Prožili jste něco zajímavého? Posílejte nám své příběhy na e-mail ona@idnes.cz. Text vložte do těla e-mailu, ne do přílohy. Pokud nás příběh zaujme, po nezbytné redakční úpravě ho zveřejníme. Ideální délka příspěvku je kolem 2 000 znaků. Vyhýbejte se prosím vulgárním výrazům a dodržujte gramatická a stylistická pravidla.
Novinářka Terezie Zemánková rozpoutala svým článkem velkou diskusi. Co nám k tomuto tématu napsali naši čtenáři? Podělte se i vy o své názory, zkušnosti a životní příběhy v diskusi.
Čtenářka D.P., 34 let Čtenářka J.H.
"Domácí stereotypy se stejným mužem jsou pro mě jako balzám na duši.
Na dlouhodobém vztahu totiž existují i velké přednosti, nejen nuda a šeď: můžete být "svá" (před novými známostmi se přece vždy snažíme být lepší!), můžete mít v tom druhém přítele (což je úžasné!), v sexu už víte, co vám dělá nejlíp, a můžete to úspěšně realizovat :-) atd. Je to jako klidný přístav, jehož stereotypy jsou v bouřlivém světě okolo mojí jedinou jistotou. Odpustila bych muži nevěru, protože tento přístav nechci bořit, ale nějak cítím, že my dva nevěru nepotřebujeme. Vím, že budeme stárnout a měnit se. Jsem si ale jistá, že jeho proměny přijmu pokorně, a doufám, že nikdy nezapomenu na ty nádherné roky, kterých je ZATÍM jen jedenáct, co jsme spolu velmi, velmi šťastní."
"Šest let jsem chodila s jedním klukem. Od svých 17 do 23 let. On byl celkem hodný a ten vztah svým způsobem fungoval. Ale vytratila se z něj vášeň, touha být s tím druhým ve volné chvilce... byla to nuda, stereotyp, ani jsem se netěšila, že ho uvidím... Dlouho jsem se trápila a nevěděla, zda se rozejít a jak to udělat. Bála jsem se mu ublížit a taky jsem se bála, jak budu žít já, když jsem byla šest let zvyklá na tu naši rutinu. Trvalo mi to moc dlouho než jsem se dokázala rozejít a pak se divila, jak jednoduché to pro mě bylo - protože už jsem ho nemilovala. Funguje-li to takto pořád dokola a stane-li se každý vztah jednou takto fádním a stereotypním... To nemůžeme být s jedním člověkem sťastné celý život?"
Čtenářka Kamila
"Až do této neděle jsem si myslela, že žiju v pohodovém vztahu, který není až tak úžasný. Ale byla jsem spokojená, že mám vedle sebe chlapa, na kterého se můžu spolehnout. V neděli mi řekl, že neví, co chce a ničím si není jistý a že si není jisty ani naším vztahem, tím, jestli mě má ještě rád a že si nějak nedovede představit stárnout po mém boku a že už nad tím přemýšlí několik měsíců." Nejhorší ze všeho je ale zhroucení několikaletého snu. "Nečekám snad ani žádnou odpověď - jen jsem se potřebovala někomu svěřit. Mám pocit, že jsem léta žila v iluzích o skvělém vztahu a navenek jsem tak i působila, že se teď stydím někomu přiznat, co prožívám," dodává Kamila.
Čtenář Petr
"Něco podobného, jako jste popsali v článku, právě prožívám. Sice z opačného pohledu - muže, ale plně s článkem souhlasím. Jen u mě je to trošku zkomplikované tím, že máme dvě děti, 17 a 14 roků. Naše manželství posledních asi 10 roků vypadá úplně přesně jako v tom článku. Jen tu vedle sebe žijeme. Když jsem se před časem zeptal ženy při jedné s každodenních hádek, proč my dva spolu vlastně jsme, tak mi řekla: "Protože nám nic jinýho nezbývá. Tak jsem si úplně náhodou - bez úmyslu ( možná jen v podvědomí) našel ženu, s kterou si rozumím, a hlavně se milujeme tak, jak to nebylo s mojí ženou ani v dobách, kdy jsme se ještě milovali. Aby to nebylo všechno tak jednoduché, ona je z Kladna a já z Prostějova. Ale už plánujeme společný život, úplně přesně podle toho o čem se píše v tom článku... a chceme si ho pravdu užít naplno."
Čtenář Dominik
"Mockrát jsem si říkal, jestli jsem udělal dobře a zda to nešlo řešit nějak jinak, ale s odstupem času vidím, že by ke stejné situaci došlo později nebo bych sebe, svou ženu a i své děti trápil a týral našim společným soužitím, které by bylo jen plné hádek, nepochopení a nudy s trochou sexu, shonem po hmotných statcích a jinak nic...... Proto můžu jen souhlasit s moudrou paní Evou, citovanou v závěru článku, že lepší dva skvělé roky, než dvacet průměrných... a já bych dodal NUDNÝCH let soužití s osobou, kde si jen oba myslí a nalhávají, že žijí spolu..., ale přitom žijí pouze vedle sebe."
Příběhy jsou redakčně kráceny.
