Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Monika Žídková: Stále těžím z titulu Miss

  8:12aktualizováno  8:12
Moniku Žídkovou i po letech od vítězství v soutěži krásy lidé stále poznávají. Od svých patnácti let je s partnerem, kterého si vzala a má s ním dvě děti. Jejich vztah vydržel i přes všechny její tituly. Bydlí spolu v rodných Kravařích, ze kterých se nehodlají stěhovat. "Za kariérou se dá cestovat i z malého města," říká.

Když slyším vaše jméno, vybavím si slušňačku, vzornou mámu od dětí. Ulevíte si někdy sprostým slovem?

To víte, že si ulevím. Když už něco opravdu nejde vydržet, máte kolem sebe lidi, se kterými nehnete, nakupí se problémy, tak si zanadávám. Nenadávám však před dětmi, čímž se mi čas na nadávání dost zužuje. Ale občas nějaké sprosté slovo použiju, zas tak slušná nejsem. Můj muž ale říká, že mi to nesluší, že nejsem ten typ.

To má pravdu. Jak tedy jinak ventilujete vztek?

Nejsem typ ženy, která křičí nebo rozbíjí nádobí. Jen jednou, to už jsem byla hodně vzteklá, tak to jsem hodila hrncem. Od té doby se mi nic takového nestalo. Vlastně jsem s ním nehodila, práskla jsem s ním o kuchyňskou linku. Nevím už přesně, ale mám pocit, že tenkrát se z něj vysypalo i jídlo. To byl můj absolutní vrchol.

A co vás tak naštvalo?

Monika Žídková-Brzesková

* Narodila se 11. června 1977.

* Vystudovala Střední pedagogickou školu v Krnově, pak Ostravskou univerzitu.

* V roce 1995 se stala Miss České republiky, ve stejném roce uspěla také jako Miss Europe. Stala se také Miss tisíciletí.

* Má dvě děti. Dceři Nikole je 7,5 roku, synovi Davidovi 3,5 roku.

* Stále žije v Kravařích u Ostravy, kde se narodila.

* S manželem Petrem Brzeskou vlastní kosmetickou firmu.

Dělala jsem oběd, na který měla přijít rodina, která nedorazila. Samozřejmě to byla úplná banalita, o nic nešlo, ale tenkrát se toho sešlo nějak víc. Předpokládám, že moji reakci spustila taky nějaká kravina, jak to v takových případech bývá. Jinak si občas třísknu s dveřmi, hodím taškou nebo batohem o zem.

Dovedou vás vytočit děti?

Umí to, ale v tu chvíli si říkám, že je to spíš moje slabost. Vím, že když mě vytáčí a nejsem schopna je ukočírovat, jsem ve fázi velké únavy. Většinou to bývá, když mám moc práce. Nemáme žádnou chůvu a babičky kvůli práci taky nemohou pořád hlídat, tak sestavujeme program s mužem tak, aby nám to vycházelo. A ono to většinou nějak funguje, ale pak přijdou chvíle, kdy jsou oba dva dospělí unavení a už nemůžou. Pak jsem protivná a všechno mě vytáčí, ale vím, že si za to můžu sama.

Vysvětlujete dětem, nebo uděláte rázný krok a plácnete je?

Když už opravdu zlobí, tak dostanou na zadek. Není to moc často, ale myslím, že je lepší pohlavek, plácnutí přes zadek než půlhodinový monolog, který je ve finále stejně házením hrachu na zeď. Plácnutí zabírá okamžitě. Dítě si hned uvědomí, že udělalo něco špatně. Jen doufám, že teď na mě nepřijde kontrola, že biju děti.

Tak to asi s návrhem zákona, který zakazuje tělesné tresty, nesouhlasíte.

Ono to není tak jednoduché, protože když řekneme, že můžeme děti fyzicky trestat, tak budou některé bité a trestané nepřiměřeně. S bitím samozřejmě nesouhlasím. Já ve výchově zastávám metodu cukru a biče. Všechno musí být vyvážené. Když člověk umí dát po zadku, tak by taky měl umět pochválit, vyzvednout to hezké, co dítě udělá.

Zpátky k vaší image slušné holky. Udělala jste v mládí nějaký pořádný průšvih?

Přiznám se, že průšvihy jsem nedělala. Vlastně se mi vyhýbaly, což bylo dáno asi tím, že jsem se nikdy nedostala do žádné partičky, se kterou bych se vezla. Občas jsem přišla pozdě domů, ale třeba nepřijít vůbec, to bych si nikdy nedovolila. Jsem člověk, který má velký pud sebezáchovy, nejdu do riskantních akcí. Třeba když si všichni po diskotéce řekli, že si jdou zaplavat, tak v takových chvílích mi něco spíná a nejdu.

Prostě ideál každého rodiče...

V tomhle směru to se mnou měli opravdu usnadněné. Ale potrápila jsem je něčím úplně jiným. Se svým manželem jsem chodila od patnácti let. Nebylo to pro ně jednoduché, samozřejmě měli strach, aby se nestalo něco, co by nikdo nechtěl, tedy abych otěhotněla. Ale zase na druhou stranu já jim teď říkám: "Vidíte, ještěže jste ten vztah nezbortili."

Snažili se vám tenkrát rodiče přítele rozmluvit?

Tak v těch patnácti letech samozřejmě. Ale tenkrát chození s klukem bylo něco jiného než dnešní chození. Já na to mám hezké vzpomínky. Tehdy neexistovaly mobily, viděli jsme se jen o víkendu, pak zase za týden, protože jsem byla na internátě. A mezi tím nebylo nic. Žádné SMS, žádné telefony, žádný skype.

Nebylo divné mít v patnácti vlastně docela "vážný vztah"?

Já jsem to tak nevnímala. Myslím, že každá holka měla už v patnácti pocit, že by si mohla vyhlédnout nějakého kluka. Chodily jsme do kina, na diskotéku a bylo to spíš divné, když jste neměla nikoho vyhlédnutého. A my tím, že jsme spolu s Petrem vydrželi rok, dva, tři, tak už se na nás pak všichni dívali taky jinak.

Monika Žídková
S manželem Petrem a sestrou po taneční soutěži Star Dance II

Přišla jste o možnost srovnání. Nikdy jste nechtěla poznat jiného partnera?

Lhala bych, kdybych řekla, že se mi jiní kluci nelíbili. Samozřejmě se mi líbili a líbí se mi i dnes. Teď už máme tu výhodu, že si takové věci můžeme s manželem říkat, když je vám -náct, tak to nejde. U Petra jsem měla vždycky jistotu, že mě ve všem podrží. Zvlášť v období po miss mi hrozně pomáhal. Jezdil se mnou na nejrůznější akce a já se díky němu na nich cítila líp, protože jsem tam nebyla sama. Mnozí to kritizovali, ale v té době jsem byla ráda, že si mám s kým promluvit, že tam nejsem jako kůl v plotě. I když jste na akci za "hvězdu", tak jste ve finále stejně pořád sama. Tohle by asi jiný muž nedokázal.

A jak se tam cítil on?

Samozřejmě to pro něj bylo a je i dnes za trest. Není to nic, co by si oblíbil. Je mu to cizí.

Klasický scénář, kdy se nově zvolená miss rozejde s dosavadním přítelem, najde si jiného, většinou bohatšího a známějšího muže, se u vás nekonal. Jak je možné, že vám vztah vydržel?

Za to vděčím hlavně svému muži. Je to jeho zásluha. On je silná osobnost. Musel toho hodně ustát a ustál. Přiznám se, že jsem měla tendenci to občas zabalit, protože těch lákadel v showbyznysu je opravdu spousta a v tu chvíli si neuvědomujete, že jsou povrchní. To většinou zjistíte, až když je pozdě.

Prozraďte recept na spokojené manželství.

Teď to skoro vypadá, že je u nás všechno skvělé, ale my taky máme problémy, taky se pohádáme. A to je přeci úplně normální. Myslím, že nejdůležitější je kompromis. A i když se to lehce řekne, najít ho není vždycky lehké.

Vy jste věřící. Pomáhá udržet si spokojené manželství víra?

Určitý vliv může mít, ale neměla by se přeceňovat. Každý by se měl rozhodovat podle zdravého rozumu. Nejde své problémy posuzovat podle nějakých tabulek. Nejde si říct, že jsme uzavřeli manželství, a pak už vztah nikdy nerozvázat. Když jsou dva lidi spolu opravdu nešťastní, a teď nemyslím, že se pohádají kvůli tomu, kdo vyzvedne dítě ze školky, tak není dobré v takovém vztahu zůstávat.

Chodíte do kostela pravidelně?

Kdysi ano, jako dítě s rodiči, ale teď to nestíháme. Je mi jasné, že někdo řekne, že je to jen výmluva, ale když je neděle, tak se radši dospím, jsme spolu s rodinou a děláme věci, které přes týden nestíháme.

Kdy jste byla naposledy v kostele?

Asi před měsícem. Naštěstí máme kostel přes cestu od domova, tak tam občas zajdeme s dětmi jen tak. Líbí se jim akustika kostela. Každotýdenní bohoslužby opravdu nestíháme, ale na velké církevní svátky do kostela chodíme.

Jen proto, že byste měla, nebo vám to i něco dává?

Tak z povinnosti určitě ne. Ono je dobré se na chvíli zastavit, v duchu si projít, co jste udělala v posledních dnech dobře, co špatně, a odcházíte srovnaná sama se sebou a vyrovnaná. A vůbec to nemusí mít spojitost s tématem, které se zrovna v tu chvíli v kostele probírá. Pro mě je to určitá forma psychoterapie. Jako někdo chodí k psychologovi, tak já chodím do kostela.

Co vám říká sedmero smrtelných hříchů? Jedním z nich je i nevěra. Je pro vás omluvitelná?

Sedmero hříchů si pamatuju ještě z hodin náboženství. Nevěra pro mě není omluvitelná, soužití mezi mužem a ženou musí hrozně poznamenat, zničí důvěru, vztah už pak musí být hrozně nalomený.

A co třeba lenost? Umíte být líná?

Nevím, jestli se dnes lenost nezměnila spíš v nudu. Možná by se mělo sedm smrtelných hříchů v tomto směru trochu poupravit. Pravda je, že bych se chtěla nudit. Chtěla bych se takového hříchu dopustit, ale nějak mi to nevychází. Když nepracuju, věnuju se dětem, svoji energii pořád dávám. Nepamatuju si, že bych si doma zapnula televizi a koukala třeba na odpolední seriál. Když stihnu večer Ordinaci v růžové zahradě, tak je to pro mě vrchol blaha. V praxi to ovšem vypadá tak, že kdyby najednou pustili místo Ordinace Toma a Jerryho, tak bych to asi ani nepostřehla.

Monika Žídková



Vy jste takový rodinný typ a to nemyslím vůbec pejorativně. Proč vás vůbec maminka přihlásila na konkurz na miss?

Někdy kolem mých patnácti v Opavě vznikla malá modelingová agentura. Udělala jsem tam konkurz a dostala se do ní. Byli jsme tam taková malá parta, spíš než cokoliv jiného to byl koníček. Za přehlídku tenkrát modelky dostávaly honorář 150 korun. Tehdy přišla máma, že poslala přihlášku na miss. Řekla si, že už se v tom nějaký čas pohybuju, tak bych to mohla zkusit.

Sama byste se nepřihlásila?

Neměla jsem takové ambice, ani ostré lokty.

Co pro vás bylo těžší – projít se na přehlídkovém mole, nebo si v rámci praxe na vysoké škole stoupnout před třídu plnou dětí?

Každé je jiné. Škola vás sice naučí spoustu teorie, ale moc praktického vám nedá. Dcera Nikolka je teď ve druhé třídě a já vidím, že bych měla strach učit takhle malé děti, abych něco nezkazila. Když udělá učitel v první nebo druhé třídě jakoukoliv chybu, tak se to s dětmi veze dál. Měla bych strach stoupnout si před děti, které ještě tvarujete. Na přehlídce můžete udělat jedinou botu, že zkazíte choreografii. Na začátku jsem byla vystrašená, ale teď už vím, jak chybu zahrát tak, aby ji nikdo nepoznal.

Vrátíte se vůbec ještě někdy do školy?

Asi se do toho nepohrnu. Před dětmi musíte mít velkou autoritu, a já bych byla asi paní učitelka, která jim utírá nosy, což s autoritou moc dohromady nejde. Ale učitelství jsou pro mě taková zadní vrátka.

Myslíte si, že jste jako miss využila všech svých úspěchů na maximum?

Vždycky se dá dokázat víc, ale za jakou cenu. Všechno má své klady i zápory. Mohla jsem vyjet do zahraničí, ale tam se uchytí opravdu jen jedna z mála. Jsem spokojená s tím, co mám a čeho jsem dosáhla. Přestože je to čtrnáct let zpátky, tak pořád z titulu těžím, živí mě to, je to pro mě práce, která mě i po těch letech uspokojuje.

Proč jste potom založili rodinnou kosmetickou firmu?

Asi před osmi lety jsem si říkala, co budu dělat dál. Budoucnost je u mě vždycky nejistá. Nevím, co budu dělat za měsíc, za půl roku. Můj program se vždycky nakonec zaplní, ale tenkrát jsme si s manželem řekli, že bychom mohli udělat něco svého. Vzali jsme k sobě ještě kamaráda a začali podnikat v kosmetice. Většina práce je na Petrovi, kterého to hodně chytlo. Když jsme totiž založili firmu, začala jsem rodit děti.

To vám bylo pětadvacet. Není to na první dítě moc brzo, třeba jste mohla dělat kariéru a být ještě úspěšnější?

Ale já nejsem typ ženy, která dělá kariéru. Nikolka sice byla neplánovaná, ale našemu vztahu dítě hodně pomohlo, protože jsme najednou měli na starosti něco jiného. S Petrem už jsme žili v určitém stereotypu, takže bylo hrozně dobře, že přišla dcera.

Dá se vůbec dělat velká kariéra s dítětem?

Když k tomu máte asistenty, chůvy, tak určitě. Ale v normálním životě skloubit dítě a práci je hrozně náročné.

Mohou být tedy ženy stejně úspěšné jako muži? Narážím na to, když nedávno doktor Kubek prohlásil, že lékařky pracují hůř než jejich kolegové.

Ono je takové hezké rčení, že za úspěšným mužem stojí úspěšná žena. A to platí i naopak. Pokud chce žena dělat opravdu kariéru, musí mít hrozně ostré lokty, aby mohla čelit mužskému světu. Děti jsou pro kariéru určitě omezení. Pokud je žena na top pozicích, tak si nemůže dovolit říct, že jde na paragraf, protože byla včera s dítětem píchat ucho. Nikdy jsem nebyla na pracovním pohovoru, ale od kamarádek vím, že když přijdou a řeknou, že mají dvě děti, tak nemají šanci. Svět je tak zrychlený, že se nepočítá s tím, že děti jsou nemocné. Nikdo nebere v úvahu, že z dětí vyrostou dospělí, kteří taky budou pracovat, ale než vyrostou, tak se o ně přeci musí někdo postarat.

Nakonec jste se dala i na kariéru političky. Třetím rokem sedíte v zastupitelstvu v Kravařích. Budete kandidovat znovu?

Už ne, spadly mi růžové brýle. Když jsem do toho šla, věděla jsem, co u nás chybí, co by chtělo změnit. Třeba postavit hřiště. Říkala jsem si, že to zkusím, ale přišla jsem na to, že to nejde. Na maličkosti, které by člověk chtěl zlepšit a ovlivnit, na to není čas, prostor ani peníze. Já jsem navíc ve vedení města v období, kdy se řeší čistírna odpadních vod. Na nic ostatního už opravdu nezbývají peníze.

Jste tedy úspěšnější jako grófka Prajzského grófstva?

Tak to je rozhodně lepší funkce než ta v zastupitelstvu. (smích)

Co to vůbec Prajzské grófstvo je?

Jako má Bolek Polívka Valašské království, v Kravařích máme Prajzské grófstvo. Já jsem jeho grófka, taková šéfová. Odjakživa se nám přezdívá Prajzáci, což vzniklo v době Marie Terezie, která nás přiřadila k Německu. Dodnes platí, že kdo nemá příbuzné v Německu, není Prajzák. Kravaře jsou hlavním městem grófstva, spadá pod nás asi patnáct vesnic. Je to vlastně taková turistická záležitost. Máme své pasy, když je nějaká akce, projedu se v kočáře, dohlédnu na poddané.

Jste bohatší než o něco známější království Bolka Polívky?

Tak to určitě ne. U nás jsem jen já a pan pošťák, který razítkuje pasy.

Tak to byste mohla vyhlásit válku a zabrat nějaké další území, ne?

Na válku se nechystáme. To bych musela být mužem, abychom válčili a kořistili. Nám stačí to, co máme.

Autor:




Nejčtenější

Ilustrační fotografie
Aktovka musí sedět přesně, těm na kolečkách se vyhněte, řekla odbornice

Nemoci pohybového aparátu v posledních letech trápí stále více školáků. Důvodem je i špatný výběr školní brašny. "Správná taška by měla na dětských zádech...  celý článek

Magazín Vogue je ikonou mezi dámskými magazíny.
Magazín Vogue udává trendy už 125 let. Nyní ho ohrožují sociální sítě

Magazín plný luxusu, který si zamilovaly ženy po celém světě, odstartoval kariéru mnoha topmodelek a návrhářů. A přestože je Vogue stále prestižní titul, ubývá...  celý článek

Nafukovací lehátko ve tvaru plameňáka je "must-have" sezony.
Plameňáci ovládli léto, ale ikonami jsou už šedesát let

Luxusní šaty a šperky, obyčejná trička z řetězců, neonové lampy a nafukovací lehátka mají letos jedno společné. Vládnou jim plameňáci. Kýčovití, přesto...  celý článek

Neuroložka prof. MUDr. Marcela Lippertová-Grünerová, ph. D. působila celou řadu...
Neuroložka: Mozkové buňky umí spáchat sebevraždu, ale to my nechceme

„Mozkové buňky mohou spáchat sebevraždu. Mají jakýsi,červený knoflík’, který buď stisknou, nebo ne. My se je snažíme přesvědčit, aby ho nemačkaly, protože je...  celý článek

Herečka Emma Stone na zahajovacím ceremoniálu MFF v Benátkách
Emma Stone: Jsem známá a můj hlas má sílu, nesmím se bát vyjádřit názor

Herečka Emma Stone (28) cítí potřebu nahlas říkat, co si myslí, protože může díky své popularitě ovlivnit víc lidí než běžný člověk. Zatímco ještě nedávno měla...  celý článek

Další z rubriky

Herečka Emma Stone na zahajovacím ceremoniálu MFF v Benátkách
Emma Stone: Jsem známá a můj hlas má sílu, nesmím se bát vyjádřit názor

Herečka Emma Stone (28) cítí potřebu nahlas říkat, co si myslí, protože může díky své popularitě ovlivnit víc lidí než běžný člověk. Zatímco ještě nedávno měla...  celý článek

Emily Ratajkowski na premiéře filmu We Are Your Friends (2016)
Emily Ratajkowski: Všichni myslí, že nejím, přitom se neustále cpu

Modelka Emily Ratajkowski (26) má dokonalé tělo bez jediného faldíku. V minulosti ji podezřívali z anorexie, tu však popírá a všem vzkazuje, že jí více než...  celý článek

Lake Bellová
Lake Bellová: Děti vychovávám tak, aby si vážily starých lidí

Herečka Lake Bellová (38) denně naráží na to, že si dnešní mládež neváží starších lidí. Své děti tak vede k tomu, aby ke starším lidem měly úctu. A hlavně po...  celý článek

Další nabídka

Arome.cz

Pleťové masky v podobě smajlíků: roztomilé, nebo děsivé?
Pleťové masky v podobě smajlíků: roztomilé, nebo děsivé?

Že už jste toho v kosmetickém průmyslu viděli hodně? Novinkou jsou nyní plátýnkové masky s potiskem facebookových smajlí... celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.