Porodní sál je poslední místo na světě, v kterém si žena myslí na sex. Pokud je ovšem normální a pokud není šéfredaktorka časopisu Cosmopolitan.
| JAK JSEM RODILA. Popište nám své zkušenosti s porodem. Nejlepší příběhy zveřejníme a autorky odměníme knihou. Pište na adresu ona@idnes.cz |
Jak se mi zkracoval interval porodních bolestí a jenom s nejvyšším sebezapřením jsem přemáhala nutkání křičet, úpět a ryčet, počet návštěv u mého porodního lůžka se z nějakého důvodu zvyšoval.
Šéf gynekologicko-porodního oddělení na mně vymáhal šikovný postup, který by zabral na tehdejší ministryni zdravotnictví a ona by se konečně uvolila pustit víc financí směrem k jejich úžasné nemocnici, oslovili mě mladí lékaři dožadující se návodu, jak psát grantový dopis, který by vedl ke stipendiu na vysněné americké univerzitě. Na skok se pro radu zastavilo několik dalších lidí. Nejhorší byla návštěva poslední.
Nedůstojně jsem se kroutila na lůžku, protože můj VIP anesteziolog a přední pražský expert na epidurál se zapomněl na mezinárodní konferenci a já si porod odbývala po staru, jako moje máma, bába a prabába.
Obklopily mě čtyři velmi mladé a velmi hezké zdravotní sestřičky (nebo studentky – nevím, měla jsem před očima mžitky) a můj vyšetřující lékař mě
pobídl: “Tak paní šéfredaktorko, hezky teď holkám vysvětlete, co to znamená mít – “ tu se nadechl a zvýšil svůj zvučný hlas: “NADOBLAČNÝ ORGASMUS.”
Na dobrých nekonečných dvacet vteřin mě bolesti přešly, před očima se mi rozsvítil jeden z mnoha idiotských sloganů, které jsme v redakci spáchali a který jsme pyšně umístili na obálku časopisu.
Nepamatuji se, jestli jsem se vůbec zmohla na slovo, protože bolest se vrátila s nepopsatelnou intenzitou a já hekala a tvářila se výhružně. Ale pan doktor se evidentně trefil do černého. Nejsem si jista, jestli to byl jeho smysl pro humor, anebo zážitek z porodu bez tišících prostředků, ale k dalšímu porodu jsem propracovala přesně až za osm dalších dlouhých let.
