Vizitka
|
Když mluví o jídle, není k zastavení. Právě jsme se v rozhovoru pro pondělní magazín ONA DNES dostaly k otázce, jestli se s manželem někdy hádají kvůli tomu, co jim chutná, a Nina Provaan prohlásí: "Občas se hádáme, ale kvůli jídlu nikdy! Dokonce jsme se shodli, že máme rádi vepřovou kůži, nožičky, koleno. Řeknu vám: taková krásně uříznutá čistá vepřová kůže, když se uvaří a nakrájí na tenké proužky…"
V tu chvíli se zarazí: "Vy se netváříte nadšeně."
Musím vysvětlit, že do mého gurmánského snění nezapadá ani vepřová kůžička ani nožičky, což Ninu Provaan pobaví: "To se může změnit, já jsem k tomu taky musela dospět." A pokračuje vyprávěním, v němž opět zaznívají slova jako zabijačka, kůže, dobrota. Majitelka pražského Muzea gastronomie jídlo prostě miluje a přestože některé věci dosud neochutnala, neexistuje nic, co by nechtěla vyzkoušet. "V televizi se dívám na pojídání červů a ochutnala bych klidně i to."
Vyrůstala v gastronomické rodině. Už jako malá holka udivovala personál hotelu Jalta svým vybraným chováním u stolu. To byla tatínkova zásluha: doma se vždycky jedlo z hezkého porcelánu, součástí menu býval předkrm, polévka a hlavní jídlo, moučník. Rodiče proto zklamalo, když se dcera odmítla vydat stejnou dráhou a chtěla studovat umění. Nakonec si prosadila oděvní výtvarnictví.
Stala se úspěšnou módní návrhářkou, navrhovala i uniformy pro personál luxusních hotelů. V té době se také seznámila se svým druhým manželem, architektem Ladislavem Provaanem, s nímž před dvěma lety založili Muzeum gastronomie. To jako první na světě ukazuje historii vaření – jakým způsobem se vyvíjela úprava potravin.
"Lidé přicházejí a vzpomínají, protože u nás vidí kuchyň, kterou měla jejich babička a prababička. Chceme, aby si uvědomili, že dějiny nejsou jen bitvy, které se učíme pořád dokola, ale že historii tvoří také to, že člověk jedl, jak stoloval a jak se oblékal," vysvětluje Nina Provaan.
