První návštěva doma u paterčat: řev, deset jogurtů a pět praček denně

Rodiče prvních českých paterčat poprvé pozvali novináře do bytu. Mohli jsme pozorovat, jak vypadá obyčejný den s pěti desetiměsíčními miminy. Nedovedete si to představit. Potíž je už jen třeba v tom, že když se rozkřičí jedno dítě, vzápětí jich křičí všech pět.

Deniel se chce mazlit, po každém natahuje ruce. Michael má hlad. Má ho pořád, z paterčat je největší jedlík. Když pozoruje, jak máma přináší misky, mává urputně ručičkou. Vypadá to, jako by chtěl na sebe upozornit: jsem tady, nakrmte mě prvního. Jenže tady platí zásada, že se krmí všech pět dětí najednou. Je to práce nejen pro jejich mámu, ale také pro dvě pečovatelky. Ty se tady střídají vždy ve dvojicích, celkem jich sem chodí devět.

Některé rozezná jen máma

Porod 2.6. 2013

Alexandra Kiňová (24) rodila císařským řezem ve 31. týdnu těhotenství.
První na svět přišel Deniel, vážil 1 214 gramů, další byl Michael s 1 318 gramy, Alex s 1 340 gramy, Tereza s 1 250 gramy a poslední na svět přišel nejmenší ze všech - Martin měl 1 050 gramů.

Paterčata jsou právě seřazena v sedačkách vedle sebe na zemi a tři ženy do nich ládujou kaši. Bez problémů, tyto děti jedí rády, pečovatelky jim už říkají obříci. V létě budou mít rok a jejich hmotnost se už blíží deseti kilogramům. Nejjemněji vypadá Terezka, jediná holčička. Martinovi pečovatelky říkají inženýr, tváří se totiž tak nějak vážně.

Alexe je těžké rozeznat od Michalea, jsou jednovaječní a je to vidět. Poznávacím znamením je piha na bříšku. "Já ty dva rozeznám, ale jiní mají někdy problém," říká máma Alexandra Kiňová. "Někdy je pozoruju a přemýšlím, jak budou časem vypadat. Jestli si budou podobní všichni, nebo jen někteří," přemítá.

Návštěva jako antikoncepce

Z pokojíčku s pěti postýlkami je mezitím slyšet křik. "Je to mazec, že?" říká mladší bratr Alexandry, který se přišel na děti podívat. Vzápětí padne vtip, že taková návštěva je skvělá forma antikoncepce a zase mizí.

Čtěte ve čtvrtek

Ve čtvrtečním Magazínu DNES si můžete přečíst, proč trvá přesun paterčat do kočárků před dům téměř dvě hodiny, proč už je jejich máma přestala schovávat před novináři i o tom, jak je na tom rodina s financemi.

V bytě je i tak dost lidí. Navíc přišla ještě sociální pracovnice. I ty se tady střídají, jejich úkolem je Alexandru připravit tak, aby byla schopna se o děti starat, i když sem pečovatelky chodit přestanou. Terezka mezitím strčila hlavu pod polštář a hluku tak o jednu pětinu ubylo. Ale jen na vteřinu, protože Martin začal vřískat i za ni. Tím rozvášnil i zbývající tři bratry.

Jejich starší bratr Tony jim všem dává pusu a pak dělá stojku na křesle.

Jak jen je uživíme?

Maminka Alexandra dnes šla spát v půl druhé, vstávala před sedmou. Pečovatelky jsou u ní doma i v noci. Krmilo se ve čtyři ráno, po sedmé znovu. A k tomu je třeba hned po probuzení pověsit prádlo, protože pračka v noci vyprala dvě pětikilové porce prádla a zanedlouho zase bude plná. Denně se tu pere pětkrát.

Právě je doma i otec paterčat. Děti měly neštovice, a tak byl na paragrafu a pomáhal. Je tady i Alexandřin táta, který přivezl nákup, a také její máma, která pomáhá v domácnosti, s čím je právě potřeba. Vykládá do lednice asi třicet jogurtů. Denně jich tady padne až deset. "Přemýšlím, jak budou naše nákupy vypadat časem," říká otec paterčat Antonín Kroščen. "Nedovedu si to představit. To budu kupovat najednou padesát rohlíků, kila masa a zeleniny? Jak je uživíme?"