Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Módní návrhářka: Nákupy šatů před mužem tajím

  0:26aktualizováno  0:26
Šití Šárku Šiškovou neživí. Oblečení navrhuje doma po večerech, když usnou děti. Přesto si čtyři její modely letos vybralo prestižní muzeum módy v New Yorku do stálé sbírky. Žádná jiná česká návrhářka takového úspěchu zatím nedosáhla.

Šárka Šišková - "Nesnila jsem o tom, že budu návrhářka, chtěla jsem dělat grafiku, ale nevzali mě," přiznává v rozhovoru pro ONA DNES. | foto: Lucie Robinson

Uspěla jste v New Yorku, přitom v Česku se o vás moc nemluví. Nevadí vám to?

Nikdy jsem nechtěla podstupovat určité věci, abych byla známá. Třeba spojení s někým, kdo je mediálně známý, aby prezentoval mé šaty. Já to neodsuzuju, ale není to můj styl. Nechtěla jsem do Prahy, protože jsem věděla, že tam nebudu nikoho zajímat, pokud neudělám právě ty kroky, které odmítám. Tím, že jsem ze Zlína, se na mě přeneseně pohlíží jako na tu, které čouhá sláma z bot. Ale nechci, aby to vypadalo, že mám z Prahy mindrák. Prožila jsem tu šest nádherných let. Vysnila jsem si však New York.

Vypadá to, že nic než New York vás nezajímá. Uvažujete o tom, že byste se tam přestěhovala?

Mám děti a muže, který tu má firmu. Manžel je úžasný v tom, že po mně přebral spoustu starostí kolem rodiny. V tom je pro mě obrovská podpora. Chápe mě, ale určitě to pro něj také není jednoduché. Samozřejmě mě tahle myšlenka napadla a bavili jsme se o tom, ale natrvalo žít za oceánem, to bych nechtěla. Jsem taková ta otevřená moravská duše, která by v New Yorku nevydržela. Ale mít tam pracovní kontakty, to by se mi moc líbilo.

Co vás tam tak táhne?

To město samotné i příležitosti, které tam máte, i když ty se nedají přeceňovat. New York je něčím výjimečný. Je to obrovské město, a přitom má zároveň spoustu intimních míst. To není nikde jinde na světě. Musí se to zažít, nedá se to popsat.

Řada lidí říká, že je vysává. Vám to nevadí?

To je určitě pravda. Jste tam jeden den, ale máte pocit, že jste prožila týden. Všechno je v něm rychlé, možná pro ty velké vzdálenosti, pro tu velikost města a také obrovské pracovní tempo. Myslím, že je těžké jít tam na schůzku s kamarádkou a jen tak si pokecat. Ke schůzce musí být důvod.

Takže něco takového, co nám ukazuje seriál Sex ve městě, v něm neexistuje?

Řekla bych, že je to fabulace. Právě proto měl takový úspěch. Američankám nahrazoval něco, co v životě nemají a co jim chybí. Lidé tam neznají odpočinek, stále pracují. V tom to město ohromně vysává. Neznají to, co my, že si zajdeme na dvě hodiny na kafe, vypovídáme se a uleví se nám. Proto všichni chodí k psychoanalytikům, protože i oni se potřebují vyzpovídat.

Jak snášíte návraty z velkého New Yorku do malého Zlína?

Bydlíme na krásném místě v rodinném domku se zahradou a s výhledem nedaleko od lesa. Zlín je nádherný a pro mě fantastický v tom svém klidu. Pražáci, kteří u nás ve škole učí, říkají, že je to taková obydlená zatáčka. Směju se tomu, ale vlastně je to pravda. S myšlenkami na New York se dá ve Zlíně žít fantasticky.

Šárka Šišková

Co vás přivedlo k návrhářství?

Jako malá jsem nikdy nešila na panenky, neměla jsem sny o módní návrhářce, to ani náhodou. Chtěla jsem dělat grafiku, bavilo mě kreslit a modelovat. Hlásila jsem se na tenhle obor, ale nevzali mě. Tak jsem šla na uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti obor design obuvi. Když jsem pak chtěla pokračovat na vysoké, obuv se tam v té době nestudovala. Ale byl tam design oděvu. Přes boty jsem se tak vlastně dostala k hadrům. Boty jsou důležitá součást oděvu, sleduji tenhle obor, ale už je nenavrhuju.

Je vůbec nějaký rozdíl mezi návrhářkou a oděvní designérkou?

Vůbec žádný, záleží na tom, jak to kdo chce říct. Já se cítím módní návrhářkou stejně jako designérkou. Je to jen slovíčkaření.

Když píšete svoji profesi, tak jste kdo?

Oděvní designérka. Slovo design je mi bližší než slovo módní, to zní trochu klišovitě. Mám titul akademický malíř, takže si lidé stejně myslí, že maluju obrazy.

Máte doma skříň, nebo šatnu?

Skříň, ta mi stačí.

Kolik v ní máte oblečení?

Nezabývám se tím. Mám ho tolik, abych se mohla obléknout, když je zima, nebo když je teplo. V tomhle směru jsem asi jako každá jiná žena.

Ale to je u žen dost relativní.

Myslím, že mám úplně normální šatník, není to žádný extrém. Spíš menší než větší. Čas od času skříň vyklidím a vytřídím, abych se v ní vyznala a věděla, co vůbec mám.

A podle čeho vyřazujete šaty?

Když na sebe určitou věc nevezmu rok, tak cítím, že ji mám zbytečně. Pravdou ale je, že některý kousek módě nepodlehne, ani když si ho nevezmu rok. Mám i takové.

Jak dlouho jste vybírala oblečení dnes ráno?

Věci si dlouho nevybírám. Moc se nezabývám tím, co si vezmu, ale není to tak, že bych si vzala cokoliv. Když vím, že budu cestovat, vezmu si to, co dnes - kalhoty, tričko, košili. Je to pohodlné, budu se v tom cítit dobře. Oblékání pro mne není úkol dne. Podívám se, jaké je počasí, a obleču se i podle nálady.

To znamená co?

Když mám dobrou náladu, vezmu si barevné věci. Barev se nebojím. Když nechci být vidět, tak si obleču spíš něco tmavšího. Záleží na tom, co budu dělat a na mých pocitech.

A jak se tedy cítíte dnes, když máte hnědé triko?

Dobře. (smích) Mám k němu ještě bílou košili. Je to pohodlné a cítím se tak akorát.

Řeknete si při pohledu do své skříně někdy větu "Nemám co na sebe"?

To nesouvisí s tím, že nemám co na sebe, ale s tím, že se sama se sebou necítím dobře. Pak to odnese šatník a své vnitřní pocity svádím na něj. Když má člověk před sebou těžký den, je nervózní, necítí se optimálně, tak neví, co si vzít, aby své vnitřní pocity změnil. Všechno pak svádí na šaty. Šaty sice dělají člověka, ale neudělají ho. Upřímně musím říct, že mám vždycky co na sebe.

Jak často si kupujete oblečení?

Hrozně mě baví nakupovat s mojí dcerou Martinou. Je totiž úžasná v tom, jak se dokáže obléct. Vždycky se na ni dívám a říkám si: "Ta je fakt dobrá!" A jak často? Přijde na to, asi tak jednou za týden, což by ale neměl slyšet manžel. Přiznávám, že ve dveřích odstříhávám cedulky s cenovkami.

Koupila jste si někdy šaty v butiku u návrhářky?

To určitě ne, připadalo by mi, že nosím dříví do lesa. (směje se) Když už si pořídím něco designérského, tak je to z mé tvorby. Jsou výjimečné a společenské příležitosti, na které bych si nikdy nešla koupit něco do obchodu. Na ty si vždy navrhuju sama pro sebe. V běžné dny nosím věci z konfekce.

Posuzujete lidi podle oblečení?

Nechci takhle kategorizovat, je to hodně nebezpečné.

Jak to myslíte?

Připadá mi to povrchní. Lidi se teď strašně zabývají tím, jak je kdo oblečený. Je to nebezpečné a dotýká se mě to. Na každého přece musí špatně působit, když si o sobě přečte, že neměl sladěný řetízek s hodinkami. Je mi úzko z toho, čím až se dokážeme zabývat. Samozřejmě si všimnu hezkých věcí, ale to neznamená, že když je někdo hůř oblečený, je to pro mě špatný člověk a naopak. Ale k tomuhle názoru jsem musela dospět. Ve dvaceti bych odpověděla jinak. Tehdy se mi zdálo, že na sebe mají lidi víc dbát, dnes si něco takového netroufám říct. Proto se mi moc líbí New York, kde je všechno ohromně svobodné. Tam je možné vidět všechny styly a každému je jedno, jak se kdo obléká. Nikde jinde jsem se necítila svobodněji.

Vysvětlíte mi, proč většina návrhářek nosí hlavně černé oblečení?

Já dnes nejsem v černém. (smích) Ale máte pravdu. I já mám v šatníku černou, vždy ji ale kombinuju s nějakou výraznou barvou oblečení nebo doplňkem. Kdybyste teď otevřela kufřík, který mám s sebou, tak byste viděla, že tam kromě černých kalhot není nic černého. Možná obliba téhle barvy spočívá v tom, že černá vlastně není barva, je to tma a elegance zároveň. Někdy je to taková hra na schovávanou. Pod černou někdo možná něco ukrývá.

Šárka Šišková

Kdo obléká vašeho manžela?

Já, ale musím říct, že on je tak úžasný, že si sám umí koupit nádherné věci. Zrovna teď mě překvapil. Odjel na služební cestu v saku. Udělala se zima, tak si šel koupit kabát. Přivezl si nádherný elegantní model. Čas od času si v nouzi sám něco koupí a já musím říct, že dobře.

Nechá si od vás poradit?

To určitě. Dělá mu to dobře.

Čím je váš manžel?

Je to inženýr strojař. Má firmu, která pro zahraničí vyrábí kovové součástky do velkých strojů. Přiznám se, že je to oblast, která je pro mě sci-fi.

Uživí vás návrhářství?

Na vlastní tvorbu mi zbývají večery po desáté, když děti spí. Živí mě pedagogická práce na Univerzitě Tomáše Bati. Tahle práce mi zabírá více času, než bych chtěla, ale s mladými lidmi jsem hrozně ráda, protože jsem společenský člověk. Baví mě jim předávat výtvarné názory, ale zároveň je to hrozně vysilující. Letos jsem si prožila syndrom vyhoření, o kterém jsem si myslela, že ho nikdy nezažiju. Na konci školního roku jsem vypnula mobil a odmítla otevírat mail. Už jsem byla tak překomunikovaná, že jsem nechtěla s nikým mluvit.

A vyřešilo se to?

Nevyřešilo. Čím víc pracuju, tím více mám práce, ale už si dávám pozor, abych uměla včas vypnout - odejít ze školy ne pozdě večer, ale třeba tak, abych stihla jít se projít. Večer pak navrhuju novou kolekci. V New Yorku jsem dostala velmi zajímavé nabídky, které souvisí nejen s mou prací designéra, ale i pedagoga. Měla bych přednášet na Fashion Institut of Technology o své práci. To je pro mne velká výzva. Těším se na to, zároveň je s tím spojená velká příprava.

Mají vaše dvě děti spíš technické nadání po otci, nebo výtvarné po vás?

Martinka i Marek chodí do výtvarných kroužků. Martinka myslím talent má. Nechávám jí volnost, pro co se v budoucnu rozhodne. Ona je teprve v sedmé třídě (přemýšlí), ne vlastně už osmé třídě. Ježíši, to je strašné, já vlastně ani nevím, v jaké je třídě.

Vypadá to, že úkoly s ní asi často neděláte.

Oba jsou šikovní, pomoc nepotřebují.

A chodíte na třídní schůzky?

Manžel. Já je špatně snáším.

To nejste jediný rodič. Co vám na nich vadí?

Prostředí školy mě stresuje. Já sama jsem měla celou základní školu z učitelek velký stres, přitom jsem byla dítě, které se dobře učí. Ale byla jsem holka, která se hned nerozbrečí, spíš takový tvrďák, a to se učitelkám moc nelíbilo. Dodnes mám v paměti tu ohromnou nesvobodu.Když jsem po letech přišla do školy kvůli svým dětem, všechno se mi znovu vrátilo. Podobné problémy, jako kdysi já, měla i dcera.

Co se stalo?

Řešili jsme to v první třídě. Učitelka ji vysloveně šikanovala. Týden co týden ji přesazovala postupně po třídě. Z veselého, zdravého dítěte bylo najednou vystresované. Zasáhla jsem. Dceru jsme dali na jinou školu. Nakonec ze školy odešla i ta učitelka.

A dnes je dcera spokojená?

Teď už se našla, ale dost se trápila. Není to dítě zapadající do stáda. Vyčuhuje už tím, že se zajímavě obléká, tím vzbuzuje pozornost. Já jí fandím, nechci, aby se měnila.

Možná se vám teď v duchu učitelky omlouvají, když vidí, čím jste. Slyšela jsem, že vám po přehlídce v New Yorku dokonce nabídl spolupráci prestižní magazín Vogue. Vážně?

Letos jsem měla v Museu Arts and Design módní přehlídku. Po ní mě oslovila jejich editorka. Líbily se jí mé modely, ale abych je v magazínu mohla prezentovat, potřebovali by, aby se šaty někde prodávaly. Když si chce v tuhle chvíli někdo mé šaty koupit, musí přijít za mnou a domluvíme se. Plánuju otevřít butik ve Zlíně, ale hlavně pracuju na tom, aby mé šaty byly k dostání v New Yorku. Je mi jasné, že to není otázka dnů, potrvá to delší dobu, stejně jako jsem se nedostala do muzea Fashion Institute of Technology na první zaťukání na dveře.

To byla vaše aktivita? Myslela jsem, že vás sami oslovili...

Zase taková hvězda nejsem, aby mě oni sami oslovili. Pozvala jsem tamní paní ředitelku na přehlídku, ale ona mi velmi stroze napsala, že nemá čas. Druhý den se ozvala, ať přijdu. Nechala si ukázat mé věci a nakonec čtyři mé modely zůstaly v muzeu. Byl to nečekaný úspěch. Mé šaty jsou mezi těmi od návrhářů zvučných jmen.

K výjimečným modelům mají někdy módní návrhářky podobný vztah jako k vlastnímu dítěti. Jak jste se šatů "zbavovala"?

Pro mě to byla obrovská čest. U prvních tří jsem neváhala, u čtvrtého trochu, protože to byl můj miláček. Je to model, který vypadá jako socha. Vteřinu jsem zvažovala, ale pak jsem si řekla, že na lepším místě už být nemůže, tak jsem jim ho dala také.

Šárka Šišková

Narodila se 2.2.1966 ve Zlíně, kde žije. 
Vystudovala VŠ uměleckoprůmyslovou - atelier oděvního výtvarnictví. 
Čtyři její modely si vzalo muzeum módy Fashion Institute of Technology v New Yorku, kde mají šaty návrháři jako třeba V. Westwood či Dior. 
Vede Ateliér designu oděvu a je ředitelkou Ústavu produktového designu ve Zlíně. 
Je vdaná, má dceru (13) a syna (10).

Autor:




Nejčtenější

Magazín Vogue je ikonou mezi dámskými magazíny.
Magazín Vogue udává trendy už 125 let. Nyní ho ohrožují sociální sítě

Magazín plný luxusu, který si zamilovaly ženy po celém světě, odstartoval kariéru mnoha topmodelek a návrhářů. A přestože je Vogue stále prestižní titul, ubývá...  celý článek

Neuroložka prof. MUDr. Marcela Lippertová-Grünerová, ph. D. působila celou řadu...
Neuroložka: Mozkové buňky umí spáchat sebevraždu, ale to my nechceme

„Mozkové buňky mohou spáchat sebevraždu. Mají jakýsi,červený knoflík’, který buď stisknou, nebo ne. My se je snažíme přesvědčit, aby ho nemačkaly, protože je...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Příběh Mirky: Syn bude otcem, ale dítě nejspíš není jeho

Tak jsem se dočkala, budu babičkou. Mám skvělou snachu, bezvadného syna a další důvod k radosti je na cestě. Jenže snacha se mi přiznala, že dítě možná nebude...  celý článek

Jít se koupat znamenalo vyjít ze vrat a k vodě urazit kus cesty. Se...
OBRAZEM: Koupání před 50 lety: s nubianem, kostkovanou dekou a matračkou

Jít se koupat znamenalo ještě před půl stoletím vyjít ze vrat a k vodě urazit kus cesty. Se srolovanou kostkovanou dekou v podpaží a taškou přes rameno. V ní...  celý článek

Houbové rizoto
Rostou? Tak honem do lesa! Tyhle recepty užijete nejen na chalupě

Uklidňující procházka lesem mnohdy vyústí ve sběračskou výpravu – zejména, když máte svoje tajná místečka a vezmete si s sebou košík. Co ale s houbovou úrodou?...  celý článek

Další z rubriky

Cara Delevingne (Los Angeles, 17. července 2017)
Delevingne: V pubertě jsem nedávala najevo emoce a byla jsem osamělá

Herečka a modelka Cara Dlelevingne (25) si postěžovala na období svého dospívání. Protože nechtěla odhalovat svou sexuální orientaci, bývala hodně uzavřená a...  celý článek

Katherine Heiglová (Los Angeles, 16. září 2014)
Bála jsem se, že neshodím 23 kilogramů z dob těhotenství, říká Heiglová

Herečka Katherine Heiglová (38) v těhotenství přibrala necelých 23 kilogramů. Původně si myslela, že nepřekoná hranici 15 kilo, ale nakonec to bylo přes...  celý článek

Billie Piperová
Piperová: Ve třiceti po mně nemůžete chtít, abych vypadala na dvacet

Britské herečky Billie Piperová (34) se dotklo, že se do ní opřeli někteří novináři kvůli vráskám. Po třicítce očekávala, že se podobným článkům vyhne. Jak...  celý článek

Další nabídka

arome.cz

První pomoc při vypadávání vlasů: Tabletky i přípravky pro bohatou hřívu
První pomoc při vypadávání vlasů: Tabletky i přípravky pro bohatou hřívu

Zničehonic začínáte ztrácet svou jinak bohatou hřívu? Nepropadejte panice a podívejte se, jak vypadávání vlasů udělit stopku hned v začátcích.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.