Těšila se na léto, na to, jak se bude starat o zahrádku a užije si slunce. Kdo by se tomu po tak dlouhé zimě divil. Místo toho však zbyl padesátileté Věře z Uničova jen pohled z nemocničního okna. Už přes dva měsíce je upoutaná na lůžko.
Byla to smůla, ale žiju
Věra šla koncem června se svým synem z nákupu, když jeden z řidičů nezvládl řízení a v plné rychlosti vjel na chodník. Náraz ji vymrštil na kapotu auta. Následoval pád a pak už vnímala jen záchranku.
S těžkými zlomeninami obou nohou a poraněním krční páteře ji převezli do šumperské nemocnice, kde ležela nějaký čas na jednotce intenzivní péče, poté na ortopedii a nyní se stále ještě léčí na traumatologii ve Šternberku.
"Zpočátku jsem byla úplně v šoku a moc si toho nepamatuji. Je to vážně smůla, ale hlavně že jsem havárii přežila a nestalo se nic synovi," říká žena.
"Určitě je mi to moc líto. I teď se se situací těžce vyrovnávám. Ty nejhezčí dny v roce, které jsem chtěla prožít s rodinou pohromadě, proležím v nemocnici," uvádí smutně Věra.
Proč je podpora důležitá
Každý člověk, kterému nemoc zasáhla nečekaně do života, potřebuje, aby v průšvihu nebyl sám.
"Výzkumy prokazují, že když má nemocný hlavně na začátku podporu rodiny a dostatek sociálních kontaktů, lépe se s nepříjemnou situací popere a také se dříve uzdravuje. I rány se mu hojí rychleji," říká ostravská psycholožka Ludmila Mrkvicová.
Na druhou stranu by bylo velkou chybou, kdyby rodina začala nemocnému nebo zraněnému člověku jeho stav vyčítat. Léčba a uzdravování by se tím jen opozdily.
Své o situaci, kdy nemoc zhatí původní plány, ví i Miroslav Raška z Valašského Meziříčí. V polovině června propadl při práci střechou a zřítil se z výšky asi osm metrů na zem. Pád odnesly obě nohy. Jedna byla zlomená, na druhé si roztříštil čéšku.
"Prokleté pondělí," vzpomíná na ten den. "Pracuji jako pokrývač, čili je pro mě léto hlavní sezonou, kdy si můžu vydělat více peněz. Máme hypotéku na dům, takže jsme museli velmi silně omezit veškeré rodinné výdaje. Navíc mám léto moc rád, těšil jsem se na teplo, koupání, pohodu letních dnů. Kdyby se mi úraz stal v zimě, bylo by to snesitelnější," konstatuje muž.
Primář chirurgického oddělení valašskomeziříčské nemocnice Aleš Bařinka potvrzuje, že Miroslav Raška opravdu zažil se zraněnýma nohama hodně bolesti. "V nemocnici u nás ležel čtrnáct dní, pak byl propuštěn do domácího ošetření."
Podle primáře Bařinky se stává docela často, že se lidé, hned jak se oteplí, pustí do letních sportovních aktivit s takovou vervou, že si způsobí úraz a tepla si pak užívají jen přes otevřené okno z postele.
Právě léto je typickým obdobím podobných úrazů, ale vážné nemoci se mohou objevit kdykoli. Už proto je dobré na ně myslet preventivně tím, že se rodina pojistí, zejména pak její živitel.
Když nemoc stmelí rodinu
Jak se vyrovnat s tím, že léto, dovolená, významná pracovní zakázka či svátky jsou nenávratně pryč kvůli úrazu či nemoci a my o nich mohli přemýšlet jen z nemocniční postele?
"Je třeba se na to podívat spíše z té druhé strany. Lidé si uvědomí, co se všechno mohlo stát, že to mohlo být horší a jsou rádi, že jsou naživu," říká Tomáš Lektor z pražské psychiatrické poradny.
"Záleží samozřejmě na celkovém nastavení mysli člověka, ale lidé si s těmito, i když velmi nepříjemnými situacemi obvykle umějí poradit sami nebo za asistence rodiny. Psychologa vyhledají jen výjimečně," tvrdí Lektor. "Stává se někdy, že takový zásah do života rodinu naopak i stmelí."
Ludmila Hudcová, psychoterapeutka z Berouna, dodává: "Vnímám nemoc či úraz spíše jako výzvu, nevěřím na náhody. Myslím, že všechno, co člověk zažije, nějakým způsobem k životu potřebuje, jako by mu ta situace měla něco říct."
Podle psychoterapeutky by se člověk měl ve shonu zastavit a zamyslet se nad věcmi, kterými by se jako zdravý rozhodně z nedostatku času nezabýval.
