Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Nebojte se mlžit. Milosrdná lež vám může dokonce prodloužit manželství

  0:38aktualizováno  0:38
Varování: Nedávejte tento článek číst dětem, kterým dokola opakujete, jak je lhaní špatné. Existují totiž lži, které nám usnadňují život a pomáhají nám stmelovat přátelství i vztahy.
Kdyby nám při každé lži poporostl nos jako Pinocchiovi, tak ho máme za rok o nějakých deset metrů delší... (Ilustrační snímek)

Kdyby nám při každé lži poporostl nos jako Pinocchiovi, tak ho máme za rok o nějakých deset metrů delší... (Ilustrační snímek) | foto: Profimedia.cz

Ačkoli o sobě tak rádi prohlašujeme, jak jsme pravdomluvní a ctíme upřímnost, faktem je, že lžeme všichni, a to v průměru třikrát denně. To dělá 1 095 lží za rok. Zalhat občas totiž není tak špatné.

Pohádkovému Pinocchiovi pokaždé, když zalhal, o kousek poporostl nos. Kdybychom stejným prokletím byli stiženi my lidé, nejspíš bychom si museli nosy omotávat kolem kotníků, abychom si na ně nešlapali.  

Nejsme Matky Terezy

Jaké lži nám pomáhají?

Nemůžu, mám moc práce / nemocné děti / nemám hlídání. (když se vám někam nechce)

Za pět minut tam jsem! (jdete pozdě a rozhodně za pět minut na místě nebudete)

Byla jsem v zahraničí. (když zapomenete vrátit knížky do knihovny)

To se muselo stát teď! (když vás zastaví policisté, že vám nesvítí světlo na autě)

Mám střevní chřipku. (výmluva pro šéfa i rodiče, ke kterým přijedete na víkend s kocovinou)

Ano, tati, pamatuju si, jak jsi mě ve třech letech vzal na pouť.

Kouřím pět cigaret denně. (věta pro doktora, partnera, rodiče)

Přišla jsem po půlnoci… (výmluva pro partnera, rodiče)

Ta tvoje svíčková je božská. (mamince nebo kamarádce, které se snažily o originální recept)

Mám nový telefon a všechna stará čísla jsem si omylem vymazala. (když vás někdo upozorní, že jste mu už dlouho nezavolala)

Nemám ani trochu hlad. (u kamarádky, která příšerně vaří)

Nějak mi poslední dobou blbne mail. (když záměrně nebo omylem přehlédnete nějaký mail a odesílatel se ozve)

Neslušelo mi to. (prodavačka vám do kabinky vnutila malou velikost oblečení)

Celý týden nebudu doma. (když nestojíte o návštěvu sousedky)

Tu tvoji čokoládu jsem neviděla – kam sis ji dal, tam ji máš.

Už to mám napsaný, jenom to zkrátím. (typická lež novináře, který nestíhá termín)

Včera jsem přišla asi v jedenáct a hlava mě bolí z tlaku. (po vydařeném večírku)

Navzdory tomu, že je nám odmala do hlavy vtloukáno, že kdo lže, ten krade, skončí v pekle, že lež má krátké nohy, nedokážeme bez lhaní fungovat. Skoro to vypadá, že by se živočišný druh homo sapiens měl přejmenovat na homo lhář prolhaný.

Zas tak špatné to s námi ale není. Většina lží, které běžně používáme, jsou takové, které odborníci přes lidské vztahy a komunikaci označují jako bílé či malé. Pomáhají nám vycházet s ostatními lidmi a usnadňují nám život.

Spadají sem například lži milosrdné. Pochválíte kamarádce nové šaty, které byste si sama nekoupila, ale nechcete jí kazit radost. Pánové zase dobře vědí, že když se jich manželka (posté) zeptá, jestli není tlustá, musí odpovědět ne, i kdyby její pas mohl účinkovat v reklamě na pneumatiky Michelin.

A co byste si pomysleli o mamince, která by malované přání od malé dcerky ohodnotila "popravdě" jako příšerný kýč? Taky se vám na jazyk dere označení pro dámské příslušnice turu domácího?

Jsou prostě situace, kdy lež je pro nás snesitelná, dokonce ji i vyžadujeme. Ti z nás, kteří umí ve správnou chvíli šikovně zalhat, působí na ostatní přátelsky a ohleduplně. Jsou oblíbení. Naopak fanatičtí vyznavači pravdy jsou bez přátel, okolí přijdou bezcitní.

Aby ne, upřímnost je sice hezká vlastnost, ale když vám právě rozešlá kamarádka brečí nad vínem, nechce v tu chvíli slyšet, že je hloupá a naivní, když se s takovým budižkničemu zahazovala, a za všechno si může sama. "Někdy potřebuju slyšet milosrdnou lež. Nestojím o nevyžádané pravdy typu: Ta tvoje sukně je fakt strašná, vypadáš nemocně, těch pár kilo začíná být vidět… Zvlášť moje matka je v tom expert a ještě říká, že ke mně přece musí být upřímná. Proboha, nemusí!" svěřuje se čtyřicetiletá Petra.

Milosrdné lži se týkají druhých, ale vzhledem k tomu, že většina z nás není reinkarnací Matky Terezy, osmdesát procent malých lží využíváme ve svůj vlastní prospěch. Chceme si jimi zjednodušit život, vyhnout se vysvětlování, konfliktům, trestu, zlobě, zastíráme jimi naše chyby, děláme se s jejich pomocí lepšími, chráníme si soukromí. Tyhle lži jsou sobecké, ale jsou kvůli tomu i špatné?

Vždyť jimi nikomu neubližujeme, jen prostě nemáme pokaždé dost odvahy na to, říct pravdu na plnou pusu. Třeba jako v těchto situacích: potkáte v metru žebráka a omluvíte se mu, že nemáte drobné (pravda: máte jich dost, jen mu nechcete přispívat na další krabicové víno). Kamarádka vás zve na kafe, ale vás skolila chřipka (pravda: jste zdravá jako řípa, jen se vám nechce).

Svým dětem tvrdíte, že jste jejich čokoládu neviděla (pravda: naposledy včera v jedenáct večer, když jste do pusy vsoukala poslední čtvereček). Voláte šéfovi, že máte střevní chřipku a zůstanete doma (pravda: včera jste to přehnala s vínem). Rozplýváte se nad darovaným svetrem od tetičky (pravda: přemýšlíte, jak hluboko do skříně ho zahrabete).

"Lhaní v podobných případech je ekonomické – šetří čas a energii nutnou pro vysvětlování složitějších důvodů a argumentů," říká Jiří Plamínek, konzultant a mediátor, který se věnuje řešení problémů. "Může být také ohleduplné. Skoro vždy uvítáme kladná vyjádření na naši adresu."

Jestli vám někdo tvrdí, že on nikdy, ale opravdu nikdy nelže, nevěřte mu. Čas od času zalže každý z nás, protože pravda je v tu chvíli nežádoucí. Když vás zastaví dopravní policisté, vychrlíte ze sebe všechny přestupky, které jste spáchali a za které by vás měli pokutovat?

Ve filmu Lhář, lhář hraje Jim Carrey právníka, kterého lhaní vlastně i živí. Když jeho pětiletý syn sfoukává svíčky na narozeninovém dortu, přeje si, aby jeho táta jeden den nelhal.

A to se mu splní – Carrey vychází z výtahu plného lidí s ucpanými nosy a křičí: "To jsem byl já!" Míjí kolegu, kterému zhnuseně oznámí, že je tak vyžraný, že brzy dostane infarkt, šéfové, které měsíce podlézá, aby z něj udělala společníka, po sexu v kanceláři oznámí, že zažil už lepší, a synovi najednou musí popravdě říct, že z blízkého koukání na televizi neoslepne a dělání grimas mu nezůstane...

Happyend? Samozřejmě že hlavní hrdina zjistí, že lhát je špatné. Ale při sledování filmu pochopíte, že bez každodenních malých lží ve společnosti přežít nejde.

Muži lžou o počtu partnerek, ženy o věku a váze

Psycholog Robert Feldman z americké massachusettské univerzity před lety provedl výzkum. Deset minut spolu nechal hovořit dva neznámé lidi, rozhovory těchto párů nahrával. Šedesát procent účastníků zpětně při přehrání přiznalo, že alespoň jednou zalhali a přibližně tři věci neřekli úplně přesně. Protože je to samotné překvapilo, došel Feldman k závěru, že často lžeme a pozměňujeme realitu reflexivně. Ani nad tím záměrně nepřemýšlíme. Proč tomu tak je? Prý to má souvislost s naším sebevědomím.

Každý z nás má o sobě vytvořenou nějakou představu. Do té se pak stylizujeme a používáme k tomu i drobné lži, protože chceme, aby tomuhle našemu sebeklamu uvěřili i druzí.

Ideálním příkladem jsou seznamovací inzeráty či životopisy zaslané k přijímacím pohovorům. Máme snahu se v nich prezentovat lepší, šikovnější, schopnější. Je jasné, že když se pak setkáme s cizím člověkem, chceme na něj zapůsobit. A na prvních schůzkách budeme nadšeně plánovat víkendy na kolech, i když nesnášíte nic víc než otlačený zadek od sedačky a pánské cyklo oblečky u vás spouštějí záchvaty smíchu.

Tenhle způsob klamání nic moc nedělá ani s našimi tělesnými pochody. Zatímco u velkého lhaní se nám roztluče srdce, zvýší teplota, začneme se potit, v tomhle případě se nám tep ani nehne. Zatímco některé lži nám vylétávají z úst samy, nad jinými musíme chvíli přemýšlet, navíc si je musíme i pamatovat, abychom si před obelhaným nenaběhli. Tím pádem aktivujeme mozkové závity. Možná za pár let vědci přijdou na to, že lhaní je vlastně fajn prevence proti Alzheimerovi…

Ve lhaní jsou zdatnější extrovertnější povahy, snadněji nám to jde po telefonu či mailu než z očí do očí. Výhodu mají ženy, což je dáno tím, že jsme komunikativnější, pohotovější, máme větší fantazii. Navíc mnohdy empaticky vycítíme, co chce ten druhý od nás slyšet. Ženy více lžou o svém zevnějšku – mlžíme o věku, váze či konfekční velikosti. Tam jsou pánové upřímnější, ale zase si nadsazují svůj plat či třeba počty sexuálních partnerek. Tohle číslo ženy naopak snižují.

K malým "levárnám" se uchylujeme i v partnerských vztazích. "Tradičně doma říkám, že ty nové boty už mám strašně dlouho. A vzhledem k tomu, kolik jich mám, manžel opravdu nemá přehled a vždycky mi to vyjde," říká jedenatřicetiletá Lucie.

Zatajování nákupů, vymýšlení supernízkých cen, balamucení s počtem kabelek či šátků, to jde nám ženám, muži nám zase zatajují, kolik přesně stály ty nové součástky na motorku nebo kopačky či že zaplatili tři rundy v hospodě.

"Já se občas před manželem divím, že nechápu, proč je mi tak zle, když jsem měla jen dvě vína," směje se mladá maminka Zuzana. Pánové pro změnu chodí "na jedno" nebo už "dopíjí a jdou domů". Než bychom si na rovinu řekli, co nás štve, tak prohlašujeme, že nám nic není a jsme v pohodě, neumíme si říct o pomoc a hrdě prohlašujeme, že to zvládneme sami.

A že váš muž tvrdí, že by nikdy nesnědl cuketu? "V té omáčce na špagety samozřejmě není, drahý!" Italští vědci dokonce zjistili, že lhavá manželství vydrží v průměru o pět let déle. Manželští poradci ale varují, že to tak úplně snadné není. Drobné lži vašemu vztahu neuškodí, možná mu i prospějí, zato ty velké, účelové, budou nejspíš časem problém.

Do sítě bílých lží se zamotáte ve chvíli, jakmile se ve vašem životě ocitnou děti. I ti rodiče, kteří hrdě hlásají, že se svými dětmi mluví o všem na rovinu, se uchylují minimálně ke lži jménem Ježíšek. Ani s některými historkami o tom, jak "vznikají" děti, by rodiče na detektoru lži neobstáli.

Proč lžeme vlastním dětem?

Někdy před nimi takto maskujeme svoje chyby nebo nám realita přijde pro ně příliš složitá, přijdou nám moc malí či nechceme, aby něco dělaly, a víme, že nereálné, ale drsnější vysvětlení je spíš odradí.

K tomu, že své čtyřleté dceři lže, se veřejně přiznala americká herečka Jessica Alba. A nevidí na tom prý nic špatného. Když je na ulici fotí paparazzi, tvrdí malé Honor Marii, že stejně blesky oslňují i ostatní rodiny s dětmi. Aby nepila přeslazenou kolu, nalhala jí, že je to obyčejná sodovka, jen je pro dospělé, a proto je hnědá. Děti mají svoji světlou sodovku.

To mi připomíná moji mámu, která mi jako malé nakukala, že jakmile se dítě napije alkoholu, okamžitě umře. S očima navrch hlavy jsem pak pozorovala kamarádky, kterým tátové dávali koštnout piva z lahve... Stejně tak by mě nikdy nenapadlo spolknout žvýkačku – ta přece rozleptává žaludek, ukousané nehty zase trhají střeva. Se soumrakem jsem vždycky pádila domů, protože jinak by mě přece unesla Klekánice. A samozřejmě že jsem drahná léta žila v tom, že když se nebudu učit, nic v životě nedokážu, natož abych si vydělala nějaké pořádné peníze.

Samy děti začínají lhát kolem tří let, v šesti už zalžou několikrát za den. Jak používat lži, je učíme i my rodiče, stačí, když se nutíme, abychom pochválily tetě Anně účes, navzdory tomu, že jsme se doma smály, že její hlava vypadá jak vykvetlý květák.

Příliš těžké nelhaní

Jde vlastně vůbec nelhat? Podle mediátora Jiřího Plamínka bychom se měli snažit lež v našich životech eliminovat. Jestli vám není zrovna příjemné říkat pravdu, tak raději odmítněte situaci komentovat, radí. "Lež je pochopitelně jednodušší než takové odmítnutí, proto často dostává přednost. Jedinou omluvitelnou lží je lež pronesená prokazatelně s úmyslem prospět člověku, který je obelháván," říká Plamínek. Všechny ostatní lži, i když druhým lidem neškodí, tudíž spadají do kategorie malých, jsou špatné.

"Já jsem lhaní hodně omezila," přiznává čtyřicetiletá Ivana. "Došlo mi, že je cennější říct na rovinu to, co si myslím. Třeba kamarádce, že trošku přibrala, což může dát během dvou měsíců pryč. Svým šéfům jsem spíš přiznávala slabiny, aby s nimi počítali. Takže lžu spíš lidem, na kterých mi nezáleží. V metru v rámci zdvořilé konverzace paní řeknu, že má roztomilé děťátko, přitom je to zpovykaný spratek, který okopává ostatním nohy a mamince je to fuk."

Neříct po zbytek života jednu jedinou lež je úkol hodný buddhistických mnichů. Lhaní k našemu životu patří a usnadňuje nám ho. Takže se radši smiřme, že občas nám ten pinocchiovský nos trochu poporoste. Jen si hlídejte, abyste z něho jednou opravdu neměli nevkusný chobot.





Nejčtenější

Sport na čerstvém vzduchu a s přáteli je nejlepší způsob, jak si užít léto.
Léto v pohybu: Sportovní outfity a doplňky, kterým neodoláte

Krásné letní počasí přímo vybízí k venkovním sportovním aktivitám. Návštěvu fitness center proto odložte, až se ochladí, a prázdniny využijte ke sportům, které...  celý článek

Billie Piperová
Piperová: Ve třiceti po mně nemůžete chtít, abych vypadala na dvacet

Britské herečky Billie Piperová (34) se dotklo, že se do ní opřeli někteří novináři kvůli vráskám. Po třicítce očekávala, že se podobným článkům vyhne. Jak...  celý článek

Jít se koupat znamenalo vyjít ze vrat a k vodě urazit kus cesty. Se...
OBRAZEM: Koupání před 50 lety: s nubianem, kostkovanou dekou a matračkou

Jít se koupat znamenalo ještě před půl stoletím vyjít ze vrat a k vodě urazit kus cesty. Se srolovanou kostkovanou dekou v podpaží a taškou přes rameno. V ní...  celý článek

Houbové rizoto
Rostou? Tak honem do lesa! Tyhle recepty užijete nejen na chalupě

Uklidňující procházka lesem mnohdy vyústí ve sběračskou výpravu – zejména, když máte svoje tajná místečka a vezmete si s sebou košík. Co ale s houbovou úrodou?...  celý článek

ilustrační snímek
Poradna: Pubertální dcera se chová, jako by se jí netýkala menstruace

Moje dcera se chová, jako by neměla žádnou menstruaci a vůbec se jí to netýkalo. Když se snažím zavést na to hovor, otočí hlavu a ignoruje mě. Čtenářka Ina...  celý článek

Další z rubriky

(ilustrační snímek)
Partner Lucii surově mlátil. Vzala děti, odešla a začíná znovu žít

Ovlivnit budoucnost dětí znamená změnit budoucnost jejich matek. Pomáháme maminkám začít po odchodu z azylového domu nový život, naučit se plánovat, spravovat...  celý článek

Klidnou dovolenou bychom si přáli všichni, někdy se ale promění v noční můru.
Slibovali ráj, bylo to peklo. Co dělat, když na dovolené přijde problém?

Jste na dovolené a místo odpočinku se každý den nervujete s tím, že je něco špatně? Na nedostatky upozorněte hned na místě. Když nedojde k nápravě, reklamaci...  celý článek

Ilustrační fotografie
Příběh Hanky: S přítelem nejsme schopni vyřešit, jak platit nákupy

Jsem rozvedená, ale s bývalým manželem jsem nikdy nemusela řešit, co kdo zaplatí, kolik kdo z nás vydělává či utrácí. Teď žiji s přítelem a dohady o penězích...  celý článek

Další nabídka

arome.cz

První pomoc při vypadávání vlasů: Tabletky i přípravky pro bohatou hřívu
První pomoc při vypadávání vlasů: Tabletky i přípravky pro bohatou hřívu

Zničehonic začínáte ztrácet svou jinak bohatou hřívu? Nepropadejte panice a podívejte se, jak vypadávání vlasů udělit stopku hned v začátcích.

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.