Každá rýma pro nás byla velkou hrozbou dalšího zánětu a těch bylo bohužel víc než dost včetně zánětu mandlí.
Kolem druhého roku jsem začala porovnávat vývoj syna a dcery, lékaři mě uklidňovali, že kluci jsou ve vývoji opožděnější než holky. Řeč se nelepšila, ale zato ke všemu přibyla hyperaktivita.
Lidé v okolí mě odsuzovali, že si syna neumím vychovat. Později jsme začali navštěvovat neurologii, kde nás odkázali jak na psychiatrickou, tak i psychologickou kliniku.
Přes záněty až k transplantaci bubínku
Do toho všeho se synovi začal zhoršovat zdravotní stav ohledně ORL a museli mu sekat kost za uchem z důvodu zánětu této kosti a přesně do roka mu dělali transplantaci ušního bubínku, naštěstí obě operace dopadly dobře.
Článek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás, či vašich blízkých. Příběhy posílejte na e-mail: zdravi@idnes.cz. |
Po všech diagnózách, kdy nás strašili, že syn může nenávratně ohluchnout, přestal slyšet na 30 decibelů, což doktoři považovali za štěstí.
Přestala jsem podnikat, abych měla na syna více času, a šla pracovat do školství. Nebyla jsem vázaná na to, kdo mi syna bude o prázdninách hlídat, hodné bezproblémové dítě si na hlídání vezme každý rád, ale u nás to byl problém i po zdravotní stránce.
Když syn nastoupil do školy, ani tady to s ním nebylo lehké. Velký problém je matematika, ale i řada ostatních předmětů, vzhledem k synových dyslexiím. Učitelé na škole nám většinou vycházeli vstříc, přesto syn chodil do malotřídky.
Potíže se spánkem vyřešilo světlo i maska
Velké problémy nastaly i se spaním, syn usínal ve škole i přesto, že neponocoval a chodil včas spát. Možná kvůli tomu se zjistilo, že syn trpí poruchou spánku, proto jsme se dostali do projektu "Zdravé světlo". Speciální žárovky jsme nainstalovali do celého bytu a po čase se zdravotní problémy podstatně zlepšily.
Kromě toho syn trpěl také spánkovou apnoe, což jsou stavy, kdy dítě přestane během spánku na pár minut dýchat a poté se zhluboka nadechne a dýchá velmi nepravidelně. Navštěvovali jsme spánkovou laboratoř, kde syna v noci monitorovali, aby zjistili závažnost jeho dýchacích potíži. Po řadě vyšetření jsme dostali domů na noc dýchací přístroj, díky kterému je syn po ránu méně unavený.
Přes všechny starosti, které jsem krátce shrnula, je to mé dítě, pro které vždy udělám, co je třeba, i když to syn ve svém nyní už pubertálním věku momentálně nevidí.
