Libor Alex byl druhým pacientem v Česku, který po úrazu míchy podstoupil unikátní zákrok.
Lékaři ve Fakultní nemocnici v Motole mu podali kmenové buňky z jeho kostní dřeně. Do dnešního dne je už takových pacientů osm.
"Jsem přesvědčen, že mému synovi kmenové buňky pomohly. I když je pro mne samozřejmě důležitější vědět, že se jeho stav lepší, než proč to tak je," říká Liborův otec Miroslav. Do Motola syna odvezl poté, co se o nové metodě léčení dočetl v MF DNES. Nepochybuje, že Libor bude zase chodit.
"Stav všech dosavadních pacientů se zlepšuje," připouští s opatrným optimismem profesorka Eva Syková z Ústavu experimentální medicíny Akademie věd, která vede klinickou studii ověřující možnosti nové terapie u poranění a nemocí míchy. "Ale ještě nemůžeme říci, že je to díky buněčné terapii. Na to potřebujeme mnohem více pacientů a času."
Pokusy na zvířatech ve světě i u nás ukazují, že kmenové buňky po vpravení do organismu dokážou doputovat na místo poranění a přeměnit se v nervové buňky či alespoň vytvářet látky napomáhající obnově poškozené tkáně. Jak zdůrazňuje profesorka Syková, k určitému zlepšení stavu po úrazu míchy však dochází vždy, i vlivem klasické léčby a rehabilitace.
Kmenové buňky začínají léčit
Skok do vody či jízda na motorce - a život se může změnit od základu. Úraz míchy je poranění, které jen u nás pro desítky lidí ročně znamená ochrnutí a doživotí na vozíku. Vědci na celém světě bádají, zda by jim jednou nepomohla terapie pomocí kmenových buněk.
Užití kmenových buněk pro léčbu nemocného mozku či míchy bylo velkým tématem jak Evropského týdne mozku, který právě skončil v Praze, tak únorového světového sympozia v kanadském Vancouveru. Jak daleko tedy věda a medicína pokročila?
Léčba pacientů a svět
Na podobných setkáních si vědci vždy vyměňují informace i o věcech dosud nepublikovaných. Ve Vancouveru byla hlavním tématem léčba poranění míchy. A tedy i práce vědců z Novosibirska, kteří poprvé použili embryonální buňky z potracených plodů. Pacientům je lékaři vpravili přímo do míchy.
Eva Syková však soudí: "Výsledky nejsou dobře zdokumentovány, sama bych tento zákrok za současného stupně poznání nikomu nemohla doporučit." Dárcovské buňky už zkoušejí v klinických studiích i Číňané, s embryonálními kmenovými buňkami pro léčbu lidí začali i v Chile, Španělsku, Austrálii.
U nás nyní probíhá první klinická studie, která ověřuje možnosti léčby poraněné míchy pomocí kmenových buněk kostní dřeně. Pacienti s poraněnou míchou se upínají ke každé naději, která by mohla zlepšit kvalitu jejich života, čekají netrpělivě na každou novou zprávu o možnostech a úspěších terapie.
"Je třeba postupovat velmi opatrně," zdůrazňuje však profesorka Syková, "od relativně nejjednoduššího a pro pacienty nejbezpečnějšího. Což je například právě terapie pomocí vlastních kmenových buněk pacienta."
I kmenové buňky v dospělém organismu mají velký potenciál pro léčbu onemocnění nebo poranění mozku a míchy, navíc si je nosíme po celý život v těle.
"Kmenové buňky nacházíme postupně na dalších nečekaných místech, ve výstelce mozkových komor, čichovém epitelu. Právě v kostní dřeni je jich však nejvíc," vysvětluje Petr Kobylka z Ústavu hematologie a krevní transfuze, jeden z týmu, který implantoval kmenové buňky kostní dřeně prvním českým pacientům s poraněním míchy.
Odběr buněk z kostní dřeně je navíc postup používaný a ověřovaný již léta při léčbě poruch krvetvorby a leukemie.
Buňky kostní dřeně
U zvířat kmenové buňky po implantaci doputují na místo poranění, zde se přemění v nervové buňky nebo alespoň produkují látky, které napomáhají obnově poškozené tkáně.
"Zda tomu bude i u pacientů, zda je bude možné úspěšně využít i pro léčbu, nemůžeme zatím s určitostí tvrdit," říká Eva Syková. Roli kmenových buněk mohou vědci prokázat jen na velkém souboru pacientů a za delší čas.
"Jsme-li zatím opatrní při hodnocení přínosů terapie, pak hlasitě můžeme říci, že podání kmenových buněk pacientům s určitostí nikomu neublížilo," dodává Petr Kobylka. A zjištění, že nehrozí žádná rizika, je rovněž důležité. "I malé zlepšení by byl úspěch," dodává ještě Syková, "ke skutečně účinné léčbě však budeme muset využít kombinace více možností."
Podle výzkumů Centra buněčné terapie a tkáňových náhrad by to mohly být i růstové faktory, látky, které podpoří růst výběžků buněk, látky, které zabrání vzniku nefunkčních jizev, či umělé materiály na bázi hydrogelů, které přemostí vzniklé defekty.
Růst v laboratoři
Klinické zkoušky u pacientů s míšním poraněním, které zahájil tým lékařů ve Fakultní nemocnici v Motole, jsou prvními v České republice a rovněž jedněmi z mála v Evropě. Kmenové buňky kostní dřeně použil též tým lékařů ze Všeobecné fakultní nemocnice v Praze při léčbě pacientů s poškozenou srdeční tkání po infarktu.
A co bude dál? U zvířat se většího efektu při obnově funkce tkání dosahuje, když se kmenové buňky před implantací v laboratoři kultivují, vyberou nejvhodnější a rozmnoží do potřebného množství nebo se ve speciálních živných roztocích předem nasměrují na buňky potřebné (v tomto případě nervové) k implantaci do mozku či míchy.
"To už umíme," říká Eva Syková. Proč tedy nejsou tyto účinnější postupy užity u pacientů? "My, stejně jako celá Evropa a Amerika, usilujeme u prvních klinických zkoušek o co největší bezpečnost. Bude-li existovat dostatečné množství studií, není problém s tím u nás začít," dodává Eva Syková. "Pokud ovšem..." Pokud?
Čistá práce
Vědci nemohou použít buňky z již vytvořených linií. S buňkami se dosud pracovalo jen na zvířatech, a tudíž v laboratoři, jejíž prostředí nesplňuje velice přísná kritéria pro práci s lidským materiálem. Chtějí-li jít vědci s klinickým výzkumem dál pak musí mít superčisté pracoviště.
Na dvě takové laboratoře - jednu pro Ústav hematologie a krevní transfuze, druhou pro Ústav experimentální medicíny, je potřeba po pěti milionech korun, další peníze bude stát přístrojové dovybavení. A ty nejsou.
"Podařilo se nám sehnat jako sponzora velkou banku. Přispěje i náš ústav a snad ministerstvo zdravotnictví. Do roka by mohla čistá laboratoř stát," říká Petr Kobylka.
"Již několik sponzorů přispělo na naši nadaci s názvem Buněčná terapie. Další peníze plynou z vládou poskytnutých peněz pro Centrum buněčné terapie a tkáňových náhrad. Nenacházíme však u nás žádnou firmu, která by se zajímala o lidské linie embryonálních buněk. V USA by po něčem takovém někdo ihned skočil," podotýká Eva Syková "a finanční problémy by vůbec nevznikly."
Profesorka Syková je přesvědčená, že peníze doma postupně získá. "Pak v motolské nemocnici, od které máme trvalou podporu, vybudujeme čisté pracoviště i buněčnou banku. A ukáže-li se, že kmenové buňky jsou vhodné pro léčbu, nabídneme novou terapii pacientům."
