Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Po rychlém porodu jsem nemohla chodit, diagnóza zněla symfyzeolýza

aktualizováno 
Čekala jsem první dítě, které přišlo na svět rychle a bez komplikací. Ty se objevily až dva dny po porodu. Nemohla jsem vstát z postele a ujít pár kroků bylo utrpením. Diagnóza zněla symfyzeolýza - rozestup pánevní spony. Čtenářka Bára napsala další díl seriálu Můj boj s nemocí.

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

„Takový rychlý porod a teď takové problémy.“ Sestřička v mělnické porodnici to vystihla přesně. 

Dora se rozhodla přijít na svět letos v neděli 22. února. V pět večer jsem začínala tušit, že je to tu. Jen mě trochu zaskočilo, jak rychlé obrátky to vzalo.

Komentář gynekologa Pavla Turčana

Pánevní kosti u člověka tvoří jakoby jeden celek, který je v přední části spojený chrupavčitou částí, kterou nazýváme stydká spona. V těhotenství, zvláště ke konci, dochází k určitému stupni rozvolnění vazivových struktur, včetně této spony (jinak symfýza), proto mu taky říkáme symfyzeolýza. 

Většinou se to projevuje již v těhotenství bolestí v přední části pánve, jsou problémy chůzí, tzv. kachní chůze. Prevencí je doplňování vápníku, případně s vitaminem D. U gynekologa jde tuto chrupavku změřit ultrazvukem a případně zjistit, zda se jedná o rozestup, závažnější stavy je nutné konzultovat s ortopedem. Pokud tato situace nastane, je samozřejmě nutný klidový režim, s používáním speciálního stahovacího a zpevňovacího pásu, v těžších případech volíme porod císařským řezem. 

Pokud tato situace nastala jako u čtenářky až po porodu, mohlo ke zhoršení dojít i v jeho průběhu, jako součást porodního poranění, zvláště pokud byl plod větších rozměrů, případně pánev rodičky byla o něco užší. Tato komplikace není příliš častá, ale je dobré na ni myslet a při potížích se raději lékaře zeptat či na situaci upozornit. Symfyzeolýza se ve většině případů upraví sama v průběhu šestinedělí, u závažnějších forem je nutná ortopedická lékařská péče. 

Kontrakce mi v osm večer náhle skočily z deseti minut na pět. Po telefonátu s porodní asistentkou jsme kolem deváté večer s manželem vyjeli směr Mělník. Bylo to tak akorát, na porodním sále jsem strávila pouhou půl hodinu. Dora se narodila v půl jedenácté večer.

Zažila jsem rychlý porod bez komplikací. V noci z pondělí na úterý mě však probudila ostrá bolest. Ráno jsem jen s velkými obtížemi vstala z postele. Každý krok byl doprovázen velkými bolestmi. Zvednout nohu výše než jen pár centimetrů nad zem bylo téměř nemožné, stejně jako zvednout je obě naráz.

Ranní vizitě jsem bolest připodobnila k bolestem v tříslech. Také jsem popsala, jak je bolest menší, pokud se mohu při chůzi naklonit a o něco se opřít. Doktorka, která měla službu, mi ale oznámila, že o ničem takovém nikdy neslyšela. A odešla.

Nesmíte chodit

Ten samý den večer se můj stav zhoršil, chození bylo ještě bolestivější a dostat se z postele nebo do postele bylo už téměř nemožné. Naštěstí se v porodnici vystřídaly směny a přišla se na mne podívat jiná doktorka. Tu konečně napadlo, co by to mohlo být. Rozestup pánevní spony v místě stydké spony. 

Dostala jsem něco na bolest, sestřičky mi oblast pánve stáhly napevno prostěradlem a druhý den domněnku doktorky potvrdil rentgen. Pánevní spona se rozestoupila o 11 milimetrů.

Během těhotenství dochází k uvolňování vaziva a chrupavek kvůli tomu, aby se pánev mohla rozšířit a dítě mohlo projít. Někdy ale může dojít k nadměrnému uvolnění. Rychlé řešení to ale nemá. 

Rehabilitační sestra mi posléze řekla, že musím být v klidu, mám používat berle a také stahovací pánevní pás a čekat. Prý to může trvat až šest týdnů, než se to dá do pořádku.

V porodnici mi nabídli nadstandardní pokoj, kde se mnou mohl být po celou dobu i manžel. Já musela co nejvíc ležet, on se starat o malou Doru.

Po čtyřech dnech nás z porodnice propustili. Chození se vyřešilo - s berlemi jsem mohla vcelku bez problémů chodit. Doru nosil manžel, který si vzal na týden takzvanou ošetřovačku (ošetřování nemocného člena domácnosti, které se proplácí podobně jako nemocenská).

Článek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás, či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz

Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci.

Nejbolestivější pro mě stále zůstávalo vlézt či vylézt z postele - přetočit se či zvednou obě nohy naráz bylo stále nemožné. Naštěstí se vše začalo lepšit rychleji, než jsem čekala. Chodit bez berlí, i když takovou kachní chůzí, šlo už po týdnu od chvíle, kdy problémy začaly. Dostat se z postele a do postele bez pomoci jsem zvládla za další tři dny. Nakonec ustoupila i bolest při otočení na bok.

Neprat, nežehlit

Když jsem se ještě v porodnici vyrovnávala s myšlenkou, že se dost možná nebudu moct bez pomoci starat o Doru celých šest týdnů, jedna věc mě dokázala alespoň trochu uklidnit. Všude radí, jak se máte v šestinedělí starat jen o vaše miminko, trávit s ním veškerý čas, sžívat se. 

Jinak řečeno: neprat, neuklízet, nevařit. Věděla jsem, že to všechno rozhodně dělat kvůli klidovému režimu nebudu. Teď už bych to sice dělat mohla, ale stejně to nedělám. Můj čas patří Doře.

Autoři:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.