždy chtějí zůstat. Manžel odjíždí sám a mně vyčítá, že děti "kvůli mně trčí v smradlavé Praze a že já je kazím, že se jich nemám ptát a že je mám s ním prostě poslat." Dělám chybu? Rozmazluju je? Přísnost?

OTÁZKA: Dobrý den,můj syn 9 let je sice hodný kluk ale má problémi s chováním je provokatér provokuje tak dlouho až každýho dostane tam kam on chce a pak je spokojený a to se týka i ve škole.Nevím jesli nahodou mu nedáváme moc lásky najevo.V kolektivu myslí že je nejlepší hraje si na mistra. anonym

OTÁZKA: Dobrý den, zajímalo by mě, jak oznámit dítěti předškolního věku úmrtí v rodině. Má se mu taková věc sdělit přímo a jakým nejvhodnějším způsobem. Děkuji Marie

OTÁZKA: dobry den mam 3 dcery jedna14 druha10treti4 :prvni je v pubertea odmlouva mi:druha v puberte odmlouvami a treti je zlobiva iva

OTÁZKA: Dobrý den, mám syna 18 měsíců a bohužel jsem si ho naučila usínat, tak že ho musím odpoledne a i večer uspávat tak, že s ním musím ležet v posteli a až když usne, tak ho přenesu do postýlky, ale to uspávání trvá tak 1,5 až 2 hod, tak bych ho to chtěla odnaučit, abych měla také nějaký volný čas pro sebe. Ale nevím, jak ho to odnaučit, protože on už se naučil vylézat z postýlky a když ho tam nechám samotného, tak hned vyleze a pláče a dělá v pokoji nepořádek a bojím se ho tam nechávat samotného, aby se mu něco nestalo a také se bojím toho, že při vylézání z postýlky spadne nějak nešikovně a zraní se. Prosím poraďte, jsem bezradná. Předem děkuji za odpověď Libuše Mádrová

OTÁZKA: Milá chůvičko, mám problém se svou dvouletou dcerkou. Je normální že v tomto věku odmítá jednoho z rodičů? Vše můžu jen já a manžel nesmí skoro nic. Přitom se jí snaží maximálně věnovat, hraje si s ní, ale když má na výběr, chce jen mámu. Často se nám stává, že má nálady, kdy se na ní manžel nesmí ani podívat, zavře oči a začne se vztekat. Snažím se jí neustupovat, když nepomáhá domluva, raději z místnosti odejdu, ať si to vyřeší spolu. Jindy se stává, že na ní manžel nesmí ani sáhnout, když jí chytne za ruku, tak se drží za to místo a brečí. Jsem z toho nešťastná, jak se k manželovi chová, snažím se, aby co nejvíce času strávili spolu sami, ale nic se nezměnilo. Přejde to někdy? To samé je, když jsme u babičky a dědy, tam může vše jen děda a babička je tabu. Dlouho jsem jí kojila - do 18-ti měsíců, může to mít souvislost? Děkuji za odpověď. Pavlína

OTÁZKA: Dobrý den, ráda bych Vás poprosila o radu, která se týká mých dvou synů (9,5 let a 5 let). Mám pocit, že se k sobě chovají jako cizí, neustále se hádají, rvou a popichují a tato situace se stále zhoršuje. Mladší syn staršího hodně popichuje, a "vyrypuje", starší potom nezná míru a mladšího hodně bije. Snažíme se neříkat, že je starší a měl by být rozumnější, ale někdy se tomu nevyhneme. Můžete mi, prosím, poradit, co s nimi máme dělat, aby k sobě našli cestu a začali se k sobě chovat jako bráchově?Děkuji. Blanka

OTÁZKA: Dobrý den. Jsem tetou čtyřletému chlapci. Vždy jsme spolu vycházeli dobře, ale poslední dobou malý na mě reaguje nevraživě, nechce se mnou být,nesmím si vzít žádnou jeho hračku, kope do mě. Nevím, jak se mám v takové situaci zachovat. Mám strach ho hlídat,že mu za jeho chování jednu vlepím. Začal se tak chovat i ostatním lidem, jeho rodiče to neřeší. Mně je to líto,že se tak chová ne jenom ke mně, ale i k ostatním lidem, ať jsou příbuzní nebo cizí. Dík a příjemný den Hana anonym

OTÁZKA: Dobrý den, mám 9 měsíčního syna.je v odbodí, kdy se snaží všechno poznávat. Začal vyhazoval hlínu z květináče, atd. Snažím se mu vysvětlit, že to nesmí dělat zdůrazněním slovíčka ne. Ale moc to nepomáhá. Známá mi radila, že ho mám plácnout přes ručičku, ale na to mi přijde moc malý. Jak ho odnaučit, aby nechodil ke krbu, když je v něm zatopeno a nepopálil se? Děkuji. Jiřina

OTÁZKA: Dobrý den chtěla bych se zeptat, kdy je nejlepší doba, kdy se dítě v noci nepočůrá. Mám 2,5letou holku.V červnu jsem ji zkusila bez plín,téměř měsíc super, počůrala se jen asi 1x. Pak se mi začala počůrávat každý den a já už jsem neměla nervy pořád prát, takže jsem ji znovu začala dávat plinky. Přes den je už dávno nemá, sama si sedne na nočník nebo záchod a na mě pak jenom křičí, abych to uklidila.Co mi radíte? Nechat ji plínky?Odnaučí se to? Děkuji Lada Lada

OTÁZKA: Dobrý den, potřebovala bych poradit.Mám 2roky 8měsíců holčičku, která nechce chodit večer spát.Už v 20hod je umytá,v pyžamku, leží, řeknu ji pohádku, zhasnu a jdu pryč. Ona sleze z postýlky a nechce spát.Nepomůže ani to, že ji něco zakážu, nebo dokonce nasekám na zadek. Pak jde spát tatínek, ona leží s ním v posteli a usíná až v 22:30hod, někdy i později. Já bych spala už v 20hod únavou. Co s tím mám dělat? A ještě mám jeden dotaz - např.nechce moc poslouchat, vysype hračky z krabice a nechce je uklidit zpátky.Ať ji slíbím kokino nebo na ni zakřičím, nic nepomáhá, ničeho se nebojí, když ji řeknu, že dostane, směje se mi do očí.Dětská doktorka ji prohlásila za hyperaktivní, do školky vzhledem k věku ji ještě nepřijali.Někdy jsem z toho zoufalá, kde jsem udělala chybu. Děkuji předem za radu. Jitka

OTÁZKA: Dobrý den.Mám 7,5 letého syna, který se stydí před dospělými. Nechce je zdravit,neodpovídá, když se ho něco zeptají.Odmítá s dospělými komunikovat. Nevím, jak mu pomoci odbourat ten strach. Jarka

OTÁZKA: Mám 5-letou dceru a pořád se mi budí v noci a přeběhne za námi do ložnice a říká, že se bojí. Má svůj vlastní pokoj , ale tam vydrží tak do půl 1 v noci. Co dělat? Martina

OTÁZKA: Krásný den! Prosím Vás, jak nejlépe motivovat dítě, aby dělalo logopedická cvičení? Dáša

OTÁZKA: Dobrý den, mám 5ti letého chlapce který je dost živý, ale podle mě přiměřeně poslušný. Mám problém s manželem který vyžaduje, aby okamžitě a hned na první slovo poslechl, a když se tak nestane, hned ho "liskne" nebo mu dá popohlavek...lecky i za kdejakou blbost. Stašně se kvůli tomu hádáme, manžel si myslí že moje výchova bez fyzických trestů je měkkká a zšenštilá a že náš syn je "spratek " se kterým to jinak nejde. Přitom si manžel nechce za žádnou cenu přečíst nějakou knížku o výchově. Máme ještě dvouletou holčičku a k ní se chová úplně jinak. Prosím poraďte mi jak na manžela (do poradny ho 100% nedostanu), jinak je naše rodina bezproblémová Petra

OTÁZKA: Dobrý den, mám problémy s svým 8,5letým synem, který se v noci často budí s pláčem, že se mu něco zdálo (prý o strašidlech) a jde k nám do postele. Říká, že se vyspí nejlíp jen u nás. Nevím, jak ho toho nesmyslného strachu mohu zbavit. Trvá to asi poslední půl rok. Renata

OTÁZKA: Dobrý den, poprosila bych Vás o radu jak svého tříletého syna odnaučit spát (v noci i v poledne) s dudlíkem. Od dvou let chodíme do školky, ale zatím tam nikdy nespal. Od září bych chtěla ho nechávat ve školce i spát - může se tak, že bude mezi dětmi se stydět vyřešit tento "problém"? Děkuji za odpověď. dana

OTÁZKA: Máme dva syny 5 a 2,5 let.ten starší nás vůbec neposlouchá,musím všechno říkat nejméně 10x, to už potom kolikrát rupnou nervy a plácneme ho přes zadek.Taky dost často po nás křičí a vzteká se. nejhorší je, že ten mladší to dělá úplně stejně protože ho ve všem napodobuje.Nechceme děti bít, protože to stejně nepomáhá a zastávám názor, že je to lepší po dobrém, akorát nevím jak na to.připadá mi, že to nejde ani po dobrém ani po zlém. MonikaKol

OTÁZKA: Dobrý den. Mám šestiletého syna, který má problém dojít si na velkou jinde než doma. Doma nemá problém, ale ve školce na velkou zásadně nechodí a ani třeba když jsme na výletě mimo domov, tak není možné ho donutit i když se už kroutí. Je mu to asi trapné, i když je doma veden k tomu, že tyto činnosti jsou naprosto normální a není se zač stydět - dělá to přece každý. On mě ale odbude tím, že jeho nejlepší kamarád ve školce taky nechodí a víc se o tom nechce bavit. Poradíte mi jak na něj? Předem moc děkuji Linda

OTÁZKA: Dobrý den, moje dcera (3 roky) nechce vůbec jist. Váží 13 kg. Začala chodit před měsícem do školky a je to úplná tragédie. V jídle se šťourá, sedí u jídla jako poslední, učitelka ji to pak vezme a je to.Když si pro ní po spaní přijdu tak první je "Maminko máš jídlo?". Má prostě hlad. Co s ní? Doma se v tom jídle také šťourá, tak musím jít a aspoň ji trochu nakrmit. Díky Petra

OTÁZKA: Dobrý den. Syn půjde letos poslední rok do školky. Na jednu stranu se těší, že bude ve školce nejstarší, na stranu druhou už teď povídá, že do školy nechce. Jak ho za ten rok připravit, aby ze školy neměl strach? Asi má strach ze zlyhání, ptá se co když to nezvládne. Taky si nerad zvyká na nové prostředí a nové lidi. Iveta

OTÁZKA: Přeji příjemný letní den! Nevím si rady s mým 7,5letým synem. Poslední nějaké dva roky u něj začínám pozorovat sebepodceňování a malou sebejistotu. Snažím se mu vysvětlovat, že nemůže jít do žádné "bitvy" s tím, že jí stejně prohraje, ale moc to nefunguje. Ještě mám jiný problém. Mám ještě o rok a půl mladšího syna, a když slavíme nějaký svátek nebo narozeniny, tak ten starší neustále zkoumá, jestli náhodou poslední oslavu nedostal mladší bráška o pár hraček víc, zda jsme ho neošidili. Vůbec si s tím nevím rady. Veškeré vysvětlování zatím bylo neúspěšné. Jinak jsme letos absolvovali první třídu, během které jsem zjistila, že nemůžu od syna očekávat, že mi bude sdělovat nějaké věci ze školy. Na cokoli jsem se vždy zeptala, odpověděl, že neví, nebo, že si to nepamatuje. Doufám, že můj dotaz bude srozumitelný, a že mi budete dobrou poradkyní. S mladším synem podobné problémy "zatím" nemám. Děkuji moc předem za odpověď. Jana

OTÁZKA: Dobrý den, mám 5ti letého syna, který je hodný, a poslušný, ale mě by zajímalo, jak ho naučit prohrávat, když hrajeme např. nějakou hru, musí vždy vyhrát, jinak se rozčiluje a chce abychom hráli pořád dokola, dokud není vítěz on. Vím, že to je u hodně dětí v jeho věku normální, ale mě by zajímalo, jak ho to nejlépe odnaučit. Také bych se chtěla zeptat na další věc. Pokud se nacházíme někde, kde jsou cizí děti, starší než on, má zábrany se s nimi sblížit, což chápu, ale řeší to tak, že začne nahlas říkat, že jsou pitomí a hloupí a proto si s nimi hrát nebude, přitom tomu tak není. když se ho na to ptám, přiznává, že se jich stydí. Chtěla bych mu nějak pomoct, ale vysvětlení zatím nestačilo. Myslíte, že z toho vyroste a nemám si s tím lámat hlavu, nebo mu mohu nějak pomoct? Ve školce je jinak dost družný, ale vybírá si k sobě spíš kamarády, kterým by mohl velet, což asi u starších dětí cítí, že není možné. Moc vám předem děkuji a zdravím vás. Lenka

OTÁZKA: Dobrý den, bydlím s patnerem, který je rozvedený a z předhozího manželství má 5letého syna. Sem tam u nás přespí, nejsou s ním žádné problémy. Přesto se chci zeptat, jestli existuje nějaká kniha, jak se nejlépe chovat k těmto dětem? Jana

OTÁZKA: Děkuji Vám za odpověď (31.7., 10:55). Sama to tak cítím, že nemá smsl ho nutit, i když okolí si myslí něco jiného. Je to velmi citlivý kluk (řekla bych, že až přecitlivělý). Nyní se velmi často zabývá otázkou smrti. Našla jsem ho třeba v posteli když byl nemocný (angína), kde brečel, že nechce umřít. Řekla jsem mu, že teď rozhodně ještě neumře a on brečel dál, že nechce nikdy umřít. Snažím se s ním mluvit o tom přiměřeně jeho věku a nelhat, ale mám pocit, že na to, že mu nebylo ještě 6 let se až příliš moc zabývá otázkou smrti. Možná je to tím, že jeho dědečkovi (manželův tatínek) je 82 let a někdy se s ním bohužel loučí slovy:Snad se Tě ještě dočkám... Eva

OTÁZKA: Milá chůvo, mám 16ti letou dceru, se kterou si poslední rok nevím rady. Loni se bez problémů dostala na gymnázium, ale možná podcenila změnu a na vysvědčení v pololetí měla několik 4. Následovaly zákazy a omezení, naslibovala zlepšení, které se ale nekonalo. Teď ji čeká reparát z chemie. Manžel to řešil hodně radikálně - ať si dělá co chce, jestli se zkouška nepovede, nebude ji na žádné škole držet. Je dost velká, tak musí být trochu zodpovědná. Nic jiného než lepší známky po ní nikdo nechce. Má zakázané kamarády, počítač, mobil, téměř všechno. Ona se tváří klidně, že se není čeho bát, ale mám pocit, že se jedná o jakousi vnitřní vzpouru proti nám, že to snad i neudělá naschvál. Nevím, jak jí mám rozumně vysvětlit, že její "kluk" kterému nevadí, že propadá, zřejmě nestojí za nic - jinak by spíš podal pomocnou ruku. Nepomáhají prosby ani domluvy, vždycky přestane komunikovat, mlčí a tím nás vytáčí ještě víc. Mrzí mne její jednání o to víc, že vždycky byla bezproblémové dítě a na něco takového nejsem vůbec připravená. Moc doufám, že mi pomůžete nějakou radou, už opravdu nevím jak dál. A zkouška se blíží. Děkuji za odpověď. Iveta Iveta

OTÁZKA: Dobrý den! Mám syna, kterému bude v září 6 let. Problém je v tom, že bychom ho rádi nechali na týden u babičky, protože si myslíme, že v tomto věku by to už měl zvládnout. On to ale odmítá, bojí se toho. babičku máme daleko 200 km, druhou ještě dál. Jezdíme tam cca každých 14 dní, přes den s babičkou klidne zůstane sám i několik hodin. Pokud mu ale navrhneme delší pobyt, tak rozhodně ne. Zkoušeli jsme ho dát i na školku v přírodě, ale ani to nechce a nutit ho do ničeho nechceme. Snažíme se mu to vysvětlit, ale pořád se trvá na svém. Má ještě malou sestřičku - 4 měsíce, kterou má moc rád a říkal, že s ní by to možná zvládnul. Jenomže tu ještě kojím a tedy jí tam nechat nemůžu. Pokusy o to, nechat ho u babičky byli už v době, kdy jsme malou neměli. Prostě přes den tam zůstane, ale na několik dní ne. Ve školce je taky bez problému a u sousedky, která ho občas pohlídá přes den taky nemá problém. Myslím, že tam jde právě o tu noc, kdy se bojí "zůstat sám" - jak on říká. Přitom mu vysvětlujeme, že spinkat může společně s babičkou. Upraví se to časem? Děkuji za odpověď. Eva

OTÁZKA: Milá chůvičko.Mám 7letou dceru a nikdy s ní nebyly žádné velké výchovné problémy.Byla hodná,poslušná a vždy se s ní dalo vše řešit po dobrém - domluvou.Ale poslední dobou s ní mám velké problémy.Neposlouchá,odmlouvá a je hubatá.Když jí chci rozumně vysvětlit co se mi nelíbí a co by neměla dělat,zacpe si uši a dělá,že neslyší nebo odejde pryč.Pokud to už není k vydržení a plácnu ji přes zadek,řekne ,,mě to stejně nebolí" a ještě se mi vysmívá.Cítí se strašně ukřivděná a její slova jsou ,,stejně mě nemáte rádi".Další problém je,že když jdeme do obchodu nebo do města nakoupit,tak si myslí,že nemůže odejít s prázdnou a musí mít vždy alespoň zmrzlinu nebo něco jiného.Pokud si však koupím něco pro sebe já,tak mi to dokáže vyčíst,že sobě stále jen něco kupuji a jí nic.Žádné domluvy a rozumné vysvětlování nepomáhá.Je to čím dál horší.Prosím poraďte mi jak dál postupovat a jak být co nejdéle trpělivá.Děkuji. Ivana

OTÁZKA: 10letý syn velmi často trpí podceňováním a různými komplexy. Snažíme se ho hodně chválit, povzbuzovat, ale sám sobě si po nezvládnutí jakéhokoli úkolu nadává, pláče, začne být lítostivý.Jak reagovat-utěšování nikam nevede. Děkuji za radu. lepší iva

OTÁZKA: Dobrý den, náš tříletý syn na téměř každou otázku odpovídá NE a až dodatečně odpověď přehodnotí. Vyjímkou jsou dotazy od jeho babičky, na ty odpovídá NE a dál je neřeší. Můžete nám poradit, jak ho tento přístup odnaučit. Albert

OTÁZKA: Dobry den, sestileta holcocka, vesela a spolecenska trpi zacpou. Opmita chodit na WC, maximalne 1 tydne. Diky tomu ma po nekolika dnech maly odchod stolice. Trapi ji to.Podle psycholozky jde o negativismus. Vysetreni lekarem jsou v poradku. Existuje v Cechach, pripadne Praze poradna specializovana na tuto problematiku. Dekuji. Dana

OTÁZKA: Dobry den, staram se jako chuva o 14ti mesicni holcicku. Pres den klidne usne sama v postylce, pokud ji tam dam par hracek a pokud se citi pohodlne, ale vecer pouze u me na kline a to jeste velmi tezko. Pokud se jen priblizime k postylce, zacne hystericky plakat. Jeji matka ji pred spanim jeste stale koji a pokud neni doma (asi 3krat tydne) a mam ji dat spat, je to velmi tezke. Jinak spolu s malou vychazime velmi dobre. Poradte mi prosim, jak ji naucit usnout vecer v postylce i bez maminky. klarka

OTÁZKA: Moc děkuji za odpověď. Budu se opravdu velice snažit zůstat klidná a nevěnovat pozornost dcerčiným vztekacím náladám.Ještě jsem se v té souvislosti zapomněla zeptat na jednu věc. Někdy též dělá to, že vůbec nereaguje na to co jí říkám. Provádí nějakou nepravost a dobře to ví, což je poznat z jejího výrazu, já jí vysvětluji, že to nemá dělat a proč, ale ona stále pokračuje, i když příkaz opakuji, popřípadě zvýším hlas. To samé se stane, pokud se někam rozhodne jít, tak jí vůbec nevadí, že říkám ne a jde si po svém přesto, že za ní nejdu a třeba říkám: ahoj, maminka jde pryč a nechá tě tady. Takto od nás odešla třeba i přes 300 metrů Bylo to na louce, nemohlo se nic stát, proto jsem za ní nešla a čekala, že se vrátí, když na ní volám. Nakonec to dopadlo tak, že pro ni manžel musel dojít a naplácal jí na zadeček. Co s tím? A poslední dotaz, jestli dovolíte. Je dobré dítě strašit něčím nebo někým, když zlobí. Jediné totiž, co na naši holčičku platí je, když jí manžel řekne, že zavolá policii, aby si pro ní přijeli, že zlobí a tak jí dají do vězení. To okamžitě přestane zlobit i vztekat se. Ale mě to nepřipadá zrovna jako dobrá metoda. Velice děkuji za všechny vaše odpovědi a pomoc. Michaela

OTÁZKA: Dobrý den. Mám holčičku, v říjnu jí budou 3 roky. Dokáže být jako andělíček, ale když něco není podle jejího přání, začne se vztekat, vřeštět a nic nedá na vysvětlování a přemlouvání, neplatí na ni ani zvýšený hlas. Začne pouze vřeštět ještě více a úplně zuří, prská na toho, kdo jí domlouvá. Prosazuje svou vůli v těch nejrůznějších situacích, ať se jedná o zásadní věci nebo o hlouposti. Pokud jsme o samotě, snažím se nenechat se vyvést z klidu a odejdu od ní až se vyvzteká, ale před lidmi se jí snažím uklidnit,protože je to vždy velká ostuda. Někdy se neubráním ani plesknutí na zadek nebo přes pusu, pokud opravdu hodně ječí. Na zmírnění vzteku nezabere nic, po chvíli pak odezní sám, ale někdy to trvá i pěkně dlouho. Třeba i půl hodiny. Můžete mi poradit, jak se nezbláznit:o) Michaela

OTÁZKA: Dobrý den, mohla byste mi doporučit nějakou knihu o výchově dítěte od narození a o jejich psychologickém vývoji Děkuji Pavel

OTÁZKA: Moc děkuji za odpověď (dnes 10.38).Psala jste,že jeho "předvádění se" je možná způsobeno tím, že se mu málo věnujeme,což je asi možné,neboť jsme od rána do večera v práci.Ještě mám jeden dotaz chůvičko.Syn si přivlastnil mého plyšového medvídka (dostala jsem ho před lety k narozeninám) a bez něj neudělá ani krok.Medvídek s ním spí,všude ho tahá sebou.Je možné,že mu medvídek nahrazuje nějakým způsobem mou nepřítomnost i tedy přítomnost? Ještě připomínám,že letos půjde do 1. třídy).Děkuji moc za odpověď . Katka

OTÁZKA: Dobrý den,náš syn (zatím jedináček,půjde letos do 1.třídy) se v poslední době před cizími lidmi strašně předvádí,upoutává na sebe pozornost,skoro na každou otázku odpovídá "nevím".Zkoušeli jsme mu to vysvětlit po dobrém,že se nám nelíbí,když se tak chová,i po zlém,že dostal na zadek a pokud jsme mu zakázali např. jeho oblíbený fotbal,odpověděl nám slovy:"To nevadí, já fotbal nemusím hrát" místo toho,že už bude hodný.Z toho dokáže být jak andílek,kdy pomáhá,neodmlouvá,nemusím mu říkat všechno 10x. Katka

OTÁZKA: Přeji pěkný den a prosím o radu ohledně našeho 15timěsíčního syna. Již zhruba měsíc se u něj projevují záchvaty absolutního vzteku, když cokoliv není tak jak si zrovna přeje (beží kam nemůže a já ho zastavím, nedostane věc kterou zrovna chce, nedaří se mu stavět "komín" z kostek atpod.) Hračkami vztekle hází okolo, příšerně ječí, kope nohama, sedá si na bobek nebo si rovnou sedne (případně upadne a lehne) na zem. Domluvy nepomáhají (asi je stále ještě malý na to aby pochopil), metoda pevného sevření se mi také neosvědčila (mám pocit, že pak je to ještě horší). Vše nejrychleji odezní pokud ho nechám být a nevšímám si ho. Jenže jakmile se uklidní, tak jde a zkusí to samé znovu (klidně i několikrát za sebou, vždy se záchvaty vzteku mezi tím). Mám pocit, že trpělivější už být nemůžu, ale občasnému plácnutí přes plínku se neubráním. Zkuste mi prosím poradit jak na něj. Děkuji. Lucie

OTÁZKA: dobrý den, mám 3 měsíčního chlapečka a zdá se mi, že je dost plačtivý. Probouzí se s brekem a po nakojení začíná zase brečet a většinou ho uklidní, až když ho někdo nosí. Nevydrží ani když leží a povídám si s ním nebo se s ním zkouším hrát. Většinou chce pořád nosit.Pí doktorka mi řekla, ať ho nechám v postýlce brečet, že jinak bude rozmazlený, ale on v breku přidává na intenzitě až k hysterii. Bojím se, abych z něj nevychovala hysterika, který si bude všechno prosazovat brekem Blanka

OTÁZKA: Naše tříleté dítě zásadně na všechno odpovídá NE a přesvědčit ho splnit nějaký požadavek je nadlidské úsilí.Kyž mu něco zakážeme,vleze si někam,kde to není vidět a stejně si to udělá.Kfdyž něco potřebuje,nejde za mámou,ale tak dlouho řve až máma nevydrží a jde za ním.Co děláme špatně? Vladimír V

OTÁZKA: Dobrý den, mám deseti letou dceru a právě jsem se vdala za muže, s kterým již šest let spolu žijeme. Dcera je skvělá, společenská, má manžela moc ráda, ale je hrozně hubatá a chvilkami strašně moc zlá na ostatní. Je něco co by ji přimělo chovat se lépe? Děkuji anonym

OTÁZKA: Dobrý den.Mám tříletou dcerku,s ní problém nemám, ale v sousedství žije pětiletá,podle mě citově velmi zanedbaná holčička, která kdykoliv zjistí,že jsme doma,už je u nás a velice ráda si s naší tříletou hraje.Problém mám ten,že malá sousedka u nás tráví více času,než doma.Její vlastní matka ji odložila a holčičku vychovává babička,která je ještě v produktivním věku, pracuje na směny,někdy i celý víkend.Babička žije se svým druhým manželem, který ví,že po dobu její nepřítomnosti je o jejich vnučku u nás dobře postaráno.Já nemám to srdce dívenku odhánět např.v době oběda či večeře. Večer,když ji pošlu domů,mívá slzy v očích.Holky si spolu rozumí,dívenka je sice divoká,ale dá se sní pracovat.Je zbytečné sousedům domlouvat,ale nevím,jestli já dělám dobře,že se stejně věnuji cizímu, jak vlastnímu dítěti.Vzájemná žárlivost mezi holkama je, ale dá se zvládnout.Když zavedu časový režim, bude dívenka nedočkavě čekat za plotem na určenou hodinu.Děkuji za jakoukoli radu. Jana

OTÁZKA: Dobrý den, máme pětiletou dcerku. Je slečna dvou tváří, půl dne je miloučká a přítulná jako andílek, v druhé půlce dne pak jen kňourá, trucuje nebo vzdoruje. Sledujeme Chůvu v akci, takže spoustu dobrých rad pro výchovu už jsme okoukali. V posledních měsících se však potkáváme s novinkou, a to, že dceruška se často a hluboce "zamiluje" do někoho z našich známých. Nechce ho pak pustit ani domů, bere mu klíče, drží za nohu, po odchodu brečí... a říká, že ho miluje, nedokáže bez něj žít a podobně. Máme tulivý a láskyplný vztah, proto mě tato její potřeba překvapuje. Je to v jejím věku normální? Jak na toto chování máme reagovat? Děkuji Vám a přeji hezký den. Liba

OTÁZKA: Dobrý den, syn má dva a půl měsíce a večer neusne bez uspávání či při kojení. To že usne u prsu je asi v pořádku, ale nevím, zda je správné, že ho uspáváme např. dudlíkem. On ještě nedokáže dudlík dumlat dlouho, zatím nepochopil, že když vyplázne jazyk tak dudlík letí ven. Takže začne ihned brečet. Já osobně si zatím myslím, že je malý na to, aby dokázal sám usnout, ale je to tak ? A ještě jsem se chtěla zeptat do jakého věku dítěte není návykové spání v posteli s rodiči. Četla jsem, že do půl roku to nevnímá jako závislost, ale později by měl spát ve své postýlce. Chtěla bych, aby cítil, že je u nás v bezpečí a načepal tím jistotu a nebál se potom osamostatnit. Děkuji za Váš názor. MOC SE MI LÍBÍ CHŮVA V AKCI - jsou tam super rady. Děkuji za to. Lucie

OTÁZKA: Dobrý den. mám dvě děti,13 a 5 let.Je to velký věkový rozdíl a je to hrůza.Je u nás stále křik,řev,samé hádání,ta chce to,ten zase něco jiného a já jsem pomalu na prášky.Máma mi říká,že je to tím velkým rozdílem a že je to všude stejné.Chůvičko,myslíš,že se někdy dočkám toho,že by si ty děti rozumněli a nehádali se pořád?Chápu,že syn /13 let/ má jiné zájmy než dcera /5/ a že si spolu moc nehrají,ale proč se teda hádaj jako báby na trhu?Někdy je to fakt síla a nedá se to vydržet.Díky za radu.M. Marcela

OTÁZKA: Mám 10 letého syna ve své péči. Jsem čerstvě rozvedená, býv. muž ještě bydlí s námi ve společném bytě. Problém, který se synem mám je následující: ačkoli se k synovi snažím chovat láskyplně a před spaním se s ním i pomazlím, syn se k ostatním dětem chová, pokud ho naštvou, zlomyslně až agresivně (byl to jeden z důvodů, proč dostal na konci školního roku třídní důtku). Obdobné chování vykazuje i jeho otec a bylo jednou z mnoha příčin rozvodu. Na svůj věk má syn velmi pesimistické názory, pokud ho někdo podle jeho názoru urazí, vyhrožuje útěkem a vede řeči typu "stejně by bylo lepší, kdybych se vůbec nenarodil". Když ho upozorním, že se chová špatně, hrubě, mluví vulgárně nebo že někomu ublížil a měl by se omluvit, odbyde mě, že se chová jako tatínek a protože rodiče mají být pro něho příkladem, tak proč by měl být lepší. Syn byl za dobu trvání mého manželství svědkem jak prudkých hádek, tak agresivních výpadů mého bývalého muže proti mně. Mám trochu obavy, zda se tohle všechno dá ještě zvládnout nějakým výchovným působením, nebo zda už je to na návštěvu psychologa či dokonce psychiatra. Můžete mi prosím poradit (pokud to lze tak na e-mail MDun@seznam.cz)? Děkuji Miroslava D.

OTÁZKA: Dobrý den, mám 10měsíční dceru Verunku, kterou ještě ráno, v podvečer a večer kojím a ted zrovna máme období růstu zoubků. Verunka je čiperka, hodně se pohybuje a žádá si o pozornost hlasitým křikem. Všechno by bylo v pořádku, je to převážně štastné dítě, ale jestli je to možné, tak už má období jakéhosi vzdoru. Při přebalování, nebo dávání do autosedačky či golfáče mívá často takové záchvaty vzteku, brekotu a neuvěřitelného vzpinání do mostu, že si s ní nevím rady. Váži už 10 kg a někdy se bojím, že mě i upadne, když ji držím a snažím se jí uklidnit. At si jí všímam nebo ne a snažím se jí zaujmout hračkou či slovem, tak je to snad ještě horší. Je pak spocená, uvzlikaná a uražená. Je to hrozné, když jsem její matka a nevím, co chce a proč tak řádí. Třeba je to jen období prosazování, ale potřebovala bych poradit, jestli to odezní nebo mě poradíte nějaký fígl. Děkuji za odpověd a přeji hezký den. Lenka Hájková

OTÁZKA: Dobrý den,mám 17 letého syna,který nedokončil 1 ročník učiliště a má dělat reparát.Nevím co s ním,jak ho motivovat, na domluvy vysvětlování nereaguje.Musí doma pomáhat,takže by si měl být vědom co je práce. Ale je mu všechno jedno, nic ho nebaví a je věčně otrávený. Nemá žádné zájmy, snad jen počítač a ten má po dobu prázdnin zakázaný.Vztahy v rodině hodnotím katastroficky a v žádné poradně mi neporadili co mám udělat.Nedokáži ovlivnit vztah mezi mým synem a jeho nevlastním otcem.Manžel ze svých pozic neustoupí,vše řeší silou (ne fyzickou) a je z toho neřešitelná situace.S pedagogi,psychologi jednám já, manžel nemá zájem. Když mu pak konkrétní situaci vysvětlím, tak řešení nepříjímá a chová se přesně naopak. Z malých problémů dělá neřešitelné a atmosféra v rodině je před výbuchem. Já sama nevím co mám dělat a cítím že už to dlouho nevydržím. Jenže musím, protože mám ještě dvě malé děti.Jsem v začarovaném kruhu.Děkuji za odpověď Mirča

OTÁZKA: Dobrý den. Začínám mít pocit, že můj syn 26 měsíců je v noci závislý na dudlíku. Jakmile mu vypadne, tak se budí a kňourá. Zkoušeli jsme mu jej prostě nedat, ale potom sám usínal asi tak 2 hodiny. Takže usnul třeba až kolem 22:15. Máme si jej dát do postele a uspávat? Snažíme se ho teď také navyknout na spaní v jeho pokojíčku, ve své posteli. Tam ho uspáváme. Poradíte mi prosím, jaký zvolit postup, aby jsme to všechno zvládli, tedy spaní v pokojíčku, bez dudlíku a po pohádce usínání bez přítomnosti rodičů? Děkuji. Martina

OTÁZKA: Dobrý den, mám dotaz naše dcera (9 měsíců) se často budí večer tak po hodině až dvou, bylo období tak asi dva měsíce kdy se budila po hodině, vyžaduje mlíčko,moc ho,ale nevypije a hned usne.Nevím jestli je to hlady a nebo něčím jiným, je pravda,že mi toho moc nesní když to porovnám s kamarádkou kde její malý sní ještě jednou tolik než malá a to je o měsíc mladší. K ránu už jsem vyřízená tak jí dám mezi nás do postele a to vydrží i tři hodině v kuse spát jen mám pocit,že si vždy překontroluje jestli tam jsme a spí v klidu dál, myslíte,že bych jí měla dávat mezi nás spát,že bude spát lépe? Mám,ale strach abychom pak s ní neměli potíže jí to odnaučit až bude větší.Děkuji za radu. Verunka

OTÁZKA: Milá chůvičko, mám dotaz ohledně mojí dcerky - 19 měsíců (se kterou je na mateřské její táta, můj manžel, který svou roli zvládá na jedničku). Dcerka po zdravotní stránce prospívá skvěle, je to naše rodinné asi trošku rozmazlované zlatíčko, ALE v posledních měsících z ní máme dojem, že je stále negativně naladěná, na jakoukoli otázku vždy odvětí jen "ne, ne..", když není po jejím tak se stále vzteká, a směje se snad jen, když s ní "dělá hlouposti" její bráška (11 let)... Už delší dobu se taky snažíme vysazovat ji na nočník, ale stále si neuvědomuje ten "proces vylučování" – neříká ještě „aa“, tak zatím nejsme úspěšní, z čehož jsem hlavně já moc zklamaná - syn totiž ve stejném věku (na mateřské se mnou) byl daleko šikovnější - brzy bez plínek, brzy chodil, brzy mluvil, celkově byl více společenský... Chtěla bych se zeptat, jak reagovat na její výjevy vzteku, při kterých se nás třeba kolikrát i snaží plácnout (přičemž ona sama řekne „au!“). Jak docílit toho, aby chtěla více spolupracovat – třeba opakovat slůvka – učit se mluvit (zatím jen „mam, tati, ham, a ne…“ a být samostatnější při hraní. Doma se k sobě chováme hezky, hodně se s malou mazlíme (tulíme) – to má moc ráda, takže špatný příklad v nás snad nemá. Možná jen, že manžel se synem jsou hlučnější… Nejhodnější a nejspokojenější bývá dcerka venku mezi ostatními dětmi (pískoviště, hřiště). Napadlo mě, jestli se třeba nejedná jen o nějaké horší období, dané tímto věkem, které časem přejde? Sonja (32)

OTÁZKA: Dobrý den. Potřebuji poradit co s naším 16-ti měsíčním synkem. Už jako uplně malé miminko neměl rád když ho choval někdo jiný než já nebo můj manžel. V součastnosti ho můžou pochovat ještě babičky, ale to nesmíme být s manželem na "obzoru" Když jdeme k někomu na návštevu tak musím být stále u něj, nemohu se nikam vzdálit. Každý mi radil, že musíme co nejvíc mezi děti tak jsme spolu a ještě s několika maminama odjeli na dětsko- dámskou dovolenou a musím konstatovat, že to bylo peklo. Syna jsem celých 7 dní nesměla opustit ani na metr pokud byl někdo "cizí" v dohlednu. Zkoušela jsem ho nechat "vyřvat", ale to vůbec nepomáhá- chlapík má hroznou výdrž a ani mě to nedělá moc dobře. Ještě se chci zeptat jestli nemůže mít vliv na jeho chování fakt, že je narozen o 2 měsíce dříve. Děkuji za odpověď. Jana

OTÁZKA: Dobrý dne,potřebovala bych poradit ohledně počůrávání v noci. Mám 4letou holčičku, která má stále plenku v noci. Před spaním se jde vyčůrat,po 2-3 hod.( okolo 22 hod. )ji dáváme na WC a do rána plenka mokrá.Jednou načůráno tam má.Dcerka se prostě nevzbudí.Vím, že když ji budu po třech hod.budit, že bude suchá, ale já potřebuji,aby se vzbudila sama.Doktorka nás chce poslat v říjnu na vyšetření,ale bojím se, že malou úplně zradím.Můžete prosím poradit? Děkuji Lenka

OTÁZKA: Dobrý den, máme 6letého přeškoláka, který mi dělá starosti, možná je to spojené s narozením sestřičky. Je neustále v opozici, na všechno má svou /jinou/ odpověď, skáče mi do řeči, občas na mě zvyšuje hlas. Je dost nezodpovědný, zapomíná co má udělat, neuklízí si po sobě věci. Ve společnosti je hlučný a strhává na sebe pozornost /pískání, překřikování.../ Mám pocit, že ho pořád jenom napomínám a okřikuji. Dost mě to trápí, asi jsem podcenila přípravu na příchod sestřičky a výchovu k zodpovědnosti. Prosím o radu, jak toto napravit. Kamila

OTÁZKA: Dobrý den, mám 4letou dceru. Chodí do školky, občas jí hlídají babičky. U jedné babičky nemá vůbec žádný problém, skoro bych řekla, že se jí tam líbí víc než doma. Ale u druhé babičky (moje matka) má problém, nechce tam být. Bohužel tam bývá častěji, protože bydlíme ve stejném městě. Když dcerce řeknu, že pojedeme k babičce, tak tam nechce jet. Nakonec jí nějak přemluvím. Ale když tam přijedeme o ona uvidí babičku, zapříčí se a nechce ani jít k ní do bytu. Po dlouhém přemlouvání jde dovnitř a třeba hodinu nechce s nikým mluvit, na nikoho se nechce podívat, mačká se na mě a chce chovat. Většinou jí necháme být, nevšímáme si jí,pak jí to naráz přejde, třeba se něčím zabaví a je už zase v pohodě a s babičkou vesele komunikuje a nakonec od ní nechce ani odejít. Při příští návštěvě se ale opakuje to samé. Bohužel to dělá pouze u mé matky a začalo to v době, kdy začala dcerka navštěvovat školku (nevím, jestli to má souvislost). Velmi to mrzí mě i babičku. Rozhodně na dcerku není zlá nebo přísná, naopak jí dost rozmazluje, kupuje jí dárky, až se mi někdy zdá, že to přehání. Ale mám pocit, jako když si jí tím chce "koupit". Děkuji Vám za radu. Marcela

OTÁZKA: Skládám poklonu před tímto pořadem. Myslím, že hodně lidem pomůže.Zatím nemám děti, jen partnera, který se jako dítě občas chová. Je poměrně pasivní, rád spí a dosti dlouho. Já jsem pravý opak, když se mi podaří ho vytáhnout někam na výlet nebo na koncert, pak to ocení a je rád. Dává mi to ale dost zabrat, nechci ho nutit, to pak dělá pravý opak. Jak ho mám motivovat? Kateřina

OTÁZKA: Dobrý den, prosím o radu týkající se usínání mé 4leté holčičky. Má problém usnout sama bez mé přítomnosti. Od malička jsme jí uspávala a byla jsem u její postýlky do té doby, než usnula. Asi rok zkoušíme samostatné usínání bez mé přítomnosti. Přečtu jí pohádku a pak z pokoje odejdu. Nechávám jí v pokoji rozsvícenou lampičku a otevřené dveře. Přesto sama v pokoji nechce být, pláče a nechce ani ležet v postýlce.Někdy se pláčem tak unaví, že v deset hodin večer nakonec usne, ale spí špatně a často se v noci budí, pláče a chce k nám do postele. Většinou usínání ale řeším tak, že si sednu k její postýlce, ona si vezme svojí hračku a bez problémů za půl hodiny usne, pak klidně spí celou noc.Poraďte mi, prosím, jak vyřešit samostatné usínání. Moc děkuji. Marcela

OTÁZKA: Dobrý den, máme skoro 4letou holčičku - je strašně šikovná, pěkně mluví, se vším pomáhá - akorát občas když není po jejím, tak ztropí strašnou hysterickou scénu, ječí a je neutišitelná - zkoušíme to po dobrém, nebo se jí snažíme nevšímat, ale jediné co pomůže je většinou "jedna" na zadeček. Chvíli ještě brečí, ale pak najedou otočí o 180stup. a je úplně skvělá. Nevíme, co s tím - výplata na zadek nás vždycky mrzí a rádi bychom zvolili lepší "metodu". Moc děkuji za radu MartinaS

OTÁZKA: Dobrý den,žiju s rozvedeným mužem, který má 3 holčičku, v péči ji má matka (žije s partnerem).My ji máme ob 1 víkend a 2x i přes prac.týden.Dříve mě brala,poslouchala,ale poslední dobou mě ignoruje, vzdoruje,neposlouchá.Nemám zájem ji vychovávat,ale také nemůžu přehlížet některé návyky,které má.Také nedokážu odhadnout,zda si je "nosí" od mámy nebo to na nás zkouší a doma je vedena přísněji.Otec ji velmi miluje a někdy i sebekriticky musím říct,ze se jakoby bojíme ji vynadat,aby ji "neztratil".Já osobně bych byla přísnější,ale nechci do toho moc zasahovat,respektuji roli rodičů.Kde najít míru důsledné výchovy z mé strany,ale zároveň o ni nepřijít?Bojím se,aby k nám časem nepřestala jezdit,ale zároveň cítím, že by potřebovala pevnější ruku.Už začíná dobře vnímat vztahy a rozdělení rodiny.Děkuji za opdověď. Veronika T.

OTÁZKA: Děkuji za odpověď.Jedná se o 9letého syna s ADHD.Fax Bohužel nemám mám jen internetovou adresu:cabrnochovamonika@seznam.cz Do pedagogické poradny již chodíme a nyní nás po opakování problému odeslali do poradny Klíč na Praze 9 kde pracují s problémovými dětmi monika

OTÁZKA: dobrý den chtěla bych se zeptat co mám udělat aby má dcera nedělala na ulici,v obchodě v tramvaji,prostě všude si lehne na zem a nechce chodit.a při tom se vzteká.když jí řeknu pa pa já jdu pryč tak mi zamává otočí se zády a hraje si s kamínkama.má 18 měsíců.ale musím jí taky pochválit,že když jí řeknu at si uklidí hračky tak je uklidí.děkuji za radu. anna s.

OTÁZKA: Dobrý den, díky za Vaši poradnu, moc Vám fandím. Mám problém se svou téměř tříletou dcerou. Od začátku jí necháván poměrně velký prostor k rozhodování - diskutujeme, kam půjdem ven, co si vezme na sebe, co si dáme k jídlu ... Stává se, že si vybere nějakou možnost a v zápětí se rohodne pro jinou. Příklad: ptala jsem se, zda si dá ještě něco malého na druhou večeři než půjde spát, řekla, že ano. Nabídla jsem, co. Ona souhlasila. Vše jsem nachystala a ona řekla, že nic nechce a že už půjde spát. Dříve jsem si myslela, že má možná problém, představit si důsledky svých rozhodnutí, teď mi to připadá spíš jako vynucování si pozornosti a zábava na můj účet nebo i forma agrese. Na jaře se jí narodil bráška, na něj je moc hodná, ale my dvě teď spolu někdy válčíme. Co s tím? Irena

OTÁZKA: dobrý den. Máme tři děti, nejstarší dceři je deset let. Poslední dobou s námi komunikuje tak, že buď křičí nebo še vzteká a pláče. Jinak je moc hodná, až moc citlivá. Neví, jestli zde pomůžou nějaké zákazy, s domluvou to končí tak, že slíbí, že už to nebude dělat,ale to trvá do prvního výbuchu. podotýkám, že se to netýká pouze nějakých témat, ale je to škola,kamarádi atd. Myslím, že tento problém nastal, když se manželovi zabil tragicky bratr a on už s ní nekomunikuje tak jako dřív. poraďte mi prosím co s tím, protože si uvědomuji, že dcera přichází do věku, kdy můžu vztah a důvěru mezi námi pokazit. děkuji anežka

OTÁZKA: Moje dcera mě bije. Mohu ji legálně nechat utratit? Děkuji za radu. Pepa Pepa

OTÁZKA: Dobrý den,velice ráda sleduji Váš pořad. Někdy vidím svoje klady, ale někdy i zápory. Snažím se jich vyvarovat, ale přesto se na Vás obracím s prosbou o radu. Mám 2 dcery 5 a 9 let, které byly obě předčasně narozeny. Mladší s velkýma zdravotníma probléma koncem 6. měsíce. Při prvním porodu jsem myslela, že už nic nemůže být horší. Pro dceru jsem dělala prvni poslední, pak se narodila Verunka a Miška se báječně ujala role staršího sourozence. V poslední době mi připadá, ale že přišlo období žárlivosti, můžu-li to tak říci. Nejhorší scény nám dělá, když má psát domácí úkol. Ve škole patří k nejlepším žákům, má i spoustu mimoškolní činnosti, ale příprava do školy je pro mne někdy jak za trest. Vše pak odnese Verunka, nadává jí, ječí, zuří. Nejraději by ležela, četla a dělala si pohodlí. Když chci, aby mi pomohla, tak musí mít obzvlášť náladu.Mezitím ta mladší je velice ohleduplná a pracovitá. Sama vidí, že mám dost práce a přiskočí a už uklízí. Snažím se je chválit obě stejně, ale Verunku více, vždyť více udělá. To je potom taky zle. Nebo něco po mne chtějí, přislíbím jim to, ale za něco. Verunka to má v mžiku hotové, kdežto starší dceři to trvá třeba 2 hod. nebo vůbec. Nevím, jak se pak zachovat. Myslím, že spravedlivé, odměnu dát tomu, kdo to splnil. Pak jsem, ale zlá a nemám ji ráda.Vysvětlování nepomáhá a tělesné tresty neuznávám. Pokud mi můžete napsat aspoň pár řádků a rad, budu ráda. Přeji Vám mnoho osobní i pracovní pohody a samozřejmě krásné léto. Děkuji Vaše obdivovatelka Věra

OTÁZKA: Chůvo Evičko, zapomněla jsem dodat, že jsem vdova. Manžel, lékař, před několika lety zemřel. A dcera na něj byla dost fixována, ač nebyl biologickým otcem. Zuzana Ještě k "přerostlému dítěti"

OTÁZKA: Ahoj chůvičko, moc Vás zdravím. Mám velký problém s "už odrostlým" dítětem. Dceři teď bylo 18. Celý život se výborně učila a neměla problémy. IQ nadprůměr. Nastoupila na SŠ, zajímavý obor, měla velkolepé plány. Na SŠ začala šikana, kterou škola neřešila. Z dcery se stala troska bez špetky sebedůvěry, začala být povrchní a max. se věnovat zevnějšku. Učení - prudké zhoršení, psych. konstatována porucha v důsledku špatných vztahů ve škole. Dcera přešla na individ. studium a vše si zlepšila. Když nastalo, po dvou letech, konečně období klidu, našla jsem doma dopis. Zkráceně: Odcházím, už 2 měsíce točím porno. Chci se mít dobře, školu dodělám, neboj (má ještě rok!!). Podotýkám, že naše vztahy byly, až na poslední cca rok celkem dobré, velká důvěra z obou stran. Toto mě šokovalo, i když náznaky byly - našla si už dřív přítele z "oboru". Napsala jsem jí, že to respektuji, že ji mám ráda i tak, a kdyby jí bylo nejhůř, ať přijde (Ovšem ne jako prostitutka.), že jí v rámci možností pomůžu. Teď je to asi měsíc co odešla. Hrozně se bojím, že se stane "nedobrovolným dárcem orgánů" nebo skončí bůhvíkde v cizině, ale zase ji nechci vyhledávat a násilím tahat zpět. Domluvila jsem se proto se svojí matkou (ta o ničem neví, neunesla by to, naznačila jsem pouze, že se dcera nastěhovala k bohatému příteli), že se jí dcera bude každý týden hlásit, že je v pořádku. Ty dvě mají celkem dobrý vztah. Dceři jsem ještě napsala, že pokud se ve stanovenou dobu neohlásí babičce, nahlásím na policii podezření na únos. Nevím, jestli díky zbytkům zodpovědnosti nebo strachu ze "skandálu", ale zatím se hlásí. Já jsem (naoko, samozřejmě) úplně bokem, nekomunikuji a tvářím se, že "taková, jaká je", mě nezajímá. Vždycky jsem za ni totiž vše vyřizovala a hodně přátel mi řeklo, že ji zachraňuji, když už má ústa centimetr nad louží, a že dokud si je v ní nenamočí, nic s tím neudělám. Znovu opakuji, že "chladný postoj" jsem opravdu zaujala až poté, co jsem dceru ubezpečila, že ji mám ráda. Poradíte mi něco? Zuzana

OTÁZKA: Dobrý den, mám dotaz naše devíti měsíční dcera se velmi bojí cizích lidí,jediné koho bere jsem já a tatínek, babičky jen když jsou s ní v mé přítomnosti třeba celé dopoledne,pak se nechá odpoledne od nich i pochovat a dokáže být s nimi i ňákou dobu sama,ale pokud je zase nevidí třeba dva dny tak na ní nemůžou ani šáhnout hned brečí, vždy byla taková sice dřív stačilo aby se někdo podíval do kočáru a hned začala brečet, dnes začne brečet až když na ní někdo sáhne, při pohledu do kočáru naštěstí už nebrečí,ale je vidět že je ve střehu, v žádném případě se neusměje ani na babičky které vidí dost často kort tu jednu která bydlí s námi v baráčku.Začala jsem s ní chodit na plavání mezi děti a dospělé a začátky byli hodně špatné,brečela v šatně v bazénu ve sprše...no už jsem to chtěla vzdát,ale po šesti hodinách můžu konečně říct,že se jí plavání líbí už mi tam nebrečí a dokonce se tam i směje,ale jen pokud jsem u ní jakmile jdu třeba na záchod tak hned začne brečet.Paní instruktorka říkala,že některé děti potřebují víc času než si zvyknou v cizím prostředí...Dále se chci zeptat na to jestli je normální když dcera přes den spí 30 až 45 minut a v noci se budí tak po třech hodinách a vyžaduje mlíčko,zkouším jí vždy uspat dudlíkem a nebo čajem,ale málokdy se to povede spíš začne řvát ještě víc. Poslední dobou nás taky trápí,že jí trvá strašně dlouho než usne, dřív mi usínala už u kojení a neměli jsme s tím problém, no a nyní tam musíme s ní být a hladit jí dokud neusne, mám strach aby nebyla rozmazlená....poradíte??? Moc Vám děkuji. Monika

OTÁZKA: Dobrý den, mám doma ročního chlapečka a chci se poradit, od kdy je možné tak malé dítě dát někomu jinému než tatínkovi na hlídání. Jak s tím začít, na jak dlouhou dobu. Zatím je zvyklý na hlídání jedné z babiček jednou za 14 dní tak na 2 hodiny a z toho je tak polovinu času ukňouraný. Děkuji za odpověď Věra Věra

OTÁZKA: Přeji hezký večer, mám syny 8 a 5 let.Starší syn chodí do druhé třídy /dyslexie a porucha soustředění/ a je potřeba se mu věnovat na 100%.Je to náš bohém, který žije ve svém světě.Mladší je jeho opak, dalo by se říct bezproblémové dítko.Staršímu můžu věc říkat 100x a nakonec stejně musím křičet,mladší většinou poslechne a když ne stačí jen zvednout hlas.Musíme za starším stát jako policajt - připravenou tašku do školy je schopnej během rána roztahat po celém bytě a to neumytej,nenasnídanej.Stále má důležitější věci.Mladší vše O.K.Bohužel na staršího žárlí, že se mu věnujeme více než jemu.V přítomnosti staršího se snaží za každou cenu na sebe upozornit, když jsme spolu sami vůbec o něm nevím.Když je starší za něco pokáranej jde to mladší správně udělat, aby byl pochválenej.Starší pak zas nezvládá, že mladší je více chválenej, že na prcka nekřičíme jako na něj apod.Má pocit, že ho nemáme tolik rádi.Samozřejmě se snažíme chválit a podporovat i st. ,ale neni tolik příležitostí jako u jeho bratra.Chápu, že je to velice stručné ,ale ráda bych věděla jak jejich rivalitu zmírnit.Děkuji a s pozdravem Alena Alena

OTÁZKA: Dobrý večer,ráda sleduji pořad Chůva v akci.a měla bych dotaz.Mám9 leteho syna,který má ADHD s poruchou pozornosti,chodíme do poradny na neurologii kde mu dali Ritalin.V posledních 3 měsících opakovaně ukradl doma peníze a nakoupil si za to hračky domlouvali jsme po dobrém a nakonec dostal i na zadek.Můžete mi poradit co mám dělat dál?Jak postupovat při opakování?Děkuji Monika Monika

OTÁZKA: Dobrý den chůvo :-), potřebovala bych poradit, jak si hrát s 15-ti měsíčním dítětem. Samozdřejmě si hrajeme, ale mám pocit, že si raději hraje sám. Stále něco kutí a montuje, nejraději rádio, kolečko u topení, vyndavá hrnce, montuje kolečka u kočárku. Ale hraní s knížkama, s kostkama..ho moc nebere. Vždy za chvilku uteče za "svými" kutilskými aktivitami. Mám kutit s ním, nebo ho nějak přesvědčit aby si hrál se mnou? Děkuji za radu Jitka Jitka Ch.

OTÁZKA: Dobrý den! Mám dva syny ve věku 6 a 4 roky. Dost často řešíme problém "trefení se do mísy":-). Je obtížné vysledovat, který z nich má ten problém. Možná že oba. Starší svádí klasicky vinu na mladšího. Chodit za nimi pokaždé je prakticky neuskutečnitelné a nemyslím si, že by to bylo někomu příjemné být stále kontrolován. Vysvětlení o zapáchajícím záchodu nefunguje. Co s tím? Díky za odpověď! Kateřina

OTÁZKA: Dobrý den, pořad je super, dobrý napad. Uvažuje se o knižním vydaní, nebo od vydaní pořadu na DVD ? Přeji pěkný den. kveta

OTÁZKA: Dobrý den paní Evo,ráda bych se také zeptala na radu. Mám syna, letos mu bude 7 let a v září půjde do školy.Musím říci, že někdy umí být poslušný,ale někdy je to s ním k nevydržení, odmlouvá,vzteká se,umí být i drzý.Někdy stačí mu říct jednou,jindy to musím opakovat třeba 5x.Snažím se být důsledná a stát si za svým a nepovolit,ale jak na něj "vyzrát" aby pochopil,že je lepší poslechnout hned napoprvé než nakonec dostat na zadek.Když něco provede,tak stejně se za chvíli přijde omluvit že to tak nemyslel a už to neudělá,a já vždy jeho omluvu přijmu.Chci aby jsem ho vychovávala co možná nejlépe aby z něj byl dobrý člověk a proto chci, pokud jsem udělala ve výchově nějakou chybu,napravit ji ještě teď dokud je ještě malý,protože jak bude větší a větší bylo by to horší.Mne i manželovi je 27 let,bydlíme v rodinném dvojdomku společně s mými rodiči,takže máme výhodu,že babička,která je již v důchodu nám syna pohlídá,je-li to třeba,někdy pro něj dojde do školky atd..Ale zase druhá strana je,že pokud něco provede,já nebo manžel ho pokáráme,on si jde postěžovat dolů babičce a dědovi a tam ho litují,pak si připadám jako kdyby to co jsem mu vytkla nemělo žádnou váhu.Děkuji za Vaši odpověď. Romana

OTÁZKA: Můj 13tiletý vnuk se vždy učil výborně, bez příspěvku rodičů. Náhle se jeho prospěch zhoršil, nemá kamarády, je zaražený a jediné, co ho zajímá, je počítač. Podle jeho matky - mé dcery, mu dává tzv. americkou volnost. Nemá sebemenší zá zájmy. Je to správné? Majorová Dana

OTÁZKA: Dobrý den, Sleduji Váš pořad a moc se mi líbí. Konečně něco zajímavého a poučného pro lidi. Máme 2 letého kluka a podle mne je docela v pohodě. Občas si postaví hlavu, ale to většinou zpraví to že ho postavíme do kouta a nehrajeme si s ním ať se vyvsteká. Jediné co nám nejde je večerní usínání. Jenda usíná v podstatě až s námi okolo půl desáté a dřív prostě neusne. Nevím zda je to vůbec špatné protože nevím kolik toho vlastně děti mají deňě spát a on spí i po obědě. Jen mi vadí že s manželkou nemáme v podstatě volnou chvíli pro sebe. Chtěl bych se proto kdy by podle Vás měli děti spát a jak dlouho. Popřípadě nějakou fintu jak na to. Děkuji. Picolik

OTÁZKA: Dobrý den! Mám problém se svou dcerou (5let), která asi tři týdny odmítá chodit do mateřské školy. Podotýkám, že dříve chodila velmi ráda a ve školce se jí moc líbilo.Teď si každý večer a ráno vymýšlí, že jí bolí břicho nebo hlava. Zkoušela jsem zjistit od dcery i od učitelek MŠ v čem je problém, ale bezúspěšně.Děkuji Marta

OTÁZKA: Dobrý den, mám 3,5letého syna a poslední měsíc začal plakat ve školce, nechce spolupracovat s učitelkama, vzdoruje, rano pláče je ho vedeme, nechce svačit, nechce chodit ven, když ho přemluví, tak zas nechce jít zpátky na oběd ATD..Poradtě mi prosím co mám dělat. Děkuji Jana

OTÁZKA: Hezký den! Můj 12 letý syn (jedináček, se kterým žiji po rozpadu rodiny sama) má probémy se spolužáky. Nejspíš jde o špatnou komunikaci (neporozumění) a také fakt, že je drobnější postavy a to větší hochy provokuje k nadřazenému chování vůči němu. Co byste mi prosím poradila ke zlepšení jeho vztahů s vrstevníky? Je takto stále sám a nemá žádného opravdového kamaráda. Děkuji! Simona

OTÁZKA: Dobrý den, děkuji za pořad Chůva v akci. Ráda se na něj dívám, přestože zatím s výchovou syna žádné problémy nemáme. Píši ohledně jiné záležitosti. Zajímalo by mě, jestli je u nás povinná předškolní docházka. Mám syna, kterému bude v červenci 5 let. Chodí do školky a tudíž by měl podle mě jít po prázdninách do předškoláků a za další rok do školy.Bohužel to zatím vypadá, že (přestože je opravdu šikovný, poslušný, samostatný, krásně vyslovuje, stejně velký jako ostatní děti, učitelky si jej chválí s tím, že určitě půjde do školy bez odkladu) po prázdninách zůstane v prostředňácích, protože v předškolácích není volné místo. Zůstaly tam některé děti, které budou mít roční odklad docházky a tudíž nejmladší děti z prostřední třídy se do předškoláků nedostanou. Je to tak každý rok, takže jsem si stihla všimnout, že tyto děti pak jdou automaticky do školy o rok později. (Přestože jsou narozeny v červenci a srpnu) Nikdo jim to sice nenařídí, rodiče si mohou vybrat sami, ale pokud tyto děti nedostanou správnou předškolní výuku, což podle mého názoru nedostanou (protože se dívám na výtvory všech dětí ze třídy a všechny děti mají stejný program. Vím, že si dítě můžu doma připravovat sama, ale zdá se mi to opravdu nelogické, aby mladší děti, které mají nárok na školní docházku ve stejném školním roce jako jejich kamarádi (třeba o 1 měsíc starší) měli znevýhodněné podmínky. Asi s tím sice nic nenadělám, protože školku měnit nechci, aby si syn na 1 rok nehledal nové kamarády a pak by se vracel zpět za původními kamarády do školy. Zajímal by mě Váš názor a uvítám i případnou radu. Děkuji. Martina

OTÁZKA: Hezký den, mám 5letého syna, který má problémy s řečí. Začal mluvit velice pozdě (má diagnózu vývojová disfázie), ale dnes už je to celkem v pořádku, má pouze problémy s výslovností a proto mu někteří lidé špatně rozumí. Navíc je hyperaktivní. Chodí do školky a protože má skvělé a chápavé učitelky, tak to zvládá celkem bez problémů. Jen někdy se setká v dětském kolektivu s nadávkami, že je hloupý. Syn má potíže reagovat slovně a tak hodně často vše řeší silou a to je náš problém. Paní učitelce nechce žalovat a své problémy chce řešit sám. Prosím poraďte mi jak ho mám poučit aby tyto situace řešil. Má rada, aby řekl „já nejsem hloupý, ale ty ano“ moc úspěšná nebyla, protože on ji nepoužívá ve správný okamžik a místo toho slovně napadá své „nepřátele“ on. Moc Vám děkuji za odpověď. Alena

OTÁZKA: Dobrý den, syn 8 let má problémy s jídlem. Už od malinka málo jí,nimrá se v jídle, myslím, že se nejedá o nechutenství ani není mlsný. Je spousta běžných jídel, které nikdy neochutnal a tvrdí,že je nejí/od bonbonů až po některé hlavní jídlo/ Prosím o radu, jak máme přistupovat k našemu problému, když pro syna není problém odmítnout oběd nebo večeři.Syn je normální živé dítě,aktivně sportuje.Zkoušeli jsme ho nechat hlady, nebo mu nabízet menší porci, nebo alespoň ochutnat. Děkuji za Vaši radu.Hanka Hanka

OTÁZKA: Važená chůvinko, moc se mi líbí jak pomáháte v rodinách. Jsem normální ženská co se snaží vychovat své hyperaktivní 8leté dítě a taky vyženěného 13letého "puboše". Ale obě jsou to moje děti. Vždycky mě uklidní Váš pořad, že to asi nedělám úplně špatně. Povzbudí mě a motivuje k dalším rodiným záležitostem. A veřte, že je to dar. Já mám jen problém s paní učitelkou svého syna. Už končí školní rok a já se modlím, abych do druhé třídy našla "normální" učitelku. Nevím, možná je chyba na mé straně, ale podnikám a nemám mnoho času na své děti, zato ho trávíme co nejlépe - snažím se je poslouchat, pomáhat, vést k samostatnosti... radit jim a zbytečně je nekontrolovat. Beru to tak, že každý je za svůj život zodpovědný a je nutné je vést k tomuto. Naše paní učitelka, si myslí, že můj syn je malý a já bych měla nést za jeho činy, byť někdy opravdu zlobí, odpovědnost. Snažila jsem se jí vysvětlit, že je to člověk, kterému a taková je zkušenost, stačí vysvětlit, co a jak dělá špatně a nikdy se mi nestalo, že by si to nevzal k srdci. Otázka je vlastně následující: Můj syn trpí vzácnou a nevyléčitelnou chorobou a to je Neurobifromatóza von Recklinghasen. V podstatě mu nic není, ale sledován Neurology. Celé, je zdráv. Mám dát na naléhaní paní učitelky a chodit do školy poslouchat její stesky na mého syna, a nebo to mám řešit jako doposud, nechci říct ignorací, protože to doma důkladně probíráme, ale mou neochotou chodit do školy a mými výmluvami. Přiznám se, stydím se za to, a řeším to, ale opravdu to narušuje můj vztah k synovi a to mě pak mrzí. Vím jaký je, vím jak umí zlobit. Miluju ho i přesto, jaký je a jaké má problémy, ale nemám potřebu to dokazovat učitelce nebo okolí. Mám tedy problém? Děkuji za odpověď. A moc úspěchů v další činnosti. Ladislava

OTÁZKA: Dobrý den...mám dotaz tak trochu z druhé strany strany..Moji rodiče mě stále nutí k úklidu pokoje i když tam relativní pořádek mám a navíc se ve věcech vznám...A nevbaví mě si uklízet hlavně ěkdyž příjdu z treninku nebo tak.A tata nebo mamka(hlavne teda tatka)me stale nuti uklizet atd...Mate nejake reseni??Nebo je jen chyba v tom ze sem bordelear??Dekuji Honza(13 let) Honza

OTÁZKA: Dobry den, chtela bych Vas poprosit o radu, ohledne ukliyeni detskeho pokoje. Mam dve deti, osmiletou dcerku a ctyrleteho syna. Dcerka je uz zvykla uklizet a dela to bez napominani, syn pred uklidem utika.Ja uz ne nej vecer nemam moc energie a tak to vyusti v hadku mezi malou a sznem, protoze ona to uklidi za nej..Prosim, jak na nej. jsem prevazne s detmi sama, mam narocnou zodpovednou praci a manzel jezdi jednou za 14 dni. jsem moc unavena a opravdu uz vecer nemam silu resit tyto hadky. Dekuji za pomoc. Katka Katka

OTÁZKA: Dobrý den, dcerka (27 měs.) má problém čůrat jinam než do plínek. S nočníkem a dětským prkýnkem na WC jsme začali na její popud, sedává na nich ráda, zpíváme písničky a mezi nimi ji přemlouvám, ale ona neudělá ani kapku. Zkoušeli jsme všelijaké finty, panenku na nočníku, která "vyčurala" trochu vody (a byla pochválena), nedat plínku na téměř celý den (myslím že to zadržuje a vyčurá se, jakmile jí dám plenku před spaním), pustit vodu z vodovodu, když dcera sedí na nočníku... Dvakrát za celé půlroční snažení se jí podařilo dostat ze sebe pár kapek, byla z toho vždy velká sláva, dcerka byla štěstím bez sebe za chválení, dostala bonbónek za odměnu. Ale pak zas nic... Jinak je velice učenlivá a chápavá, ráda dělá věci jako starší bráška nebo dospělí. Četla jsem, že na "řízené čůrání" má čas do 2,5 nebo 3 let, takže nevidím samotný problém v tom, že jí to ještě nejde, ale v tom, že to nejde dohromady s tou její touhou vyrovnat se starším a být pochválena. Z těch různých experimentů jsem přesvědčená, že na to není nezralá, že nemá problém zadržet moč, dokud nebude sedělt na nočníku nebo na WC, ale že je v tom něco jiného - zřejmě nějaký blok... Je to divné. Myslíte, že máme v našem snažení pokračovat dál, nebo to učení na nočník zatím odložit? Nesetkala jste se s něčím podobným? Proč má dítě zábrany čůrat do nočníku? Děkuji za odpověď a přeji hezký den. Jana Z.

OTÁZKA: Dobrý den,je mi 38 let a mám tři děti,´dcery 17let vlastní a necelých 15 nevlastní a syna 14 let. Nevlastní dcera je dítě mého přítele se kterým žijeme již 7 let a nemá vl. matku, umřela jí, když jí bylo 8 let. Už v té době ji vychovávala babička a tak nebyl odchod její matky tak markantní a dítě moc citově nezasáhl. Horší je to teď, ještě dva roky po té co jsem do rodiny přišla já, tak ji měla ve své péči babička, sice ve společném domě, ale odmítala nám ji nechat a dva roky neustále dceru naváděla proti mě - když bude dělat velké dusno, tak mě otec vyhodí...osmiletá holčička fixovaná na babičku a tatínka ráda poslouchala, jenže babičku ranila mrtvice a dcera musela k nám, tentokrát už bez obvyklých hádek. Jenže dva roky vymývání mozku dítěte se projevuje stále a otec nikdy nic neudělal proti výbuchům žárlivosti své dcery. Navíc jsou tu i moje děti, které vidí protěžování jen jednoho z nich. Moje děti jsou vychovávané jen mnou a poslechnou na slovo, nejsou drzé, syn se velmi dobře učí. Vychovala jsem je tak, jak vychovali moji rodiče mě. přítelova dcera nám ale celou tu dobu co k nám přišla bere peníze, přepisuje si známky v žákovské knížce a neustále lže. Její otec nikdy nezasáhl a já nesmím. Co by jste mi poradila? Já už chtěla snad tisíckrát odejít, ale nechci všechny naše děti rozdělit, myslím že už si na sebe zvykly. Děkuji Ivana

OTÁZKA: Mám 13 letou dceru, sdejně jako Jana.Vysvědčení bude rovněž horší než v pololetí.Mám obavu jen,že si dcera neuvvědomuje,že vysvědčení od pololetí 8.třídy se už zohledňuje při přijetí na střední školu a nevím jak ji to vysvětlit.Má vytyčený cíl,ale málo se snaží ho dosáhnout.Děkuji Pavlína

OTÁZKA: Dobrý den,ráda bych se zeptala co dělám špatně při výchově svých dvou dětí. Mám skoro 13letou dceru a 9letého syna.Dcera začíná mít období odmlouvání ,ale né takové to dětinské. Je to spíš taková mírně drzost,ale nic vážného to zatím není.Mám ale strach,že při občastné slovní potičce s manželem,který není biologický otec a ví o tom,mu řekne,že jí nemá co řikat,protože není její. Můj syn je velice živý a dysfunkcemi a mírnou poruchou soustředěnosti učení. Je velice citlivý,někdy až moc,ale také občas svou sílu neovládne a přežene. Samozřejmě né se špatným úmyslem. Jinak jsou k sobě docela v pohodě,ale také se dokáží pohádat a v tu chvíli mám strach,když zasahuji,abych jim neukřivdila a tak dostávají trest oba. To se někdy neobejde bez protestů. V podstatě jsou bez větších problémů,ale občas se bojím. Asi je to jen můj pocit. Děkuji a radu. Maršová renata maršová

OTÁZKA: Dobrý den, mám dceru ve věku 3.5 roku. Nejsem si jistá, jak správně postupovat při řešení.. Přesto že jsem na ni a přítel docela přísní, chová se často jako rozmazlené dítě. Neví, co chce, chtěla by "vše", v některých případech nechce o tom ani slyšet, když jí vysvětlujeme, proč to nejde... Také, když po ní chceme, aby něco udělala, do čeho se jí nechce, tak vyloženě ingnoruje, i když, že jí s tím nabídneme pomoc...nebo udělá opak.. Pak to skončí, že ani po několikátém požádání ( i se zvýšeným hlasem) ji plácnem po zadku, či postavíme doslov před věc, či činnost, kterou má udělat. A na druhou stranu, když něco sama chce, tak to chce rychle a nezajímá ji, že někdy musí počkat, či brát ohled na jiné . Jednoduše shrnuto, dělá si prostě, co chce ona, v určitých chvílích si postaví hlavu jako mezek..a nejde s ní hnout. Jelikož s tím obujeme dlouho, začalo to někdy v roce.. Už jsme z toho někdy unavení, zvláště, když máme "špatný" den a celý den, na ní dokola opakujeme několikrát trpělivě požadavky. Je to na nervy, třeba v situacích, kdy spěcháme ( na vlak, bus, k dr...), tak nám přitěžuje a když chceme být důslední, tak dosti zdržuje, pak nestíháme. Jindy je příjemná vtipná holčička, sice divokého temperamentu. Je to problém povahy, či výchovy, jak nejlépe postupovat? Děkuji předem za odpověd. Sara

OTÁZKA: Dobrý den, mám 5 letou dceru, která už druhý rok chodí do školky. V 1 roce byla spokojená a ve školce se jí líbilo ve 2 roce byla dána do druhé třídy a vždy ráno mi hystericky brečí. Když se jí ptám co a jak tak mi odpovídá že prostě neví. Nemá ale ráda jednu učitelku, když se zeptám proč tak odpovídá že jí občas řekne že je miminko. Poraďte mi jak se mám každé ráno zachovat. Dítě mi někdy paní účitelky trhají brečící od nohou. Děkuji Karla

OTÁZKA: Krásný den, mám hodného šestnáctiletého syna, kterého jsme dali na doporučení učitelů a vzhledem k jeho výborným výsledkům ve škole a přirozené inteligenci na osmileté gymnázium. První roky měl velmi dobré známky, až v tercii, kdy mu bylo 14 let, se jeho prospěch zhoršil o dva až tři stupně během jednoho čtvrtletí. Zřejmě se na této změně podílela puberta a spolužáci. Ale od této doby se již syn nezlepšil /nyní je v kvintě/, školu tzv. prochází s odřenými zády a nepomáhá nic - ani domluva ani zákazy. Jeho názor je ten, že učitelé mu škodí a že nemá smysl se snažit. S učiteli jsem již problém rozebírala, ale i já mám trošku pocit, že již syna odepsali a "zaškatulkovali". Jinak se synem nejsou žádné problémy. Ráda bych se zeptala, zda máme nechat věcem volný průběh, jestli je šance, že se syn sám vzpamatuje nebo zda máme něco podniknout. V každém případě bych nechtěla, aby ze školy odešel. Děkuji Alena

OTÁZKA: Dobrý den, potřebovala bych poradit co dělat s naším mladším synem / 10 let /. Dost často si stěžuje, že jej bolí bříško. Třeba ráno před školou, ale někdy i před tréninkem. Ve škole se učí velice dobře, má kamarády, začal hrát fotbal. Mám pocit, že to má z nervozity ale nevím z čeho může být nervozní.Když se ho zeptám jestli má nějaké problémy nebo potíže tak odpoví,že ne. Je taky hrozně lítostivý a urážlivý, hlavně večer když je unavený. Děkuji Pavla Pavlová

OTÁZKA: Dobrý den,přiznám se, že nesleduji pořad Chůva v akci, ale vítám možnost se zeptat touhle cestou. Máme 16letého syna, který si lhaním naboural naši důvěru. Nemyslím, že by měl důvod lhát, mají téměř vše (máme ještě 15letého), co by chtěli a co v jejich věku kluci vyžadují, mají kapesné, myslím přiměřené. Ale já se přistihuji při tom, že mu začínám nevěřit. Nechtěla bych, aby to dopadlo tak, že mu nebudu "věřit ani nos mezi očima". Možná je to problém všech rodičů pubertálních dětí, ale všechno na pubertu přece svádět nejde.Děkuji moc, jestli si najdete chvilku na můj problém. Hezký den. milena

OTÁZKA: Mam dvou a pul leteho chlapečka, je velmi hodný a poslušný. Jedině po odpoledním spaní se často probudí s plakáním a voláním maminko. Pak ještě vzdrží třeba půl hodiny plakat u mě v náručí a volá pořád u maminky.. Zkoušela jsem ho uklidňovat, nechala jsem ho v pokojíku samotného a odešla, ale nic nepomáhá. Jednou týdně odjíždím do školy, jinak jsem pořád s ním. Nikomu jinému to nedělá, už nevíme, jak to řešit. Děkuji moc za odpověď. Jana

OTÁZKA: Děkuji Vám za odpověď. Chválit za maličkosti se snažím, popisování pocitů je dobrý nápad. Když však syna při vzteku chytnu za ruce, tak mě začne kopat a zuřivě se bránit. Když mu přikážu, aby se odešel uklidnit do vedlejší místnosti, tak mě neposlechne (a já ho tam neodnesu jako když mu byly 3 roky). Když se hodně vytočí, tak vyhrožuje sebevraždou ("až půjdu do školy, tak skočím pod auto, …"). Jeho chování mě strašně vyčerpává a navíc mi pak zbývá míň času na staršího syna. Bojím se, že se vše s přicházející pubertou bude stupňovat. Děkuji. Zuzana Š. (ze 16.6.2006)

OTÁZKA: Dobrý den moje oblíbená chůvo :-) Máme 3,5 letého synka, ze kterého mám někdy pocit, jakoby v něm byli chlapečci dva. Je hodně mazlivý, máme ťříměsíční miminko, ke kterému se chová naprosto vzorně, pořád je pusinkuje, nosí mu hračky, uklízí po sobě, pomáhá mi, krásně si hraje...Z toho jakoby ho někdo vyměnil, z ničeho nic začne být strašně vzpurný, neposlouchá, reaguje vztekle, dostává záchvaty vzteku. Trvá to více než půl roku. Myslím, že mu věnujeme s manželem oba dost pozornosti, že jej (ani po příchodu miminka) nezanedbáváme. Stejné problémy s ním má paní učitelka ve školce. Má dny, kdy je moc hodný, zapojuje se do hry, účastní se společných činností a třeba den nato bourá dětem jejich výtvory, občas někoho uhodí, vzteká se, nechce jíst, neposlouchá co mu učitelka řekne. Poradíte mi co s ním? Děkuji moc! Jiřina

OTÁZKA: Dobrý den. Skoro šestiletá dcera panicky odmítá jíst ovoce a zaleninu a to ve všech formách (syrové,vařené, kompoty, marmeláda...). Asi do jednoho a půl roku jedla vše, dnes při pohledu na jahodu křičí stejně jako jiní na pavouka. Máme se snažit dostat do ní alespoň kousek nebo to nechat "osudu". Nikdy nebyla nucena ani trestána a odmítá i přesto, že nikdy neochutnala a neví tedy, jaké to je. Zatím jsme volili metodu až začne sama. František Přibáň

OTÁZKA: Dobrý den,je mi 30 a mám 17-ti měsíčního syna. Nevím, jak ho mám naučit se samostatně hrát. Neustále vyžaduje naši pozornost, nemůže být chvíli sám. Když se vzdálíme, tak hned běží za námi a když není po jeho, tak se vzteká. Chci se zeptat, zda to odezní s věkem nebo ho mám začít vychovávat k samostatnosti (nevím jak). Nechci z něj vychovat závisláka, ale zároveň nechci být krkavčí matka a nevěnovat se mu. Děkuj za radu. Petra

OTÁZKA: Se synem jsme narození ve stejném znamení Býk. Nustále spolu narážíme a někdy tvrdě bojujeme aby jsme si prosadili tu svoji.Syn (5) to zkouší stále častěji.Navíc chce mít syn stále poslední slovo. Jak vyřešit problém stejných povah a prosazení si svého názoru. Bojím se že až půjde do školy bude ten boj ještě horší. Děkuji Romana

OTÁZKA: Přeji hezký den. Velmi mě trápí můj 18 letý syn, který se učí 2. rokem na automechanika (první rok již opakoval).Často chodí za školu, lže, nemá žádný zájem a nic se mu nechce dělat. Jsem rozvedená, otec o něj nemá zájem. Kam chodí mimo školu nevím, protože když se to dozvím, tak odpovídá, že byl doma, že ho bolela hlava apod. Nemá zájem přestoupit na jinou školu, říká, že ji chce dokončit, ale nědělá pro to nic. Myslí si, že jsme celá rodina proti němu, nejde to s ním podobrém ani po zlém. Když dostane peníze, okamžitě je utratí, převážně s kamarády v hospodě. Nechce se mu ani na brigádu, pak je protivný, když mu připomínám, že by si měl nějakou najít. Opravdu nevím, co s ním. Na vše odpovídá: to neřeš, to je moje věc, to je jedno, o tom se nebudu bavit apod... Nejraději bych Vás pozvala k nám... Těším se na nějakou radu Eva z Brna

OTÁZKA: Dobrý den, mám dvě holky 1 a 5 let. Rád bych aby z nich vyrostli sebevědomé osobnosti, aby se uměli v dnešní době zorientovat a prosadit se. Informací o výchově je strašné množství. Mezi nimi jsem narazil na knihu "Děti jsou z nebe", kterou napsal John Gray . Osobně se mi zdá velmi dobře pojatá. Jaký je Váš názor obecně na čerpání informací o způsobů výchovy z literatury popř. mne zajímá Váš názor přímo na tuto knihu. Děkuji. Tony Tony

OTÁZKA: Dobrý den.Mám velký dlouhodobý problém se svým 15 letým synem-jedináčkem,narozeným ve znamení lva.Měl jednoletý odklad základní školy,takže nastupoval do první třídy v 7 letech z důvodu lehké mozkové disfunkce.Vychovávám ho defakto od jeho šesti let sama.Jeho otec funkci otce zanedbává,tuto roli suploval můj otec,synův dědeček,který před šesti lety zemřel.Syn je spupný,drzý,direktivní, diktátorký,když není po jeho a řeknu něco,co nechce slyšet,tak ve své momentální náladě obrátí a je velice nepřátelský až slovně agresivní,chce slovy ublížit, jen on může všechno,ostatní mají konat a jednat podle něj,pak je vše v pořádku.Snažila jsem mu dát veškerou lásku a také dělala všechno,aby finančně nestrádal,i když jsem samoživitelka.Nyní zas žárlí na mého přítele a to se projevuje dalšími projevy nepřítelství,i přesto,že má veškerý servis a jako matka ho vždy vyslechnu, povykládám o jeho potřebách a problémech,i tak raní slovíčkem,že mně nenávidí a že až vystuduje střední školu,do které od září bude chodit,tak mně opustí a odjede do světa a už nepřijede.I když je v pubertálním věku,tak jeho chování je na hranici, když už to nejde přehlížet,je velký individualista. Děkuji aspon za zlomek rady,jak na něj. Karin

OTÁZKA: dobry den, mate zkusenosti s mnoha detmi, prosim, potvrdte mi, ze moje 2,5 lete , slysici a i jinak zdrave dite, ktere odmita mluvit, jednou mluvit zacne. Dominika

OTÁZKA: Dobrý den, mám na Vás takovou prosbu. Syn do dvou let jedl takměr vše, krom potravit, které nejsou pro takto malé děti vhodné. Jedl bez problémů polévky se zeleninou i zeleninové omáčky s těstovinami. Ve dvou letech nastoupil do školky a přestal ze začátku jíst polévky, přikládala jsem to tomu, že je léto a nemá na horkou polévku chuť, nicméně se k tomu postupně přidali problémy se železem a syn přestal jíst skoro všechno. Při problémech se železem děti nemají chuť k jídlu, při následné léčbě také ne, ale doktorka mě ujišťovala, že až to odezní chuť k jídlu se vrátí. Bohužel tomu tak není, v dnešní době má syn čtyři roky a jí pouze všechno suché, nesnese cokoliv v čemkoliv namočené, upatlané.. takže když my máme např. rizoto s kuř. masem, zeleninou, tak syn má suchou rýži, syrovou zeleninu a maso, každé zvlášť.. to by ještě docela šlo, ale nemůžu vařit pořád takovouhle stravu a dva roky se to vůbec nelepší, takže většinou to končí tak, že ve školce i doma má pouze suché brambory, nebo suchý knedlík, rýži, suchý chleba, rohlík.. když se ho snažím motivovat sníst něco nového, tak i přesto, že jsem ho nikdy nenutila, se mu i třeba pouze při nabídnutí zvedá žaludek.. jednou jsem ho zkoušela i vyhladovět, ale vydržel takměr nejíst tři dny a pak jsem to nevydržela já. Je totiž dost hubený - podle lékařky je to O.K., ale já bych stejně ráda věděla, jak syna lépe motivovat, aby něco nového ochutnal. Jinak jí hodně jogurtů a ovoce i zeleniny, takže vitamínů má dostatek, ale nepřijde mi, že pro 4leté dítě je strava na den jedna suchá bageta a čtyři plátky okurky zrovna vyhovující. Nicméně my s mužem jíme všechno a i to co nemáme rádi, tak synovi nehnusíme a přesto nemá chuť nic nového ochutna. Proto bych chtěla poradit, jak lépe syna motivovat, aby se nebál nové věci zkusit a aby se mu aniž to ochutná, hned zvedal žaludek. Děkuji alice

OTÁZKA: Dobrý den, chtěla bych se Vás zeptat na svůj problém. Je mi 25 a žiju s přítelem, který má s předchozího manželství sedmiletou dceru. Jezdí k nám vždy jednou za 14 dní na víkend. Vím, že na svém otci hodně visí. Je to docela problém, protože tak každý návštěva končí záchvatem, že nechce domů. Vím, že ji čeká stěhování a pak se bohužel tento náš interval prodlouží. Nevím, jak ji na tento fakt připravit a byla bych velmi ráda, kdybyste mi poradila, jestli tedy existuje nějaký způsob, jak se vyhnout těmto někdy až hysterickým scénám. Děkuji za odpověď Jana

OTÁZKA: Dobrý den, zajímalo by mě jaký máte názor na kapesné dětí, kolik je asi tak přiměřené kapesné pro 12 letou dívku. Děkuji. Silva

OTÁZKA: Mám syna 12 let a dceru 11 let. Jelikož jsou od sebe 14 měsíců, od malička jsem všechno kupovala dvakrát, aby se o věci nervali a pokud určitá věc nebyla i pro toho druhého, snažila jsem se to vykompenzovat věcí jinou. Zkrátka jsem se snažila, aby někomu nebylo něco líto, svým způsobem být spravedlivá. To se snažím doteď i v rozdělování úkolů v domácnosti,více jich samozřejmě směřuji k dceři, protože si myslím, že by se k určitým věcem měla umět postavit jako ženská a v tom je kámen úrazu. Mám pocit, že úkoly, které dělají nedělají pro pocit, že pomůžou mámě, ale protože jsem to řekla a navíc se nedokáží domluvit pokud požádám, aby mi někdo pomohl třeba s nádobím, dohadují se kdo byl naposledy. Nevím co v téhle chvíli dělat, abych vyřešila situaci spravedlivě. Radši bych, aby pomohla dcera ( je příšerný bordelář... mě se doma přezdívá leštiklička a občas lezu svým ulkízením ostatním členům rodiny na nervy... ), protože od ženské se to tak nějak čeká, ale syna nechci vynechávat, protože co může být horšího než chlap, který leží a nechá se obskakovat. Možná to zbytečně rozebírám, ale byla bych moc ráda, kdyby jste mi poradila jestli sparvedlnost za každou cenu nebo dělat rozdíly úměrně věku a pohlaví. Děkuji mnohokrát za odpověď a přeji pěkný den. Lucie Harcová

OTÁZKA: Dobrý den, moc se mi íbí Váš pořad a velmi rádi ho sledujeme. Mám syna, kterému jsou 3,5 měsíce. Vím, že je ještě maličký, ale máme problém s večerním usínáním. Prostě nechce spát a když je sám v postýlce, tak pláče. Hodně ho trápily větry, ale nejsem si jistá, zda už to teď nedělá, protože prostě chce být s námi. Usne až tak kolem půlnoci. Dřív to bylo až kolem čtvrté ráno, ale postupně jsme to stáhli na půlnoc. Dál už to ale nejde. Je možné, že už je to rozmar i v tomto věku? Nerada bych něco zanedbala, ale ani ho nechci rozmazlit. Přes den je klidně sám a vůbec mu to nevadí. Začne až kolem osmé večer. Děkuji moc za odpověď. Eva

OTÁZKA: Dobrý den, máme dceru 6 a syna 4 roky. dcera je docela fajn,ale synovi musím vše říkat 3x, vzteká se, nebo když mu něco nechci dovolit, tak řekne, že si počká na taťku. Nemůže být v klidu, pořád si zpívá nebo pokřikuje, pořád musí být slyšet, pořád se mu musím věnovat, málo kdy si hraje sám. Poslední dobou je zlý na sestru, když něco chce. Když byl se mnou doma bylo to normální, ale jak začal chodit do školky, tak se začal takhle chovat. Děkuji a přeji moc úspěchů a spokojenosti. Věra

OTÁZKA: Dobrý den, som zo Slovenska, ale rada sledujem Váš program. Mám 3-ročného synčeka, ktorý začal pred 3 mesiacmi chodiť do školky, ale stále si nevie zvyknúť..Ráno tam ide stále s veľkým plačom, a dokonca sa začal znova v MŠ pocikávať. Ja chodím do práce od jeho 1 roku a on býval s babičkou, napriek tomu je na mňa dosť naviazaný. Ako mu môžem pomôcť zvyknúť si na MŠ? Ďakujem vám za radu a prajem pekný deň. Zuzana

OTÁZKA: Dobrý den, mám problémy s 12 letým synem.Vychovávám ho sama, jeho otec se mnou nekomunikuje,pouze volá synovi skoro každy večet a ptá se ho, co je nového.Syn pochopitelně špatné věci zapře.Syn je navíc dyslektik, tudíž má problémy v učení, navíc teď má problémy v chování.Ve škole si na něj učitelé neustále stěžují, že vyrušuje, chová se arogantně,má ředitelskou důtku, navíc se kvuli zlobení nesmí zúčastňovat školních výletů.Jeho třídní učitelka mi sdělila, že pokud to bude takto pokračovat bude muset odejít ze školy.Těď dokonce s kamarádem prý šikanovali mladší žákyní, až si přišel její otec stěžovat do školy.Nevím jak se mám zacchovat, protože pokud ho buduřezat, nemá vlastně nikoho komu může věřit, možná by pomohlo pár facek ale nevím zda by si syn nezanevřel na mě.Jeho otec když jsme ještě byli spolu na mě neustále řval a hádky mezi námi byly na denním programu.Já se takto k synovi chovat nechci.Navíc doma se on chová naprosto v pohodě, některé půbertální výkyvy beru jako normální.Avšak pokud je s kamarády tak se asi předvádí a pak dělá takovéto věci.Nevím zda mu mám zakázat chodit ven, zda to je něco platné.Na domluvu kývně, že už to neudělá a udělá to stějně a já se to pak dozvídám od lidí, co provádí.Navštěvuji s ním pedagogicko psychologickou poradnu.Nechci, aby mi ze syna vyrostl grázl,synové jeho otce z prvního manželství tyto problémy měli opravdu značné.Poraďte mi prosím, jakyý postoj k synovi zaujmout, vím chybí v rodině táta, ale ten co tady byl,řešil vše agresívním způsobem.Děkuji za odpověď. Marcela

OTÁZKA: Je mi 35 let a mám 5letýho kluka.Jeho táta ho od narození ignoroval.Snažila jsem mu dát lásku za dva.Dnes už s jeho tátou nežiju,ale kluk umí jenom ne,nechci,nebudu.Dovolí si mne i švacnout.Na druhou stranu se od neho nemúžu vzdálit ani pri sprchování.Chodí semnou i na záchod. Alžběta Skoupá

OTÁZKA: je mi 35 let a mám dvě děti-11 let syn a 6letou dceru.problémy jsou s dcerou-je epileptička,užívá léky a má to vliv i na její chování.už asi 3roky je těžko k zvládnutí,vzteká se,zlobí,křičí a je dost hlučná,nechce se ráno strojit.do školky nechodí ,protože ji nevezmou,když je epileptička-bojí se jí zařadit do kolektivu a tak je všechno na mně.holka neposlechne ani podobrém ani když pohrozím ...je opoždená a nechce se moc doma učit,hned jde pryč od učení anepřemluvím jí,aby se ktomu vrátila.akdyž jí pak plácnu na zadek,tak hrozně křičí.dík za odpověd. eva

OTÁZKA: Dobrý den, chtěla bych se zeptat, od kolika let může být dítě rozmazlené. Resp. zda je možné, aby bylo rozmazlené půlroční miminko. Děkuji, Lucie Lucie

OTÁZKA: DOBRÝ DEN,MÁM DVA KLUKY,4 A 7 LET.STARŠÍ JE HODNĚ CITLIVÝ ALE NĚKDY PALIČATÝ CHODÍ DO PRVNÍ TŘÍDY UČÍ SE MOC DOBŘE ALE POSLEDNÍ MĚSÍC VE ŠKOLE ZLOBÍ MÁ KE VŠEMU PŘIPOMÍNKY A JE ZA TO TRESTANÝ POZNÁMKAMI DOMA TO POŘÁD ŘEŠÍME JSEM HODNĚ PŘÍSNÁ ALE PŘÍJDE MI ŽE TO VÚBEC NECHCE SLYŠET.SLÍBÍ ŽE SE ZMĚNÍ ADALŠÍ DNY JE TO NANOVO.JINAK JE TO HODNÝ KLUK.NEVÍM JESTLI NA NĚJ NEJSEM MOC TVRDÁ VEČER MĚ TO VŽDYCKY MRZÍ.TEN MLADŠÍ JE ŠIKOVNÝ JEN KDYŽ CHCE VĚTŠINOU SE VYMLOUVÁ ŽE HO NĚCO BOLÍ ŽE NEMŮŽE ULÍZET SVOJE HRAČKY NEPOMŮŽE ANI DOMLUVA ANI HROZBA ŽE O HAČKY PŘÍJDE A VĚTŠINOU TO ZA NĚJ UDĚLÁ BRATR.VE ŠKOLCE ALE PROBLÉMY NEMÁ.ČASTO FŇUKÁ VŠECHNO MUSÍM ŘÍKAT STOKRÁT A JEHO TO VŮBEC NEROZHÁZÍ MÁM POCIT ŽE JE STRAŠNÝ FLEGMATIK.NĚKDY SI SPOLU HEZKY HRAJÍ ALE JINDY SE NEZKUTEČNĚ HÁDAJÍ A NEMŮŽOU SE DOHODNOUT.POŘÁD NADÁVÁM A NAPOMÍNÁM ALE ONI NEREAGUJÍ. MÁME JE MOC RÁDI I KDYŽ SE U NÁS ČASTO KŘIČÍ(JSME VŠICHNI HLUČNÍ)MYSLÍM ŽE NA KLIDNÉ SLOVA BY NEREAGOVALI MYSLÍM V PŘÍPADĚ NĚJAKÝCH NESHOD.VŠICHNI MI ŘÍKAJÍ,ŽE VŠECHNO MOC ŘEŠÍM A PROŽÍVÁM ŽE JSOU TO KLUCI.TAK NEVÍM JESTLI NENÍ HLAVNÍ CHYBA VE MĚ.DĚKUJI ZA ODPOVĚĎ EVELÍNA K.

OTÁZKA: Dobry den, mam tri deti ctyrletou dcerku, trileteho syna a jednoletou dcerku.S devcaty nemam zadne problemy, jsou velmi sikovne, ta nejstarsi mi hodne pomaha.Syn je celkem jiny, nevim si s nim uz rady.Je hodne uknourany, pri vsem odmlouva, vse mu hodne dlouho trva.Chce abych mu se vsim pomahala, napr. pri jidle abych krmila, oblekla ho apod. Nepomahaji zadne motivace v zadne forme, ba naopak to obrati jeho pozornost od dane cinnosti a zacne se dozadovat dane veci krikem a nekdy me zacina i bit (zatim je to jeste nesmele)i kdyz vi ze to nesmi.Snazim se je vest k tomu aby se meli radi.Mam vsechny deti rada stejne a nikoho nefavorizuji.Narozeni nejmaldsi dcerky snesl velmi dobre, ma ji velmi rad, hodne casto si spolu hraji.Starsi dcerka je spise samotarka, rada si sklada puzzle, kresli.Za to ti mladsi jsou neustale v pohybu, porad neco spolu vymysleji.Dekuji za radu.Preji prijemny den. Pavla

OTÁZKA: Dobrý den, moc děkuji za tuhle i-poradnu! Mám dvě dcery, 5 let a 1,5 roku. Starší dceru se nám podařilo tak nějak bezděčně vychovat naprosto v klidu, má jasně nastavené mantinely chování, je rozumná, reaguje na argumenty, vždycky se v klidu domluvíme. Mladší dcera, i když jsem přesvědčená, že můj přístup ani povaha se nezměnily, si naopak všechno vynucuje křikem, vzteká se, naprosto neslyší na žádné vysvětlování, takže když řeknu nebo udělám něco, co se jí nelíbí, reaguje záchvatem vzteku. V poslední době si zvykla nás všechny fackovat, přestože nikdo z nás nic podobného nedělá a já jí trpělivě po každém takovém záchvatu do očí vysvětluji, že se mi nelíbí co dělá a že mě to trápí. Manžela jsem přesvědčila, aby reagoval stejně, že pokud ji potrestá plácnutím za plácnutí, dostaneme se do začarovaného kruhu, zatím se snaží, ale doposud tato cesta nikam nevedla, záchvaty nemizí a já už si moc nevím rady. U starší dcery jsem nikdy nevyužívala svou fyzickou převahu a příčí se mi to i teď. Máme ještě nějakou jinou možnost? Moc děkuji za radu! Simona Krafáčková

OTÁZKA: Dobrý den, mám 2,5 dvojčata páreček. Teď mají období, kdy mě skoro vůbec neposlouchají,několikrát denně je napomínám, neposlouchají mě. Holčička je takový vůdce a chlapeček zase opička. Co udělá ona tak on taky. Začínájí se mlátit a taky nadávat(slyšely to venku na pískovišti). Když mě neposlouchají nebo se chovají tak jak nemají, tak ode mě dostanou.Už několikrát mě zkusily uhodit. Manžel je skoro pořád v práci, jsem skoro na ně sama.Už nevím co s nimi. Přiznám se, že mě už nebaví si s nimi tolik hrát jak před půl rokem.Přes den si hrajou, kreslí a koukají na pohádky.Když je hezky jdeme ven na procházku nebo na písek. Díky pořadu Chůva v akci jsme se naučili společně jíst u stolu. Poraďte mi prosím jak na ně. Předem děkuji za radu a přeji Vám mnoho úspěchů. Lída

OTÁZKA: Náš rok a půl starý vnuk je velmi neposedný. Jeho pozornost nelze upoutat žádnou hračkou, žádnou hrou. Když jej máme na hlídání dělá jen to co nesmí. Nejraději zapíná elektrické spotřebiče, přenáší okrasné předměty, telefonuje, tahá za květiny. Pokud mu to důrazně zakážeme tak se vzteká, pláče a za chvíli se vše opakuje. Doma se chová podobně. Milan Slovák

OTÁZKA: Dobrý den. Máme dvouletou holčičku Justýnku, která byla vždycky naprosto bezproblémová. Rychle se vše učila, žádné změny jí nedělaly problémy, nebyla nervní ani vzteklá. Mám teď těsně před porodem druhého dítěte, na které se velmi těšíme. A Justýnka začala velmi zlobit. Prakticky s ní není žádná řeč, odmítá se cokoliv učit a dělat, co jí zrovna nevyhovuje. Slibně jsme měli nastartováno zbavení se plínek (chtěla jsem to stihnout, než se druhé dítě narodí), což teď úplně ignoruje a nočník odmítá. Už několik měsíců dokázala sama pravidelně usnout ve svém pokojíčku a prospat v klidu celou noc. To teď už také neplatí, sama ve svém pokoji už usnout odmítá, usíná v naší posteli a v mojí přítomnosti. Každá hloupost ji rozbrečí a mívá skoro hysterické záchvaty "strachu" z věcí nebo činností, které tady byly do nedávna běžné (např. mixer, větrák, umývání vlasů). Nechci na ni být zlá, ale občas mi už rupnou nervy a mám tendence na ni řvát. Což je mi pak líto, zvlášť když to nemá vůbec žádný účinek. Ovšem trpělivosti se mi teď pár dní před porodem už moc nedostává. Je možné, že vnímá, že se má v naší rodině něco změnit a reaguje na to tímto způsobem? A pokud ano, myslíte, že se vše vrátí do původních kolejí? Moc bych chtěla vědět,jakým způsobem k ní přistupovat, aby s ní bylo nějaké pořízení, protože mám pocit, že teď se jí podřizuji naprosto ve všem, abych s ní vyšla. Děkuju Vám moc za radu. Karolina Kraicová

OTÁZKA: Dobrý den, chci poprosit o radu s chováním mezi dětmi. Když synovi (3roky) na písku nějaké jiné dítě něco vezme, nebo mu třeba kope do hračky jak by na to měl syn reagovat? Co mu mám poradit, že má v takové situaci dělat? Obvykle to zatím s oním druhým dítětem řeším já, nebo jeho maminka, ale brzo půjde syn do školky, tak bych ráda, aby uměl reagovat sám. Nevím ale, jak by vlastně měl reagovat. Předem Vám velice děkuji za radu, věřím, že mi poradíte dobře Eva Stehlíková

OTÁZKA: Dobry den, mame 24 mesicni dceru, ktera odmita na nocnicek nebo na zachod. Nemohla byste nam poradit, jak ji presvedcit? Dekuji. Jakub

OTÁZKA: Dobrý den, ráda bych od Vás dostala radu ohledně reakce na vysvědčení. Samozřejmě že vím, jaké přinese dcera vysvědčení, ale nejsem z něho nadšená. Mám dát najevo rozčarování nebo za každou cenu chválit, i když vím, že kdyby se trochu víc snažila, mohla by mít lepší známky. V pololetí jsem to vyřešila tak, že jsem pochválila, ale dodala jsem, že bych byla ráda, kdyby na konci roku došlo ke zlepšení, ale nastane zhoršení. Celý rok sleduji známky, kontroluji známky, ale někdy mám pocit, že už bych měla přenést zodpovědnost na dceru (13 let). Děkuji za Vaši radu Jana Jana

OTÁZKA: Dobrý den, mám 16-tiletou dceru, 8 měsíců chodí s chlapcem (26 let). Dcera je bezproblémová, dobře se učí i chová. Chce jet se svým chlapcem na týden na vodu. Nevím, jestli ji mám pustit, bojím se o ni. Prosím o radu. Děkuji. Kasandová Olga

OTÁZKA: Jaký vliv má na dítě hysterická matka(mluví i sprostě)a vše srovnat snažící se otec.Dítě 2,5roku. hana

OTÁZKA: Vážená paní Popelková, moc Vám děkuji za odpověď a budu se řídit Vašima radama. Přeji Vám moc úspěchů a spokojenosti s hodnýma rodičema. Hana Marková

OTÁZKA: Je mi 34 let a mám dva kluky 14 a 10 let. nevím si rady s tím mladším je straštně hyperaktivní, nervozní, roztěkaný, špatně se soustředí ve škole. Je dysgrafik. Někdy to nejde ani po dobrém ani po zlém. Pokud chci něco já aby udělal, tak to musím říct aspoň 3x, ale když něco chce on tak to musí být hned, jinak se začne vztekat nebo křičet. Děkuji za radu. Rašová Gabriela

OTÁZKA: Máme dva kluky (10 a 12 let). Mladší na staršího neskutečně žárlí. Stále má pocit, že ho máme míň rádi. Je však těžké ho chválit stejně, když je starší syn opravdu ochotnější a doma mnohem víc pomáhá. Navíc je mladší syn velice emocionální a jakmile mu třeba něco nedovolím, tak mi začne sprostě nadávat, hází věci na zem nebo po mně. Na manžela si tolik nedovolí (jednak není moc doma, jednak má jasnou fyzickou převahu). Můžete mi poradit, jestli mám synovo chování ignorovat nebo jak jinak je možné zasáhnout? A jak řešit sourozeneckou žárlivost? Děkuji za radu a přeji pěkný den. Zuzana

OTÁZKA: Hezký den ,chtěla bych se Vás zeptat manžel je od mala hodně fiksovaný na Naši dceru vždy byl na ni hodně mírný je pro něho středem vesmíru ja byla docela přísná manžel vždy podrýval mou autorytu před ní a proto se stalo to,že i mala tíhne více k otci.Přitom jsem víc jako její kamarádka je ji 10 a ja po ni vyžaduji věci jako je pořádek v pokoji samostatnost při školní přípravě, vyžaduji slůvka promiň děkuji chci aby zdravila a snažím se být velmi objektivní mé a manželovy výchovné metody se naprosto liší on byl i zdomu zvyklý ,že se o ně všechny starala maminka a pořád stará což se mi nelíbí ja naopak byla vedena k samostatnosti o to také vyžaduji od své dcery.Kámen ůrazu je navíc v tom, že se s manželem rozvádíme máme zatím střídavou péči a pro malou je dost složité si vždy zvykat na zcela jinou výchovu .Dcera se vždy po příchodu od otce nechová hezky a ja nechci hned po ni křičet,ale někdy je to hodně těžké když se s tím srovná,že je u mě tak je moc hodná,ale jen do te doby dokud ji otec nezavolá nebo ho někde nepotká a proto se Vás ptám jestli se to da vůbec nějak řešit ,podotýkám, že s manželem se nedá na toto téma mluvit moc Vám děkuji za radu Petra

OTÁZKA: Dobrý den, mám 4-letou holčičku, která již rok chodí do školky. Je velmi náladová, někdy se ráno probudí s úsměvem, ale stačí maličkost (například si nechce vzít oblečení, které jsem jí vybrala) a její nálada se okamžitě změní a začne se strašně vztekat. Nechce se oblékat, když jí dám možnost, aby si vybrala jiné oblečení sama, většinou si nevybere žádné s tím, že se nebude oblékat vůbec. Jindy ani pořádně nevím, proč se vzteká, nedokáže mi to říct. Je celkově dost ufňukaná a nedaří se mi, aby byla více samostatná v oblékání a jídle (loudá se). Snažím se jí nějak motivovat, ale moc to nepomáhá, nakonec mi většinou dojde trpělivost a s oblečením a jídlem jí pomůžu. Zjistila jsem, že tyto problémy jsou hlavně, když jsme spolu doma. Ve školce nebo u babiček je naopak velmi šikovná, paní učitelka ze školky říká, že se sama obléká i sama bez pobízení jí, což já z domova vůbec neznám. Další problém jsou její reakce na mé prosby a požadavky. Odpovídá mi, že to nebude dělat, že jsem ošklivá a abych šla pryč. Nevím, jak mám na to správně zareagovat, většinou to řeším podle situace, někdy se mi podaří můj požadavek vyřešit formou hry, ale dá to dost práce jí přemluvit, a někdy na to nemám trpělivost a buď to udělám sama nebo jí přinutím. Poslední můj dotaz se týká sprostých slov, které dcerka slyšela ve školce (doma tak nemluvíme) a hrozně se jí líbí je doma říkat. Děkuji Vám za radu. Marcela

OTÁZKA: Dobrý den. Moc Vám fandím, váš pořad mi opravdu hodně pomáhá. Mám dvojčata, kluky 2,5 roku. Chtěla bych se zeptat, kdy mám zakročit, když se třeba o něco přetahují. Jestli je mám nechat, aby si to vyřídili mezi sebou nebo okamžitě zakročit, když jeden druhýho plácne. (odmalička je učíme, že se to nesmí) Jde mi o to, abych třeba tomu slabšímu pořád nepomáhala a on pak nebyl zvyklý jenom na to, že za ním pořád bude stát máma a on už nemusí bojovat. A ještě bych potřebovala vědět jak řešit konflikt na pískovišti když třeba cizí dítě mlátí moje dítě. Co mu mám říct? A když se začne bránit, kdy mám zasáhnout? Předem děkuji za odpověď a přeji hodně úspěchů. Klára Kočová

OTÁZKA: Krásný den přeji. Mám nádhernou holčičku Simonku, jelikož chodím do zaměstnání malou opatrují prarodiče, nebo praprarodiče. Máme ji všichni rádi a moc se s ní mazlíme. Nejraději mám ráno, kdy ji budím do nového dne s úsměvem. Přesto ji chytají někdy takové záchvaty vzteku až jsou někdy neuvěřitelné. V případě nějakého požadavku na ni, který se jí nelíbí jančí. Nevím jestli na ni reaguji správně a já to dělám tak, že se ji snažím uklidnit a odvést na jiné myšlenky a někdy prostě odejdu. Vadí mi to a nevím jak tento jev eliminovat. Děkuji za Vaši radu Marková Hana Hana Marková

OTÁZKA: Dobrý den,prosím o radu:náš 10ti letý syn (jedináček)vždy když provede lumpárnu tak zatlouká a příp.lže.Nebo jen kouká a neříká nic,nebo říká "nevím".I přes naše ujištění,že pokud řekne pravdu proč to udělal a zda něco provedl,tak jej nepotrestáme,nechce se přiznat.(jedině pod tíhou důkazů).Situace s ním rozebíráme a hodnotíme.Zatím zbytečně,takže občas i dostane "na zadek".Jak ho naučit,zodpovědně se přiznat k tomu,co vyvedl?A mluvit pravdu?Naše otázka:"Proč jsi ....?" je pro něj nezodpověditelná. Děkuji moc za odpověď.Chůvu v akci nahodile sledujeme (píšu za rodinku)a nejraději ze všech "chův" máme právě Vás.Přejeme hodně dalších úspěchů při práci s dětmi i v osobním životě. Baruška

OTÁZKA: Dobrý den,chtěla bych se zeptat jakým způsobem reagovat, pokud zakáži nebo ukončím nějakou činnost čtyřletému dítěti ( na ukončení vždy upozorňuji předem) a jeho reakce je vždy: Ty jsi ošklivá, nebudu s tebou kamarádit nebo na mne vyplázne jazyk.Je pravda, že já někdy reaguji zkratkovitě a plácnu ho nebo už ode mě dostal i přes pusu.Určite to není to nejlepší,ale někdy opravdu nevím jak reagovat. Většinou se s ním snžaím domluvit na pravidlech a nebo mu všechno vysvětlit proč se něco nemůže a tak, ale někdy to bohužel nezabere a nebo je moje reakce to plácnutí.Děkuji za poradu a přeji hezký den. Lenka

iDNES.cz / Magazíny

Ona

Rodičovská poradna Evy Popelkové a Hany Hlaváčkové

Konec rozhovoru

Upozornění

Termíny

Střední školy

Předplatné časopisů

Recepty

Zaměstnání

Roman Paulus

Nepřehlédněte

iDNES.cz / Magazíny

Rodičovská poradna Evy Popelkové a Hany Hlaváčkové

Konec rozhovoru

Upozornění

Obsah

Najdete na iDNES.cz

Herečka Vrzalová má v Praze krásný podkrovní byt s výhledem na Petřín

Ewa koncertuje, já jsem na mateřské, říká manžel Farne Martin Chobot

Po vnučce se Maroš Kramár v 64 letech dočkal i další dcery

Hvězda filmu Jan Žižka má otravu krve, herci hrozí amputace nohy

Termíny

Střední školy

Zaměstnání

Nepřehlédněte