Móda teenagerů

Móda teenagerů - V čem chodíme do školy. | foto: Michal SváčekMF DNES

Oblékáme se mladě, jako teenageři

  • 82
Nikdy se dospělí neoblékali tak mladě. Značkové džíny, trendy tenisky a trička s nápisy jsou stále více součástí každodenního oblékání dospělých, i když dříve by si v takovém oděvu vyšli nanejvýš o víkendu.

Líbí se vám oblečení dnešních teenagerů? Hlasujte ZDE

A jestli se oblékáme jako teenageři, proč se podrobně nepodívat, co nosí opravdoví teenageři. Aspoň se tak dozvíme, co budeme nosit.

Když do Česka zavítají cizinci, kteří se pohybují v módní branži, většinou místní lidi kritizují za to, že nemají odvahu nosit výraznější a zajímavější oblečení. Ve srovnání s britskými nebo například japonskými teenagery jsou ti čeští znatelně konzervativnější a v podstatě potvrzují, co se říká o jejich rodičích. Standardní střihy, běžné materiály, obecně přijatelný povšechný trend tričko - kalhoty -tenisky. Až je jednomu líto, že právě v letech, kdy se lidé snaží co nejvíc odlišit a hledají sami sebe, se nepustí odvážněji do sebevyjádření skrze to, co mají na sobě.

Stále více se stírají rozdíly mezi dívčím a chlapeckým oblečením a většinu věcí, které nosí kluci, si v klidu berou i jejich vrstevnice. Zvlášť tady je patrný zásadní generační posun: představa, že by si babička mohla za mladých let půjčit dědečkovo oblečení a nikdo by si toho ani nevšiml, byla nemyslitelná a dneska budí spíš úsměv.

Genderové stereotypy českou mládež nechávají naprosto netečnou, a tak i dříve typické odlišení pomocí barev padlo. Růžová, žlutá nebo červená už nejsou „barvy pro holky“ a velmi často potkáte kluky v tričkách či kraťasech těchto barev, stejně tak dříve typicky chlapecké barvy, jako je tmavě modrá či tmavě zelená, vidíte na dívkách zcela běžně. Rovněž už neplatí, že zatímco pro dívky je oblečení důležité, chlapcům je jedno, co mají na sobě. Teenageři jsou stejně marniví jako teenagerky a při jednotlivých rozhovorech dokázali přesně vyjmenovat, co mají na sobě a proč.

Dnešní teenageři mají v porovnání s jejich rodiči samozřejmě mnohem větší výběr. Zatímco ti mohli celé dětství tak maximálně doufat, že tatínek sežene někde pokoutně bony a oni si budou moci koupit vytoužené „plísňáče“ v Tuzexu nebo že na dovolené v Jugoslávii maminka za propašované peníze pořídí šusťákovou bundu s cizím nápisem, mladí Češi a Češky si dnes můžou vybrat, cokoliv chtějí. Obchody, jako jsou H&M, New Yorker, Zara, Terranova či Orsay (tyto zmiňovali nejčastěji) jim umožňují za přijatelné ceny pořídit oblečení, které je v souladu se světovým trendem, a zároveň ho pak díky velkému výběru modelů v obchodech nebude nosit celé město. O to větší je možná škoda, že se nepouštějí více do experimentů, že často nemají vlastní styl a jsou v podstatě stejně unifikovaní, jako byli jejich rodiče. Ti museli mnohdy být aspoň trochu kreativní, když si z nedostatku možností vyráběli oblečení sami, což je u dnešní mládeže s výjimkou aspirujících módních návrhářů a návrhářek naprosto nevídané.

Jedna dobrá zpráva tu však přece jen je. Teenageři dneska už odmalička vědí to, co se jejich rodiče museli leckdy pracně učit -že ponožky do sandálů nepatří, že podpaží má být vyholené a antiperspirant je povinnost, že je lepší mít jedny drahé boty než patery levné, že značka není marnivost, nýbrž záruka, a hlavně - že oblečení je důležité.

,