Těhotná žena

Těhotná žena | foto: Profimedia.cz

Nezlobte se, ale jen velké děti vypadaly normálně

  • 51
Porod byl úplně v pohodě, na rozdíl od těhotenství. Ne, že bych měla nějaké problémy, ale v 6. měsíci se zabil přítel. Abych se nezbláznila, tak jsem to úplně vytěsnila a pomohlo také to, že jsem ho nemilovala.

Ne, že bych nebyla zkraje zamilovaná. Dítě jsme ale neplánovali, jenže mi táhlo na 30, tak nebylo co řešit. Studuji VŠ, kterou jsem ani nepřerušila, jelikož jsem porodila v půlce zkouškového období.

VŠECHNY VAŠE PŘÍBĚHY ČTĚTE ZDE

Problémy jsem žádné neměla, jen neustálý hlad, takže jsem přibrala 19 kg, jak jsem si jídlem (nejen tím, ale nevzdala jsem se ani lehkých drog! Hlavně večer na zapomenutí a na usnutí. Dcera je však naprosto v pořádku, stejně jako děti mých závislých přátel, dá se dokonce říct, že naše děti byly v prvních měsících daleko klidnější, bez problémů, v noci spaly atd.).

Napadl mě zloděj
Váhu jsem v pohodě dostala zpět do půl roku, kojila jsem částečně necelé 4 měsíce, bez dokrmu malá nepřibírala, měla jsem vodnaté mléko. Nevím jestli je to rodová dispozice, stejný problém měla máma i babička, kterou po válce zachránilo Nestlé z UNRY!

Aby problémů nebylo dost - termín jsem měla asi na 14.2 - se mě týden před Vánoci v Brně po obědě na tramvajové zastávce, úplně nacpané a v centru, pokusil okrást zloděj!!! Povalil mě na zem a snažil se mi ukrást mobil.

Nebude se nikdo divit, když řeknu, že mi nikdo nepomohl, všichni se otočili nebo dělali jakože nic, ani se nenašel nikdo, kdo by mi pomohl na nohy!!! Požádala jsem nedaleké policisty, aby mne odvezli na kontrolu na gynekologii, kde si mne rovnou nechali, protože jsem byla otevřená na prst!

Ráno byla situace stejná, proto jsem usoudila, že bude lepší podepsat revers a jít napsat zápočet do školy, který mi den před tím utekl. Bylo to na filozofickou fakultu z Obilného trhu kousek!

Cítila jsem se jak velryba
Pak jsem odjela autobusem do Zlína, vše bylo v pohodě. Jediné plus této nehody bylo, že jsem od své neschopné gynekoložky mohla přejít k paní asistence Grossmannové do nemocnice. Ta mi také mezi svátky řekla, že to bude každým dnem, protože jsem na dva prsty volně. Nedělo se však nic.

Dál jsem dělala zkoušky a cítila jsem se jako velryba, měla jsem břicho celé dopředu, zůstaly mi dokonce křivky v pase, takže se mě všichni ptali, jestli to budou dvojčata!

Ještě koncem ledna, to jsem už byla na 4 prsty, jsem jela do Brna na zkoušku a počítala, že se nějak uspíší! Zkouškové se krátilo a já musela nutně porodit, abych byla aspoň 3 týdny po porodu doma. Jenže nic, nepomohlo ani vytírání, stěhování, uklízení a chození do schodů.

Už chci rodit!
Takže jsem to vyřešila tak, že jsem na kontrole 1.2 oznámila, že už domů nejdu, protože chci rodit. Den na to mi zavedli v 10 hod pilulku a porod vyvolali, ještě v 13 hodin se nic nedělo, takže mi nechali odtéct vodu a čekalo se. Kolem 14 mi začali nepravidelné bolesti, něco jako kolika. Kolem 16 jsem měla stahy něco kolem 8-9min.

Zároveň se mnou rodilo spousta jiných, takže po odchodu studentek, si mě už nikdo nevšímal, podle nich byl čas, dokonce mě už od té prasknuté vody nikdo nevyšetřil, byla jsem ve sprše asi 2,5 hod a za tu dobu přišli pouze dvakrát se zeptat jak to jde, na to neměli čas!

Kolem 16.15 se to už nedalo vydržet netlačit, takže jsme zavolali sestru a ta s hrůzou, že už to bude, mě odvedla v 16.35 do pokoje, kde začali všichni běhat a otvírat sáčky a spěchat. No absolutně nepřipraveni, vždyť přece nikdo tak rychle nerodí. Bylo mi řečeno, že jsem přírodní úkaz, protože jiné ženy tam byly 24 hodin a ještě neporodily.

Mně to tak nepřipadalo, vždyť jsem byla na 4 prsty otevřená už ráno po příchodu do porodnice. Poprvé jsem tlačila špatně, nechodila jsem do kurzu, k ničemu to není, podruhé jsem zatlačila málo a potřetí v 17.00 se moje malá Tea narodila, jakoby nic a to měla 3,93kg a 51 cm. Větší už byl v celé porodnici jen jeden chlapeček.

Můžu vám říct, že to byly jediné dvě děti, co vypadaly normálně: růžové hezké spokojené. Na rozdíl od ostatních uplakaných králíků.

Nezlobte se, ale té co se narodí čtyřkilové dítě, připadají ty tříkilové jako králíci. Člověk se to bojí pochovat.

V pěti půjde do školy
Teď má moje malá dva roky, běhá od roku (lezla v 6 měsících a v 7 vstávala, kde se dalo), mluví naprosto plynně (jsem učitelka jazyků a překladatelka, takže možná to má po mně). Umí se sama obléci a svléci, všechno dělá sama, kočárek máme už půl roku zapomenutý ve sklepě. Teď, protože je šikovná, mi ji vzali z jeslí (tam to teda bylo, naprosto bezprizorně si děti hrály a ony je jen hlídaly. Tea se tam nudila) do školky, kde se jí ze staršíma líbí daleko víc, protože se zabaví a mají také nějaký vzdělávací plán, za 3 týdny udělala tolik pokroků, až jsem se divila, jak zvládla minulý čas. Když to takhle půjde dál, bude muset do školy už v 5, aby se tam nenudila jako já.

JAK JSEM RODILA? Napište nám. Vybrané příběhy oceníme knihou z nakladatelství Zoner Press z edice Encyklopedie ženy