Používáme jen deset procent mozku
K této pověře ještě existuje varianta, že to byl údajně Einstein, kdo používal jen deset procent svého mozku. Je to však naprostý nesmysl. Lidé využívají celý svůj mozek, všechny jeho oblasti a neexistuje žádná, která by nebyla činná.
Snímky mozku dokazují, že bez ohledu na to, co právě děláme, je stále aktivní. Ostatně kdybychom skutečně využívali jen deset procent, pravděpodobnost, že se například při havárii poškodí právě oněch deset procent, by byla značně malá.
Skutečnost, že i malé poškození mozku má obvykle nedozírné následky, svědčí však o opaku.
Mozek je šedivý
Lidé, kteří nepracují ve zdravotnictví a mozek ve skutečnosti nikdy neviděli, se často domnívají, že je šedý.
Je pravda, že některé části mozku jsou skutečně šedé, zatímco jiné jsou bílé nebo nažloutlé. Pokud byste ale mohli někomu odříznout vrchní část lebky a podívat se na vzhled živého pulsujícího mozku, našli byste i černou či červenou.
Šedá kůra mozková je skutečně šedá, vedle ní však existuje i bílá kůra mozková tvořená podkorovými nervovými vlákny. Černá je část středního mozku, substantia nigra. Červenou barvou potom zajišťuje cévní zásobení mozku.
Někteří lidé mají dominantní levou a jiní pravou hemisféru mozku
Velmi populární mýtus. Lidé s dominantní levou hemisférou jsou údajně racionální, metodičtí a orientovaní na detaily, dominantní pravá hemisféra údajně předurčuje ke kreativitě.
Tato představa má nejspíš původ v 60. letech, kdy se uskutečnilo několik výzkumů zaměřených na pacienty, jimž byl v rámci léčby epilepsie přerušený corpus callosum spojující obě hemisféry. Z dosažených závěrů vyplývalo, že jsou úkoly, které řeší levá hemisféra, a úkoly, které spravuje hemisféra pravá.
Nicméně tyto závěry byly od té doby již mnohokrát zpochybněny. Například v roce 2000 vyšel v magazínu New Scientist článek Johna McCrona, který dokazuje, že do jednotlivých úkonů se zapojují obě dvě hemisféry - jen každá poněkud jiným způsobem.
Například při řeči zodpovídá levá hemisféra za gramatiku a tvorbu slov, zatímco pravá strana má na starosti intonaci a porozumění. I když při nejrůznějších úkolech, úkonech a funkcích pracují hemisféry poněkud odlišně, v naprosté většině z nich se zapojují obě dvě. A ačkoli existují samozřejmě lidé více technicky, verbálně, umělecky či jinak zaměření, nemá to nic společného s dominancí mozkových hemisfér.
Poslech Mozarta zvyšuje inteligenci
Tato rozšířená pověra má své kořeny pravděpodobně už v 50. letech, kdy lékař Albert Tomatis používal Mozartovu hudbu k léčení pacientů s poruchami řeči a sluchu.
Mozartův efekt potvrdil v 90. letech navíc Gordon Shaw, který nechal 36 studentů kalifornské univerzity deset minut poslouchat Mozarta a následně vyplnit testy IQ. Studenti poté údajně dosahovali o průměrně osm bodů lepších výsledků než členové kontrolní skupiny.
Jenže při opakování výzkumu se zjistilo, že rozdílné výsledky respondentů neměly vůbec nic společného s poslechem Mozarta, ale byly ovlivněny zcela jinými faktory.
Klidně svým dětem Mozarta pouštějte, pokud se jim to líbí, ale neočekávejte, že z nich díky tomu vyrostou géniové.
Podprahová reklama funguje
Další z populárních mýtů zakládající se na vymyšleném pokusu amerického specialisty na reklamu Jamese Vicaryho. Ten roku 1957 prohlásil, že umístil do filmu záběry s nápisy: "Pij colu" a "Jez popcorn." Následkem toho měla údajně rapidně vzrůst konzumace těchto dvou produktů (popcornu o 18 % a coca-coly o 57 %).
Jenže v kině se prodávala pouze cola a popcorn, takže diváci neměli na výběr a Vicary se v roce 1962 přiznal, že si celý experiment vymyslel a žádné podprahové záběry nikdy neexistovaly.
Opakované výzkumy navíc ukázaly, že k tomu, aby člověk reklamu zaregistroval a případně si zapamatoval a koupil nabízený výrobek, musí si ho nejprve uvědomit.
Slavným se stal v roce 1990 soudní proces se skupinou Judas Priest, která byla obviněna, že vkládá do svých písní podprahová sdělení navádějící posluchače k sebevraždě. Žalobci byli rodiče dvou chlapců, kteří se o sebevraždu pokusili a jeden ji i dokonal. Soud skupinu osvobodil s tím, že účinnost podprahových sdělení nebyla nikdy nikým spolehlivě dokázána.
Když se naučíte něco nového, na mozku se objeví nový záhyb
Ano, mozek je skutečně plný záhybů a zákrutů. Spolu s tím, jak se lidé jako živočišný druh vyvíjeli, mozek se zvětšoval, aby se zvládl řídit všechny vyšší funkce, které nás odlišují od zvířat. Vzhledem k tomu, že lebka poskytuje jen omezený prostor, a mozek potřeboval stále větší plochu povrchu, začal se - velmi zjednodušeně - prohýbat a vytvářet záhyby.
Hrbolatý a zvrásněný mozek však nemáme k dispozici hned od začátku naší existence; plod v časných stádiích svého vývoje má malý hladký mozek. Jak plod roste, rostou také neurony a přesunují se do různých oblastí mozku. Ve čtyřicátém týdnu je mozek dítěte stejně zvrásněný jako mozek dospělého, i když samozřejmě mnohem menší.
Nicméně nové záhyby skutečně nevznikají s novými vědomostmi. Ty záhyby a zvrásnění, s nimiž jsme se narodili, budeme mít celý život. Ovšem jen za předpokladu, že náš mozek zůstane zdravý.
