Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Malé děti vnímají svými smysly. Fixují řešení, která zažily poprvé

  0:31aktualizováno  0:31
Nejmodernější poznatky neurovědy mohou rodičům usnadnit každodenní život s dítětem a zároveň dětem pomoci k lepším školním výsledkům i pocitu štěstí a naplnění. Seznamte se s mozkem vašich dětí a umožněte mu ukázat maximální schopnosti. Možná budete příjemně překvapeni.
ilustrační foto

ilustrační foto | foto: Profimedia.cz

Každé dítě přichází na svět s neuvěřitelnou výbavou a mozkem, který mu v této době naprosto jasně říká, co musí v který okamžik dělat. „A dítě to samozřejmě dělá. V této době mozek nic ještě neanalyzuje, neselektuje, to přijde později. Dítě tedy naprosto naslouchá všemu, co cítí, že by dělat mělo,“ vysvětluje Ivana Procházková, která je odbornicí na neurovědu u nejmenších dětí.

Smysly nade vše

Děti do tří let vnímají věci jinak než my. Neuvěřitelně využívají všech smyslů, které mají mnohem otevřenější než my dospělí, protože se vlastně nemohou na nic jiného spolehnout. „Díky smyslům dostávají do mozku informace. Všechno k nim jde tedy přes smysly. Mozek stimulujeme tím více, čím více informací mu skrze smysly pošleme. Proto je opravdu důležité, aby děti mohly věci osahávat, aby se hýbaly, aby využívaly doteku, čichu, chuti,“ nabádá rodiče a prarodiče Procházková.

Okna příležitostí

Okna příležitostí se pro jednotlivé schopnosti a dovednosti otevírají a uzavírají v různém období dětského vývoje.  Otevřené okno znamená, že v tomto období je nejsnazší dané schopnosti a dovednosti získat. Později je to také možné, ovšem s daleko větším úsilím.

Motorika: Začíná před narozením a nejlepší období pro rozvoj trvá do zhruba dvou let (ovšem třeba rovnováha až do šesti let).
Emoční a sociální rozvoj: Začíná narozením a nejlepší období pro rozvoj je zhruba do dvou let.
Zrak: Otevírá se od narození, nejlepší období pro rozvoj je zhruba do dvou let.
Slovní zásoba: Otevírá se v období od dvou do šesti let.
Druhý jazyk: Nejlepší příležitost nastává hned po narození a nejlepší období pro rozvoj trvá zhruba do osmi až deseti let.
Matematika a logika: Nejlepší období pro rozvoj je v období od tří do šesti let
Hudba: Okno příležitosti se otevírá kolem druhého roku věku.

zdroj: www.capard.cz

Podobný stav si podle ní dospělí prožívají, pokud si dají dvě opravdu silné kávy, buší jim srdce a jsou trošičku zrychlení. K tomu přidejte čerstvou zamilovanost, kdy je vám všecko jedno, jen nasloucháte vnitřnímu hlasu, který vám jakýmsi způsobem říká, co máte dělat. Je to silnější než vy, potřebujete si na všechno sáhnout, ke všemu čichnout, u všeho se zastavit. Toto prožívají děti do tří let úplně pořád. A k tomu všemu potom jejich mozečky pracují ještě ve spánku a ukládají všechny zkušenosti, aby byly příště k použití.

Jak se vyvíjí dětský mozek?

Problém podle Procházkové někdy nastává, když se rodič snaží rozvinout potenciál svého dítěte bez toho, aniž by věděl, jak v tomto období mozek dítěte funguje. Důležitým krokem pro rodiče je proto pečlivě se vyzbrojit alespoň základními znalostmi o funkci mozku a o vývojových fázích, kterými každé dítě prochází. „Potom už rodiči zbývá jediné. Pozorovat dítě a nechat se jím vést,“ radí rodičům Procházková.

„Nechat se vést dítětem“ ovšem podle odborníků zdaleka neznamená dovolit mu všechno, co mu přijde na jeho dětskou mysl. „Mozek batolete si teprve utváří nová spojení mezi neurony a tyto potom bude používat a aplikovat nabytou zkušenost do každé podobné situace, která nastane. U dítěte je nesmírně důležité to, jak věci zažije poprvé. Většinou to bere jako naprosté dogma a to „poprvé“ aplikuje stále dál a dál. Protože si to tak mozek zapsal, že může,“ vysvětluje speciální pedagožka a odbornice na preprimární vzdělávání Ivana Procházková.

Ve třech letech dvakrát více synapsí než dospělý

Pro názornější představu: dětský mozek má po narození 100 miliard neuronů, které musí během následujících let spoje (synapse) co nejvíce propojit. Nejvíce aktivity a synapsí přitom mozek vyvine do šesti let věku dítěte.

Neurověda ve vzdělávání

Novinky a trendy z oblasti neurovědy i inovativní formy vzdělávání založené na jejich poznatcích představí čeští i zahraniční odborníci (včetně Ivany Procházkové) na konferenci v hotelu Olšanka v Praze 29. 4. Je určena pro odborníky i zájemce z řad veřejnosti. Více zde.

(Ilustrační snímek)

Mozek tříletého dítěte obsahuje kolem trilionu synapsí, tedy asi dvakrát více než u dospělého. Spoje, které jsou často a opakovaně užívány, se zafixují jako trvalé, ostatní mizí. Tato propojení mají zásadní vliv na naše pocity, schopnost verbálního vyjadřování, myšlení, ale i vůli a vnitřní motivaci. Zkušenosti a zážitky tak neovlivňují jen vývoj dítěte, ale doslova formují a budují jeho mozek a osobnost. Podle Ivany Procházkové by se to dalo přirovnat k budování základů pro stavbu domu.

„Pokud bude hrubá stavba nekvalitní, je úplně jedno, jestli je fasáda domu dokonalá. Za nějaký čas začne praskat a dům může jít i k zemi. Batolata si staví takovou hrubou stavbu právě v tomto období. Pokud občas nějaká cihla chybí, není vše ztraceno, vždycky je možné něco spravit, ale už nikdy bohužel tak jednoduše a bez námahy, jako by to šlo přímo během stavby samotné. Plasticita mozku je něco, co nám dovoluje opravovat, ale často se u toho opravdu nadřou všichni zúčastnění a výsledek nemusí být přesto dokonalý,“ rozvíjí svou myšlenku Procházková.

Je to na rodičích

V praxi to znamená, že pokud malé dítě vidí matku každý den, jak špinavé kalhoty odkládá vedle koše a ne do koše na prádlo, dítě si situaci „natočí“ (a to už ve velmi útlém věku) a jakmile bude schopné jednou jít a odložit si kalhoty samo, dá je vedle koše. V takové situaci pak bude pro matku velmi složité, aby dítěti vysvětlila, že prádlo patří do koše na prádlo. Podle jejího příkladu si totiž již dávno vytvořilo ve své hlavě pravidlo.

Všechno toto funguje stejně ve vztazích, v reakcích dítěte, v manipulaci s předměty a tak dál. Podle Martina Chalupského z České asociace pro aktivní rozvoj dětí (CAPARD) má péče věnovaná předškolním dětem obrovský smysl. Je to investice, která se vyplatí jednotlivcům i celé společnosti. „Zatímco pro děti to znamená do budoucna větší příjmy a harmoničtější osobní život, společnost ušetří na výdajích souvisejících s kriminalitou, speciálním vzděláváním a sociálním zabezpečení a stát více vybere na daních z příjmu,“ prohlásil na základě výzkumů provedených ve Spojených státech.

A jak to tedy udělat, abychom mozek dítěte neformovali „nevhodným“ směrem? „Dětem do tří let je třeba ukazovat naprosto konkrétní situace krok po kroku, nastavovat jim hranice a hlavně dávat jim takový příklad, jaký chceme, aby následovaly. A to bývá někdy to nejsložitější,“ říká Procházková. O hranice podle ní dítě vlastně prosí každým svým projevem, náš svět ještě nezná, učí se v něm teprve fungovat a hledá, co může a co už zase ne.

Se zráním mozku souvisí i tzv.  myelinizace. „Jde o proces jakéhosi obalování axonu neuronů, díky vytvořenému pouzdru jsou neurony schopné mezi sebou komunikovat mnohem rychleji. Rychlost vedení se postupně zrychluje z jednoho metru za vteřinu na sto metrů za vteřinu. Tím si také můžeme vysvětlit, proč se nám někdy zdá, že nás děti neposlouchají. U velmi malých dětí může přenos informace do mozku trvat až celých 20 vteřin. Je důležité, aby dospělí toto věděli a dávali dětem potřebnou chvíli na zpracování,“ popisuje poznatky neurovědy Ivana Procházková.

Jak v procesu učení nepřekážet?

Často se stává, že rodiče neadekvátně nahlížejí na schopnosti svých dětí v obou  extrémech. Buď očekávají ještě více a předkládají mu nelehké úkoly, které dítě nemůže zvládnout, i kdyby sebevíc chtělo. „To vede ke ztrátě sebevědomí a snížení motivace,“ varuje Procházková před přílišným očekáváním rodičů.

Já a moje výchova

O své zkušenosti s výchovou se můžete podělit v diskuzi na eMimino.cz.

Druhým pólem je pak dítě moc malé na to, aby se samo obléklo, najedlo nebo už nenosilo plenku. I to je špatně. „Chybou je, že dětem v mnoha případech nedáváme důvěru, že věci zvládnou prostě jen tak, jak jim to dovolují jejich možnosti a že je to tak v pořádku. Děláme věci za ně. Tím jim odepíráme možnost učit se zodpovědnosti nejen za sebe, ale i okolí. Někdy může být rodič ta největší překážka. Jindy to může být právě ten největší průvodce, který jednoduše dovolí dítěti, aby dosáhlo svého největšího potenciálu,“ uzavírá naše povídání Ivana  Procházková.

Autor: pro iDNES.cz






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.