V těch svých jsem vždy vystupovala oproti partnerům dosti dominantně a většinou mě po nějaké době začali nudit a pak následoval konec.
Rozcházela jsem se s nimi už v době, kdy jsem nic pěkného necítila, a tak to vlastně ani nebolelo. Ale pak jsme se potkali s Markem.
Byl okouzlující, charismatický, úspěšný a VELMI dominantní. Ze začátku to byla pravá Itálie, oba jsme si stáli za svým a ustupovat se nám nechtělo. Ale postupem času jsem se mu přizpůsobila.
Oba jsme hodně společenští, máme mnoho přátel a rádi se bavíme, spojovaly nás nejen společné zážitky, ale i názory, životní styl. Prostě jsme si skvěle padli.
Jenže velmi záhy jsme se začali potýkat s problémem. Z mého pohledu vztah normálně fungoval, byli jsme šťastní, tedy já si to alespoň myslela. A najednou konec. Ze dne na den, bez příčiny.
Nechápala jsem proč a strašně jsem to obrečela. Trvalo to pár dní, týdnů, měsíc a vrátil se. A protože Marek je člověk, vedle kterého chci stárnout, vzala jsem ho zpět.
Opět následovalo pár krásných měsíců a další rozchod. Stejně nečekaně jako ten první. A tak se to opakovalo pořád dokola. Zdá se mi, jako by ten dospělý inteligentní úžasný muž najednou z ničeho nic vždycky přepnul úplně na jiný program. Začne se chovat iracionálně a nepředvídatelně. Není mi ani schopný říct, proč se rozcházíme.
Zatím poslední z takových rozchodů máme právě čerstvě za sebou a já se bojím, že tentokrát už se nevrátí.
Nejspíš si teď říkáte, že bych měla být šťastná, že už se nebudu muset znovu trápit. Jenže já ho stále miluju. Přitom jsem samostatná, úspěšná a krásná žena. A přece vedle sebe potřebuji právě jeho. Prosím, poraďte mi:
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 úterý 8. září 2009. Anketa je uzavřena.
