Vizitka
|
"Zpočátku jsme se potkávali v menších městech s názory, že se to panu faráři nebude líbit a na národním výboru taky ne… Slyšela jsem: A nemohli byste název změnit třeba na Monology ženy? Nemohli," říká Dagmar Bláhová, dvaašedesátiletá herečka, která v sedmdesátých letech utekla ze socialistického Československa. Při zájezdu s divadlem se zamilovala do slovenského emigranta, který nesměl zpátky do země, a tak odešla taky.
Nejprve do Francie, po narození dcery se rodina přesunula do Austrálie. Tam přišla v době, kdy ještě nebylo běžné, aby žena směla do jakékoliv hospody. Vyrazila si s partnerem na večeři a z restaurace ji vyhnali. "Dnes už jsou ženy tak emancipované, že se možná budou muset začít emancipovat chlapi. I když já si myslím, že osmdesáti procentům mužských vyhovuje, když se o ně žena postará," říká herečka.
Když bylo dceři šest, manžel od rodiny odešel. Zůstala sama s dítětem v Austrálii, bez rodiny. A pak přibylo další dítě s druhým partnerem.
"V té době neexistovala mateřská, takže jsem v šestinedělí běžně nosila dítě na zkoušku v tašce. Za pár měsíců tam vybudovali jesličky. Já jsem do nich ze zkoušky chodila kojit. Samozřejmě, že se za taková zařízení platí. V Austrálii jsem se naučila, že nic není zadarmo," upozorňuje Dagmar Bláhová.
Když vzpomíná na svoji australskou hereckou kariéru, uvědomí si, že všechna témata divadelních her se týkala ženských. S Intimním divadlem jezdí na zájezdy po Česku už deset let a také chodí ženy. Tedy občas se nějaký muž objeví, většinou ho ale přivede partnerka.
"Někerá představení jsou ostřejší, jiná méně. Když vidím zaťatýho chlapa, a pak se ho podaří rozesmát, je vyhráno," dodává.
