Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Muž si žije po svém. Potřebuji ho?

aktualizováno 
Co je vlastně normální? Žijeme s partnerem vedle sebe jako sourozenci a staráme se o dvě puberťačky. Vyjdeme si vstříc, navzájem si pomůžeme a neděláme si naschvály. Jenže už jsme se jeden druhého ani nedotkli(!) snad šest let. Mně to vadí, manželovi ve vztahu prý nic nechybí.
Rozvod, rozchod

Rozvod, rozchod | foto: Profimedia.cz

Vždycky to takové ale nebývalo. Ačkoliv, když o tom přemýšlím, byla jsem asi z nás dvou dřív vždycky ta přítulnější. Jeho láska vždycky spočívala spíš v péči o hmotné statky než v dotycích a objímání. A i ta péče byla a je zásadně "po jeho".

Měla bych být vděčná, že sem tam přijde domů a automaticky se vrhne do kuchyně a vaří - a třeba nějakou super specialitu. Měla bych chválit a chválit, jenomže obvykle je to hodně kořeněné a na to já zas tak moc nejsem, ale i tak mu nechci kazit radost. Horší je, že jeho jídla kolikrát nechutnala našim holkám - hlavně dřív, dokud byly menší. To jsem pak musela uvařit něco dalšího, jinak by se nenajedly. Kdykoliv ale potřebujeme něco pomoct, hartusí napřed, ale postará se.

Vždycky to bylo tak, že víc vydělával a byl míň doma, jenže tím pádem kontroluje většinu našich peněz. Nikdy jsem neměla důvod mu nedůvěřovat, ale teď už někdy pochybuji. Jako o všem, rozhoduje totiž i o společných penězích "po svém". S tím, že jako podnikatel tomu přece víc rozumí. Proto také máme krásný byt, chalupu a chatu, místo abychom třeba víc cestovali, což bych si přála já, jenže mě se nikdo neptá. Když se i tak ozvu, dozvím se klasické: "Dělej si, co chceš. Za své, a jestli máš málo, tak víc vydělávej."

Víkend co víkend se stará o naše nemovitosti, myslí to dobře, ale já si chci život víc užívat. Holky už nejsou úplně malé, práce bylo dost a táhne mi na padesát. Někdy bych jela raději na výlet nebo šla na masáž a nechala se hýčkat, než mu na chatě vyvařovat a mezitím plít skalku, protože je přece tak šikovný, když obrousil a nalakoval jednu z chat a vedle druhé postavil krásnou boudu na nářadí. Ale když mu o svých záměrech řeknu, odpoví klasicky: "Dělej si, co chceš, já pojedu, protože je tam moc práce."

A tak mám na vybranou. Být sama a žít si po svém, věnovat se dcerám a kamarádkám, anebo se přizpůsobit. A když už někdy "kvůli nám" zůstane doma a nejede na chalupu, sedí dva dny u televize nebo u novin. Já vařím, peču, žehlím, učím se s holkama, nebo hrajeme karty, jdeme zaplavat... A on? Někdy se pasivně k něčemu přidá, jindy si zas jde po svých zájmech, například na výstavu o historii letadel. Zve nás s sebou a díví se, že nechceme. Tak jde sám a nezdá se mi šťastný, i když stále opakuje, že je spokojený. On si prostě jede po svém, bez ohledu na nás. Totéž by dopřál mně, ale takhle já si rodinu nepředstavuji. To, co bych si přála prožít s partnerem, nechci zažívat sama či s kamarádkou.

Dovolenou na léto si prvně už několik let zařizuje pro sebe a své kamarády, jako pánskou jízdu. "Musím si od vás i od práce odpočinout," tvrdí a, upřímně řečeno, mně to je stále pořád ještě líto.

Tuhle večer, když už holky spaly, jsem se ho na rovinu zeptala, na co že mě vlastně ve svém životě potřebuje. Odpověděl: "Abys tu byla." To několikrát zopakoval a víc jsem z něj nedostala. Byla jsem nešťastná a manžel šel spát. Ráno bylo zas vše postaru, a tak je to pokaždé, když tohle choulostivé a pro něj evidentně nepříjemné téma nakousnu. Na téma sex tvrdí, že nikoho nemá a "že jsou na světě i jiné věci".

Mluvit s ním - jak říká - "o mém problému", protože on přece žádný nemá, už vážně nikam nevede. Zkusili jsme i partnerskou poradnu, ale tam jsem se dozvěděla, že manžel žárlí na jednoho mého kamaráda a s tím se prý musím přestat vídat. Mám se vzdát přátelství s jedním z mála lidí, kteří naslouchají mým pocitům, pro nejistý úspěch nápravy našeho vztahu? To se mi nezdá fér a navíc se mi příčí jakékoliv vydírání.

Už mě napadlo, že by byl řešením nějaký milenec, ale nemám na to nervy, abych žila v nějaké schizofrenii, vymýšlela si historky, když se zeptá. Navíc bych si nedokázala něco začít s ženatým mužem, protože sama jsem v roli manželky, a je to, jako bych podváděla sama sebe. V úvahu by přicházel někdo svobodný, ale to zas není fér, takový by chtěl víc než jen letmá setkání jednou za čas, a zřejmě i nějakou perspektivu. A tak se mi do ničeho podobného nechce a nevím, jak dál. Poraďte mi, prosím:

Co mám podle vás dělat?

celkem hlasů: 1323

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 5. července 2008. Anketa je uzavřena.

2. Mám se rozvést, protože takhle žít nemá smysl už ani minutu? 724
4. Měla bych zkusit ještě jednou nějakou partnerskou poradnu? 454
1. Mám vydržet? Třeba už nebudu po přechodu nic řešit? 112
3. Neměli bychom si rozdělit majetek a čekat, jak to samo s námi dopadne? 33
Autor:




Nejčtenější

(Ilustrační snímek)
Příběh Mirky: Syn bude otcem, ale dítě nejspíš není jeho

Tak jsem se dočkala, budu babičkou. Mám skvělou snachu, bezvadného syna a další důvod k radosti je na cestě. Jenže snacha se mi přiznala, že dítě možná nebude...  celý článek

Mozková mrtvice - ilustrační fotografie
Když udeří mrtvice, jde o čas. Jak ji poznáte?

Na mozku jsme závislí. To on rozhodne, zda si přečtete tento článek a napijete se u toho kávy. Vše probíhá automaticky. Ovšem jen do chvíle, než mozkovou tepnu...  celý článek

Jít se koupat znamenalo vyjít ze vrat a k vodě urazit kus cesty. Se...
OBRAZEM: Koupání před 50 lety: s nubianem, kostkovanou dekou a matračkou

Jít se koupat znamenalo ještě před půl stoletím vyjít ze vrat a k vodě urazit kus cesty. Se srolovanou kostkovanou dekou v podpaží a taškou přes rameno. V ní...  celý článek

Magazín Vogue je ikonou mezi dámskými magazíny.
Magazín Vogue udává trendy už 125 let. Nyní ho ohrožují sociální sítě

Magazín plný luxusu, který si zamilovaly ženy po celém světě, odstartoval kariéru mnoha topmodelek a návrhářů. A přestože je Vogue stále prestižní titul, ubývá...  celý článek

Neuroložka prof. MUDr. Marcela Lippertová-Grünerová, ph. D. působila celou řadu...
Neuroložka: Mozkové buňky umí spáchat sebevraždu, ale to my nechceme

„Mozkové buňky mohou spáchat sebevraždu. Mají jakýsi,červený knoflík’, který buď stisknou, nebo ne. My se je snažíme přesvědčit, aby ho nemačkaly, protože je...  celý článek

Další z rubriky

ilustrační snímek
Když domek vyhořel, děti musely do ústavu. Pomozme jim k návratu domů

Děti, které vyrůstaly v rodinném prostředí, mají mnohem větší šanci na úspěch v životě a na vlastní spokojenou rodinu než ty, které vyrostly v ústavu. Pomozte...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Příběh Dáši: Z manžela se v důchodu stal líný a nerudný dědek

Jsem už tři roky v důchodu a užívám si to. Těšila jsem se, až i manžel přestane pracovat a budeme si společně „plnit sny“. Místo toho denně poslouchám, co ho...  celý článek

Klidnou dovolenou bychom si přáli všichni, někdy se ale promění v noční můru.
Slibovali ráj, bylo to peklo. Co dělat, když na dovolené přijde problém?

Jste na dovolené a místo odpočinku se každý den nervujete s tím, že je něco špatně? Na nedostatky upozorněte hned na místě. Když nedojde k nápravě, reklamaci...  celý článek

Další nabídka

arome.cz

5 nejkontroverznějších parfémů: Opium i vůně pohřebního domu
5 nejkontroverznějších parfémů: Opium i vůně pohřebního domu

Jedni je milují, druzí se jim vyhýbají obloukem. Jsou parfémy, které vyvolaly tak ostrou reakci, že si jiné přízvisko než "kontroverzní" nezaslouží. A to ať už... celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.