S Lukášem nás dali dohromady naši společní známí. Slavili tenkrát narození syna a pozvali domů několik dobrých přátel, my byli mezi nimi. Lukáš mě zaujal svou bezprostředností, byl zábavný a všichni a všechno se točilo jen kolem něho. Málem jsme zapomněli na to, že slavíme narození malého Dominika.
Společné zájmy
Nakonec jsme u kamarádů s Lukášem přespali a ráno jsme šli do kavárny na snídani. Byla sobota, krásný víkend před námi, a tak jsme se domluvili, že ho strávíme spolu. Potřebovali jsme se dostat z kocoviny. Zjistila jsem, že máme s Lukášem docela dost společných zájmů. Stejně jako já rád sportuje, má rád přírodu, dobré knížky i filmy a taky italskou kuchyni. Další týden jsem ho pozvala na večeři a prakticky od toho večera z nás byl pár.
Lukáš bydlí stále s rodiči, mají dvougenerační byt a on tam má své soukromí. Já bydlím v malé garsonce. Nikdy mě k nim domů nevzal - pokud nejsme někde mimo, ať už v týdnu nebo o víkendech, trávíme čas u mě doma. Jenže Lukáš u mě málokdy přespí. Nabídla jsem mu, ať u mě tráví víc času, ale on nechce, ani nevím proč, to je jedna z věcí, které mi vadí. Není schopen mi říct, proč se pokaždé musí sebrat a odejít. Dokonce jsem ho podezírala, že má jinou nebo je ženatý a musí se vrátit domů. Tenkrát se hrozně urazil, že mu nevěřím.
Když jsem mu řekla, že se ke mně může klidně nastěhovat, že se tam oba vejdeme, tak byl opět oheň na střeše. Prý se mu pletu do jeho soukromí a chci ho dirigovat. A na to on opravdu nemá náladu. Urazil se a několik dní se mnou nemluvil. Přitom já to myslela dobře, nechápu, co mu vadí. Navíc už jsme celkem dost staří na to, abychom žili spolu (mně je 28 a Lukášovi o rok víc).
Neustále se každému podřizuji
On má prý pocit, že mu chci vnutit svoje představy o životě. Ale to vůbec není pravda, já byla vždycky člověk, který se podřizoval ostatním. Doma jsem poslouchala starší sestru, co řekla, to jsem udělala. I když mi to vadilo, málokdy jsem jí odporovala. Ve škole jsem pak byla ve vleku jedné své kamarádky. A přenesla jsem si to i do vztahů, vždycky jsem dělala to, co chtěli ostatní.
Jenže Lukáš to vidí jinak. Prý s ním chci manipulovat. Třeba mu vadí, když se ho zeptám, co dělal, když jsme spolu nebyli, nebo jak bylo v práci, nebo se mi nechce jít do kina, když chce on. A takových příkladů bych mohla vymyslet spoustu. On se vždycky naštve a já pak za ním dolézám a nakonec to skončí tak, že děláme přesně to, co chce on.
Poslední dobou ale opravdu zkouší, co vydržím. Domluvíme se, že přijede ke mně, já čekám a on nikde. Volám mu, kde je, on mi telefon nezvedá. Mám strach, že se mu něco stalo. Píšu mu esemesky, volám, nic, telefon nezvedá. Já strachy bez sebe a on se za několik hodin ozve, co se děje. Když mu vyčtu, že jsme byli domluvení a pak se mi ho nedařilo sehnat, tak se hrozně naštve, že ho kontroluji. Že se chovám jako stíhačka a toho on si užil dost s bývalou přítelkyní.
No a já si pak připadám trapně. A pochopitelně se mu omlouvám. On dělá několik dní uraženého a pak mě vezme na milost a já jsem mu vděčná, že se už nezlobí.
Jedna moje kamarádka mi řekla, že jsem úplně blbá, že sebou nechám takhle manipulovat. Že mám od něj utíkat co nejdál. Když se tímto způsobem chová po několika měsících, jak se bude chovat po delší době. Asi má pravdu. Jenže Lukáš má i světlé stránky. A těch je zatím mnohem víc. Mám ho ráda, ale jeho chování mě občas přivádí k šílenství.
Blanka
Názor odbornice: Je možné, že Lukáš vztah posunout nechce
Vážená Blanko! Partnerské soužití je ze značné části postaveno na kompromisech. Málokdy se stane, že by oba partneři pocházeli z hodně podobných prostředí, která by navíc bez výhrad chtěli přenášet do svého soužití.
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.
Proto je po cestě potkává nejedno hledání průsečíku, na kterém by se názorově setkali. Když pročítám výčet Vašich výtek ke vztahu s Lukášem, respektive k Lukášovu chování, není pro mě lehké pochopit, proč ve vztahu setrváváte.
Ve vztahu se sice mohou vyskytovat třecí plochy a případně i konflikty, měla by v něm však být čitelná jednotně směřující linie. Partner však s Vámi nechce sdílet svoje soukromí, nechce s Vámi bydlet, nechce si s Vámi dokonce ani povídat o tom, co se odehrává v jeho životě, když zrovna nejste spolu.
Zkuste si položit otázku, zda byste přesto byla ochotna v takovém vztahu setrvat, kdyby byl stále takový, jaký je nyní. Je totiž možné, že Lukáš vztah do jiné polohy posunout nechce. Lidé mají různé motivace, proč spolu zůstávají ve vztahu. Při jejich hledání je však nezbytné vycházet ze vztahu, jaký skutečně je, ne z naší idealizované představy o tom, jaký bychom jej chtěli mít.
Je možné, že pro Vás bude nelehké nalézt odpověď na otázku týkající se perspektiv vztahu s Lukášem. Může Vám v tom pomoci odborník, psycholog – manželský poradce.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 3. října 2016. Anketa je uzavřena.
