Také sledujete, jaké potraviny má v košíku ta otravně sexy tvarovaná slečna ve frontě před vámi? Zbystříte, když nějaká modelka v televizi popisuje svůj jídelníček? Cítíte se provinile, když si jako jediná dáváte s kolegyněmi při obědě těstoviny namísto "povinného“ salátu? Sledujete pohledy, ve kterých se mísí závist a opovržení. Takovýmhle voyeurem se můžete stát i vy.
Jídelní voyeurismus?
V anglosaském světě tohle šmíráctví popsali již před lety. Dostalo název food voyeurism – tedy sledování a posuzování druhých podle toho, co jedí. V restauraci, v obchodě, u stánku. Dvaatřicetiletá účetní Martina z Prahy má trochu nadváhu. Rozhodla se, že se svou postavou něco provede.
Ženy hubnou pro krásu, muži pro zdravíAlespoň to vyplývá z šetření mezi 1 500 klienty Institutu redukce a prevence nadváhy Kompliment v Brně. Za čistě estetické označilo důvody pro zhubnutí 54 procent žen a 18 procent mužů. Zdravotní hledisko bylo zase nejdůležitější pro 21 procent žen a 57 procent mužů. |
"Dříve jsem to tak neřešila, ale jak přišla třicítka, tak si sedavá práce začala vybírat daň. Začala jsem se proto víc hýbat, líp jíst a brzo jsem byla se svojí figurou spokojenější. Jenže jsem se stala zdravým jídlem doslova posedlá. Začala jsem se dívat jinak i na lidi okolo mě. Najednou jsem je posuzovala hlavně podle toho, jak vypadají a co jedí,“ vysvětluje Martina. V průběhu několika měsíců přišla o několik dobrých přátel a naopak navázala přátelství nová. S lidmi, kteří viděli svět stejně. "Začalo to nenápadně, ale změnilo mi to život."
Kult krásy, kult jídla
"Řekni mi, co jíš, a já ti řeknu, kdo jsi," prohlásil už v roce 1825 francouzský filozof Jean Anthelme Brillat-Savarin. A tahle věta je stále aktuální.
Milý deníčku, dnes jsem jedla...Lidí, kteří si fotí a na internetu světu vystavují vše, co snědí, stále přibývá. Například server na sdílení fotografií, Flickr.com, eviduje přes dvaadvacet tisíc lidí sdružených ve skupině I Ate This (Tohle jsem snědl). Najdete zde přes čtvrt milionu fotografií. Osmadvacetiletý neurolog Javier Garcia přilákal na své stránky tolik zájemců, že si jej všimly i New York Times a věnovaly mu před nedávnem velký profil. "Pomáhá mi to. Ten blog je trochu i způsob sebekontroly," říká mladý muž, který se ke spuštění svého foto jídelníčkového diáře odhodlal poté, co se mu podařilo zhubnout 37 kilogramů. |
"Kult krásy tu byl vždycky, ale dříve jsme do toho aspoň veřejně nikomu nekecali," říká kouč rozvoje osobnosti Petr Kalina. Pokud je něčím naše doba typická, pak tím, že jsme si udělali z jídla jedno z nejčastějších konverzačních témat. "O tom, jak a co kdo jí, se točí pořady a píší články," dodává Kalina. Zatímco dříve na rozpačitou konverzaci zabíralo počasí, nyní táhne jídlo.
"Moje kamarádka mi nedávno vyprávěla, jak v supermarketu často tráví i dvě hodiny, protože nahlíží do košíků ostatních žen, a podle toho se snaží nakoupit co nejzdravější potraviny. A když si ve frontě u pokladny všimne, že si nějaká výrazně štíhlejší žena koupila ten či onen druh zdravého jídla, opustí na poslední chvíli frontu a žene se koupit to samé," popisuje Kate Websterová, redaktorka britského vydání ELLE.
Co jedí celebrity?
Jsme také posedlí tím dozvědět se, co jedí slavní. Chceme být jako oni. Gwyneth Paltrowová by dala ruku do ohně za pampeliškový čaj, Jennifer Lopezová zahání hlad čicháním vůně grepu a Jennifer Anistonová hubne proto, že dlabe jenom sushi. Zadejte si na Googlu spojení dieta slavných. Vyskočí na vás stovky stránek, kde se můžete podívat do lednic a jídelníčků celebrit a dočíst se, že třeba Claudia Schifferová se živí jenom ovocem a zeleninou. To zní trochu jako popisek v zoologické zahradě, ne? Ale vážně – média i internet jsou plné vaření a jídla.
Některé z nás jsou doslova posedlé zdravým jídlem a hubnutím. (Ilustrační snímek.)
"Opakovat fráze, že za všechno můžou média, je zbytečné. I když velký díl viny mají,“ říká psycholog Jeroným Klimeš. Psycholog Radim Opatrný vidí i další příčiny: "Moderní doba se urputně brání stárnutí a ošklivosti. Cvičíme, nejíme a svým stylem života také trochu prudíme ostatní. Jakmile máme pocit, že sami selháváme, začneme sledovat, jak to mají ostatní. A kritizujeme je.“
Máslo na hlavě
Ovšem nejhorlivějšími šmíráky nejsou ti, kterým se daří žít aktivní a zdravý život. Námi oslovení odborníci se shodují, že to, co nás nutí koukat do talířů druhých a hodnotit podle toho jejich lidské kvality, je často špatný pocit z nás samých. "Protože se nehýbáme, raději počítáme kilojouly a pozorujeme se. Abychom zakryli špatné svědomí, tak raději hlídáme svoje i cizí talíře,“ říká trenér fitness Vít Chaloupka.
Stejný názor má i nutriční specialistka Blanka Hnízdilová. Tvrdí, že pozorování toho, co si má kamarádka, přítel nebo matka dávají k obědu, hrozit se nad tím a ještě jim to vyčítat je typické pro lidi s nízkým sebevědomím.
