Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Mylné představy o duševním zdraví. Za psychické poruchy může výchova

  • 49
Psychické poruchy stále patří mezi tabuizovaná témata, která často způsobují posměšné nebo vyděšené reakce okolí. Přitom některé mýty, které ve společnosti kolují, mohou nemocným zbytečně uškodit. Jaké to jsou?

1. Duševní zdraví se mě nijak netýká

Stejně jako máme fyzické zdraví, máme i to duševní. Mnoho lidí si však pojem psychické zdraví automaticky spojí s psychickým onemocněním. Pro celkovou pohodu je zapotřebí mít v pořádku jak fyzické, tak duševní zdraví.

Stav našeho psychického zdraví každý den ovlivňují různé věci, jako jsou mezilidské vztahy, finanční záležitosti, práce. Duševní nepohoda a každodenní stres však ještě neznamenají, že máme psychické problémy.

2. Lidé s duševními problémy nemohou pracovat

Pod termínem psychické zdraví si většina lidí vybaví jen ty negativní věci jako je nemoc, schizofrenie či blázinec. Málokdo si uvědomuje, že duševní zdraví je především to, jak se cítíte a co si myslíte. Tyto předsudky pak u mnohých lidí vyvolávají mylné představy o tom, že lidé s psychickými problémy nemohou pracovat.

Ve skutečnosti lidé s duševními poruchami mohou být plně zapojeni do pracovního procesu. Mnoho lidí trpí nadměrným stresem, úzkostmi a depresemi a přesto chodí normálně do práce. Je tak vysoce pravděpodobné, že s těmito lidmi pracujete i vy.

3. Duševní problémy jsou nevyléčitelné

Za prvé je nutné zmínit, že vyléčení není vždy definováno absencí příznaků a je těžké určit, kdy lze pacienta považovat za zcela vyléčeného. Podle klinické psycholožky Veroniky Roudné z Centra psychosomatické péče Péxis jsou z hlediska psychopatologie totiž všichni lidé minimálně “neurotičtí”.

„Lidé mají různou míru zranitelnosti k psychickým poruchám a neurotické poruchy bývají obvykle ty nejsnáze zvládnutelné. U jiných, jako jsou závislosti, poruchy příjmu potravy, některé deprese a jiné, hovoříme spíše o ́remisi ́ (ústupu obtíží) a počítáme s rizikem ́relapsu ́ - tedy opětovného návratu. A jiné poruchy jsou spíše pouze léčitelné, kdy za pomoci medikace a jiných forem terapie či psychosociální rehabilitace můžeme mírnit symptomy a zlepšovat kvalitu života pacienta i jeho rodiny. Takovými poruchami je například schizofrenie, poruchy osobnosti, poruchy autistického spektra, mentální retardace apod,“ vysvětlila psycholožka Roudná.

4. Duševní problémy jsou projevem slabosti

Okolo psychických problémů a duševních chorob existuje obrovské stigma, částečně také proto, že tyto nemoci nejsou obvykle na první pohled viditelné. Lidé také často věří, že duševní nemoc se objevila jejich vinou a že by měli být schopni se s ní sami vypořádat a vyléčit se bez odborné pomoci.

Přiznat sám sobě, že něco není v pořádku, však může být velmi těžké a bolestivé. Pro někoho může být sdílení pocitů a obav o svém duševním zdraví i třeba jen s jednou další osobou velmi obtížné a vyžaduje velkou kuráž a sílu. Je však zapotřebí si uvědomit, že duševní onemocnění může postihnout každého z nás a rozhodně není projevem slabošství.

5. Duševní problémy se týkají jen dospělých

Psychické potíže mohou postihnout kohokoli v jakémkoli životním období, nikoli jen v dospělosti. Ve skutečnosti až 50 procent duševních problémů vznikne v pubertě okolo věku 14 let a 75 procent duševních potíží se objeví do věku 24 let.

Lidé se často domnívají, že za výkyvy nálad, agresí, úzkostmi a smutky v období dospívání stojí právě puberta. Ačkoli toto může platit pro mnohé jedince, puberta může být jen spouštěčem duševního onemocnění, nikoli jeho příčinou. Je nezbytné si uvědomit, že psychická porucha se může objevit kdykoli bez ohledu na věk.

6. Lidé s duševními problémy jsou násilní

Podle statistik získaných anglickým magazínem Time to Change je většina násilných zločinů a vražd spáchána lidmi, kteří nejsou duševně nemocní.

Ve skutečnosti jsou podle zjištění odborníků lidé s duševními poruchami více nebezpeční sami sobě než svému okolí.

7. Duševní problémy jsou výsledkem špatné výchovy

Velmi obvyklým názorem je, že za psychickými problémy vždy stojí špatná výchova rodičů. I když je pravda, že domácí prostředí a výchova mají velký vliv na duševní vývoj dítěte a mohou psychické problémy zhoršovat, ve většině případů má psychický problém dítěte biologickou příčinu.

„Už od dob Freuda (a vlastně i dříve) uvažujeme u psychických poruch o zásadním vlivu zkušeností z raného dětství. Nejde ale zdaleka jen o výchovu. Roli hrají genetické vlivy, celková emoční atmosféra v rodině, i takové vlivy jako doteky a zacházení s miminkem, nebo vazba mezi matkou (či jinou pečující osobou) a dítětem. Tyto vlivy předurčují naši zranitelnost vůči psychickým (i jiným) onemocněním, které pak během života mohou, např. vlivem stresu, propuknout,“ vysvětlila klinická psycholožka Veronika Roudná.

Tyto názory podle psycholožky potvrzují i moderní výzkumy mozku a jeho vývoje nebo výzkumy traumatických zkušeností v dětství na utváření nervové soustavy i celé tělesné konstituce. „Kromě toho ale výzkumy dokládají, že naše nervová soustava je i v dospělosti tzv. plastická, tedy je schopna utváření nových spojů mezi neurony. Jinak řečeno: ́úděl ́, který jsme v dětství dostali do vínku, je do určité míry měnitelný, i když to často není jednoduchá cesta,“ dodala psycholožka Roudná.

Nejčastější duševní poruchy podle psycholožky Veroniky Roudné

Termín duševní poruchy zahrnuje velmi široké spektrum různých obtíží týkajících se psychiky (emocí, myšlení, vnímání..). Asi nejčastější a řekněme mírnější jsou tzv. neurotické poruchy, které mohou potkat v životě vlastně každého. Jsou obvykle reakcí na stres, náročná životní období či traumata a trochu zjednodušeně řečeno se projevují hlavně změnou emočního stavu - např. úzkostí nebo depresivními stavy, někdy také somatickými obtížemi nebo změnami chování (často u dětí).

Život nám chystá různá úskalí a šrámy a s některými se statečně a mnohdy úspěšně vyrovnáme sami nebo za pomoci svých blízkých. Někdy je ale dobré (třeba i jen ke krátkodobé péči či poradenství) vyhledat odborníky. U hlubších poruch je to spíše nezbytnost. Sami, svou vlastní vůlí a snahou, je změnit nebo vyléčit nedokážeme, neboť jde o nemoc, která potřebuje léčbu - podobně jako zlomenou nohu také obvykle svěříme odborníkům. Při léčbě ale není pacient pouze pasivním příjemcem péče - i on významně ovlivňuje, zda a nakolik bude úspěšná.

Mezi hlubší poruchy patří těžší deprese, někdy střídané stavy mánie (bipolární porucha), kdy ani nemusí být jasná vazba na vnější okolnosti. Nelze opomenout kapitolu psychotických onemocnění, u kterých je výrazně narušen kontakt s realitou, objevují se halucinace a bludy. A patří sem i mnoho dalších specifických okruhů psychických poruch - např. demence, závislosti, poruchy příjmu potravy, poruchy osobnosti či poruchy autistického spektra.

, pro iDNES.cz