Ona
Radana Dungelová

Radana Dungelová | foto: Lucie Robinson

Nejlíp mi je v pralese, říká cestovatelka Radana Dungelová

  • 29
Jako žena velvyslance v Brazílii a později ve Venezuele žila v pohodlí, měla k ruce služebnictvo, pořádala krásné recepce. Skutečný domov však Radana Dungelová našla až po boku svého třetího muže v jihoamerických pralesích. Tam se cítí nejlépe.

Vizitka

  • Radana Dungelová se narodila 11. dubna 1963 v Praze, kde vystudovala americkou literaturu na filozofické fakultě. Nikdy se však oboru nevěnovala.
  • Dnes fotí zvířata v jejich přirozeném prostředí uprostřed jihoamerických pralesů.
  • Také rozjíždí ve velkém výrobu bezlepkových sýrových bochánků z maniokové mouky podle tradiční koloniální brazilské receptury na pao de queijo.
  • Je potřetí vdaná za malíře a autora vědeckých ilustrací Jana Dungela.
  • Má dvě děti, z prvního manželství syna Matěje (25) a ze druhého dceru Kristinu (18).

Cestovat do divočiny začala se svým druhým mužem, biologem a ilustrátorem Janem Dungelem. Vypravují se do míst, kam dosud nevkročila lidská noha. On si přiváží kresby tamní fauny, ona fotí. A snaží se zvládnout neustálé vlhko, nepohodlí, obtížný hmyz a přítomnost divoké zvěře.

"Vadí mi to úplně všechno. Občas mě všechno tak strašně svědí, že můžu vyskočil z kůže. Ale ta odměna za to stojí," říká osmačtyřicetiletá cestovatelka.

Potmě v divoké vodě

Nejdrsnější zážitek si odnesla z výpravy, kdy s manželem, kameramanem a indiánskými průvodci hledali přirozené říční propojení dvou veletoků, Amazonky a Orinoka.

V hlubokém pralese spadl kameraman ze stromu, vážně se zranil a oni mu zachránili život tím, že ho dovlekli zpátky do civilizace.

Uložili ho do malého průzkumného člunu, kam se sami už nevešli. Nechali indiány pádlovat a sami celou noc plavali v divoké vodě za člunem. O této výpravě natočil kameraman dokument Štětcem a mačetou.

Dotčení indiáni

Na dobrodružných cestách však Radana zažívá i vtipné momenty.

"Mnozí pralesní indiáni se se ženami prakticky nebaví. Naši průvodci byli nejdřív opravdu dotčení, že jsem s nimi na lodi, a když jsem na ně bezprostředně promluvila, v panice se obraceli na Honzu ve smyslu: Proboha, Juane, udělej něco, ono to na nás mluví."