Ona

Nechci do školy, nejde mi to tam!

  • 2
Děti, které trpí některou z poruch učení, to nemívají v životě snadné. Přestože bývají i nadprůměrně inteligentní, učení jim nejde tak jako ostatním, jsou často terčem posměchu, nechtějí číst a psát, někdy ani chodit do školy.

Mají problémy se čtením, psaním nebo s počítáním.

Rodiče musí dětem pomáhat Jejich rodiče si zoufají, učitelé si stěžují na chování jejich potomků, příprava do školy mnohdy trvá hodiny.

Děti s "dys" poruchami vyžadují hodně času, trpělivosti a pomoci, protože pokud se jim nepomáhá, nejsou samy schopné potíže překonat.

Někdy se ani při sebelepší spolupráci psychologů, učitelů a rodičů nepodaří projevy zmíněných poruch úplně odstranit. To však neznamená, že takové děti nemohou úspěšně studovat, být vynikající ve sportu nebo vyniknout jinde než ve školních škamnách.

"Projevy 'dys' poruch se věkem mění, ale je potřeba počítat s tím, že některé zůstanou i v dospělosti," říká předsedkyně České společnosti Dyslexie Olga Zelinková.

Aby náprava byla co nejefektivnější, je třeba s ní začít včas. Rodiče by měli navštívit při podezření na některou z poruch psychologicko-pedagogickou poradnu, spolupracovat se školou a především poctivě pracovat s takovým dítkem každý den krok za krokem.

Na druhou stranu podle Olgy Zelinkové není správné potomka stále omlouvat a ve všem mu "vyšlapávat" cestičku. "Dítě se musí naučit se svou poruchou žít a snažit se ji překonávat, ne se na ni vymlouvat," říká Zelinková.

Mezi zmíněné poruchy nepatří pomalé čtení, psaní či počítání u dětí vývojově nezralých či u dětí s inteligencí na hranici retardace. Poruchou není ani výskyt pouze jednoho z projevů poruch, například záměna krátkých a dlouhých samohlásek.

Když se učení nedaří 
Změnilo se nadšení vašeho potomka s nástupem do školy v rozčarování? Odmítá číst a psát a příprava na další den mu trvá neskutečně dlouho? Potíž se může skrývat v řadě poruch učení, může jít také o nezralost centrálního nervového systému.

Nejenže mnohdy za malé pokroky ve čtení, psaní nebo počítání dítě nemůže, ale navíc není ani hloupé. Právě naopak, zmíněné vývojové poruchy se objevují při průměrné i nadprůměrné inteligenci.

Mozek funguje trochu jinak
Problém je, že mozek těchto dětí funguje trochu jinak, a proto na dítě neplatí klasický způsob výuky čtení a psaní. "Zhruba pět až deset procent dětí trpí nějakou poruchou učení a z toho zhruba polovina má vše ještě v kombinaci s poruchou pozornosti a hyperaktivitou," říká předsedkyně České společnosti dyslexie docentka Olga Zelinková.

Příčiny potíží jsou různé, velkou roli tu hraje dědičnost. Vědci zjistili, že myšlení dětí s dyslexií je v pořádku, ale u velkého množství dyslektiků je narušen gen označovaný DYXC1.

Aby se zlepšila koncentrace
Marek z Brna začal chodit na logopedickou kliniku, když mu bylo pět let. Byl hyperaktivní, měl poruchu pozornosti a silně koktal.

"V testu mu vycházelo, že bude pravděpodobně trpět poruchami učení," říká brněnská speciální pedagožka Ilona Kejklíčková. Marek absolvoval vyšetření činnosti mozku, EEG, a absolvoval léčbu spojenou s biofeedbackem. Díky tomu se problémům ve škole předešlo.

"Je mnoho způsobů nápravy, ale často se zapomíná na obyčejný odpočinek," doplňuje Kejklíčková. Tyto děti se totiž daleko rychleji unaví, protože veškerá jejich činnost bývá zrychlená - od tempa řeči až po tepovou frekvenci.

"Vím, jak je těžké takové dítě zklidnit, protože představa pasivity je pro ně hrozná," pokračuje Kejklíčková a doporučuje rodičům zkusit klidnou hudbu, zvířata, která se dají pohladit, perličkové koupele s aromaterapií, například s meduňkou nebo levandulí. Pomáhají také dechová cvičení, nádechy a výdechy, sporty spojené s masáží, procházky v přírodě.

Každý podle svých možností
Metod, jak pomoci dětem s dysporuchami, je více. "Rodičům poradí v psychologicko pedagogické poradně a záleží na nich, jestli chtějí použít další nápravné metody, jako je jóga, počítačové programy nebo biofeedback či jiné," míní Olga Zelinková, pražská speciální pedagožka.

Kombinace metod podle ní není na překážku, ze všeho nejdůležitější však zůstává spolupráce pedagogů a rodičů. Nápravná cvičení by mělo dítě podle Zelinkové zvládat s přiměřeným vypětím sil. V některých případech je porucha natolik závažná, že je nutné vrátit se na nižší vývojový stupeň.

Příklad? Jestliže dítě nemá zautomatizované čtení písmen nebo slabik, mělo by začít pracovat na této úrovni bez ohledu na to, ve které je třídě. "Pokud dítě nezvládá dopisování ze školy a domácí úkoly, měli by se rodiče domluvit s učitelem, aby mělo zkrácené verze. I dítě, které vypracovalo zkrácený úkol, za něj může dostat jedničku," říká Zelinková.

Pozor ale, neznamená to, že by dítě mělo dostávat jedničku za poloviční práci stále. Od toho je individuální program, aby dítě mohlo pracovat podle svých možností.

Podpora není výmluva
"Zohlednění obtíží dítěte neznamená hledání výhod, že dítěti něco nejde. Neustálé omlouvání dítěte mu ve finále škodí amůže se obrátit proti dítěti i rodičům," zdůrazňuje Zelinková.

Sama se setkala s tím, že jí volal bezradný ředitel mimopražské základní školy a prosil o radu. Místní podnikatel řediteli vyhrožoval, ať je škola neobtěžuje se speciálními cvičeními a chozením na nápravu poruch učení. Svého potomka totiž zaměstná ve své firmě.

"Co bude dítě ve firmě dělat, když nic neumí a je vedeno k tomu, že nemusí nic dělat? Jestliže dostává vše zdarma, jak pozná, že už víc chtít nemůže, že možnosti rodičů jsou omezené?" ptá se Zelinková.

Dítě s poruchami učení potřebuje čas 
Olga Zelinková radí, jak pomoci dětem s různými "dys" poruchami, jako je dyslexie či dysortografie.

Pěstujte v rodině společné zájmy
Věnujte dítěti opravdový čas. Není rozhodující, kolik je to minut nebo hodin denně, záleží na intenzitě prožívání. Dítě, které zažívá příjemné chvíle s rodiči, netrpí tím, že má některou z poruch učení.

Čtěte s dyslektikem každý den
Není důležité, jak a co dítě čte, ale přesvědčte ho, aby četlo každý den. Pracujte s ním s vědomím, že ne vždy se musí dostavit úspěch. I malé zlepšení ve čtení je úspěchem.

Dysgrafikovi stačí psát několik vět
Dysgrafii neodstraníte psaním několika stránek denně. Uvolňujte dítěti ruku doporučenými cviky bez ohledu na jeho věk.

Dysortografik neslyší, z čeho se slovo skládá
Pokud dítě neslyší všechny hlásky ve slově, nemůže se soustředit na gramatiku. U malých dětí rozkládejte slova na hlásky (k-o-l-o), hrajte scrable, slovní fotbal. Nechte dítě, ať si nahlas diktuje, co píše. Pro procvičení pravopisu stačí několik slov nebo krátkých vět každý den.

Počítejte, co běžně vidíte
Při počítání s dyskalkulikem používejte názorné pomůcky. Mohou vám pomoci karty, domino i jiné běžné věci doma i venku.

Jak pomoci dyspraktikovi
Pomáhejte mu, ale nedělejte věci za něj. Pomozte dítěti, aby bylo soběstačné například tím, že mu pomůžete s oblékáním, ale ne až do konce.
Respektujte u dítěte pomalejší tempo i při učení her, jízdy na kole nebo lyžování.

Vžívejte se do situace dítěte
Představte si, že by vás celé dny někdo urážel a srážel tak, jako se to často dětem s "dys" poruchou děje. Radujte se z toho, co dítě umí, netrapte se tím, co by mělo umět.

Slovníček

Poruchy učení - skupina obtíží, které se projevují při osvojování a užívání řeči, čtení, psaní, naslouchání a matematiky. Jsou důsledkem poruch nervové soustavy.

Dyslexie - porucha čtení.

Dysgrafie - porucha psaní. Často bývá zahrnuta pod pojem dyslexie. Písmo je nečitelné, dítě si obtížně pamatuje písmena.

Dysortografie - porucha pravopisu, vyskytuje se často spolu s dyslexií a dysgrafií. Děti s touto poruchou nejčastěji zaměňují krátké a dlouhé samohlásky, nerozlišují slabiky di-dy, ti-ty, ni-ny, vynechávají, přidávají, zaměňují písmena či celé slabiky.

Dyskalkulie - porucha matematických schopností, obtíže s orientací na číselné ose, záměnami číslic (6 a 9) a čísel (209 a 290), početními operacemi.

Dyspraxie - nešikovnost. Dítě bývá nemotorné, pomaleji se učí praktické činnosti, jako je zavazování tkaniček, oblékání.