Československo bylo pátou zemí na světě, kde zdravotníci dokázali nahradit činnost ledvin.
Od 60. let dialýza léčila i pacienty s chronickým selháním orgánu. Do programu však zdravotníci zařazovali jen lidi do určitého věku, u nichž byl předpoklad, že se v budoucnu podrobí transplantaci.
Do roku 1970 bylo na území Čech a Moravy pět dialyzačních středisek. Po roce 1989 se jejich počet velmi zvýšil. Nyní jich je více než 80 a na dialýzu chodí přes čtyři tisíce pacientů.
Léčba je dopřána všem lidem, kteří ji potřebují, ale kvalita jejich života je přes veškerý technický pokrok velmi rozdílná. Roste počet starších pacientů a přibývá diabetiků.
Celkem žije v České republice 7700 lidí s náhradní funkcí ledvin, to znamená, že jsou buď závislí na přístrojích, nebo mají transplantovanou ledvinu. V přepočtu na milion obyvatel se situace u nás blíží stavu v Rakousku.
Podle přednosty Kliniky nefrologie Vladimíra Tesaře bude počet pacientů se selháním ledvin narůstat, hlavně proto, že se lidé dožívají vyššího věku a že přibývá pacientů s cukrovkou.
Riziko selhání ledvin hrozí zhruba pěti procentům lidí. Většina z ohrožených však zemře dříve na jiné choroby, nejčastěji na infarkt a mrtvice. V příštích 15 až 20 letech se pravděpodobně počet pacientů, kteří budou potřebovat dialýzu, mnohonásobně zvýší.
To bude podle Tesaře představovat ekonomický i etický problém, a to nejen pro Českou republiku, ale i pro bohatší země.
