Třiačtyřicetiletá manažerka Irena je spokojena se svým manželstvím vzdor tomu, že už tři roky s mužem nespí. Tedy v jedné místnosti.
V "panelákovém" mládí měla společná postel cosi do sebe, kvůli dětem to ani jinak nešlo. Když se ale vzmohli na domeček, Irena opatrně nastolila téma oddělených ložnic. A uspěla.
"Manžel začal z roku na rok chrápat. Zprvu vždy žertovně utrousil, že mi dává deset minut, abych usnula, a nějak to šlo. Časem nás humor přešel. Mně se zhoršilo spaní a muž začal stonat s prostatou, takže k chrápání přidal ještě cesty na WC. Kradl se sice z postele jako duch, ale já ho stejně pokaždé slyšela. Oba máme náročné povolání a musíme být fit, takže jsme to nakonec rozetli a spíme každý jinde," popisuje Irena.
Podle ní je docela příjemné se v noci navštěvovat, dokonce to oběma přineslo pocit určité vzácnosti.
Dospívajícím dětem to vysvětlili snadno, horší to bylo s rodiči. Ti okamžitě zavětřili pohromu. Zřejmě pod dojmem tradičních filmových obrázků, v nichž hlava rodiny odchází po bouřlivé hádce trucovitě nocovat na gauč do kuchyně.
"Ze začátku jsme to raději kamuflovali. Tvrdila jsem, že manžel občas přespí v pracovně, aby mě nerušil, když sedí do noci u počítače. Matka mě stejně podrobila křížovému výslechu v hrůze, že máme před rozvodem," přiznává Irena.
Psychologové doporučují takovým mýtům nepodléhat. Stejně jako bludu, že oddělené ložnice jsou hrobem manželského sexu. Cynikové rovnou zapochybují, zda to, co nazýváme romantickým sdílením vyhřátého pelíšku, není ctností jen z nouze. A kořeny onoho zvyku spatřují ve stísněných malých bytech.
Naši předkové na zámcích a šlechtických sídlech přece žádné společné lože nesdíleli. Velké prostory jim skýtaly komfort soukromého místa ke spaní.
|
PROTI * Máte menší šanci uhladit názorové rozpory či špatnou náladu podle rčení "nad denním hněvem by nemělo zapadnout slunce". * Může být narušen pocit sdílení života, máte zmenšený prostor pro komunikaci. * Vzniká určité riziko, že vzájemné návštěvy prořídnou. * Intimním chvilkám předchází složitější ceremoniál. * Může se častěji stát, že méně spokojená polovička hledá intimní potěšení jinde. * Dostanete se do řečí. Okolí za odděleným spaním bude hledat problémy ve vztahu. |
Chci se vyspat
S přibývajícími léty a tím i zdravotními potížemi skýtají oddělené ložnice bezpochyby řadu praktických výhod. V první řadě kvalitnější spánek.
"Nám se doma oddělené spaní osvědčilo a já - chrápal - se za ně přimlouvám. Takové řešení ale nelze doporučit tam, kde to jeden z partnerů chápe jako potupu či křivdu. Z psychologického hlediska je také dobré, když původní společná postel zůstane zachovaná, aby muž mohl alespoň někdy přilehnout i přespat," soudí psycholog Jiří Brančík.
Ve světě se trend oddělených ložnic rychle prosazuje. Rostoucím nárokům na výkon nelze dostát, aniž by se člověk dobře vyspal. Například ve Spojených státech dnes usíná sólo 23 procent lidí žijících v páru. Jak uvádí server Hospodářských novin iHNED.cz., podle průzkumu Americké asociace stavitelů budou v roce 2015 dvě hlavní ložnice běžné u 60 procent nových domků.
Nepříjemné zvuky vyhánějí ze společné ložnice i Brity. Podle české redakce BBC si na chrápání jako zdroj konfliktů postěžovala nedávno téměř polovina z tisícovky oslovených britských párů.
A Češi začínají držet krok. Lidé, kteří si tvrdou prací vydělali na kvalitní bydlení, potřebují i kvalitně relaxovat. A nehodlají oželet byť i jedinou hodinu spánku při klopotném usínání vedle chrápala. Jen pokaždé nebývají "po americku" otevření a pro druhou ložnici používají krycí název pracovna nebo pokoj pro hosty. Aby se náhodou nedostali do řečí.
Sexuoložka Růžena Hajnová ovšem společné spaní vehementně hájí. Podle ní mnohem více vyhovuje intimnímu soužití a zmenšuje riziko odcizení.
"První, na co se ptáme, když k nám přijdou partneři s nějakými problémy, je to, kde spí. Při oddělených místnostech totiž intimním chvílím vždy předchází složitější ceremoniál, smluvená znamení, která brzdí spontánní chování. Jeden můj pacient například vždy manželce podstrkoval pod dveře noční čepičku a pak napjatě čekal, zda ji přijme. Copak tohle může fungovat?" namítá sexuoložka, která je zastánkyní lidového rčení, že nad denním hněvem by nemělo zapadnout slunce.
|
PRO * Kvalitněji se vyspíte, což člověk ocení zejména s přibývajícím věkem nebo s náročnou profesí. * Každý si může větrat a svítit, kdy chce a jak dlouho chce. * Nemusíte poslouchat poznámky typu: Ty už jdeš spát anebo Ty ještě nejdeš spát. * Jste ušetřeni nejintimnějších projevů blízkého, které mohou brzdit erotickou touhu (chrápání...). * Máte svůj soukromý prostor, kde můžete odložit všechny masky a lépe se zbavit přetíženosti. * Dá vám pocit vzácnosti a může manželský sex ozvláštnit |
Sovy a skřivani
Jenže pro oddělené lože mluví i další argumenty než jen kvalita spánku. Třeba odlišné biorytmy či rozdílná představa o teplotě v místnosti. Zatímco "skřivani" se vyčerpaně sklátí na lůžko už po desáté večer, "sovy" zhasnou noční lampičku nejdříve po půlnoci. Samosebou se vzájemně ruší i při ranním vstávání. A teplomilové zase propadají hysterii, když jejich otužilé polovičky trvají na optimální teplotě 19° C a pravidelném větrání.
Lidé mají také rozdílnou potřebu intimity, což je dáno výchovou i vrozenými vlastnostmi. A některým příliš "těsné" soužití prostě nevyhovuje.
"Vyrostla jsem v rodinném domku se dvěma záchody a bydlení v paneláku pro mě byl zprvu hotový mor. Jsem háklivá na zvukové projevy tělesných funkcí, takže stačilo, aby šel někdo z rodiny na záchod, a já hned musela pustit vodu nebo rádio. Možná i z toho důvodu jsem zredukovala na jídelníčku luštěniny," se smíchem vzpomíná na mládí osmatřicetiletá bankovní úřednice Eva. Dnes si pochvaluje soukromí v oddělené ložnici.
Brněnská lékařka Eliška Bartlová ovšem upozorňuje, že rozhodnutí spát odděleně není zase tak jednoduché, jak se na první pohled zdá.
"V mládí bych takovou myšlenku vůbec nepřipustila. Teď, po třiceti letech manželství, si doma uvědomujeme výhody oddělených ložnic, a přesto to řešíme už dva roky. Když jsme manžel nebo já stonali a na čas si každý lehl jinam, přistihla jsem se, že synům až příliš horlivě vysvětluju, že je to kvůli riziku infekce. Ten tradiční model v nás zkrátka vězí dost hluboko," soudí Eliška Bartlová.
Buď jak buď, zůstane volba ložnice vždy navýsost individuální věcí. Někomu se i po letech nejlíp usíná po boku partnera. Konec dne si neumí představit bez tiché rozmluvy před spaním a neodradí ho, ani když drahoušek "řeže dřevo".
Koneckonců je to problém, který se dá řešit. Nejčastěji jednoduchým laserovým zákrokem na měkkém patře nebo zprůchodněním nosu - bratru za 13 tisíc. A ucpávky do uší jsou za babku.
Sexuoložka Růžena Hajnová dokonce ubezpečuje, že na chrápání si lze zvyknout. "Vím o případu, kdy manželovi vadily zvuky, které žena v noci vydávala. Dokonce je nahrál na magnetofon, protože mu nevěřila. Když pak manželka zemřela, muž si na náhlé ticho v místnosti najednou nemohl zvyknout. Pouštěl si pak manželčino chrápání z pásky."
Takže už víte, co je pro vás lepší? Zlaté pravidlo vyrovnaného vztahu zní, netlačit na pilu žádným směrem. Ať si každý uspořádá spaní podle svého gusta. Podstatné je jedině to, abyste se na řešení s drahou polovičkou shodli.
Příznivci sólového spaní
IVA JANŽUROVÁ (66) si oddělené ložnice pochvaluje: "Jednou jsem mému muži rozbourala postel a dala jsem mu ji do jiného pokoje. Měl to být první krok k vystěhování. Jenomže se ukázalo, že je to velmi praktické. Považujeme to dodnes za ideální... chodíme k sobě na zálety," popsala v loňském rozhovoru pro ONA DNES.
BÁRA ŠTĚPÁNOVÁ (48) se pro oddělené ložnice rozhodla v době, kdy s partnerem Mírou Barabášem (46) opravovali velký dům v Zákolanech u Prahy. V budově inspirované starou Anglií má Bára svoji romantickou růžovou ložnici s kytičkami a volánky a její přítel mužně muzikantskou.
KATIE HOLMES (28) A TOM CRUISE (45) spí v oddělených pokojích svého prostorného sídla v Beverly Hills prý už od roku 2005, kdy spolu začali chodit. Katie obývá jižní křídlo druhého podlaží domu, Tom severní. Podle bývalé hospodyně manželů tvrdí Katie, že Tom chrápe a po jeho boku by se vůbec nevyspala.
