Typologie mužů není nijak zvlášť složitá. Zjednodušeně řečeno je můžeme rozdělit do dvou skupin - sukničkář a domácí typ. Oba dva mají samozřejmě nespočet podskupin, které se dělí na spousty dalších, ale my zůstaňme u té druhé hlavní, u domácího typu.
Představujete si pod tím proplešatělého týpka v obtaženém nátělníku, pod kterým se jasně rýsuje vystouplé břicho, vytahaných teplákách, rozvaleného na gauči s otevřeným pivem? Tak přesně takového muže nemáme na mysli.
Náš domácí typ sice taky popíjí pivo, ale když má pocit, že dal své džíny do pračky na vyšší stupeň teploty než doporučuje výrobce, a ony se „srazily“, tak si to své pivko odepře. Místo večerního steaku sní jen salát, v posilovně přidá zátěž a týdenní nákup odnosí po schodech do pátého patra s vtipně sebeironickou poznámkou na svoji figuru. Prostě pan Vzorňák. Sen většiny žen od třicítky výš.
Ale i tenhle pan Vzorný může jednou vstoupit na přechod na červenou, jak před lety popsal svoji nevěru prezident Václav Klaus. U sukničkáře jev běžný, u Vzorňáka věc, jež zaskočí všechny kolem a hlavně manželku. Ale o té až později.
Jak předcházet nevěřePečujte o manželství Pečujte o sebe Nechte si své známé, koníčky a práci |
Co je k tomu vede?
S relevantním průzkumem podloženým slušným statistickým vzorkem nedávno přišel psycholog a manželský poradce M. Gary Neuman. Dva roky sledoval chování dvou stovek mužů. Polovina byla manželkám věrná, druhá polovina je podváděla. A výsledek? „Důvodem číslo jedna k nevěře byla emocionální nespokojenost, kterou cítili muži ve svém manželství, a emocionální propojení, které se naneštěstí vyvinulo v jejich mileneckém vztahu,“ zjistil psycholog a zároveň autor knihy Proč jsou muži nevěrní a jak jim v tom můžete zabránit.
A je to tady! Klasická, banální a zprofanovaná věta: „Moje žena mi nerozumí“ vyslovovaná v nejrůznějších variantách, ale v základu pořád stejná, tedy platí. Muži u svých milenek většinou nehledají povyražení a zpestření svého sexuálního života, vždyť kvůli problémům v posteli přiznalo nevěru jen 8% mužů, ale překvapivě řešení svého emocionálního strádání. Jsou tu však i další důvody, kvůli kterým mají jiné ženy a riskují dlouholeté manželství.
ZANEDBANÝ VZTAH
Jednačtyřicetiletý učitel Jaroslav měl z pohledu okolí ideální manželství. „Až na to, že ze vztahu vyprchalo porozumění, cit a zájem o druhého. Mluvili jsme spolu, ale řešili jsme jen provozní věci. V kolik vyzvednout děti, nákupy, kam na dovolenou, jestli stříbrné nebo červené auto,“ vysvětluje, proč si našel milenku.
Že vám to něco připomíná? V manželství je i po letech pořád co probírat, ale na to nejdůležitější pro ostatní věci zapomínáme – mluvit sami o sobě. Vztah už tak zevšedněl a oba mají pocit, že už si vše řekli a s problémy si poradí každý sám. Ale i muži, i když se jim obecně přisuzuje nechuť svěřovat se, chtějí od partnerky pofoukat rány a vyzpovídat se.
Abeceda nevěr podle Petra Šmolky |
Psycholog Petr Šmolka v knize Nevěra podobný druh mimomanželského vztahu označuje za kompenzační. „V novém vztahu hledám, čeho se mi v legitimním nedostává. Sex, něhu, obdiv, duševní porozumění, ochotu komunikovat, klid, vzrušující neklid, péči i možnost pečovat, novost spojenou s objevitelskými výpravami za poznáním,“ vysvětluje.
UHODILA KRIZE
Každý ji čas od času máme. V práci i ve vztahu. A nemusí přijít jen ve „středním věku“. „V osmatřiceti jsem měl najednou pocit, že jsem nic nezažil. S budoucí manželkou jsem se seznámil v devatenácti. Když jsem dostudoval, začal jsem dělat kariéru. Mezitím jsem se oženil, pak přišel byt, koupě auta, psa a nakonec dvě děti. Přesně v tomhle pořadí. Měl jsem vlastně všechno, ale taky pocit, že jsem si nikdy nic neužil,“ vypráví Roman o svém osmiměsíčním románku. Od rodiny se kvůli téhle krizi odstěhoval. „Pronajal jsem si byt a vydržel v něm měsíc. Milenka byla mladá holka a já poznal, že nechci všechno zahodit, budovat znovu a po čase se dostat do stejné fáze,“ přiznává. „Manželka asi tuší, že moje krize se jmenuje Mirka, ale nikdy jsme tohle téma neotevřeli. Já jsem se nesvěřoval, ona se neptala,“ říká Roman.
VEČÍRKOVÁ JEDNOHUBKA
Není to tak dávno, co jsme šli na konci roku z jednoho večírku do druhého. Že jsou nealkoholické, to si nebudeme nalhávat. Alkohol popustí uzdu fantazie a odbourá i poslední zbytky zábran, které normálně má i pan Vzorný. Může se to stát kdekoliv – na večírku, třídním srazu, výjezdní poradě, služební cestě, pánské jízdě...
Z pohledu manželky, můžeme-li to vůbec v tomto případě říct, je tahle nevěra ta nejlepší. Rozhodně nejmilosrdnější. Pokud muž ctí pravidla bezpečného sexu, obvykle se o ní nedozví. Chytrý muž, i když se cítí provinile, se z takového úletu nevyzpovídává. A chytrá žena se neptá, i když v letitém vztahu díky intuici zřejmě vycítí, že se „něco“ stalo.
„Z jedné pánské jízdy se vrátil muž jako vyměněný. Normálně dva dny dospával, teď přinesl kytku, pozval mě na večeři. Možná vidím něco, co nebylo, ale neptám se. Nemělo to žádnou dohru, tak proč taky,“ říká pětatřicetiletá Věra.
ZA ODMĚNU
Někteří muži to tak mají. Jako se my ženy jdeme odměnit do obchodu s oblečením, oni si za odměnu dají sex. Dobývání partnerky je pro ně odreagování, kterému předchází všechny fáze, jaké ženy zažívají před výpravou ke stojanům s oblečením. Těšíme se, dopředu si představujeme, co si koupíme, a když jsme na místě, hladina adrenalinu jde nahoru, protože chceme ulovit ten nejlepší kousek. Kombinuje se tu pocit vzrušení, rizika a nebezpečí. Zatímco terapeutickou léčbu pro ženu představují džíny a několik triček, pro muže je léčebnou kúrou žena. V lepším případě za ní jde do nočního klubu.
Dá se tenhle výlet brát jako nevěra, nebo ne? Každá žena to bere jinak. „Pro mě rozhodně je to nevěra,“ říká pětatřicetiletá Jana. „Já to tak nemám. Samozřejmě bych nechtěla, aby mi to muž hlásil, ale kdybych to zjistila, přešla bych to. Tady moc nehrozí riziko, že to přeroste do nějakého vztahu,“ uvažuje osmatřicetiletá Kateřina.
TY TAKY, JÁ TAKY
V rodinách s dětmi se podobné situace řeší vlastně neustále. „Bouchnul jsem ho, protože on mě bouchnul taky,“ vysvětlují kluci příčinu konfliktu. I v manželství tenhle dětský princip občas zafunguje. „Manželka mi byla nevěrná, tak já jí taky. Aspoň uvidí, jaké to je.“ Princip odplaty se zdá být v tomto případě lékem na bolest, kterou nevěra způsobuje.
„Skutečná bolest z partnerovy nevěry se tím nesníží, spousta nových problémů naopak může nastat. Vzato do důsledku, můžeme se tak snadno dostat do začarovaného kruhu nevěr, odvet, odvet za odvety a odvet za odvety odvet...,“ uvádí Petr Šmolka.
MILUJU JI
Od pana Vzorného by tohle nikdo nečekal, ale může se to stát. Jednoduše se zamiluje do jiné ženy. „Ve dvaadvaceti jsem se oženil s dívkou, kterou jsem měl rád a bylo nám spolu dobře. Jenže v pětatřiceti jsem na třídním srazu potkal svoji první lásku, se kterou jsem prožil tu opravdovou vášeň. Ona byla čerstvě rozvedená a já se znovu a bezhlavě zamiloval,“ vypráví Tomáš, který opustil rodinu a rozvedl se. Dnes žije s novou partnerkou. Nepátrejme příliš v tomto případě po příčině. Jeho první manželství fungovalo. Jenže mu chyběla ta vášeň.
Test naší osobnosti
Přežít se ctí zaškobrtnutí muže patří pro partnerku k té nejsložitější situaci ve vztahu. Najít tu správnou cestu, jak celou dobu chodit se vztyčenou hlavou, je těžké asi tak, jako kdyby vám ve složitém bludišti někdo zavázal oči a poslal vás hledat východ. Jedna zásada je klíčová. Vědět méně je v životě obvykle minusem, v tomto případě to tak neplatí. Pro podváděné a jejich duševní rozpoložení je vždycky výhoda znát o partnerově počínání co nejméně detailů.
I když vám konspirační metody vašeho protějšku přijdou směšné, buďte ráda, že je používá. Dává vám najevo, že si vás pořád váží. Při aktivní detektivní činnosti vás sice v první chvíli může těšit odhalení, že muž s milenkou tráví čas v bytě společného svobodného kamaráda, ale pokaždé, když ho později uvidíte, tak se vám sevře žaludek a do jeho bytu už nikdy nedokážete vstoupit. Pokud nenastane nějaká situace, kdy je třeba skutečně jednat, raději hrajte mrtvého brouka, který vše z povzdálí sleduje, sám se však nezapojuje.
„Manžel mi svěřil všechny detaily mileneckého vztahu, včetně důvodů, v čem je ona lepší než já. Považoval to vůči mě za fér. Jestli manželství mělo nějakou šanci na záchranu, tak po tom už ne,“ přiznává šestatřicetiletá Lenka, která je právě v rozvodovém řízení a v péči psychologa, který se jí snaží zvednout sebevědomí.
Nežalujte, vyčkávejte
Ve chvíli, kdy o nevěře víte, nežalujte v okruhu rodiny a známých. Sdílená bolest je menší, ale ani tohle rčení neplatí vždy. Partner vám sice ubližuje, žalováním si soucit nevysloužíte. A jestli se usmíříte, hrozí, že blízcí budou jeho chování v těch nejméně vhodných okamžicích připomínat.
I podváděná žena má své trumfy. Tím prvním je čas. První měsíce muže neřídí mozek, ale hormony. Možná se dozvíte, že vaše třicet let zelené oči jsou nyní nudně hnědé, ale i hormony se jednou unaví a partner zase uvidí v reálných barvách. Tedy třeba to, že manželství nebylo tak špatné a milenka není zase až tak skvělá.
Cennou devízou je obecná nechuť mužů ke změně. Vzpomeňte si, jaké argumenty jste musela snášet kvůli vymalování bytu, když to původní bylo ‚jen‘ deset let staré. Myslíte, že tenhle muž vás bude chtít vyměnit?
Nevěra jako šance
Rozhodnutí, zda partnerovi odpustit, či ne, zůstane ve většina případů na vás. Použijte imaginární váhu – na jednu stranou dejte dosavadní život, na druhou milenku. Kolik váží? Že dost, ale ne zas tolik, aby převážila všechno ostatní, co jste dosud se svým partnerem prožila. Tak v tom případě se pokuste odpustit.
Nevěra je zkušenost, kterou by většina z nás klidně oželela. Ač se to nezdá, tak nás ale posouvá. Stagnující vztah může pročistit a nastartovat do vyšších obrátek, ve kterých budete mít sice větší spotřebu, ale pojedete mnohem rychleji.
