Snažila se o to ostatně po celou dobu volební kampaně. V sobotu to v Lidovém domě vypadalo na pohřební večer, kdyby růžově nesvítila mezi obleky.
Petra působí jako vzorná žena. Po boku milovaného muže (vysloužil si přezdívku Buldozer kvůli svému vystupování) je odhodlanou manželkou na víc než sto procent. Exhibice ji, zdá se, dokonce uspokojuje. Je jako snaživá premiantka před státnicemi, což jí však bere nadhled, přirozenost a naopak dodává křeč v roli, kterou nicméně hraje naplno, jako by byla hlavní.
Už jenom její přítomnost v Lidovém domě kopírující americký styl, kde politiky podporují jejich rodiny (což u nás není zvykem) vyvolává rozporuplné pocity. I když bylo zřejmě cílem přesvědčit voliče, že je její choť obyčejný člověk, ten z piedestalu předvolební rétoriky ČSSD, ztrácel Paroubek vedle ženy svou typickou sílu a sebevědomí kapitána. Kdekoho mohlo napadnout, zda není ve skutečnosti přes všechna silná slova vlastně sám slabý, psychicky labilní, když s sebou po republice musí vláčet odhodlanou blondýnku s malým děckem.
Na závěr sobotní tiskovky se Petra dokonce dopustila intimnosti, která vyzněla asi jako když maminka děcku fouká bolístku. Což v případě subtilní ženy a robustního politického matadora bylo spíš směšné. I když mistr etikety Ladislav Špaček označil její polibek za lidské gesto, vypadal spíše vykalkulovaný, nebo dokonce trapný. Rozhodně za hranicí vkusu skutečných dam.
Paroubkův "obyčejný člověk" (je to nadávka, nebo pochvala?), měl zřejmě v ten moment za svého exšéfa pustit slzu. Opravdu ale obyčejný, neobyčejný, nebo jakýkoliv poctivý člověk potřebuje politika, kterého mu má být líto?
Upřímně přejme Paroubkovým štěstí v lásce, ale, jak už to v takový případech bývá s hrou - hra na city voličů jim nevyšla. Jestliže muži spíš přešli snahu manželky jako roztomilost, u žen se jim ta aktivní demonstrace lásky nevyplatila. Polidštěný buldozer patří spíše do politického šrotu.
