Na co Hippokrates nemyslel

- Každý lékař přísahá při promoci slovy, která jsou připisována antickému lékaři Hippokratovi. Slibuje tak, že bude vždy jednat v zájmu pacienta, bude mu prospívat, ne škodit. O tom, co si o léčbě myslí sám nemocný, není v přísaze ani slovo. V současné době má tento tradiční přístup stále více odpůrců. Pacient dnes totiž přestává být někým, kdo jen důvěřuje, čeká a na nic se neptá.

Ještě v první polovině tohoto století se pacientů prakticky nebylo na co ptát: oni sami i lékaři byli většinou rádi, když se na ten či onen neduh vůbec našla nějaká pomoc. Přibližně v 60. letech se situace změnila. Pokrok v medicíně přinesl nejen výrazně lepší možnosti léčení, ale i alternativní léčebné postupy, spojené obvykle s různou mírou rizika či úspěšnosti. Ruku v ruce s tím se v řadě zemí objevily stížnosti nebo dokonce soudní procesy, při nichž byli lékaři obviňováni, že pacientům neposkytli dost informací a neumožnili jim tak svobodně rozhodnout o jejich dalším osudu.

Staré paragrafy, nový výklad
Jak právo pacienta na informace, tak i možnost spolurozhodovat o léčbě nebo ji dokonce odmítnout je u nás zakotveno v Zákoně o péči o zdraví lidu z roku 1966. Formulace jsou tu však velmi široké. Jedna z nich například ukládá lékaři, aby pacienta poučil "vhodným způsobem" - o tom, jak to vlastně má vypadat, se však už nemluví.
"Je jisté, že zákon bude nutné poněkud konkretizovat. Větší díl změn, které u nás nyní probíhají, se ovšem netýká samotného znění paragrafů, ale jejich výkladu," tvrdí Jitka Stolínová, která přednáší medicínské právo na pražském Institutu pro postgraduální vzdělávání lékařů. "Ke všem těmto změnám přistupujeme jednak s ohledem na Listinu základních práv a svobod, ale hlavně na evropskou Úmluvu o lidských právech a biomedicíně, kterou naše vláda podepsala začátkem letošního roku."
V praxi to například znamená, že můžete po lékaři požadovat podrobnější vysvětlení diagnózy i chystaných zákroků. Zatím se sice nemůžete odvolávat na jasnou formulku v zákoně, můžete však počítat s tím, že při eventuálním soudním sporu by dnes právníci onen paragraf vyložili spíš ve prospěch vaší větší informovanosti, ale také spoluzodpovědnosti. Lékaři jsou tak tlačeni k tomu, aby trávili s pacienty více času a částečně je i zasvěcovali do tajů svého "řemesla".

Vědět ano, vidět ne?
Své praktické lékařce důvěřovala Ludmila P. až do doby, kdy se dozvěděla, že její sestře dlouho tajila rakovinný nález. Několik let poté, co sestra zemřela, se i ona musela podrobit vyšetření, které mělo potvrdit, či vyvrátit podezření na rakovinu.
"Bylo mi tenkrát čtyřicet a když mi lékařka sdělila, že je všechno v pořádku, pomyslela jsem si: jo, to už znám. Asi taky umřu v nejlepších letech, ale já to chci alespoň vědět," vzpomíná dnes pětašedesátiletá paní. "Tenkrát jsem řekla: ,Nezlobte se, chci to vidět černé na bílém.' Lékařka mi ukázala výsledky všech vyšetření i svůj závěr v chorobopise - a mně spadl kámen ze srdce. Dodnes mi ale vrtá hlavou: ukázala by mi výsledky, kdyby byly pozitivní? A měla bych právo ji k tomu donutit?"
"V současné době sice lékař může nechat pacienta nahlédnout do chorobopisu, neexistuje však na to jednoznačný právní nárok. O ničem takovém se nehovoří ani ve zmíněné evropské úmluvě," říká doktorka Stolínová. "Podle mého názoru je správné, že lékařka výsledky ukázala a obnovila tak kdysi ztracenou důvěru. Každý případ je však nutné zvažovat individuálně. Je proto dobře, že zákon dává lékařům určitý manévrovací prostor a dovoluje jim tak zvážit okolnosti - například psychický stav pacienta."

Nechcete? Nemusíte.
Méně zvídavým, nebo třeba jen méně statečným lidem může více informací i pocit spoluzodpovědnosti za léčbu činit potíže.
"Lidé by měli vědět, že mají možnost informace odmítnout nebo požádat lékaře, aby místo nich komunikoval třeba s někým z rodiny," konstatuje Radkin Honzák, který na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy vede oddělení psychologie, psychoterapie a psychosomatiky.
I pacienti, kteří by se nejradši o své nemoci vůbec nebavili, dokonce i ti, kteří nejsou v nejlepším psychickém stavu, by však podle něj měli přijmout základní praktické informace: například že jejich stav je vážný, a proto nesmějí dělat to či ono, že se mají připravit na náročnou operaci...
"To nejhorší, co člověk může pro klid své duše udělat, je informace odmítnout, a pak sbírat útržky pravdy od sester v nemocnici nebo od příbuzných, kterým se podařilo z doktorů něco ,vylámat'," upozorňuje psychiatr. "Pokud jednou pacient řekl, že žádné informace nechce, ještě to neznamená, že na svém tvrzení musí skálopevně trvat. Má plné právo kdykoli změnit svůj postoj a říct - pane doktore, nějak se mi to rozleželo a byl bych rád, kdybyste mi všechno vysvětlil. Klidně se svěřte lékaři i s tím, že máte strach, že je vám smutno, ale také, že jste zapomněli, co vám minule říkal, nebo že tomu prostě pořád nerozumíte."

Blízcí se mohou ptát, ne rozhodovat
Spory, zda babička, tetička nebo bratranec jsou dostatečně příbuzní na to, aby se mohli v nemocnici dožadovat zpráv o stavu nemocného, většinou ztrpčují život všem. Přitom jsou vlastně zbytečné.
"Lékaři se zdráhají podávat informace především kvůli lékařskému tajemství, které musí každý pracovník ve zdravotnictví respektovat," soudí doktorka Stolínová. "Snadné a z právního hlediska nenapadnutelné řešení ovšem existuje: pokud je člověk při vědomí, je nejlepší, když hned při přijetí do nemocnice podepíše, které osoby mají lékaři o jeho zdravotním stavu informovat. Záleží pouze na něm, zda to bude někdo z příbuzenstva nebo třeba družka či přítel."
Podle dosud platných paragrafů však za vás nikdo z těch, k nimž máte největší důvěru, nemůže rozhodovat v okamžicích, kdy třeba budete v bezvědomí a bude nutné zvolit další postup léčby. Evropská úmluva sice požaduje, aby měl každý právo zvolit si svého zástupce i pro tento případ, je to ovšem jeden z mála bodů, které nelze řešit pouze novým výkladem starých zákonů - proto nezbývá než čekat na zákon nový.
Situace, kdy pacient, ačkoliv je právně způsobilý, nemůže sám rozhodovat o způsobu léčby, tedy kupříkladu odmítnout vyšetření či operaci, se neomezují pouze na bezvědomí. Jsou to všechny stavy, kdy vědomí může být výrazným způsobem pozměněno, dejme tomu po užití větších dávek psychotropních látek, při vysokých horečkách nebo po otřesu mozku. V tom případě ho dosud plně zastupuje jeho ošetřující lékař.
Jestliže však vědomí výrazně neovlivňuje ani samotná nemoc, ani podávané léky, může člověk odmítnout jakékoliv zákroky nebo žádat propuštění z nemocnice. Lékaři jej vždy musí poučit o tom, co tímto krokem riskuje, a požádat ho, aby podepsal takzvaný negativní revers.

Smrti se pomáhat nesmí
Právo pacienta odmítnout léčbu má svou hranici, a to tam, kde se přímo rozhoduje mezi životem a smrtí.
"Měli jsme tu jednou starého pána se zápalem plic, který byl závislý na voperovaném kardiostimulátoru," vzpomíná Jarmila Drábková, primářka Oddělení chronické resuscitace a intenzivní péče Fakultní nemocnice v Praze-Motole. "Ten měl tehdy během několika týdnů ,doběhnout' a bylo nutné ho vyměnit. Příbuzní se mě zeptali: ,Myslíte, že budete muset stimulátor měnit, když je na tom dědeček tak špatně?' Tenkrát jsem si řekla - vědí ti lidi, co po mně vlastně chtějí? Odpověděla jsem: samozřejmě, že dědu nenecháme umřít. Přemýšlela jsem však také, co bychom dělali, kdyby výměnu odmítl sám pacient. Nikdo totiž nemá právo odvézt ho na operační sál násilím. Ale v momentě, kdy by přístroj přestal pracovat a děda zkolaboval, museli bychom jej zřejmě resuscitovat a napojit na externí stimulátor. Byli bychom povinni zachránit mu život, i kdyby předem písemně potvrdil, že si to nepřeje."
Lékaři u nás zatím nesmějí brát v potaz předem vyslovená přání týkající se odmítnutí záchrany života - například přání nebýt resuscitován, nedostat krevní transfúzi. Argument je jediný: není jisté, v jaké situaci člověk své dřívější přání vyslovil a co by si přál ve chvíli, kdy mu jde skutečně o život. V budoucnu má být, podle evropské úmluvy, na předem vyslovená přání "brán zřetel". O tom, co má tento obrat konkrétně znamenat, se ovšem bude teprve jednat.
Ani pacient, který je při vědomí, se však nemůže dožadovat ukončení léčby, jež by mu okamžitě přivodilo smrt - třeba odpojení od dýchacího přístroje.
"Požadoval by tak po lékařích eutanazii, která je u nás nepřípustná," vysvětluje primářka Drábková. "Každý má právo odmítnout léčbu v nemocnici, stejně tak nemusí dovolit, aby s ním lékaři nakládali, jak se jim zamane, avšak jakmile svolí k nemocniční léčbě, dává tím automaticky souhlas k takovému zacházení, které eutanazii vylučuje."

Pacient má také právo informace odmítnout, případně požádat, aby lékař komunikoval třeba s někým z rodiny.

Autor:
  • Nejčtenější

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

26. března 2024,  aktualizováno  8:54

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za...

Obří melouny už nejsou in, i muži mohou kojit a další zajímavosti o prsou

24. března 2024

Ňadra obvykle poutají pozornost mužských očí, jsou ovšem také částí lidského těla, která je...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Sex se zajíčkem je super, ale... Sedm důvodů, proč nechodit s mladším mužem

28. března 2024

Vztahy s výrazným věkovým rozdílem jsou stále častější a už dávno nepatří do kolonky „podivné“....

Dvaadvacetinásobná matka přiznala závislost na těhotenství

22. března 2024  8:15

Sue Radfordová z Velké Británie má dvaadvacet potomků. Třiadvacetkrát byla těhotná a nevylučuje, že...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Žena si vysnila plastiku prsou v Turecku, život se jí změnil v horor

25. března 2024  7:59

Třiatřicetiletá Stephanie Briggsová z Velké Británie roky šetřila na operaci, po které měla mít...

OBRAZEM: Známé osobnosti, které otevřeně promluvily o ztrátě dítěte

29. března 2024

Ztráta nenarozeného miminka je těžká pro každou ženu, která si touto zkušeností prošla. Známé...

Kate podstupuje chemoterapii, aby se jí rakovina nevrátila, vysvětluje lékařka

29. března 2024

Když princezna Kate oznámila, že má rakovinu, uvedla, že jí bylo doporučeno, aby podstoupila...

Zrušte rande. Tyto typy mužů své špatné stránky odhalují už v začátku

29. března 2024

Po schůzce s nimi se cítíte nejistá, po vztahu s nimi z vás zbytečně zůstane vyprahlá poušť....

OBRAZEM: Jarní detoxy, které doporučují slavné tváře

29. března 2024

Tělo si po zimě žádá úplně jiné zacházení, proto i slavné osobnosti na jaře volí trochu jiný režim,...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...