Ona
Ilustrační foto

Ilustrační foto

Náhradní matku si přiveďte samy, vzkazuje lékař ženám s vadou dělohy

  • 42
Zákon na vztah biologické a náhradní matky nepamatuje. Pokud je však žena z anatomických příčin neplodná, centra reprodukční medicíny jí vyjdou vstříc. "Náhradní matku ale nikomu shánět nebudeme," uvedl v on-line rozhovoru MUDr. David Rumpík, ředitel zlínské kliniky.

odpovědi najdete ZDE

"Nechci, abychom se stali ‚továrnou na děti náhradních matek‘," píše David Rumpík. "Máme velké množství pacientek, které nemohou mít dítě z jiných indikací. Problém surogátního mateřství je pro nás pouze doplněk, nikoli nosný program. V žádném případě nechceme na této technice vydělávat a poskytovat ji cizincům. Souhlasím však s Vámi, že provádění tohoto výkonu pod rouškou tmy je nepříjemné pro nás i pacientky. Právní úpravu bych velmi uvítal."

Pět let ve Zlíně

Pětiletou zkušenost s náhradním mateřstvím má ředitel zlínské kliniky asistované reprodukce David Rumpík.

Na klinice ve Zlíně umožňují zákrok ženám, které nemohou porodit vlastní děti, od roku 2004. "Od té doby máme jedenáct případů žen, které si přivedly náhradní matku. Nejstaršímu takto narozenému dítěti je už pět let. Nikdy by se nemohlo své matce narodit, protože neměla dělohu," řekl Rumpík.

V Česku se o náhradním mateřství léta nemluvilo, lékaři ho prováděli v právním vakuu a bezmála v utajení. Prvnímu dítěti, které se díky této metodě narodilo, je dnes zhruba jedenáct let. V Česku se takzvaným náhradním matkám narodí asi deset dětí ročně, uvádějí statistiky.

Velkou debatu v rámci Evropské unie vyvolal v roce 2005 reprezentant Velké Británie Michael Hancock, který podal návrh na legalizaci náhradního mateřství. Výbor Rady Evropy pro otázky sociální, zdravotní a záležitosti rodiny ho ale neschválil.

Nyní rozvířila v Česku diskusi o takzvaném surogátním mateřství ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová (více zde).

Problém: psychika

Největším úskalím takových případů je psychický dopad na všechny zúčastněné. U ženy, která takto otěhotní, může zafungovat prostý mateřský pud a ona se potom nemusí chtít dítěte vzdát.

"Chráněna však není ani náhradní matka. Může se stát, že dítě má třeba nějakou vadu a rodiče si je odmítají převzít. Pak musí zůstat u ženy, která je porodila," říká právník Ondřej Dostál.

Problém: peníze

Dalším sporným momentem jsou peníze. Je "koupě a prodej" dítěte etická záležitost? Nehrozí nebezpečí, že se institut náhradního mateřství zvrhne v obyčejný byznys, ve kterém půjde místo pomoci bezdětným jen o výdělek?

Například v Indii jsou surogátní matky mnohem levnější než třeba ve Spojených státech a objevily se i případy, kdy si ženy, které mohou mít děti přirozenou cestou, raději zaplatily náhradní matku, aby nemusely projít těhotenstvím.

Problém: vázne právo

V Británii náhradní mateřství existuje už do roku 1984, nejstaršímu takto narozenému dítěti je tak už 27 let. Ani tam ale není nijak ošetřeno zákonem, který by určoval, na co má která žena právo.

Ve většině amerických států také není náhradní mateřství nijak právně ošetřeno. Neplatí tam tedy vyložený zákaz, ale také neexistují žádné právní vztahy mezi zúčastněnými. Legální matkou, tedy tou, která je zapsána v rodném listě dítěte, se tak stává žena, která dítě porodila. Na tomto principu stojí i český zákon o rodině, a náhradní mateřství je proto u nás oficiálně neuskutečnitelné.

Přesto si lze dělohu surogátní matky v některých evropských zemích legálně pronajmout. Tak například na Ukrajině či v Rusku existuje mnoho společností, které tento úkon za peníze zprostředkovávají. Jde to i ve Velké Británii, ovšem čekací lhůty jsou v současné době nekonečně dlouhé. Naopak v Řecku, Francii, Dánsku a Nizozemsku je vysloveně zakázáno, aby žena dělala náhradní matku za finanční odměnu (více zde).