V dnešní době je tento dar čím dál vzácnější. Podílí se na tom nepravidelný denní režim, časté cestování, všudypřítomné napětí, dlouhodobý stres. K tomu se u mnoha lidí přidávají obavy ze ztráty zaměstnání a dalších dopadů nastupující krize.
Nejčastějším problémem je nespavost. Ta může mít různou podobu - lze tak označit obtížné a prodloužené usínání, opakovaná noční procitnutí nebo velmi časné probouzení. Patří sem ale i situace, kdy spánek je sice dostatečně dlouhý, kvůli své nízké kvalitě však nepřináší osvěžení.
Odhaduje se, že některou z forem nespavosti trpí třicet procent populace, u deseti procent jde přitom o nespavost závažnou.
Nedostatek spánku přitom může mít a také má významný dopad na kvalitu života. Přináší s sebou denní spavost, sníženou pozornost, zhoršenou schopnost abstraktního myšlení, zhoršení paměti a reakčního času, zvýšení prahu bolesti. Přibývá důkazů, že nedostatek spánku negativně ovlivňuje kardiovaskulární a imunitní systém.
Na přesné sledování toho, jak spánkový dluh na organismus působí, se zaměřili vědci z Chicagské univerzity. O této jejich studii referoval prestižní časopis Lancet. Na jedenácti mladých dobrovolnících zkoumali, co s nimi udělá, když je nechají spát jen čtyři hodiny denně.
Zjistili, že jejich laboratorní vyšetření ukazuje na známky stresu: našli vyšší hladinu stresového hormonu kortizolu večer, snížené zpracování glukózy v těle (jako předzvěst možného vzniku diabetu), nižší hladinu hormonu podněcujícího činnost štítné žlázy) a dokonce i změny v rovnováze vegetativního nervového systému projevující se na činnosti srdce. Takové posuny nastaly už po jednom týdnu spánkové deprivace.
Dá se také říci, že nespavost je pro společnost drahá. Chronické zdravotní problémy se vyskytují o 30 % více u osob s nespavostí než u zdravých "spáčů". Podle jedné studie lidé se syndromem nespavosti zameškali v zaměstnání 97,7 hodiny během jednoho čtvrtletí, zatímco u zdravých to bylo jen 20 hodin. S podobným výsledkem dopadlo i srovnání, která skupina častěji navštěvuje lékaře.
Jednoznačně odpovědět na otázku, kolik spánku člověk potřebuje, přitom není možné. Tato potřeba je velmi individuální a mění se i s věkem. Navíc jde o vrozenou dispozici, kterou téměř není možné ovlivnit – nelze náš organismus natrénovat na to, aby mu vyhovovalo o dvě hodiny spánku méně. Podle severoamerické National Sleep Foundation je pro dospělého optimální délka spánku mezi sedmi a devíti hodinami.
Dějiny ale znají některé mimořádně výkonné osobnosti, kterým stačily čtyři hodiny i méně – patří mezi ně Napoleon, Thomas Alva Edison nebo třeba někdejší britská premiérka Margaret Thatcherová. Na druhou stranu Calvin Coolidge, americký prezident od roku 1923, proslul tím, že spal až patnáct hodin denně. Nutná doba spánku je tedy taková, která umožňuje vést maximálně produktivní život. Více se dozvíte na www.dobry-spanek.cz.
