Chemoterapie mě brzy připravily o vlasy. | foto: Archiv čtenářky

Rakovina mě zasáhla těsně před pětadvacetinami, přišla jsem o celý prs

  • 12
Bouličku v prsu jsem si nahmatala těsně před pětadvacátými narozeninami a doufala, že to nic nebude, protože jsem ještě mladá. Lékaři mi ale po vyšetření oznámili, že mám zhoubný nádor. Čtenářka Adéla napsala další díl našeho seriálu Můj boj s nemocí.

Objevení bulky v prsu byla úplná náhoda. Jako by snad zasáhla nějaká vyšší moc, která mi našeptávala, ať si sáhnu do výstřihu a zjistím to, že něco není v pořádku. Jakýsi tužší útvar mě vyděsil, proto jsem se objednala na ultrazvukové vyšetření.

Vzhledem ke svému nízkému věku jsem však stále doufala, že půjde jen o nějaký zánět, ale podezření lékařů bylo oprávněné a výsledky biopsie hovořily jednoznačně: zhoubný nádor.

Nejhorší byl na celé té nemoci strach. Strach z toho, co bude, jak to bude probíhat, jak to všechno zvládnu, jak to zvládnou mí nejbližší. Připadala jsem si jako ve špatném snu a nemohla tomu uvěřit. Konečně jsem dostudovala, našla si práci, která mě baví, a zčistajasna přišla taková rána. Následovalo kolečko po doktorech, návštěva onkologie, chirurgie, rentgen plic, scintigrafie kostí, echo srdce, sono břicha, odběry krve...

Nejdříve chemoterapie, pak operace

Nádor byl poměrně velký, proto léčba začala chemoterapiemi. První tři cykly jsem až na nevolnost a nechutenství zvládala poměrně dobře. Vedlejší účinky dalších tří cyklů už byly poměrně kruté. Kromě vlasů mi padaly i řasy a prořídlo obočí. Přibrala jsem asi šest kilo, otékaly mi nohy, čelisti, bolela mě záda, z nízkého tlaku se mi neustále motala hlava, dostavovaly se návaly horka. Trpělo zkrátka celé tělo.

Genetické vyšetření prokázalo, že jsem nositelkou mutace genu BRCA2 (více o tématu jsme psali zde), a tak byla na místě mastektomie, prozatím jen levostranná. U operace byl kromě chirurga i plastický chirurg, který po odstranění žlázy prováděl okamžitou rekonstrukci prsu pomocí implantátu.

Můj boj s nemocí

Článek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás, či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci.

Operace byla náročná a kvůli metastázi v jedné uzlině mi byla odebrána i spousta uzlin v podpaží, proto jsem musela poměrně dlouho rozhýbávat bolavou a necitlivou ruku. Byla jsem ale hrozně šťastná, že na mě nedolehne ten stres ze ztráty prsu.

Tělo implantát nepřijalo

Radost bohužel netrvala dlouho. Rána se od začátku nehojila úplně nejlépe, do prsu se (údajně kvůli oslabení organismu ze všech těch chemoterapií a jako následek stresu a náročného operačního zákroku) dostaly nějakým způsobem bakterie ze střev a já musela po čtrnácti dnech na operaci druhou, tentokrát neplánovanou.

Implantát by bránil hojení zánětu a musel ven. Ztráta prsu mě tak neminula a já byla z toho všeho nejen fyzicky, ale především psychicky opravdu vyčerpaná. Léčba byla náročná, všechny ty bolesti a změny mě ničily. Člověk si ale zvykne na všechno a já už kvůli nim nebrečím.

Nedávno mi někdo řekl, že Bůh dává ty nejtěžší boje svým nejlepším bojovníkům. Když se v zrcadle podívám na hrudník, na němž něco chybí, už se nedívám se slzami v očích, ale naopak s mírným úsměvem na rtech, protože to, co tam vidím, odráží ten náročný boj a mou vnitřní sílu.

Ještě mě čeká ozařování, ale podle lékařů je vše na velmi dobré cestě a já se těším, až se vrátím zpátky ke všem činnostem, které mě moc baví. Vlasy i řasy dorostou, kila půjdou časem dolů, prs se zrekonstruuje... Hlavně si ale přeji uzdravení a návrat k běžnému životu, v němž budu tentokrát vděčná za každý den bez bolesti.

Podívejte se na ukázku dokumentu Rakovina je šok s Věrou Martinovou či Lenkou Termerovou

15. října 2015