Celý koncept restaurace pochází ze Švýcarska, kdy restaurace měla otevřít pracovní pozice pro nevidomé či zrakově postižené lidi. Brzy se objevily podobné projekty v Berlíně, Hamburku a nedávno i v Praze.
Když jsem vešla do restaurace, měla jsem pocit, že jsem si spletla dveře. První, světlá část je totiž zařízená ve futuristickém stylu a vůbec nedává tušit, že za jejími dveřmi je naprostá tma. Naštěstí jsem s sebou měla společnost, a tak jsem byla připravená na všechno. Po krátkém školení jsme si vybrali z menu. Každé menu má tři chody a je možné si vybrat ze čtyř variant (vše 790,-) - menu, inspirované domácí kuchyní, rybí menu, vegetariánské menu anebo menu zahalené tajemstvím, pro které jsem se rozhodla já. Pak jsme odevzdali mobilní telefony a hodinky, zapamatovali si jméno naší servírky a číslo stolu a dali souhlas k ponoření se do tmy.
Mezi světlou a tmavou částí je "přechodová komora" s temným světlem, kde si nás vyzvedla naše obsluha. Utvořili jsme "vláček" a vkročili. Je to dost zvláštní pocit ocitnout se někde a nevědět, jak to tam vypadá, kdo vás vlastně vede a kam jdete. Za chvilku jsme ale už seděli a na stole nahmatali trojici příborů, dvě sklenky a látkový ubrousek. Naše servírka nám vždy oznámila, že je u stolu, a také hlásila celý průběh své činnosti. Nejprve donesla košík s chlebem a naše drinky a my jsme si to z ruky do ruky ve tmě předávali a snažili se to umístit na stůl tak, abychom to zase našli. Nalít potmě vodu z láhve do sklenky je docela zábavná věc.
První chod byl na stole. Ani jsem se nesnažila bojovat s příbory, vzala jsem jídlo do ruky a brzy jsem poznala slaninu, sýr, sušená rajčata, olivy, vinný list a naloženou hlívu ústřičnou. Můj doprovod s příbory bojoval, ale ne dlouho. Také jsme přišli na to, že dávat si navzájem ochutnávat není až tak jednoduché, ale o to víc vtipné. Naštěstí pro nás měla naše obsluha plno navlhčených ubrousků.
Když byl druhý chod na stole, uvědomila jsem si, že jsem schopná hmatem nebo čichem rozpoznat skoro všechno na talíři. Vůbec jsem asi po hodině ve tmě cítila, že "nezrakové" smysly jsou mnohem citlivější na kousek vepřové panenky, hovězí svíčkové a kuřecích prsíček, polentu a brokolici s omáčkou, kterou už bylo komplikovanější jíst. Ještě, že mě nikdo neviděl…
Po hlavním chodu je v restauraci kulturní program. Vyslechli jsme si erotické povídky o mužích v kuchyni a smysly se nám ještě více zbystřily. V repertoáru Pod křídlem noci je také čtení napínavých povídek, živá hudba a zvukové inscenace. Po celou dobu mimo program hrála ve tmě velmi příjemná hudba a já jsem si zkoušela neviděna zatančit. Je to úžasný pocit jíst rukama anebo tančit uprostřed restaurace. To vám jinde opravdu jen tak neprojde. Po programu se podával z ruky do ruky dezert. Piškot s krémem byl pro mě hračkou, ale podařilo se mi převrhnout láhev s nápojem. Prý se ale nic nestalo…
Káva a čaj se z bezpečnostních důvodů podávají až ve světlé části. Chvíli jsme ještě poseděli ve tmě a zkoušeli jsme cítit věci kolem sebe a sebe navzájem a bylo to, jako by se nám vracelo něco, co jsme pomalu zapomněli. Vyjít ze tmy do světla je však ještě podivnější. Najednou jsem měla chuť jít zase zpátky, do tmy, kde není čas, stres a povinnosti.
Pokud máte rádi zážitkovou gastronomii, tak restaurace Pod křídlem noci je třešničkou na dortu. Prožitek dlouho nezapomenu. Těžko říct, zda v tom jídlo hraje hlavní roli.
Na závěr ještě jednu perličku. Pod křídlem noci probíhají také seznamovací večery. Stačí se na stránkách restaurace zaregistrovat a s někým si domluvit rande naslepo. Do tmy pak za asistence personálu vejde každý sám. Tři hodiny ve tmě strávené s neznámým člověkem vám ho dají poznat jinak než při běžném setkání. Ucítíte jeho hloubku, jeho energii, uslyšíte hlas, můžete ho nahmatat a třeba i ochutnat. Každopádně se na konci oba rozhodnou, zda ze tmy vystoupí spolu, nebo každý zvlášť. Do tmy můžete jít i s někým, koho chcete blíže poznat. Objeví se vám totiž v úplně jiném "světle".
