Ona
Magda Jogheeová

Magda Jogheeová | foto: Archiv M. Jogheeové

Mimozemšťané za trnkovým keřem

  • 2
Jestli jednou mimozemšťané přistanou, pak to bude v kopcích nad Mukařovem. Je tu božský klid a výhled na České středohoří, ve stráních rostou šípkové keře a divoké trnky a vzdušný prostor hlídají havrani a káňata.

Jednou jsem tam dokonce viděla orla mořského. Důstojné místo pro seznámení s planetou Zemí. Navíc přistávací plocha úplně ideální. V jednom místě je, mně z neznámých důvodů, trochu vybetonováno, a i kdyby tam náhodou stálo zrovna nějaké auto a v něm seděly dvě zamilované hrdličky, pro mimozemšťany by bylo pořád místa dost. O kousek dál by si mohli sednout do lučního kvítí a vyslechnout Across the Universe od Beatles, kterou na ně nastražila NASA doufající, že přátelé z vesmíru naladí potřebnou frekvenci. Protože kousek odsud je vysílač Bukovka, signál bude jistě skvělý.
Často se touto myšlenkou zabývám, protože zbožňuji nevysvětlitelné jevy, záhady a tajemno, ačkoliv můj život je v tomto směru celkem chudý.

Lány s obilím mám kousek za domem, ale o kruhy jsem nezavadila. Když čekám na kometu a věřím, že ji vidím, jedná se s největší pravděpodobností o světlo dopravního letadla.

Žádný duch se nepokusil navázat se mnou kontakt, nestála jsem mu za jediné slovo, natož aby po mně vzkázal něco významného. Jen jednou jsem měla dojem, že se v našem domě něco děje a někdo se snaží na sebe upozornit. Na půdě se ozývaly zvuky, jaké jsem předtím nikdy neslyšela. Nakonec se ukázalo, že tam blázní kuna, která chtěla rozcupovat starou koženou peněženku… Nebyla bych nejspíš dobré médium. Až poslední dobou mi však došlo, že přesto všechno není můj život šedivý a nudný. Ba že žiji přímo ve víru paranormálních jevů.

Považuji totiž za paranormální, když v místech, kde by ani tráva nerostla (například v okapu domu), bují malá bříza. Když mě někdo v "zasekaném" městě pustí z vedlejší na hlavní, když prodavačka není protivná, úředník ochotný a policista na svém místě.

Ovšem úplně nejparanormálnější je život naší nestátní neziskové organizace. Dějí se tam věci, kterým bych nebyla ochotna uvěřit, kdybych tam nepracovala. Často si tam všichni připadáme jako v bermudském trojúhelníku či ve vesničce na úpatí sopky, která jen zázrakem unikne horké lávě.

Ačkoliv dotace od státu a jiných subjektů přicházejí nejdřív koncem jara (ovšem účty za telefony, odpady, teplo a jiné s neúprosnou a protivnou pravidelností), už deset let vždycky nějak přežijeme. Je pravda, že většinou With a Little Help from My Friends, ale s tím by se NASA asi moc nevytahovala…

Finanční kontroly u nás bývají rovněž zdrojem neskutečných příběhů, kdy je třeba položit si občas otázku: Je to fikce, nebo pravda?

Jednou nám taková kontrola vyčetla, že pracovník, který je zaměstnán na půl úvazku, absolvoval celé školení. Také bychom prý mohli ušetřit, kdybychom stáhli kohoutky topení. Když jsme to udělali, kohoutek starý čtyřicet let nevydržel a voda stříkala až do stropu. Kohoutky jsme ovšem opravovat nemohli, neboť naši donátoři si nepřáli, abychom investovali do budovy, která není naším majetkem.

Před vyúčtováním projektu jsme také sháněli mýdlo v ceně 14,70 Kč, abychom dostáli tomu, co jsme napsali. Když nedodržíte, o co žádáte, je třeba nahlásit změnu a mít papír s razítkem, že změna byla povolena. Jinak budou problémy. Máte být prognostik a šaman zároveň.
Kolega z podobného zařízení vyprávěl, jak u nich kontroloři propočítávali počet zakoupených žárovek k počtu objímek a průměr, jak dlouho může žárovka svítit. Kolik konopného provázku je potřeba na opravu jednoho těsnění. Počet toaletních papírů k počtu lidí, kteří zařízení navštívili. Jestli počítali také s mimořádnými situacemi, nevím, ale v každém případě je jisté, že když to vycházet nebude, máte průser…

Považuji také za paranormální jev, když najdu politiky, kteří nemyslí jen na sebe a své rodiny. Když se člověk dočká spravedlnosti. Když přátelství nejsou jen vzájemně výhodná.

Když si v kopci nad Mukařovem sednu na stráň a v ruce mám neuvěřitelně dobrý chleba z Kamenického Šenova, čekám, dočkám-li se tentokrát mimozemských civilizací, nebo jen dalších paranormálních jevů.

MAGDA JOGHEEOVÁ
vystudovala Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy, potom pracovala v Mladém světě, Mladé frontě a Lidových novinách. Dnes žije na venkově u České Lípy a pracuje s drogově závislými lidmi v K-centru. Má podle vlastních slov kupu dětí (už skoro dospělých) a zvířat.