Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Mirjam Landa: Na Dana sexy prádlo neplatí

  5:57aktualizováno  5:57
Mohla si žít ve stínu svého slavného muže. Jenže jestli režisérka Mirjam Landa něco nesnáší, tak je to kromě těhotenství, nakupování a šoubyznysu právě závislost. Než se v Česku prosadila, cítila se jako žena v nevýhodě. Teď míří do světa.

Režisérka Mirjam Landa | foto: Dalibor PuchtaiDNES.cz

Už jste ráda, že jste žena?

vizitka

- Mirjam Müller-Landa se narodila 13.4. 1969 v německém Kolíně nad Rýnem
- V polovině devadesátých let vystudovala filmovou a televizní režii na pražské FAMU.
- Za své studentské snímky byla dvakrát oceněna Cenou Českého literárního fondu.
- V roce 1990 se provdala za hudebníka Daniela Landu. Společně žijí v Praze a vychovávají tři dcery: Anastázii (1998) a dvojčata Roxanu a Rozálii (2003).
- Režírovala například muzikál Krysař, Tajemství, Bílý dalmatin, natočila celovečerní film Kvaska
- Teď bude mít 5.12. premiéru černá komedie z prostředí rallye Tacho. Scénář napsala společně s manželem Danielem Landou, který je zároveň autorem hudby k filmu a představitelem hlavní role.

Dnes ano, ale kdysi jsem si myslela, že by bylo lepší narodit se jako kluk. Bylo mi mezi dvaceti a třiceti, kdy jsem se chtěla nejvíc prosadit a měla jsem pocit, že muži jsou v kariéře ve výhodě. Teď už bych chlapem být nechtěla, protože jsou strašně zakomplexovaní.

Myslíte si, že to máme v životě snazší?
Spousta krásných žen, dlouhonohých a s velkými prsy, má v určitém ohledu obrovskou výhodu, to si nebudeme nic nalhávat. Ale to neznamená, že ty ženy, které tolik krásy nepobraly, by nemohly dosáhnout toho samého.

Splňujete klišé o ženě, která ráda nakupuje, miluje dýchánky s kamarádkami a ráda se strojí?
Nemyslím, že jsem typická žena, spíš naopak. Snad odpovídám jen tím, že mám ráda hezké boty a oblečení, ale strašně nerada nakupuju. Nákupy nenávidím. Kdybych byla bohatá, nechám si přivézt, co potřebuji, rovnou domů, hlavně abych nikam nemusela. Snad nejhorší jsou nákupy potravin. Chodím jen do jednoho supermarketu, protože tam přesně vím, kde co je a mám tam svoji zkratku a lámu rekordy. Vždycky sleduji, jak dlouho mi trvá naplnit nákupní košík. Bez placení už to zvládnu za patnáct minut.

Sledujete módní trendy?
Vůbec. Mám vlastní, asi lehce umělecký styl, jehož základem je bílá a černá. Barvy nosím zřídkakdy. Podvědomě jsem snad inspirovaná nějakými obrázky. Všichni návrháři na světě by asi řekli, že kecám nesmysly, ale já módním trendům nevěřím. Nic si diktovat nenechám.

Režisérka Mirjam Landa

A co salony krásy, ráda se necháváte hýčkat?
Na masáže, kosmetiky, pedikúry opravdu nemám čas. Problém není v tom, že bych nenašla volnou hodinku, ale že jsem někde předem objednaná. Téměř vždy mi do toho něco přijde. Stalo se to už tolikrát, že na to nemám nervy. Proto se snažím všechno dostat domů. Teď se moje dvanáctiletá dcera naučila manikúru a udělá mi krásné gelové nehty v jedenáct v noci nebo v šest ráno.

Holky pečování o vás baví?
Jsou nadšené. Dan je hodně pryč, takže máme skoro pořád dámskou čtyřčlennou domácnost a stejně jako třeba ženy v harémech v Saudské Arábii máme studio na nehty v kuchyni, kadeřnictví v ložnici. Je to krásné a užijeme si spoustu srandy.

Máte kamarádky? Za kým jdete, když je splín?
Buď si problém vyřeším sama, anebo mám dvě nejlepší kamarádky.

Věříte na přátelství mezi ženou a mužem?
Jo. A jak mi říkají kamarádky, mám výhodu, protože mě spousta chlapů bere zase jako chlapa. Snad je to mým postavením, tím, co všechno dělám, že mě berou na své úrovni a pohlaví neřeší.

Dan není romantický typ

Jaké své hlavní vlastnosti byste jmenovala?
Myslím, že jsem dost tolerantní člověk a také velmi emotivní, což mi někdy vadí.

V jakém smyslu?
Ne že bych byla cholerická, ale někdy mě něco tak strašně dostane, že jsem schopna říct věci, které bych jinak neřekla. Ale pak se zase umím omluvit.

Možná by si vás manžel před dvaceti lety jinou nevybral.
Ale já jsem byla tehdy úplně jiná. Strašně křečovitá, což bylo tím, jak jsem přišla do úplně cizí země. Neuměla jsem řeč, neměla tu zázemí, přátele. Bylo to absurdní. Z blahobytu jsem se vlastně dobrovolně ocitla v socialismu. Šok. Žilo se mi tu opravdu těžce. Například se na mě nabalilo spoustu takzvaných přátel a mě vůbec nenapadlo, že by se mnou kamarádili jen proto, abych jim přivezla prací prášek.

Mirjam Landa a Daniel Landa

Když jste Daniela Landu viděla poprvé, nemluvili jste spolu sice, ale natolik vás zaujal, že jste pak po něm pátrala. Skinhead a ten večer navíc podnapilý. Co vás na něm tak zaujalo?
Nikdy mě nepřitahovali uhlazení hezouni. Fascinoval mě jako typ drsňáka, který kašle na všechny a na všechno. Velmi mě přitahuje sebevědomí. Vypovídá o osobnosti a takový člověk vyzařuje charisma.

Pak jste Dana našla a druhý den jste si ho nastěhovala do svého podnájmu. Bylo vám 19 let. Promiňte, ale taková morálka byla pro německou mládež tehdy obvyklá?
Ne, vůbec. Má otevřenost souvisela s tím, že jsem tu byla sama, neměla jsem tu komu zavolat. Přišla jsem na FAMU a tam už se mezi sebou všichni znali. A ještě jsem neuměla řeč. Připadala jsem si tam jako idiot. Dana jsem měsíc hledala, pak se ozval a už jsme spolu dvacet let. Takže rozhodně nešlo o náhodu typu: Líbíš se mi, pojď se mnou domů. Nic takového bych neudělala.

Manžel je kvůli práci hodně pryč, není vám bez něj smutno?
I já jsem hodně pryč. Zvykli jsme si. Kdysi, když jsem ještě neměla děti, jsem ho možná chtěla mít víc doma, ale dneska mám tolik práce, že kolikrát nastavuji noci a samota mi opravdu nevadí.

Jenže práce není chlapská náruč.
Vždyť mám ty děti. Dan stejně není romantický typ. Nechybí mi to.

Opravdu si ho neumím představit v pokleku pod Eiffelovkou, kterak vás žádá s prstýnkem o ruku.
Nedávno jsem někde četla, že se dnes mladí lidé o ruku nežádají, že si prostě jen řeknou: Hele, nevezmeme se? Tak my už jsme byli před těmi dvaceti lety moderní.

Oba vyděláváte, máte každý svůj účet, své peníze?
Ne, všechno společně a to už od prvního dne.

Co na manžela platí, když ho chcete pro něco získat?
Argumenty. Prádélko, kosmetiku nebo nový účes by prokoukl.

Čím on si získá vás?
Kytky nenosí, dárky také ne. Udobří si mě omluvou. Ale my se do takových situací nedostaneme. To kdybyste se mě zeptala, čím mě "dostanou" děti, tak to je jiná.

Čím?
Nedaj pokoj. Stázka je schopná mi zavolat třeba dvacetkrát, jen aby dosáhla svého. Většinou to dopadne tak, že řeknu no dobře, udělej ale tohle a tohle a pak můžeš... Nechci jim všechno dovolit jen tak.

Mirjam Landa "ve vleku" jedné ze svých dcer...

Jste na ně přísná?
To ne. I když třeba na televizi se doma dívat vůbec nesmějí. Z televizní produkce je mi totiž špatně. Myslím, že je to svinstvo, protože vzbuzuje v lidech touhy, které vedou k neštěstí. Třeba romantické filmy, nebo reklamy, které vám ukazují věci, které byste nikdy nechtěli a lidé si pak berou půjčky, úvěry a ničí si životy.

Co kdyby se dcery chtěly přihlásit třeba do SuperStar nebo Miss?
Nezakázala bych jim to, protože jim nechci takhle směrovat cestu. Řekla bych jim k tomu svoje, i to, že jim budu samozřejmě fandit, protože to pro ně může být nová zkušenost. Něco jiného je, když se objeví v televizi, než kdyby hltaly všechny ty nesmysly jen jako diváci.

Nedávno se v Praze ztratila devítiletá Anička. Máte teď o dcery větší strach?
Dávám na ně obrovský pozor, ale tak to bylo vždycky. Moje opatrnost je snad až přehnaná. Kamarádka má dceru, která chodí na stejné kroužky i do školy s mou nejstarší dcerou, a přemlouvá mě, že ji mám nechat jezdit autobusem už samotnou. I Stázka naléhá, ale já jsem zásadně proti. Říkám všem: Myslete si třeba, že jsem blázen, ale jednou se něco stane. A to jednou nechci zažít.

V souvislosti s hledáním dětí se také spekulovalo o čipování. Technika zatím tak daleko není, ale čistě teoreticky, nechala byste holky očipovat?
Není to špatný nápad. Nemělo by to být povinné, ale já si myslím, že by to mohlo spoustu deviantů odradit, protože nebudou vědět, jestli náhodou není dítě očipované.

Režisérka Mirjam Landa

Těhotenství nenávidím!

Máte tři dcery, ale na rodičovské dovolené jste nikdy nebyla. Máma na plný úvazek - tahle role vám nesedí?
Doma by mě to nebavilo. Už těhotenství byl opravdu trest. To, co dřív bývalo pro chlapy vojna, tak to bylo pro mě těhotenství. Úplně ho nenávidím! Ani ne z důvodů, že člověk vypadá jako prase, ale spíš že okolí vás bere tak nějak jinak. "Tak matko, kope? Kdy už to bude?" ptají se vás dokola a z toho jsem úplně vyřízená. To nemůžu poslouchat.

Některé ženy jsou na mateřství pyšné.
Moje maminka nás porodila pět a pořád se o nás starala, jenže pak došlo k nějakým manželským problémům a ona si uvědomila, že kdyby od táty odešla, neměla by na nájem. Najednou viděla, že se nemůže svobodně rozhodnout a že je na chlapovi závislá. Nejméně tisíckrát mi od mých deseti let stále dokola opakovala: "Hlavně něco dělej, hlavně něco dělej!" Vždycky jsem věděla, že za všech okolností musím pracovat.

První dcera, pak dvojčata, taková péče sama o sobě zaměstná na celé dny a ani v noci se nevyspíte. Jak jste všechno zvládala?
Měla jsem kamarádky a taky chůvu. Vzpomínám si na traumatický zážitek: po porodu Stázky jsem chůvu neměla hned, protože mě nenapadlo, že bych ji potřebovala. Čtrnáct dní jsem zůstala doma a najednou jsem večer někam chtěla jít a zjistila, že nemůžu. To bylo hrozný. Okamžitě jsem všechny obvolala, jestli někoho k dětem neznají a do týdne už jsem měla chůvu.

Manžel pomáhal?
Nárazově ano, ale dlouhodobě to z pracovních důvodů nebylo možné. Navíc jsme v tom stejní, oba potřebujeme svobodu. Když se s někým potřebujeme sejít, tak jdeme. Jenže dítě vás přiváže k domovu. A co si budeme povídat, většině normálních žen to časem vleze na mozek.

Nemrzí vás zpětně, že jste s holkama nebyla víc?
Jejich vývoj sleduji. A že nejsem zrovna u toho, když řeknou první slovo? Z toho se nezblázním. Že brečely, když jsem přišla domů, protože jim odcházela chůva? Mám radost. Co si můžu víc přát, než že je moje dítě s člověkem, kterého miluje. Netvrdím, že tak je to správně, ale je to můj názor. Ať si každý žije, jak chce. Ale ať neodsuzuje mě, že i já žiju, jak chci.

Vás si v dětství představuji jako sportovkyni z přísné rodiny.
Atletika mě moc bavila, ale přísní rodiče nebyli. Táta, původně katolický kněz, pracoval v novinách a byl zvyklý všechno s námi probrat, prodiskutovat. Na všem jsme se vždycky rozumně domluvili.

Přesto vám pak nedovolil studia filmové režie v Mnichově, jak jste chtěla, ale poslal vás do východní Evropy!
Dokud jsem bydlela doma, rodiče vždycky věděli, co dělám. Ale pak jsem chtěla pryč. Bylo mi osmnáct a hlavně táta měl strach, že budu žít v prostředí, o kterém věděl, že může být nebezpečné, kde vládne zlatá mládež a drogy. Až teď už připouští, že jeho tehdejší rozhodnutí možná nebylo nejlepší. Ale musím říct, že trvalo takových dvacet let, než jsem mu odpustila.

Ochránil vás, nebo jste drogy stejně zkusila?
Ne nezkusila.

Své dcery ale asi na studia dál na východ nepošlete.
Teď bych řekla, že to neudělám, ale co bude, nikdo neví.

Režisérka Mirjam Landa

V Anglii raději říkám, že jsem Němka

Jak odpočíváte?
Na dovolené jsem nebyla pět let, ale teď už jsem hodně unavená. Jenže neumím odpočívat, když nevím, jak zaplatím složenky, ne zítra, ale za rok. Lidé možná mají pocit, že Dan musí být obrovsky bohatý, ale tak to není. Máme velké investice, žijeme slušně, jako střední třída. Ale kvůli dětem už nejsem schopna zariskovat.

Teď půjde do kin vás nový film Tacho. Pak si odpočinete?
Záleží na tom, jaký bude mít film úspěch. Když ne, nebudu si to moct dovolit.

Jak by taková ideální dovolená vypadala?
Teď bych chtěla jenom spát. Dovedu si představit, že budu týden ležet v posteli a koukat na filmy a spát. To je teď ideální dovolená a bylo by mi úplně jedno, jaký by byl výhled z okna.

Jako režisérka jste se už prosadila v Česku. Kam dál?
Chtěla bych se dostat na evropský filmový trh. Vloni v létě jsem se rozhodla, že to zkusím a dala jsem si na to pět let. Z toho důvodu jsem letos třetinu času strávila v Anglii, která je pro můj cíl výhodnější než Německo. Jinde totiž nenajdete takovou koncentraci muzikálových divadel. Proto také v mém novém filmu hrají Angličani a máme anglického koproducenta. Jde to pomalu a je to těžší i proto, že léta působím v Česku. Kdyby mě sem táta neposlal, mohla jsem mít za sebou kariéru v Německu, která se víc cení. V Anglii raději říkám, že jsem Němka. Kde žiji, už je všem jedno, ale německá národnost má v Evropě obrovskou váhu.

Amerika vás nezajímá?
Absolutně vůbec.

Ale tam je továrna na showbyznys.
A já přesně ten showbyznys nemám ráda. Ten mě, narozdíl od věcí, které se dotýkají duše, fakt nebaví.

očima autorky

Sešly jsme se v romantickém domečku na pražském Vyšehradě, který zvenku vůbec nevypadá jako hektické místo produkční společnosti manželů Landových. V úsměvu Mirjam se hned skrývá záhada. Vedle horních řezáků jí totiž nenarostly dvojky, ale rovnou špičáky, takže spolu s černě obkrouženýma očima působí docela upírsky. Pevný stisk i černobílé oblečení se zdá sympaticky přímočaré. Stejně tak režisérčiny plány orientované víc na výkony, než "po žensku" na vztahy. Možná si sice proti sobě v jedné hodině povídání poštvala zaryté vlastence, superženy, supermatky a televizní průmysl, ale já jí uvěřila. Je cílevědomá, nic nehraje a má odvahu.

Režisérka Mirjam Landová

Autoři:




Nejčtenější

Soufflé au chocolat
Hříšně dobré čokoládové dezerty nejen na víkend

Už žádné pocity viny. Čokoláda není jen božská mana, která vám pomůže překonat stresové situace a zlepšit náladu. Ona je dokonce zdravá. Prospívá srdci,...  celý článek

Zuzana Kečkéšová, bioložka z Ústavu organické chemie a biologie
Strach z rakoviny může být inspirací, tvrdí bioložka Zuzana Kečkéšová

Podívala se na rakovinu z opačné strany než všichni před ní - do míst v těle, kde rakovina nebývá. A položila si základní vědeckou otázku: Proč? Proč...  celý článek

Riwaa Nerona se kromě výroby korzetů věnuje i šití spodního prádla a večerních...
Všechno, co jste chtěli vědět o korzetech, ale báli jste se zeptat

Bez korzetu si ženy v minulosti nedokázaly svůj život vůbec představit. Tento dříve nepostradatelný kousek spodního prádla své kouzlo neztrácí ani dnes. Dokáže...  celý článek

Máte občas pocit, že se vizážisté zbláznili? Pokud ano, nejste v tom sami....
Hvězdičky na obličeji, mokré vlasy a další podivné kosmetické trendy

V záplavě všemožných kosmetických vychytávek je nadlidské se orientovat. Některé mohou být inspirativní, nad jinými člověk kroutí hlavou. Vybrali jsme pro vás...  celý článek

Gabourey Sidibe (New York, 15. února 2015)
Sidibe: Když jsem měla anorexii, už jsem měla naplánované, jak se zabít

Cesta boubelaté herečky Gabourey Sidibe (34) ke štěstí byla velmi trnitá. V mládí měla problémy s poruchou příjmu potravy a v pozdějším věku pak pracovala na...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.