V dávných dobách přežívali naši předci období hladovění díky tomu, že jejich tělo dokázalo skladovat zásobní tuk.
Tento geneticky zakódovaný mechanismus nutný dříve pro přežití je dnes spíše na obtíž.
Molekula, která vypíná hlad
"Nejsme stvořeni pro prostředí supermarketů na každém rohu," výstižně glosuje londýnský endokrinolog Stephen R. Bloom.
Podle zprávy v časopisu Nature se vědcům podařilo identifikovat hormon, který je zodpovědný za pocit sytosti.
Tento hormon, označovaný jako PYY, vzniká v tenkém střevě po stimulaci přijatou potravou. Odtud potom putuje krví do mozku, kde "vypíná" pocit hladu. Jde tedy o přirozené potlačování chuti k jídlu.
PYY vědci našli již v osmdesátých letech, ale jeho regulační vlastnosti jsou známé teprve velmi krátkou dobu.
Výzkumný tým doktora Blooma provedl pokus, při kterém podával dvanácti lidem s normální hmotností dvě hodiny před jídlem malé dávky hormonu odpovídající těm přirozeně vytvářeným.
Lidé pak snědli o třetinu méně kilojoulů než bez aplikace hormonu. Cítili se sytí, aniž však trpěli plností či přejedením. Hormon účinkoval dvanáct hodin a ani poté se lidé nezačali hladově vrhat na jídlo.
Dlouhá cesta k léku
Výzkum použití hormonu sytosti v terapii obezity je zatím pouze v počátečním stadiu. Je zapotřebí ověřit jeho bezpečnost a účinnost při dlouhodobém podávání. Není také zatím jasné, zda bude hormon stejně účinný i u obézních pacientů.
Pokusy s jiným podobným hormonem, leptinem, ztroskotaly právě na faktu, že u většiny obézních nezabíral.
Otázkou navíc je, zda budou mít firmy o výrobu hormonu zájem - jelikož je to přirozená molekula, nemohou si ji patentovat, a tudíž na ní tolik nevydělají.
