Proč například japonský muž žije v průměru o čtyři roky déle než britský? Proč ženy v Manchestru umírají v průměru o tři roky dříve než ženy z Londýna?
A proč muž ze západního Londýna žije o šest let déle než muž z východní části britské metropole? Vědci pro tyto rozdíly nashromáždili za léta řadu vysvětlení, počínaje životním stylem, kam patří například kouření, až po vliv genů.
Michael Marmot, profesor epidemiologie a zdraví z Londýna, zdůrazňuje řadu jiných možností. Rozdíly v délce života studoval tři desetiletí. V 60. letech provedl studii, v níž zkoumal zdravotní stav státních zaměstnanců v Londýně. Zjistil například, že zdraví členů vlády těsně souviselo s jejich pracovním zařazením. Čím vyšší postavení měl dotyčný v práci, tím lepší bylo jeho zdraví.
Další studie ukázaly, že podobný model platí i pro jiné skupiny, včetně akademiků nebo držitelů filmové ceny Oscara. Lidé mající doktorát žijí déle než lidé s titulem master (v ČR obdoba magistr); ti, kdo dosáhli tohoto titulu, žijí zase údajně déle než ti, kdo mají jen degree (obdoba českého bakaláře) a ti zase déle než lidé, kteří školu opustili dříve než oni.
Podobně herci, kteří získali Oscara, žijí v průměru o tři roky déle než ti, kdo byli na toto prestižní ocenění jen nominováni, ale nedostali ho, tvrdí profesor Marmot. Podle něho tento vzor platí pro každou sociální skupinu, od politiků až po ty, kdo žijí v chudobě.
Podle jeho názoru zdraví a délku života ovlivňuje postavení člověka ve společnosti. Nazývá to "syndromem postavení", jak také nazval svoji knihu. "Tento důkaz má širokou platnost. Zjistil jsem, že čím vyšší postavení ve společnosti, tím lepší zdraví. Lidé ve vysokém postavení žijí déle," tvrdí Michael.
"Lidé si obvykle myslí, že délku jejich života určuje lékařská péče, kouření nebo způsob stravování. Tyto věci jsou důležité, ale moje důkazy potvrzují, že mají jen částečnou platnost."
Naše postavení ve společnosti je ovlivněno dvěma věcmi - do jaké míry máme svůj život pod kontrolou a jakou roli hrajeme ve společnosti. Kupodivu jen malý vliv mají na délku života příjmy. "Za více peněz si nekoupíte lepší zdraví. Peníze jsou důležité jen jako ukazatel. Příjmy samy o sobě nejsou důležité," říká Marmot.
Jeho teorie možná vysvětluje, proč relativně chudé země jako Řecko nebo Malta mají vyšší průměrnou délku života než Británie nebo Spojené státy. Michael Marmot soudí, že pokud budou lidé moci lépe kontrolovat svůj život a budou mít zajištěno plné uplatnění v životě, podpoří to jejich zdraví i délku života.
V souvislosti se svými poznatky vyzývá vlády, aby zajistily dětem dobré vzdělání, pracujícím lepší kontrolu jejich života a nedovolily, aby starší lidé byli "odhozeni mezi odpad".
Příklad by si mohly podle něho brát od Japonska, které je na vrcholu žebříčku dlouhověkosti. Japonský muž může očekávat, že se dožije v průměru 81,3 roku, zatímco muž v Británii jen 77,9 roku a ve Spojených státech už jen 76,9 roku. V České republice se muži v roce 2002 dožili v průměru 72,1 roku a ženy 78,7 roku.
Tento rozdíl podle něho vyplývá z toho, že japonská společnost je mnohem soudržnější, je v ní méně zločinů a méně lidí sedí ve vězeních. Délka života souvisí se soudržností společnosti, tvrdí profesor Marmot.
