Hlavním měřítkem nové studie je jednoduše řečeno – kvalita versus investované peníze. Porovnává se zdraví občanů s tím, jak efektivně vláda nakládá s prostředky, porovnává se pružnost systému v předcházení nemocí spíše než v jejich léčbě, bere se v úvahu, jak dostupná je zdravotní péče sociálně slabým, menšinám, apod.
Ve svém prvním, ale kontroverzním pokusu porovnat systémy zdravotní péče na celém světě, hodnotila WHO kvalitu zdravotní péče u 191 členů podle toho, jak jednotlivé země nakládají se zdroji, které mají k dispozici.
Dřívější studie si všímaly zejména faktu, jak jsou lidé zdraví, takže výsledky působily vždy dojmem, že bohaté země jsou na tom velmi dobře, protože jsou prostě bohaté, uvedl spoluautor studie doktor Julio Frenk. Oproti tomu nová analýza vysoce hodnotí ty systémy, které “dovedou maximálně využít svých zdrojů”.
Dr.Christopher Murray, expert na zdravotní péči z Harvardské university a šéf WHO pro shromažďování vědeckých informací, byl výsledky velmi překvapen. “Očekával jsem, že favority budou skandinávské země nebo Kanada, doposud prezentované jako zářné modely,” řekl. Ale Norsko spadlo až na 11. příčku a Kanada dokonce na 30. příčku.
Někteří odborníci vznesli pochyby ohledně metody užité v této studii, podle které se země kolem Středozemního moře vyšvihly na vrcholek žebříčku, zatímco jiné země donedávna mocně vychvalované, jako například již zmiňovaná Skandinávie, se propadly hluboko dolů. Zaznívají hlasy, že olivový olej, často používaný ve středomořské kuchyni, přispívá k dobrému zdraví tamních obyvatel.
Rovněž miniaturní země s málo pacienty jako San Marino, Andorra a Malta se dostaly do první pětice.
Překvapením byly i výsledky USA. Ekonom z princetonské university Uwe Reinhardt ostře kritizoval úroveň preventivní péče v americkém zdravotnictví včetně mizerné kvality předporodní péče. E. Richard Brown, šéf University of California prohlásil, že se ani nic jiného nedalo očekávat vzhledem k tomu, že 40 milionů Američanů nemá žádné zdravotní pojištění a že kvalita služeb směsice soukromých pojišťovacích a vládních společností se značně liší.
USA utratí závratnou částku 3 724 dolarů na osobu každý rok, ale když se potom porovná, jak dlouho lidé žijí a zároveň se těší dobrému zdraví, Japonci trumfnou Američany o čtyři a půl roku a Francie o tři.
Nejhůře se umístily africké země, z nichž mnohé jsou zasaženy epidemií AIDS. Očekávaná délka života u dnes narozených dětí poklesla na pouhých 40 let.
Žádná země, která investuje do zdraví svých občanů méně než 60 dolarů na osobu, si nevede dobře. A 42 zemí (např. Somálsko) utratí za zdraví ještě méně.
