Jaké jsou české ženy v oblékání?
Rády investují do kvalitních kusů oblečení, které tvoří základ šatníku a vydrží déle než jednu sezonu. Když se mají ale obléknout na jednorázovou akci, například ples, jsou ve výběru oblečení velmi střídmé. Můžu to porovnávat třeba s Ruskami, Slovenkami nebo Francouzkami, kde na společenských událostech uvidíte ženy v šatech, které jsou šité na zakázku, a každý se nějak liší od ostatních. Ale najdeme i tady světlé výjimky. Včera za mnou zrovna přišel sedmiletý syn a prosil: Mami, oblíkej mě nějak normálně. On přitom chodí oblékaný normálně, snažím se, aby byl sladěný, ale rozhodně nejde o žádné výstřednosti. On by si ale přál mikinu s kapucí a džíny, protože tady prostě není dobré vybočovat, chce splynout s davem. Byla bych ráda, kdyby se tohle změnilo, protože Češi mají být na co hrdí. Lidé mi tvrdili, že to je komunismem, ale ten byl v Rusku ještě tvrdší, tím to nebude.
Čím jste chtěla být jako malá?
Hrála jsem tenis a byla jsem hodně sportovně založená. Počítala jsem s tím, že půjdu na sportovní školu, hrála jsem tenis za klub Dynamo Kyjev… Moje maminka byla návrhářka, ale já jsem jí nikdy nechtěla být. Bývala jsem s ní ale v zákulisí, jezdila jsem s ní na přehlídky a to mě asi dost ovlivnilo a získala jsem cenné zkušenosti.
Proč jste přestala s tenisem?
To se těžko vysvětluje. V mém životě jsou občas hodně prudké otočky, kdy úplně změním celý pohled na svět. Pamatuji si na tu noc, jak jsem ležela a nemohla spát a pořád jsem přemýšlela nad svým trenérem, zápasy a vším tím okolo. Uvědomila jsem si, že takový život nechci a že chci být návrhářka. Zavolala jsem maminku a oznámila jí mé rozhodnutí. Ona mě od toho docela zrazovala, neuměla jsem tehdy vůbec kreslit. Já jsem se ale rozhodla a celou desátou třídu jsem skoro nechodila do školy, každý den jsem měla čtyři hodiny malování s učitelem. Na konci už jsem toho měla plné zuby a stěžovala jsem si kamarádům z okna, že nemůžu chodit ven a že jsem ochuzená o život (smích). Ale na vysokou školu jsem se dostala bez problémů, výbornými známkami z kreslení jsem vynahradila i nedostatky v historii, která mi moc nešla.
Proč jste nezůstala na Ukrajině a nezačala pracovat s maminkou?
Já jsem chtěla na Ukrajině zůstat, ale potkala jsem tam svého manžela, který studoval ekonomii a byl z Čech. Pamatuji si, jak jsem se koukala do mapy, kde to vlastně je (smích). Po skončení školy jsme se vzali a já jsem s ním sem odjela. Bylo mi dvacet dva let, vůbec jsem si neuměla představit, co mě tu čeká. Začínali jsme tu oba od nuly. Bydleli jsme v Olomouci, ve Zlíně a pak jsme se přestěhovali do Prahy.
Jak se vám tu dařilo sehnat zaměstnání?
Já jsem zaměstnání nikdy neměla, protože tady nejsou firmy, co by zaměstnali módní návrháře. Já jsem nikdy v životě nedostala výplatu! Musela jsem tedy začít podnikat. Svoje první kolekce jsem připravovala už během školy, kde jsem reprezentovala Ukrajinu na zahraničních soutěžích a pak jsem vystavovala. Do Čech jsem přijela s kolekcí věnovanou své babičce, jmenovala se Milovaná žena pilota, a tu jsem představila na Eleganci Praha v roce 1992. To ale dopadlo strašně. Na přehlídce mi pustili jinou muziku, uvedli špatně mé jméno, no bylo to zkrátka hrozné. Pak jsem ale zaujala Helenu Fejkovou, která měla na Floře svou Galerii módy a umožnila mi vystavit tam své modely. Dodneška si pamatuji to štěstí, co jsem zažívala, když mi paní Fejková volala do Zlína, že jsou modely prodané a že potřebuje další. Tehdy jsem si také řekla: Tak to jdu do Prahy, tam se jim to líbí! (smích)
Kde se ke svým kolekcím inspirujete?
To je různé, měla jsem třeba dvě kolekce Antonio Gaudí, protože mě tento architekt velice inspiroval. Jsou to malíři, výtvarné umění… Kolekci jsem věnovala svému rodnému Kyjevu a také Praze, která mi přijde jako nádherné město. Vždycky intuitivně čekám, až mě nějaké dostatečně silné téma osloví. Potom začnu studovat knížky o tématu, snažím se toho co nejvíce zjistit. Dalo by se to určitě dělat jednodušeji, ale já musím jít do hloubky, musím se do tématu ponořit. Takhle všechno zadám do hlavy, jako do nějakého počítačového programu a nechám to tam, než se to v ní zpracuje, přeskupí. Trvá to týden nebo deset dní, jak pak cítím, že je to takové "těhotné", a začnu na kolekci pracovat. Postupuji z celku do detailů, které se rozpracovávají až na konec. Na kolekci je pak vidět, že je ucelená, že se prolíná a dá se kombinovat.
Necháváte se ovlivňovat módními trendy, tím co se předvádí na Fashion Weeku v Paříži nebo New Yorku?
No, nežiji ve vzduchoprázdnu a trendy samozřejmě vnímám. Některé mě osloví, jiné zase ne. Snažím se ale, aby šlo vždy o originál. Problém se mnou je, že musím mít všechno podle sebe, jinak se mi to nelíbí. Můj butik je do posledního ramínka podle mého vkusu a to znamená, že se tu cítím dobře, nabíjí mě to energií.
Butik jste otevřela hned vedle Kláry Nademlýnské, v této čtvrti se postupně scházejí butiky mnoha českých návrhářů pod značkou Czech Fashion Centre. Jaké to má výhody?
Spousta lidí jezdí na nákupy do Milána, protože tam můžou zařídit všechny nákupy na jedné ulici a pak mají čas na to jít obdivovat Duomo nebo zajít do La Scala. Ušetří vám to čas a energii. Něco podobného se snažíme udělat i v Praze, aby zde kromě Pařížské se světovými značkami bylo i místo, kde se dají koupit čeští návrháři. Myslím si, že Staré Město má velmi kouzelnou atmosféru, je tu úžasná energie a jsem proto ráda, že jsem tu mohla otevřít butik.
Poslední rok pro vás nebyl náročný jenom pracovně, ale i v osobním životě…
Mám velmi nemocného manžela, před rokem měl mozkovou mrtvici s velkými následky, které se už asi o mnoho nezlepší. Veškeré starosti o rodinu a výdělek padly na mě. To, že jsem pokračovala v práci, mi dodalo hodně energie, když to bylo v některých chvílích opravdu těžké a myslela jsem, že už to nezvládnu. Nyní jsem ale otevřela svůj butik a všechno se stabilizovalo, práce mi také pomohla, abych se tolik netrápila, a samozřejmě i finančně.
Manžel je poměrně mladý, přesto ho postihla mrtvice.
Dřív to byla choroba starých lidí, ale v dnešní době plné stresu a rychlého životního tempa tato nemoc velmi omládla. Je to hrozné, protože lidé postiženi touto chorobou najednou zůstávají "mimo" – mimo život, mimo společnost, najednou na ně všichni zapomínají. Člověk je odsouzen na milost rodiny a je to neskutečně těžká situace. Já mám jednoho syna a pomohli mi rodiče, ale nedokážu si ani představit, co to může udělat s jinými rodinami. Neumím si představit, co vůbec jedí, protože například invalidní důchod dostanete až po roce!
Proto jste se rozhodla uspořádat charitativní přehlídku ve prospěch lidí po mozkové mrtvici?
Ano a svou pomoc už mi přislíbil přednosta neurologické kliniky Střešovické nemocnice plk. MUDr. Jaroslav Elis. Chtěla bych na tento problém upozornit, protože se o tom moc nemluví a nikdy nevíme, jestli se to nepřihodí zítra i nám.
Jak vás ke všemu napadlo ještě vyrábět vlastní sekt?
Mám šampaňská vína a sekty moc ráda a ráda chodím na degustace. S jedním kamarádem, který se zabývá prodejem vín a je to pro něj zároveň i koníček, přišel s nápadem, že bychom mohli vyrobit můj sekt. Ten nápad se mi velmi líbil. A tak vznikl sekt Natali, který nabízím k ochutnávce a prodeji v mém butiku. Vybírala jsem ho osobně a tak ručím za výbornou chuť a kvalitu.
Neláká vás vyrobit vlastní parfém? To je pro módní návrhářku typičtější než sekt…
Dlouho spolupracuji s jednou kosmetickou firmou, která vyrábí parfémy slavným osobnostem. Mají Karla Gotta, Christinu Aquilleru nebo Borise Beckera. Už mám dokonce vyrobenou krabičku, ale cítím, že to ještě potřebuje čas. Musím počkat, až nastane ten správný okamžik. Víte, já nechci dělat něco jenom napůl, jsem perfekcionistka. Rozhodla jsem se třeba dělat i spodní prádlo, doplňky, módu pro muže, ale nechci to odbýt, na všechno se potřebuji důkladně připravit. Věděla jste, že jedna podprsenka se skládá z 35 dílů? To všechno musím mít v malíčku, abych dokázala udělat pohodlné a krásné prádlo, a stejně je to i s tím parfémem. Musím to brát postupně.
(Na obrazovce běží módní přehlídka Natali Ruden a zrovna procházejí dětské modely. Natali mi ukazuje svého syna – pozn. red.).
No jestli takhle oblékáte syna do školy, tak se mu nedivím, že si připadá moc výstřední…
Takhle ho neoblékám, ale zrovna tahle hnědá bundička se mu moc líbila a musela jsem mu ji přinést domů, zakázal mi ji prodat. Jemu se předvádění líbí, představuje se jako golfista, tenista a model (smích). On už na to teďka získává slečny, přišel za mnou a oznámil mi, že Aničce slíbil na přehlídku červené šaty. Tak jsem musela vyrobit červené šaty, nemohl jí přece zklamat (smích). Ale já doufám, že z něj žádný model nebude, ať se raději učí pořádně ve škole.
Co byste poradila čtenářkám, aby si koupili do šatníku na další sezonu?
Kvalitní kostým, který se bude dát navzájem kombinovat s kalhoty i sukní. Před pár lety sako málem vymizelo s našeho šatníku, ale teď prožívá velký návrat. Bude se prodlužovat linie a odhaduju, že to půjde do jednoduchosti, elegance. Barevná paleta bude švestková, lahvově zelená, bordó a na jaro pak půjde o pudrové odstíny těchto barev.
Natali Ruden* Narodila se 15.5.1970, má syna Filipa (8 let) * V roce 1999 ji Masarykova akademie udělila Cenu za tvůrčí činnost. Tímto oceněním se zařadila po bok velikánů jako je Steven Spielberg nebo Luciano Pavarotti, kterým byla tato cena za umělecký přínos také udělena. * Velkým úspěchem je zařazení modelů Natali Ruden do stálé expozice sbírek UMPRUM v Praze a Liberci. * Od roku 2000 každou novou kolekci představuje v rámci samostatných fashion show, které si sama produkuje. Dává si záležet, aby každá show byla zajímavá a utkvěla něčím v paměti. * V roce 2003 vytvořila speciální kolekci pro firmu Jablonex. Ta byla poprvé představena v Praze a následně v řadě světových měst slavila úspěch v Londýně, New Yorku, Saint Petersburgu, Torontu a Edinburghu. * V roce 2004 s úspěchem reprezentovala naši zemi v zahraničí, kde se účastnila prestižních Týdnů módy v Moskvě a Kyjevě. * V roce 2006 se stala hlavní návrhářkou soutěže Česká Miss 2006. Pro finalistky soutěže vytvořila speciální kolekci večerních šatů a plavek, pro vítězku pak soutěžní večerní šaty na finále Miss Universe 2006 konané v Los Angeles. * V září 2008 otevřela v Praze butik a ateliér v Dlouhé ulici, který nabízí od nejluxusnějších toalet haute couture až po modely business linie. * Novinkou je také nabídka exkluzivních dámských doplňků značky Natali Ruden. Ateliér nabízí také modely na míru, a to i pro pány. * Novou jarní kolekci představí na začátku roku 2009. |
