Jeden z příběhů vyprávěl Matúš Kucej, Slovák z Kysuce, který se přistěhoval s rodinou do obce Háj ležící pod Dylení, posvátnou horou Chebska, v roce 1938.
Místní němečtí sedláci tehdy potřebovali levnou pracovní sílu, kterou Slovensko oplývalo. Vesnice, ze tří stran obklopená lesy, byla dobře skryta očím finanční stráže a policie. Matúš Kucej v tomto osamělém ostrově vypomáhal na statku, rubal dřevo, prodával přebytky na trhu v Dolním Žandově, a když přišla léta nouze, ve stodole vykrmoval několik prasat na černo.
Počínal si přitom skvěle, traduje se, že sviním přidával do jídla i otupující odvar z máku, to proto, aby příliš nekvičely. Vždyť za války byl trestem za zabijačku na černo přinejmenším pobyt v koncentračním táboře. Rok před koncem války zemřel majitel statku - na dosud statného sedmdesátiletého veterána první světové války spadl strom. Jak bývalo v horských vesnicích Českého lesa zvykem, bylo potřeba vystrojit náležitou pohřební hostinu.
Vdova po statkáři tedy poručila Matúši Kucejovi, aby porazil prase. Když tak učinil a prase bylo v neckách již vyvrhnuté a zbavené štětin, všiml si kdosi, že do vsi přijíždí v černém otevřeném voze velitel chebské jednotky wehrmachtu vzdát na pohřbu čest slavnému hrdinovi bývalého 72. zeměbraneckého pluku.
Ve strachu z prozrazení napadlo Matúše Kuceje uschovat zesnulého do sena ve stodole a do rakve vložit prase, připravené v kuchyni na naporcování. Když požádal důstojník, aby směl nahlédnout do rakve, vdova s pláčem odvětila, že je to nemožné, neboť pohled na rozdrcenou hlavu není příjemný. Celému osazenstvu statku nezbylo než tuto tragikomedii dohrát až do konce. Z domu smutku vyšel pohřební průvod, směřující na hřbitov do čtyř kilometrů vzdálené obce Vysoká.
Desítky lidí kráčely pomalu, za zvuků tradiční chebské venkovské kapely za povozem, který táhli dva statní valaši. Na voze kodrcala rakev, v níž však nebylo tělo vojenského veterána, ale tělo prasete. Smuteční řeči, farářovo kázání nad hrobem, kropení svěcenou vodou, pláč a vzlykot příbuzných, tupé zvuky hlíny dopadající na dubovou rakev, prostě pohřeb se vším všudy. V noci po ukončení pohřební hostiny vykopal Matúš Kucej v lese za statkem hrob, do něhož byl vložen pravý nebožtík.
Hrob nebyl označen křížem, pouze osázen květinami. Když kdokoliv z vesničanů později viděl klečet vdovu před hrobem, odpovídala jim vždy stejně. Je tam prý pohřben Ralf, věrný německý ovčák jejího manžela. Dnešní zabijačky na českém venkově sice též nepostrádají napětí, ale jsou příliš uvěřitelné, než aby nám připadaly zajímavé. Dnešní trend zdravé výživy se sice snaží omezovat konzumaci vepřového masa, ale jeho úplné vytlačení není úplně žádoucí. Malé množství masa totiž podporuje vstřebávání železa i jiných živin, které jsou v pokrmu obsaženy.
Budete-li mít možnost získat maso z volně se pasoucích zvířat (platí to i uv epřového, neboť ne každý čuník stráví život v miniaturním chlévě), s chutí se do něj pusťte, protože bude obsahovat méně tuků než maso zvířat z velkochovů. Vepřové maso obsahuje také úplnou řadu vitaminů B, zinku, železa a je také hlavním zdrojem selenu, který je podstatnou součástí obranného systému těla. Největší nevýhodou vepřového je, že jeho nejchutnější části jsou zároveň i nejtučnější. Ale jednou za rok při zabijačce se to dá přežít.
Recepty
Pečené sele
Pečené selátko, tak kolem 12 kg, si můžete připravit i doma nebo na chalupě, máte-li ovšem dostatečně velkou troubu. Pokud ne, zkuste to na dřevěném uhlí v otevřeném ohništi.
1 sele * sůl * kmín * 5 dkg másla * 8 dkg slaniny * 15 dkg housky * 1/4 l světlého piva
Selátko rozřízneme jen na bříšku, vykucháme, uvnitř je vypereme, vysolíme, pokmínujeme, naplníme houskami, sešijeme, prostrčíme velkou železnou špejlí od rypáku až k ocasu a přední nožičky mu zmáčkneme. Dno hlubokého pekáče vymastíme slaninou nebo máslem, položíme na něj vařečky nebo dřevěnou mřížku, na to položíme selátko hlavou dolů, aby velká špejle sahala přes okraj pekáče. Navrchu selátko osolíme, polijeme horkou vodou a dáme do trouby.
Mezi pečením je potíráme slaninou namočenou v polévce, pivem a také máslem. Když uši a ocas zčervenají, pokryjeme je pomaštěným papírovým kornoutkem. Potom je obrátíme a dobře uhla vy propečeme, protože tam je maso nejtučnější. Kdyby se na kůži při pečení utvořily puchýře, musíme je propíchnout, aby kůžička zůstala hladká. Selátko pečeme celkem 2 hodiny. Nakrájené ho upravíme na mísu tak, aby vypadalo jako celé, ozdobíme citronem a zelenou kadeřavou petrželí a polijeme šťávou.
Vepřový bůček nadívaný
Bůček je sice velmi, ale velmi tučný, zato však obzvláště lahodný. Tento pokrm si připravte ve chvíli, kdy dostanete onu nutkavou touhu po pořádném mase, ale selátko řezník zrovna nemá v nabídce.
75 dkg bůčku * sůl * kmín * 2 dkg másla. Nádivka: 4 dkg másla * 3 vejce * 10 dkg máčené housky * 1/8 l mléka * sůl * petržel * citronová kůra * 8 dkg strouhané housky
Bůček opereme, zbavíme kostí, uděláme do něho kapsu, uvnitř i navrch jej osolíme a naplníme nádivkou - do umíchaného másla se solí zamícháme žloutky, strouhanou housku navlhčenou mlékem nebo smetanou, sekanou zelenou petržel, sníh z bílků a suchou strouhanou housku. Zašijeme a posypeme trochu kmínem. Pak jej dáme do pekáče na dvě železné špejle, kůží dolů, podlijeme horkou vodou, přikryjeme pokličkou a chvíli pečeme ve troubě nebo na otevřeném grilu.
Pak maso obrátíme, kůžičku nakrájíme na kostičky, potřeme ji máslem a pečeme v troubě, až je maso měkké a kůžička křupavá. Mladé maso pečeme celkem jednu a půl hodiny, starší déle. Po uplynutí této doby maso vyzkoušíme železnou špejlí. Jde-li lehce vytáhnout, je maso upečené. Měkké propečené maso nakrájíme ostrým nožem na tenké plátky. Když je šťáva příliš tučná, přilijeme trochu vývaru nebo horkou vodou a podáváme k masu.
26. března 2002 9:58
