Psychiatr ochotný srozumitelně definovat neurotika v pouhopouhé jediné, byť rozvité větě, by to mohl udělat třeba takto: Každý člověk může udělat chybu, může ji i opakovat, pokud ji ale udělá třicetkrát, pak je neurotik.
Nebo by mohl říct: Neurotik komplikovaně obchází problém, místo aby jej prostě vyřešil. A to je vlastně také důvod, proč je psychické onemocnění nazvané neuróza pro pacienta i jeho okolí složitou, a tedy vysilující chůzí po podivně klikatých cestičkách.
Špetka historie
Jestliže je dodnes poměrně obtížné definovat pojem neuróza jednoduše, pak možná i proto, že už samotný název je nesmysl. Latinské slovo neurosis totiž znamená zánět nervu, tedy přesně to, o co se v tomto případě nejedná. Tento omyl vznikl v hluboké minulosti, kdy se ještě lékaři domnívali, že příznaky tohoto duševního onemocnění má na svědomí organické poškození nervu. Ačkoli už od minulého století je jasné, že potíže způsobuje porucha funkční, název diagnózy zůstal zachován. Jedno je ale jisté: neurózu neodhalí ani rozbor krve, ani rentgenový snímek, pouze psychiatrické a psychologické vyšetření, k němuž svým objevem nevědomí značně přispěl Sigmund Freud.
Za příčinu neuróz označil nevědomý konflikt, který lidé ukrývají hluboko ve svém nitru. Všichni.
Kolize je třeba řešit
Nevědomé konflikty, vyplouvající na povrch vlivem nepříznivé vnější situace, tlakem či přetížením, způsobují lidem velkou a nepříjemnou úzkost. Právě proto je jejich řešení nezbytné.
"Například svůj nevědomý konflikt ve vztahu k matce musíme vyřešit už proto, abychom vůbec mohli dozrát. Nelze být dítětem do padesáti let, vždyť se sami musíme stát rodiči," konstatuje Dana Kárová, psychiatrička pražského Denního sanatoria Horní Palata.
Organismus se snaží za pomoci obranných mechanismů s masivní úzkostí vypořádat, vynaloženou energii však naneštěstí promění v příznaky neurózy. Tak se rodí třeba četné fóbie, při nichž může mít člověk strach z kdečeho: z pavouků, stísněných prostor, lidí... Zrovna tak sem patří chorobná nutkavost, kterou provázejí únavné rituály. Jednu z pacientek doktorky Kárové pronásledoval pocit špíny tak usilovně, že trávila až osm hodin denně ve vaně, což jí samozřejmě znemožňovalo vést normální život. Stejně obtížná dokáže být ale i neuróza hysterická, k nejobávanějším postižením náleží lehčí či středně těžká forma deprese.
Dobře utajený viník
Kdyby existovalo muzeum neurotiků, Tomáš Š. by v něm měl jako jeden z typických pacientů zaručené čestné místo.
Zrovna se chystal na oslavu svých padesátin, když se jeho žaludek přihlásil poprvé. Pan Š. si ovšem jeho zlobení vysvětlil jako příznak stárnutí. S podzimem se však k útrobám připojilo i srdce: chvílemi jako by se splašilo. To už přimělo pana Š., aby se nechal prohlédnout. Praktický lékař však žádnou konkrétní újmu na zdraví pacienta, kterého vídal jednou za rok při chřipkové epidemii, neobjevil. Potíže přesto sílily. Pan Š. měl však štěstí: na abiturientském večírku se o svých potížích zmínil jinému lékaři, bývalému spolužákovi. Ten si pohotově spojil minulost věčně ztrémovaného studenta s jeho současnou neskrývanou starostí o to, zda se v podniku, v němž už dvě desítky let pracuje, dočká i důchodu, a poslal ho za kolegou psychiatrem. Správně udělal.
"Nevědomé konflikty vyústí mnohdy v somatické poruchy: někoho bolí žaludek, jiný má srdeční nebo močové potíže," konstatuje doktorka Kárová. "Bohužel zdaleka ne vždy lékaři odhalí, že jejich příčina je psychická, a pacienta dlouho, leč zbytečně léčí běžnými medikamenty, mezi nimiž chybějí ty, které by mu alespoň trochu ulevily - totiž léky, zmírňující despresi a úzkost."
Bez předsudků
Jednu z účinných forem pomoci představují krizová i psychoterapeutická centra spolu s ordinacemi psychiatrů a psychologů, kde se lékaři sice věnují i symptomům nemoci, ale hlavně se snaží vyřešit příčinu strastí. Na pomoc si k tomu berou skupinovou i individuální psychoterapii, psychoanalýzu či kognitivně behaviorální psychoterapii. Jejich cíl je jediný: pomoci pacientovi najít cestu k řešení jeho konfliktů.
"Stále ovšem existuje mnoho těch, kteří se děsí reakce okolí v případě, kdyby prasklo, že se léčí na psychiatrii," konstatuje doktorka. "Lidí, kteří s psychiatrií a psychoterapií udělali dobrou zkušenost, však neustále přibývá."
Neurotik je člověk s děravými botami, který vydá spoustu energie na to, aby si nenamočil ponožky, místo toho, aby si šel koupit nové boty
 Lidé, kteří trpí neurózou a odváží se vyhledat ordinaci psychologa či psychiatra, už učinili první krok ke zlepšení svého stavu. |
