Dnes mne to mrzí a vím, že není nic jednoduššího, než ženě běžky hned napoprvé otrávit a znechutit.
Někdo se mnou možná nebude souhlasit, ale mnohem víc než na výbavě (byť hezké a praktické běžecké vybavení určitě všem doporučuji) záleží na jiných faktorech. Běžky jsou trochu dřina, proto radím nepodcenit následující.
Když se chce žena učit jezdit na běžkách, měla by k tomu mít krásné počasí. To znamená sluníčko nebo aspoň polojasno, prašan, teplota - 5 až -1 stupňů. Pokud možno bezvětří. To nejhorší pro začátek je velký mráz, vítr, déšť a co se sněhu týče, ledovka nebo břečka. Pro první lekci proto stačí sledovat předpověď a vyrazit tehdy, když jsou podmínky příznivé.
Neméně důležitý je správně vybraný terén. Ideální je zvlněná rovina, bohužel tedy prostředí, které se právě na horách nevyskytuje často. Ale při troše snahy se najde. Například Malá Jizerka v Jizerských horách nebo Kvilda a Horská Kvilda na Šumavě, případně romantické klidné údolí v Alpách s krásně vyříznutými stopami vedle potoka. Určitě nedoporučuji začít výletem na hřebeny Krkonoš nebo projížďkou závodních běžeckých tratí na Mísečkách.
čtěte také: Dejte běžkám druhou šanci. Už to nebolí |
Když budou splněny dvě předchozí podmínky, tedy dobré počasí s prašanem a rovinatý terén, nedá se už nic moc pokazit. Pro namazání lyží budou stačit dva, tři základní prašanové vosky pro teploty pod nulou a korek. Stoupací vosk samozřejmě nanášíme vždy "pod patu" (začneme cca 10 cm před špičkou vázání a končíme tam, kde končí pata) a raději v několika tenčích vrstvách, které vždy dobře rozkorkujeme.
A rada poslední? To úplně nejdůležitější je vlídné zacházení. Děvčata, nezačínejte proto na běžkách nikdy s cholerikem, byť by byl sebelepší závodník a mazač.
