Na Martiniku není Blaff blaf

- Bébélé, Blaff, Igname (čti 'íňam') - někomu mohou tato slova připomínat výkřiky znechucených, nebo naopak potěšených stolovníků v restauraci. Ve skutečnosti jsou to kreolské názvy jídel, která by měl ochutnat každý, kdo zavítá na Martinik, jeden z ostrovů Karibiku.

To, že Martinik je dnes jedním z departmentů Francie pozná návštěvník ostrova nejen podle toho, že všichni mluví francouzsky (nebo kreolsky), ale také podle košíku s čerstvým francouzským chlebem nebo jiným pečivem, který nesmí chybět na žádném stole. Všechny restaurace nabízejí kromě tradičních francouzských pokrmů především speciality kreolské kuchyně. Tato směsice kuchyní afrických, francouzské, indické a karibské klade největší důraz na ryby a mušle. Chobotnice, žraloci, tuňáci, okouni, lambi (maso z lastur), krabi nebo raci mají své místo téměř na každém jídelním lístku. Buď se grilují nebo vaří, ale nejčastěji se podávají v omáčce Colombo. Koření Colombo je směsí koriandru, kmínu, černého pepře, hořčice, kurkumy a zázvoru. Díky své žluté barvě připomíná curry. Nepoužívá se jen na ryby, ale i na ostatní maso, například kozí, skopové, hovězí, kuřecí nebo na maso z malého zvířátka podobného svišti - vačice.
Poněkud odrazující název Blaff patří další rybí specialitě - směs ryb naložených několik hodin v marinádě se uvaří ve vodě s různým kořením. Většina těch, kteří ochutnají, pozná, že výsledek naprosto neodpovídá názvu. Mnohem hezčí jméno má ryba Vivanneau (čti 'vivanó'). Hezké není ale pouze její jméno. Vykostěná a přelitá bílou vanilkovou omáčkou předčí všechna očekávání.
Malé kousky ryb nebo zeleniny se také obalují v těstíčku a smaží v oleji. Martiničané tomu říkají accras.
Vrcholem kreolské kuchyně jsou raci - kreolsky écrevisses nebo z'habitant. V některých restauracích dokonce nevaří nic jiného. Pěstují si ráčky ve vlastních sádkách a host může celý proces přípravy od výlovu až po úpravu na talíři sledovat jako představení.
Jako příloha se podává k rybám nebo masu téměř vždy kopeček rýže a jeden nebo dva druhy zeleniny. Nejčastěji to jsou sladké brambory, igname - zelenina podobná bramborům, která často roste divoce v pralese a domorodci si jí tam chodí čas od času nakopat, christophines, chuťově podobné celeru, nebo některý z téměř 40 druhů banánů. Ostatně banány jsou vždy při ruce. Stačí stačí zajít na některou z plantáží,které jsou všude a utrhnout si několik kousků z velkého trsu. Obavy milovníka banánů, že bude muset prchat před rozzuřeným hlídačem, jsou na Martiniku zbytečné.
Ananas, kokos, mango, žluté nebo červené melouny, papája, grepy, pomeranče, avokáda - to je jen zlomek z mnoha druhů ovoce, které nabízejí místní prodavači ovoce. Z kokosů se vyrábí výborný bílý puding Blanc Mangé, polévaný mangovou omáčkou. Nebo osvěžující a především čerstvá kokosová zmrzlina.
Před jídlem si pánové objednávají obyčejně ti-punch (ti je zkráceninou francouzského slova petit - malý) ze tří dílů bílého rumu, jednoho dílu cukrového sirupu a kousku citronové kůry. Dámám spíše zachutná nejznámější místní koktejl Planteur z bílého rumu, ovocného džusu, muškátového oříšku a skořice. K jídlu se pije většinou voda nebo víno. Místní není moc dobré, ale všechny restaurace nabízejí některé z dovážených francouzských. Celkem dobré je i místní světlé pivo Lorraine. Ke kávě se na závěr místo koňaku podává starý, velmi ceněný rum. O tom martinickém, vyráběném z cukrové třtiny, se říká, že je nejlepší v Antilách.
Závěrem jedno varování pro muže. Některé servírky v restauracích nosí přes vlasy velmi slušivě uvázané šátky a podle způsobu uvázání lze poznat, zda je žena svobodná, zasnoubená, vdaná, nebo dokonce i to, zda její manželství je spokojené. Před tou, která má navíc připnuté na šátku bankovky složené do vějíře, by se měli mít muži na pozoru. Peníze mají vyjadřovat vyzývavost a svádivost a žena se tím snaží upoutat na sebe pozornost.