"Měla jsem štěstí, že mi rodiče vštípili správné návyky. Co dítě naučíte do pěti let, to mu zůstane na celý život," vysvětlila.
MUDr. Kateřina Cajthamlová
|
To už jsem u svých dětí prošvihla. Jak to napravit?
Můžete jim pečlivě naslouchat, požádat je o názor na vaši výchovu, omluvit se, že jste si uvědomila své chyby, a požádat je znovu o důvěru. Říct jim, že jim věříte, ať se zařídí po svém, že budou-li vás potřebovat, jste tady. Ale třeba jste chyby nedělala. Co platí pro jednu rodinu, nemusí platit pro jinou, zvlášť když si děti nestěžují.
Puberťák asi ještě nemá správný nadhled.
Víte, co mi vlastně říkáte? Že jim dodnes nevěříte. Ale to je váš postoj a tomu se brání. Puberťáka musíte nechat stejně jako dospělého. Chyby patří do života, jimi se člověk učí, čím dřív je udělá, tím jsou méně závažné. Rodič dítě provází životem. Pokud chce být přísný zákonodárce, nevysvětluje a navíc dělá jiné věci, než které učí, je mladý člověk zmatený. Úplně ho odmítne a ztratí to nejdůležitější: důvěru.
Jak vaši výchovu vidí vaše dnes už dospělé děti?
Do pěti let jsem se jim věnovala na plný úvazek a učila je pravidlům. I tak mě on-line kritizovaly. Třeba se jim nelíbilo, že musely uklízet. Říkala jsem jim, když si hračky neuklidíš, tak ti to vyhodím, protože to tu překáží. Nevěřily, tak jsem jim opravdu všechno vyházela.
Teď žijete bez partnera. Může za to vaše pověstná přímost, že se vám vztahy rozpadají?
Muži mají naopak rádi, když znají jasná pravidla a mohou svoji ženu potěšit, takže svoji přímost považuji za výhodu. Celý život jsem měla okolo sebe daleko víc ctitelů, než o kolik jsem měla zájem. A s partnery jsem se vždycky rozcházela já.
Říká se, že chytrá žena je krkem a muž hlavou rodiny.
A není to svinstvo? Ze všeho nejvíc muži nesnáší, když se s nimi manipuluje. Vždyť je to pro muže ponižující! Když něco takového slyším, říkám si, co je to za ubožačku, která něco takového vůbec dělá. Přece si vyberu partnera, kterého si vážím, a nebudu s ním manipulovat. Nejlepší partnerství je komplementární, kdy každého baví něco a je v tom dobrý. Dohromady pak vytvoří alianci.
Muži chtějí najíst, náš obdiv a chválu, my ženy máme někdy dojem, že si tím jejich přízeň musíme zasloužit.
Tak snad pokud žena svého partnera doopravdy obdivuje a miluje, proč by ho ráda nechválila? Ale neřekne: "Ty jsi hodnej...", má říci: "Já mám velkou radost..." Připadá mi, že manipulativní ženy jednají s partnerem jako s malým klukem.
S kamarádkami občas probíráme, jak na chlapy...
Proč s kamarádkami, bavte se s muži!
Jenže ti leccos neřeknou, nepřiznají.
Když se jich zeptáte, co potřebují, jasně vám řeknou: abyste byla šťastná, abyste ho měla ráda a aby se domů rád vracel ke spokojené ženě. Je rád, když ví, co ke spokojenosti potřebujete.
Že bychom si neuměly říct, co potřebujeme, a čekáme, že nám to vyčtou v očích?
Pocity jsou nesdělitelné. Když něco chci, musím zajít za tím druhým a říct:
"Tak Pepo, co by sis tak ty ode mě přál?"
A Pepa řekne: "Vepřovou s knedlíkem a zelím."
Uvaříte mu ji a řeknete: "Chutná ti to, Pepo?"
"Chutná."
"A můžu si taky něco přát?"
"Jéžíš, to mě ta vepřová přijde draho."
"No přijde, Pepo."
Je to manipulace? Ne, je to fér výměnný obchod. Prostě vyjednáváte.
Kolik jste v dospělosti vážila nejméně?
Váha je charakteristika, která se mění během dne a u žen i během menstruačního cyklu. Sledovat ji den ze dne je nesmysl, takže já se nevážím. Odpovím vám takhle: stále nosím šaty, v nichž jsem promovala. Některé šaty mám velikosti 38, jiné 40 a 42 a všechny nosím.
Své míry znáte?
Díky švadleně ano. Přes prsa mám 85-88, v pase něco 72-74 a přes boky 98-102. Mám korejský typ postavy, tedy malá prsa a širší boky, díky nimž jsem rodila bez problémů. Takže já jsem se vším spokojená.
Nejvíc jste nabrala kdy?
Když jsem pracovala 12 hodin denně ve velmi stresujících podmínkách a měla jsem strach, že formát televizního pořadu zničí mou lékařskou pověst. Svíral se mi stresem žaludek, málo jsem jedla, neměla jsem dost pohybu a navíc jsem přestala kouřit, abych nešla špatným příkladem, a výsledkem bylo pět kilo navíc.
Jak jste se jich zbavila?
Radila jsem se se supervizorem na psychoterapii. Řekl mi, ať si uvědomím, že když se někdo přihlásí do televize, že nejde k lékaři. Oddělila jsem si ty dva světy, došlo mi, že má pravdu, a uklidnila jsem se.
Žádnou dietu jste nikdy nedržela?
Nikdy. Držet ji nepotřebuju a ani nehodlám. Kdybych náhodou musela s postavou něco dělat, tak vyjedu víc na kolo, půjdu častěji do posilovny... Nejlépe se hubne pohybem.
Máte pro nějaké jídlo slabost?
Pro lososový tatarák, pro vlašské oříšky, rozinky, hroznové víno, višně.
Co čokoláda nebo chipsy?
Ne. Jediná moje závislost je na cigaretách. Kouřím od 27 let, od doby, kdy jsem vysadila aktivní sporty. Začala jsem sloužit noční a pohyb, moji endorfinovou drogu, nahradil nikotin.
Byla jste v protikuřácké poradně?
Byla. Poradili mi tablety, a když zjistili, že po třech měsících užívám pořád stejně tablet, řekli, že to není dobře. Zkusila jsem tablety vysadit. Byla jsem nervózní jak pes a pak se zase vrátila k cigaretám. Oba moji rodiče kouřili dohromady stovku denně a já v tom vyrůstala. Maminka navíc kouřila i v těhotenství, protože se to tehdy doporučovalo proti stresu. Když jsem se narodila, dával mi táta vykouřenou fajfku místo dudlíku...
Kdyby vám tohle říkala pacientka o jídle, oboříte se na ni, že se vymlouvá.
Hledám jen příčiny, které daly mou genetiku do pohybu.
Chcete pořád přestat kouřit?
Přestat s něčím má cenu až ve chvíli, kdy si člověk pro to vytvoří podmínky. Kdykoliv jsem na dovolené, nemám hekticky strukturovaný den a jsem pořád v pohybu, na cigáro si ani nevzpomenu. Až budu moct tímhle způsobem žít, jsem si jistá, že přestanu. Ne proto, že budu chtít, ale ani si na to nevzpomenu. Samozřejmě chodím na pravidelné lékařské kontroly, a kdybych měla zdravotní problémy, budu muset přestat. To by byla motivace.
Vystudovala jste medicínu s červeným diplomem...
... a opakovala kvůli tomu anatomii, protože s trojkou bych červený diplom nedostala, tak jsem si známku musela opravit.
A máte IQ 156.
Od kamarádky jsem dostala Brain champ, mobilní hry, které procvičují mentální funkce. Hraju je tak pět dní a už mám asi osm zlatých géniů. Myslím, že ve výpočtech mám všude génia (ukazuje na mobilu své herní výsledky).
Kdybyste místo mačkání tlačítek sportovala, třeba by nebyl čas na cigaretu.
Člověk musí trénovat všechno. Já i čtu, píšu básničky, poslouchám muziku, běhám, chodím pěšky, plavu... Když pracujete s lidmi, musíte hlavně ošetřovat sama sebe.
Vraťme se k vaší genialitě. Není to škoda, že jste své nadání nezúročila v něčem pro lidstvo převratném?
Začínala jsem sice v mikrobiologii, ale myslím si, že psychoterapie je dobré využití intelektu: vynalézáme pro lidstvo, že by člověk měl znovu chodit ven, mít rád své bližní, že by měl znovu kontrolovat svou stravu, aby nejedl umělou hmotu...
Proč jste od mikrobiologie přešla k psychoterapii?
S dětmi na mateřské máte čas přemýšlet a uvědomíte si, že nechcete pracovat přes víkend 72 hodin v kuse a že byste chtěla mít víc času na pacienty. Přišla revoluce, potkalo mě úmrtí v rodině a já se čirou náhodou dostala k homeopatii. Připadala mi smysluplná, stejně jako čínská medicína. Jenže jsem asi moc racionální a snad i málo pečlivá. Musela bych studovat prakticky znovu, protože opravdu dobrý homeopat musí znát tak 12 tisíc léků. Jenže jsem musela živit rodinu, protože manžel byl scenárista a Barrandov se rozpadl a on nemohl moc psát. Využila jsem jazykových znalostí a rozjela praxi. Měla jsem na pacienty dost času a čím dál častěji vyplouvalo na povrch, že jejich potíže souvisí s nějakou událostí v jejich životě. Zjistila jsem, že při léčení zanedbáváme pacientovu duši.
Jenže jste neměla vzdělání psychoterapeuta.
Nevěřila jsem si a pacienti se mě báli. Až psychoterapeutický kurz mi dal pevnou půdu pod nohama. Nejhlouběji teď vidím do problémů obézních, protože jsem se díky televizi dostala přímo až do jejich rodin, kde najdete týrání, šikanu, špatné návyky... A vidíte, že jejich problémy nejsou jen o jídle.
Rady, jak zhubnout, mi připadají pořád dokola. Vám ne?
Pravidla jsou daná: přiměřená zdravá strava a pohyb. Jenže každý člověk je jiný a má potíže v jiné části těch pravidel. Pokaždé je to úplná detektivka, než zjistíte, proč je obézní a nedaří se mu shodit.
Tvrdíte, že muži jsou lepší pacienti.
Muž se přijde poradit až tehdy, kdy opravdu chce radu. Je to, jako když jde do autoopravny. Jde za odborníkem, bude dodržovat, co se mu řekne, zeptá se, čemu nerozumí. Případně přijde a řekne, že se na to vybodne.
V čem jsme my ženy jiné?
Ženy mají pocitovou sféru, kterou sdělují po troškách, takže je na ně třeba víc trpělivosti, potřebují víc prostoru. Očekávám, že jsou zraněnější, protože okolí se k nim chová neuctivě a ony jsou na to zvyklé, což ženy dost maskují. Krása je pro ženu nejdůležitější kategorie, synonymum úspěchu. Přitom muže nezajímá její krása, ale to, co vyzařuje.
Vás napadlo někdy zastavit stárnutí s pomocí plastické chirurgie?
Cítím se dobře bez ohledu na to, jak vypadá moje tělesná schránka. Jestliže to, co děláte, jak cítíte, jak myslíte a jak se projevujete, není v souladu, za žádnou plastiku se neschováte. Taky jsem dřív koketovala s myšlenkou, že si nechám zvětšit prsa, ale jen do chvíle, kdy mi kamarádka s přírodními čtyřkami řekla, že nemůže ležet na břiše, protože ji to bolí, a že nemůže dát ruce k sobě. Já na břiše u četby trávím spoustu času a při představě, že bych nemohla veslovat na trenažeru, jsem si řekla, že to není nic pro mě.
Říkala jste, že kdo pracuje s lidmi, musí ošetřovat hlavně sám sebe. Jak o sebe pečujete?
Jsem introvert, a tak mi pomáhá všechno, na co si přijdu sama. A čím jsem starší, tím víc se vracím k rodinným kořenům. Vyrůstala jsem v protestantské víře, a když bylo doma těžko, říkalo se, že se má člověk vrátit k příběhům z Bible. Tak to tak dělám. Můj oblíbenec je Král David, protože udělal úplně všechno, co se nemá, přitom za všechno děkoval Bohu. I když maličký, byl bojovník a na světě pořád rád.
Očima autorkyZapálila si za ten společný čas nejednu cigaretu a objednala štrúdl. Tendenci odpovídat v teoriích jsem zkusila změnit příklady z vlastního života, ale to jsem si naběhla! Nakonec jsem se málem dozvěděla víc o sobě (a měla pravdu) než o ní samé. Ačkoliv i ona v jednu chvíli, kdy přišla řeč na to, jak trpěla ve své uzavřenosti a samotě, přiznala: "Všimla jste si, že jsme se teď dostaly do mé intimní sféry a já začala koktat?" |
Změnila jste se za poslední léta, co jste známá z televize?
S televizí ta změna nesouvisí. Dospěla jsem díky studiu systemické psychoterapie. Naučila jsem se vnímat druhé, naslouchat jim i sama sobě.
Co jste od sebe uslyšela?
Uvědomila jsem si, že jsem trpělivá, asi velkorysá a že je fajn být inteligentní, čímž jsem dřív trpěla.
Trpěla jste, protože vám nikdo nerozuměl?
Je nepříjemné, když rozumíte, co vám člověk říká, odpovíte mu svou složitou konstrukcí a on se najednou lekne, jak to můžete vědět, a začne se vás bát. Vy ho začnete uklidňovat, a čím víc ho uklidňujete, tím víc se vás bojí. Tak jsem s lidmi začala mluvit jednoduše. Jenomže se mi to příčilo.
Proč?
Jak bych vám to přiblížila: představte si třeba, že máte kaviár, srnčí kýtu, brusinky. Lidé k vám chodí a chtějí hamburger. Vy jim nabízíte svá tři jídla, ale oni se vás začnou bát a označovat vás za člověka, který jim nechce dát najíst. Jenomže já nechtěla rozdávat hamburgery.
Jak jste se s tím vyrovnala?
Když zůstanu u příkladu s jídlem, tak jsem se naučila jim nabídnout hamburger, ve kterém byla srnčí kýta s brusinkama. A oni řekli: "Sakra, tam uvnitř je něco moc dobrého" a sundali housku. Měla jsem kolem sebe tlustou bariéru a musela jsem se naučit za ni občas někoho pustit.
Jak ta bariéra vznikala?
Od dětství se mě všichni báli a já nevěděla, co s tím. Uzavírala jsem se do sebe čím dál hlouběji. Pacientům dnes vysvětluji, že čeho se bojíme a čemu nerozumíme, to házíme odmala do velkého černého pytle. Společně ho teď otevíráme a na jeho obsah koukáme dospělýma očima.
Otevřela jste i svůj pytel?
Za ta léta, kdy se sebou pracuji, je můj pytel už prakticky prázdný. A ta největší změna, která u mě nastala? Neberu lidi osobně, i když oni vás k tomu nutí, protože často potřebují vztah, aby byli sami sebou. Jenomže tím trpí to nejdůležitější, co musí člověk budovat a kultivovat, totiž vztah sám k sobě. Teprve pokud má své sebevědomí a přijal sám sebe, může pomáhat druhým. Jak stojí v Bibli: Miluj bližního svého jako sebe sama.
