Tým odborníků pod vedením profesora Michaela Ristowa z Universität Jena přidával části pokusných hlístic (Nematoda) do potravy glukózu. Jedinci, kteří tento jednoduchý hroznový cukr nedostávali, žili podstatně déle než ti, kterým bylo podáváno glukózy nejvíce.
V sladkostech připravovaných člověkem se používá nejčastěji sacharóza neboli cukr řepný či třtinový. Tento se však velmi rychle v těle štěpí právě na molekuly glukózy.
Podle německých vědců se u hlístic podáváním glukózy zkrátil život až o dvacet procent. U člověka by něco takového mohlo fungovat podobně. Při zvýšeném příjmu cukrů totiž intenzivněji fungují buněčné továrny na energii – mitochondrie. Ale ty zároveň produkují větší množství kyslíkových radikálů – velmi reaktivních molekul, které poškozují buňky. Tato poškození vedou k odumírání a stárnutí tkání. Někdy mohou volné radikály vyvolat nádorové bujení.
„Vysazením sladkostí můžeme svůj život prodloužit nejméně o patnáct let,“ věří Ristow. Odborný článek ke studii vyšel v časopise Cell Metabolism.
