Dana

Dana

Náčelník mě pasoval na Michalovu Vlčici...

  • 37
Dana se tedy rozhodla ponechat mazánka mamince a najít si někoho jiného. Narazit na internetu v záplavě inzerátů na normálního chlapa byl úkol přímo nadlidský.


Úchyláky se to tam tentokrát zase jen hemžilo a jeden mi dokonce poslal mailem fotku, na které byl nahý. To mě šokovalo. A navíc musím dodat, že jako chlap taky nebyl nic moc.

HLASUJTE: Jak se má Dana zachovat?

Už jsem to chtěla zabalit, ale jak jsem vztekle klikla, jakýmsi zázrakem jsem se dostala na stránky turistů nebo co to bylo. Ale každopádně mě tam zaujal muž s přezdívkou Vlk. Bylo to sice otřepané, ale jeho civilní jméno znělo Michal Vlček. Takže ten Vlk zase nebyl od věci.

No a s tímhle Michalem Vlčkem jsme se sešli v docela obyčejné hospodě, kde měli nakládaný hermelín, utopence a podobné dobroty. Zapíjelo se to samozřejmě pivem a na rozdíl od míst, která navštěvuji, tam žádný exhibicionista se skleničkou vína v ruce nepronášel připitomělá moudra. Docela se mi v hospodě líbilo a  s Vlkem jsme si přiťukli desítkou. Hned jsem z něj začala páčit, co dělá maminka a jestli on bydlí u rodičů a tak. Nebydlel, takže jsem si oddechla. Pak se objevili jeho kamarádi.

Jednomu z nich, co měl klobouk na hlavě, říkali Náčelník. Ten mně sevřel ruku tak, že mi ji málem rozdrtil. Ale jinak to byli docela fajn kluci, i když první schůzku jsme mohli s Michalem absolvovat sami.

Poraďte Daně
Předchozí díly seriálu

Druhý den s námi do kina naštěstí nikdo nešel, to už bych asi řvala. Měla jsem najednou pocit, že mi  Štěstěna konečně přihrála někoho normálního a přitom citlivého. S Michalem by to mohlo vyjít, pomyslela jsem si.

Před námi byl první víkend, který jsme měli celý strávit spolu. Napadlo mě, že pojedeme na výlet. Když jsem to řekla Michalovi, začal se trochu ošívat jako malý žáček, co zapomněl na domácí úkol. V pátek večer může, ale na sobotu prý všechny povolal Náčelník. No to snad ne – vyhrkla jsem. Michal  mi začal vysvětlovat, že tohle bude příprava na velkou letní túru napříč republikou. Jenže já si chtěla užít svého možná budoucího partnera co nevíce sama.

Náčelník velkoryse povolil, že se můžu jejich setkání zúčastnit. No ten je opravdu hodnej, rýpla jsem si do Michala. Když jsme přijeli do hospůdky ve vsi za  Prahou, ten hromotluk mě dorazil. Pozdravil mě totiž  – Ahoj, Vlčice. Když skončila diskuse o trasách velké túry, zahráli jsme si turnaj v takovém tom stolním fotbálku. Dokonce jsem dala gól. Nebavila jsem se špatně, ale ještě lepší by byl takový večer jen ve dvou.

Michal měl ke mně znovu přijít ve středu. Ale to přece mají  všichni sraz v hospodě, oznámil mi. Jako každý týden.  Naštvala jsem se. Obzvlášť když mi řekl, že Náčelník všem, kteří nepřijdou, strhne body. To by vlastně začínal velkou túru v minusu. Tak tam běž, Vlku, ale u mě máš zase žlutou kartu! - chtěla jsem na něj křiknout.

To chodím s ním nebo s celou jeho partou včetně Náčelníka? Takhle jsem přemýšlela, když jsem se zastavila ve své oblíbené vinárně. Vztek na mého Vlka mě pomalu začal přecházet. Obzvlášť když mi poslal esemesku s vyznáním lásky. Ale taky tam napsal, že mě celá parta včetně Náčelníka pozdravuje. Já ho nechci ztratit, ale takhle to taky nejde.

Mám mu nějak vysvětlit, že partnerka by měla mít přednost před partou a můžeme pak spolu zkusit najít nějaký kompromis?
Neměla bych si promluvit mezi čtyřma očima s Náčelníkem, aby tak neblbnul?
Nebo se snad mám podřídit svému Vlkovi a stát se jeho Vlčicí?

Co byste na místě Dany udělali vy? Na to, abyste jí poradili, máte dva týdny. Můžete jí napsat do diskuze pod článkem anebo hlasovat v anketě ZDE. Poté se zachová podle mínění většiny z vás. Jak se budou její problémy vyvíjet dál, to se dočtete 11. 6. ve dvacátém druhém díle příběhů ze života Dany.