Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Chtěla jsem se zalíbit příteli. Teď nemůžu s hubnutím přestat

aktualizováno 
Můj příběh začal v době, kdy jsem poznala svého současného přítele. Tenkrát jsme vážili oba skoro stejně, něco málo přes 60 kilo. Já se ale bála, že ho ztratím a začala hubnout. To se nakonec zvrhlo v poruchu příjmu potravy. Čtenářka Markéta napsala další díl našeho seriálu Můj boj s nemocí.
Ilustrační fotografie

Ilustrační fotografie | foto: Profimedia.cz

Začali jsme s přítelem spolu takový nezávazný vztah, který mohl kdokoliv z nás dvou kdykoliv ukončit. Bez vysvětlení, bez omluv. Taková byla pravidla a mně to zpočátku vyhovovalo. Ale pak jsem se do něj zamilovala a řekla jsem si, že budu bojovat, aby se z toho stal vztah opravdový.

Nikdy jsem se sebou nebyla úplně spokojená a vyvodila jsem z toho, že ani on se mnou tedy nemůže být spokojený. Všichni vidí, že mám velké břicho, široké ruce a kulatý obličej, na kterém by se "modelkovsky" vystouplé lícní kosti hledaly těžko. Chtěla jsem změnu, a to hned.

Článek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás, či vašich blízkých. Příběhy posílejte na email: zdravi@idnes.cz

Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci.

Začala jsem trochu cvičit a o něco zdravěji jíst a prvních pár kilogramů šlo dolů jako po másle. Stanovila jsem si váhu 50 kilogramů při výšce 164 centimetrů. Přesně tolik vážila jeho předchozí přítelkyně a já se jí chtěla vyrovnat. Když ona, tak já také, říkala jsem si. 

Terapeutka mi pomohla jen dočasně

Porce jsem postupně zmenšovala a přidávala si cvičení, ale váha nikdy neukázala méně než 54 kilo. 

Moje vůle se začala vytrácet. Jednoho dne jsem to prostě nevydržela a snědla všechno sladké, co jsem doma objevila. Zkazila jsem to! Co teď? Zvracet? Nezvracet? Ovládla jsem se, ale věděla jsem, že se něco musí stát, že se z toho sama ven nedostanu. 

Řekla jsem to příteli, vlastně tenkrát to přítel ještě nebyl, a ten mě druhý den odvezl k terapeutce. Poradnu jsem navštěvovala asi tři měsíce a z posledního sezení jsem odcházela s tím, že mám vyhráno... 

V současnosti se motám mezi záchvatovitým přejídáním, hubnutím, cvičením a běžným stravováním. Asi jako každý, kdo trpí poruchou příjmu potravy, bych se z tohoto koloběhu chtěla dostat ven. Je to běh na dlouhou trať a já mám občas pocit, že fouká silný protivítr a já se chvílemi vracím ke startu, anebo jen stojím na místě. 

Paradoxní je, že opravdový vztah, který jsem chtěla, už dávno mám a dnes vím, že bych ho měla i bez toho všeho trápení kolem. Je ale pozdě. Kdyby tak šel vrátit čas.

Autoři:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.