Těch námětů, těch tragedií, těch tragikomedií a frašek!
Vždyť vezměte třeba jen jeden jediný panelákový dům, ve kterém léta bydleli vedle sebe lidé, kteří by v kontinuálně se vyvíjející společnosti nikdy vedle sebe nebydleli: taxikář, pomocný dělník, učitel, primář...a v přechodovém období, než mnohé z nich nové poměry přeřadily jinam, by se dozajista našlo zajímavých námětů víc než dost.
Také osudy jednotlivců i rodin by jistě vydaly na mnoho svazků: náhlé zbohatnutí restituentů, z nichž mnozí nebyli nebo nemohli být na nové životní a společenské poměry ani vychováváni, ani připraveni.
Radikální změna příležitostí a zaměstnání. Nenápadné ženy, které najednou roztáhly křídla a ukázaly nejen svým mužům, co v nich dřímalo. "Dominantní" muži, léta a léta se holedbající, co by dokázali, kdyby nebylo bolševiků: a když jich najednou nebylo, nedokázali nic. Hroutící se manželství, která nevydržela náhlou změnu rolí partnerů. Rozpadající se manželství, neboť stará manželka (řidčeji starý manžel) se najednou nehodila (nehodil) k novému společenskému postavení.
Děti z náhle velmi rozdílných rodin, nucené se znovu popasovat ve školním či jiném kolektivu. Zcela jiná kriteria výběru životních partnerů, sňatky z rozumu...
Lidé pozdně středního věku, kteří se dokázali okamžitě přizpůsobit novým poměrům a lidé podstatně mladší, kteří se nepřizpůsobili nikdy....
Stará kamarádství a staré společenské vazby v nových poměrech...
Ach, ano. Chtělo by to toho Balzaca!
Pošlete příběh
Jsem ovšem přesvědčen, že nejedna (nejeden) z Vás prožil buď na vlastní kůži či poznal ve svém okolí velmi důvěrně nejeden velmi zajímavý příběh. Takže Vás prosím, SEM S NIMI! Byla by nesmírná škoda, kdyby nebyly zaznamenány!
A na závěr jsem už tradičně sáhnul do veršů: tentokrát pro půvabně jedovatý 141. sonet Williama Shakespeara (v mém překladu):
Že mám tě rád, to není věc mých očí,
tvých tisíc hříchů zří jak na tapetě,
to moje srdce za tebou se točí,
zrak neposlouchá, slepě miluje tě.
Sluch také není přítel tvého hlasu,
ba ani hmat, ač laská bez rozmyslu,
též pro chuť s čichem je to ztráta času
být pouze s tebou na hostině smyslů.
Ta pětice si přitom neporadí
s mým hloupým srdcem, které láskou plane,
až kvůli tobě klidně tělo zradí,
tvé pyšné duše otrokem se stane.
Jen jeden zisk mám ze všech těchto běd,
ta s kterou hřeším je mým trestem hned.
