Ženy je pro vaření získaly a podporovaly je. Když se mladíci vyučili a vypracovali na vrchol, zase jsou to jejich manželky, které je v kariéře podporují.
"Doma vařím jen když mi žena dovolí, jsem zvyklý na jinou kuchyni a našpiním moc nádobí," přiznávají někteří z devíti slavných a trofejemi ověnčených šéfkuchařů excelentních restaurací, kteří do knihy přispěli každý po dvou vlastních menu.
Desátou v řadě představuje autorka Eva Filipová konečně ženu, pětatřicetiletou Stanislavu Markovou, šéfkuchařku restaurace V Zátiší v Praze na Betlémském náměstí. "Do bramboráku jsem úplně zamilovaná," odpovídá na otázku co má sama nejraději. Kromě české chválí také jihoafrickou kuchyni. "Je zajímá. Co jsem ochutnala, bylo opravdu vynikající. Samotnou mě to překvapilo," píše v knize.
Jejím snem, na němž už prý pracuje, je sestavit českou kuchařku, v niž by byly také staročeské recepty. "Lidé by viděli i něco jiného, než se běžně vaří. Je třeba klasiku odlehčit nebo doplnit něčím jiným, aby si chuťové buňky přišly na své."
Zalistujete-li knihou, sbíhají se sliny už jen při prohlížení obrázků. Ne všechny recepty jsou stoprocentně použitelné na běžný všední den. Pokud jste kulináři, počítejte s nimi spíš při nějaké slavnostní příležitosti, jako je třeba silvestrovské menu pro přátele.
Nicméně kuchařka, která právě vyšla v nakladatelství Petra, není jen o receptech. Pro kuchařské umění vás může získat některý z rozhovorů s mistry řemesla, anebo se na závěr začtete do povinností sommeliera a v deseti bodech se dozvíte to nejzajímavější o bílém i červeném víně. Může být i zajímavých dárkem pod stromeček.
